2 VSOL 707/2012-A-12
KSBR 27 INS 14380/2012 2 VSOL 707/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem 798 23 Čelčice 43, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.6.2012, č. j. KSBR 27 INS 14380/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 7.6.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. V návrhu tvrdila, že má 6 závazků, jejichž celková výše činí 1.812.821,-Kč a návrh podává spolu se svým manželem, neboť všechny jejich závazky spadají do společného jmění manželů. Dále uvedla, že pobírá mzdu ve výši 14.300,-Kč, manžel 14.711,-Kč a mají spolu dvě děti. Dlužnice má dále vyživovací povinnost ke své nezletilé dceři a manžel má stanovenou vyživovací povinnost v částce 4.000,-Kč na své dvě děti z přechozího manželství. Soud prvního stupně zjistil, že by dlužnice ani s jejím manželem nebyla schopna uhradit minimální hranici 30% všech nezajištěných závazků. V daném případě je z příjmu dlužnice při započtení 4 vyživovacích povinností (na manžela a 3 děti) možno použít měsíční splátku ve výši 1.744,-Kč. Z této měsíční splátky je dlužnice povinna odvádět stálou měsíční platbu určenou insolvenčnímu správci ve výši 1.080,-Kč (záloha na odměnu ve výši 750,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč, zvýšeno o sazbu daně z přidané hodnoty), a to dle ust. § 3 písm. b) a ust. § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Pro splátky pro nezajištěné věřitele připadá zbývající částka ve výši 664,-Kč, což při pětiletém oddlužovacím období činí částku v celkové výši 39.840,-Kč, což je částka, která nedosahuje zákonného limitu. I v případě, že by návrhy manželů spojil v jedno řízení, z příjmu manžela po započtení 3 vyživovacích povinností (manželka + 2 děti) je možno měsíčně strhnout 2.992,-Kč. Z této částky je dále nutno srážet povinnou platbu na jeho dvě další děti, ke kterým má stanovenu vyživovací povinnost rozsudkem soudu ve výši 4.000,-Kč. Proto je zřejmé, že nelze z příjmu manžela dlužnice srážet za účelem uspokojení věřitelů ničeho. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že by byl zamítnut návrh na povolení oddlužení a současně by bylo rozhodnuto o způsobu řešení dlužnice úpadku konkursem. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude rozhodnuto o způsobu řešení. Za takové výdaje lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu a ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod. Soud tedy postupoval dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že v současné době má vyšší příjem a tuto skutečnost dokládá výplatními páskami. Dále předložila Potvrzení manželů Františka a Jany anonymizovano ze dne 8.8.2012, dle kterého jmenovaní nebudou požadovat vrácení částky 988.037,20,-Kč od dlužnice a jejího manžela. Dále sdělila, že pro účely plnění splátkového kalendáře může uzavřít s Františkem Chrenem, st. darovací smlouvu ve výši 2.500,-Kč, pokud bude smlouva žádoucí. Podle dlužnice sloučením jejího návrhu a návrhu manžela a předložením finančního daru, by byli schopni uhradit min. 30 % svých závazků. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že dlužnici se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 7.6.2012 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že jej podává společně s manželem Františkem Chrenem, neboť všechny jejich závazky byly pořízeny za dobu trvání manželství, a proto patří do společného jmění manželů. Dále uvedla, že má 6 věřitelů, vůči kterým má 6 závazků, jejichž celková výše činí 1.8712.821,-Kč, pobírá mzdu ve výši 14.300,-Kč měsíčně a má vyživovací povinnost ke třem dětem. Její manžel pobírá mzdu ve výši 14.711,-Kč a má soudně stanovenou vyživovací povinnost v částce 4.000,-Kč měsíčně na dvě děti z předchozího manželství.

Ze seznamu závazků odvolací soud zjistil, že dlužnice má vůči pěti věřitelům nezajištěné závazky ve výši 1.060.821,20,-Kč a dále má jednoho zajištěného věřitele, který má vůči dlužnici pohledávku ve výši 742.000,-Kč. Společně s odvoláním dlužnice předložila Potvrzení manželů Františka a Jany anonymizovano ze dne 8.8.2012, v němž jmenovaní uvedli, že nebudou dnes ani v budoucnu požadovat vrácení částky 988.037,20,-Kč od manželů Františka a Petry anonymizovano , kterou uhradili na jejich dluh u společnosti Credit Funding, a.s. a souhlasili, aby tento závazek uvedený v návrhu byl zrušen .

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

K potvrzení manželů Františka a Jany anonymizovano ze dne 8.8.2012 nemohl odvolací soud přihlížet. Věřitel se sice může s dlužníkem (dlužníky) písemnou formou dohodnout, že mu (jim) dluh promíjí (§ 574 občanského zákoníku), avšak nemůže se jednat o jednostranné prohlášení (potvrzení) věřitelů, ale o dohodu, která je dvoustranným právním úkonem, kterým věřitel promíjí dluh a dlužník s tím souhlasí. Jednostranné prominutí dluhu věřitelem, bez souhlasu dlužníka, je bez právních účinků.

V přezkoumávané věci dlužnice doložila, že její průměrný příjem za období duben a červenec 2012 dosahuje výši 17.381,-Kč čistého měsíčně. Z tohoto příjmu by mohlo být pro účely plnění splátkového kalendáře při oddlužení měsíčně sráženo 3.798,-Kč. V průběhu trvání oddlužení (po dobu pěti let) by dlužnice mohla uhradit celkem 163.080,-Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750,-Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150,-Kč. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.080,-Kč), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění nepochybně vyplývá, že dlužnici, jejíž nezajištěné závazky představují 1.060.821,20,-Kč, nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu nebude schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení. Do úvahy nepřipadá ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty (či kombinace obou forem oddlužení), neboť jediným majetkem dlužnice je pouze obvyklé vybavení domácnosti, u něhož lze předpokládat pouze nepatrný výnos zpeněžení.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužnice nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Nutno zdůraznit, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, proto nelze dlužnici jako insolvenční navrhovatelku od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, příp. její výši snížit. Je-li podle obsahu složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat. Je zcela na dlužnici, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří. Nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, že pokud dlužnice s věřiteli anonymizovano uzavře platně dohodu dle ust. § 574 občanského zákoníku, pak by splňovala podmínky stanovené v ust. § 398 odst. 3 věta první IZ ve spojení s ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tj. byla by schopna uhradit nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek.

Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 19. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu