2 VSOL 702/2014-A-10
KSOL 10 INS 6923/2014 2 VSOL 702/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice Renáty Poledňákové, narozené 14.1.1968, Balbínova 371/9, 779 00 Olomouc-Hejčín, o ustanovení insolvenčního správce, rozhodl o odvolání věřitele LIQUIDATORS v.o.s., se sídlem Radhošťská 1942/2, 130 00 Praha 3, identifikační číslo 248 17 465, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 9.6.2014, č. j. KSOL 10 INS 6923/2014-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci zjistil úpadek dlužnice Renáty Poledňákové (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Darinu Šlampovou, identifikační číslo 743 66 971, Palackého 2312/54, 695 01 Hodonín, která v projednávané věci vykonává svou činnost v provozovně Dolní náměstí 173/15, 779 00 Olomouc (výrok II.), povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III.) a vyslovil související výroky IV. až X. podle ust. § 136 odst. 2 zákona č. 182/2006 S., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). Toto usnesení neobsahuje odůvodnění.

Výslovně proti výroku II. tohoto usnesení podal odvolání LIQUIDATORS v.o.s. (dále jen odvolatel). Aktivní legitimaci k podání odvolání dovozoval z toho, že měl být v daném řízení ustanoven insolvenčním správcem. V důsledku této skutečnosti mu vznikla za dlužníkem pohledávka na zaplacení záloh na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, kterou řádně uplatnil přihláškou pohledávky a stal se účastníkem insolvenčního řízení. Zdůraznil, že je si vědom toho, že soud prvního stupně je při ustanovování osoby insolvenčního správce vázán opatřením předsedkyně tohoto soudu. Je však též a především vázán zákonem. Proto je odvolatel přesvědčen, že odvolací soud je při rozhodování o odvolání oprávněn přezkoumat způsob, kterým se k ustanovení insolvenčního správce dospělo. Dále zevrubně popsal novou úpravu určování insolvenčních správců účinnou od 1.1.2014 a poukázal na příslušné pasáže důvodové zprávy k novele. Podle odvolatele zákonodárce novým systémem určování insolvenčních správců záměrně zabránil insolvenčním soudům, aby aktivně vstupovaly do procesu výběru insolvenčních správců. Při vydávání opatření o určení osoby insolvenčního správce je předsedkyně Krajského soudu v Ostravě vázána ústavním pořádkem a zákony ČR, a to zejména článkem 2, odst. 2 Listiny, respektive článkem 2, odst. 3 Ústavy ČR, podle nějž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, jež stanoví zákon, a podle nějž se tak při uplatňování státní moci zakazuje libovůle. Dále články 1 a 3 odst. 1 Listiny, podle nichž jsou si v důstojnosti a právech všichni rovni a jakákoliv forma diskriminace je zakázána, dále článkem 21 odst. 4 Listiny, podle nějž občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím, tedy i k funkci insolvenčního správce, splňují-li pro ni veškeré kvalifikační a jiné předpoklady, a ust. § 25 IZ, podle nějž předseda soudu zásadně určí osobou správce toho, na koho připadne pořadí v rámci rotačního systému, a hodlá-li se od takto určené osoby výjimečně odchýlit, může tak činit jen ve vymezených případech a s podrobným (a pravdivým) odůvodněním. Všechna tato ustanovení předsedkyně Krajského soudu v Ostravě flagrantně porušila. Protiústavnost a nezákonnost jejího postupu při určování osob insolvenčních správců spočívá ve zjevné svévoli, neboť správce určuje mimo pořadí dané rotačním systémem, aniž by pro to měla zákonný podklad. Zdůvodnění postupu je jednak paušální, zcela pomíjející konkrétní poměry konkrétní věci, jednak objektivně a prokazatelně nepravdivé. Postupováno je takto jen na úkor vybrané skupiny insolvenčních správců, včetně odvolatele. Soud prvního stupně se neměl řídit nezákonným a protiústavním správním úkonem.

Dále odvolatel namítal, že za situace, kdy proti opatření o určení osoby správce neexistuje žádný opravný prostředek, vkládala by se do rukou předsedů krajských soudů při určování insolvenčních správců zcela nekontrolovatelná moc, pokud by nebylo možno brojit odvoláním proti usnesení insolvenčního soudu o ustanovení správce. Takový závěr je evidentně neakceptovatelný. Za objektivně nepravdivý považuje odvolatel důvod, který je uveden v opatření předsedkyně jako důvod pro ustanovení jiného insolvenčního správce než toho, který podle zákonem předepsaného algoritmu měl být ustanoven (zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců). Opatřením předsedkyně byla z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců ustanovena mimo zákonné pořadí insolvenční správkyní Mgr. Darina Šlampová, která v době vydání opatření byla ustanovena insolvenční správkyní celkově ve 106 řízeních. Odvolatel, který byl opominut, byl ke stejnému dni ustanoven ve 195 řízeních, to je v 98 řízeních připadajících na jednoho ohlášeného společníka. Z insolvenčního rejstříku je zřejmé, že tento důvod uvádí předsedkyně paušálně i v jiných insolvenčních řízeních, a to bez ohledu na skutečný stav věci. Například v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 22 INS 11415/2014 byl z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců ustanoven mimo zákonné pořadí insolvenčním správcem Mgr. Martin Fuchsig, který v době vydání opatření byl ustanoven insolvenčním správcem ve 230 řízeních. Opominutý insolvenční správce LIQUIDATORS v.o.s. byl ke stejnému dni ustanoven toliko ve 178 řízeních. Další opominutý správce Mgr. Darina Šlampová byla ustanovena ve 104 řízeních. V řízení sp. zn. KSOS 39 INS 8673/2004 byla ustanovena mimo zákonné pořadí insolvenční správkyní Mgr. Ing. Petra Hamplová, Ph.D., která byla ustanovena ve 249 řízeních. Opominutý insolvenční správce Indra-Šebesta v.o.s. byl ke stejnému dni ustanoven ve 231 řízeních. Další opominutí insolvenční správci byli k témuž dni ustanoveni takto-GESTORE v.o.s. ve 245 řízeních, JUDr. Ivan Janíček ve 129 řízeních, Ing. Tomáš Kučera ve 163 řízeních, Ing. Michal Zámečník ve 128 řízeních, JUDr. Lukáš Kučera v 147 řízeních a JUDr. Tomáš Truschinger v 148 řízeních. Účelově a nepravdivě odůvodněné rozhodování soudu prvního stupně musí vyvolat u veřejnosti podezření, že skutečné důvody pro ustanovování insolvenčních správců spočívají ve vybudovaných nevhodných vztazích s insolvenčními soudci nebo s jinými osobami, které mohou mít vliv na určení jejich osoby insolvenčním správcem. Toto podezření posilují i slova místopředsedy Krajského soudu v Ostravě, který již na počátku tohoto roku deklaroval nespokojenost s novým systémem ustanovování insolvenčních správců a kterou zcela otevřeně odůvodnil tím, že nový systém ohrožuje dosavadní rovnovážný stav. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že insolvenčním správcem se ustanovuje LIQUIDATORS v.o.s., identifikační číslo 248 17 465.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (14.3.2014) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014. Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou (věřitelem, který uplatňuje pohledávku za dlužníkem-§ 14 odst. 1 IZ) přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 25 odst. 1 IZ, insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno. Podle odstavce 2, nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení. Podle odstavce 5, nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle odstavce 2 nebo je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní činnosti a k jeho zatížení, může předseda insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí; takový postup vždy odůvodní.

Podle ust. § 26 IZ, proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Z přihlášky pohledávky P1, věřitele č. 1, odvolací soud zjistil, že do insolvenčního řízení dlužnice Renáty Poledňákové odvolatel přihlásil nezajištěnou a nesplatnou pohledávku za dlužnicí ve výši 1 Kč. K důvodu vzniku této pohledávky uvedl, že měl být v daném řízení ustanoven insolvenčním správcem. Pohledávka představuje zálohu na odměnu a hotové výdaje správce za měsíc červen 2014. Důvodem vzniku pohledávky je ust. § 136 odst. 4 IZ ve spojení s ust. § 3, písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. a výrokem X. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.6.2014. Věřitel přihlašuje jen část pohledávky ve výši 1 Kč. Přezkumné jednání se konalo dne 5.9.2014 a insolvenční správkyně i dlužnice pohledávku odvolatele popřely co do pravosti s odůvodněním, že se nejedná o pohledávku vzniklou za dlužnicí před rozhodnutím o úpadku, pohledávka neexistuje, povinnost platit zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce vzniká rozhodnutím soudu. Vyrozumění o popření pohledávky a možnosti podat žalobu na její určení bylo odvolateli doručeno dne 9.9.2014. Žalobu na určení pravosti nevykonatelné pohledávky odvolatel ke dni rozhodnutí odvolacího soudu nepodal (lhůta pro její podání dosud neskončila).

Z obsahu insolvenčního spisu ve vztahu k určení osoby insolvenčního správce vyplývá, že předsedkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Iva Hrdinová opatřením o určení osoby správce ze dne 22.5.2014 určila insolvenční správkyní dlužnice Renáty Poledňákové Mgr. Darinu Šlampovou, identifikační číslo 743 66 971, se sídlem Palackého 2312/54, Hodonín. Na odůvodnění uvedla, že správce LIQUIDATORS v.o.s. nebyl určen z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců. Ze stejného důvodu se tento správce zařazuje na konec pořadí.

Po takto vymezeném skutkovém rámci věci dospěl odvolací soud k závěru, že odvolatel jako přihlášený věřitel (účastník insolvenčního řízení) je osobou oprávněnou k podání tohoto odvolání. Se zřetelem na omezené odvolací důvody proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce tak, jak jsou vymezeny v ust. § 26 IZ, je však nutno uzavřít, že žádný z těchto odvolacích důvodů není v přezkoumávané věci dán.

Skutečnost, že by ustanovený insolvenční správce nebyl nepodjatý, odvolatel netvrdí, a žádná taková skutečnost, která by mohla vzbuzovat pochybnost o jeho nepodjatosti, z obsahu spisu nevyplývá. Odvolatel pouze tvrdí, že insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení, což spatřuje v tom, že pro vydání opatření předsedkyně soudu prvního stupně podle ust. § 25 odst. 5 IZ nebyly splněny zákonné podmínky a odůvodnění tohoto opatření zcela pomíjí konkrétní poměry konkrétní věci a je nepravdivé. Z toho odvolatel dovozuje, že soud prvního stupně neměl dle opatření insolvenčního správce ustanovit.

V rovině úvah odvolacího soudu je rozhodné, že předsedkyně Krajského soudu v Ostravě určila insolvenčního správce opatřením, ve kterém zdůvodnila, proč právě tuto osobu insolvenčním správcem určila. Opatření předsedkyně soudu je opatřením orgánu státní správy soudů (119 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích) vydaným na základě zákonného zmocnění v § 25 IZ. Toto opatření není soudním rozhodnutím, nelze je napadnout odvoláním či jiným opravným prostředkem (k tomuto závěru viz i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 8406/2009, 3 VSPH 193/2010-B-12, které je k dispozici v insolvenčním rejstříku).

Soud prvního stupně ustanovil insolvenčním správcem osobu, kterou určila předsedkyně soudu. Postupoval tak v souladu s ust. § 25 odst. 2 IZ, podle něhož je soud opatřením předsedy soudu vázán a musí jej tedy akceptovat. Nemá možnost toto opatření přezkoumávat ani ustanovit insolvenčním správcem jinou osobu. Ani odvolací soud není oprávněn opatření předsedy soudu, jímž určil insolvenčního správce, přezkoumávat.

Lze tedy uzavřít, že skutečnosti tvrzené odvolatelem nedokládají, že by v přezkoumávané věci ustanovený insolvenční správce nesplňoval podmínky pro ustanovení. Naopak z insolvenčního spisu bylo zjištěno, že při ustanovení insolvenčního správce postupoval soud prvního stupně v souladu s výše citovanými ustanoveními insolvenčního zákona.

Výše uvedená zjištění a úvahy odvolacího soudu nesou s sebou i konečné posouzení odvolání jako nedůvodného. Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci a odvolateli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet od doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu