2 VSOL 698/2011-A-13
KSOS 34 INS 13307/2011 2 VSOL 698/2011-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem Rooseveltova 2096/20, 794 01 Krnov-Pod Bezručovým Vrchem, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 20.10.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.10.2011, č.j. KSOS 34 INS 13307/2011-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e v tomto správném znění:

Soud ukládá dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a to na účet Krajského soudu v Ostravě vedený u ČNB Ostrava, číslo účtu 6015-4123761/0710, VS 4801330711, KS 308 .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě jako soud insolvenční (dále též insolvenční soud), s odkazem na ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ) vyzval dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě sedmi dnů od jeho právní moci na označený účet.

Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem dlužnice, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 28.07.2011, bylo zahájeno insolvenční řízení. Z tvrzení v návrhu vyplývá, že dlužnice je v úpadku, jelikož má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto své závazky není schopna plnit. V bodě 09 návrhu dlužnice uvedla jako své příjmy rodičovský příspěvek 3.800,-Kč, sociální dávky (příspěvek na bydlení ve výši pokračování-2-

5.707,-Kč,-a příspěvek na živobytí ve výši 2.092,-Kč, přídavky na děti ve výši 500,-Kč a 610,-Kč) a výživné, hrazené otcem dětem dlužnice, ve výši 2.000,-Kč. Dále doložila darovací smlouvu na částku 4.000,-Kč měsíčně. Dlužnice nemá uzavřen pracovní poměr. Dle seznamu závazků je celková výše jejích závazků 134.293,19 Kč. Vzhledem k tomu, že z vlastních příjmů dlužnice lze postihnout výkonem rozhodnutí pouze rodičovský příspěvek (uvedené sociální dávky nelze postihnout výkonem rozhodnutí a přídavky a výživné na děti nelze použít pro potřeby insolvenčního řízení), pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře nelze z vlastního příjmu dlužnice strhnout ničeho, neboť částka 3.800,-Kč nedosahuje ani výše nezabavitelné částky. K příjmu z darovací smlouvy, který by za pět let trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře činil 240.000,-Kč, soud nepřihlédl, protože vzhledem k příjmu dlužnice by odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce a pohledávky nezajištěných věřitelů byly hrazeny pouze z finančních částek, které by dlužnici poskytla třetí osoba na základě darovací smlouvy, což by bylo v rozporu s účelem oddlužení, neboť není možné, aby oddlužení formou splátkového kalendáře bylo plněno výhradně jen na základě příspěvků jiných osob než dlužníka (v této souvislosti soud odkázal na úpravu obsaženou v ust. § 398 odst. 3, § 206 odst. 1, písm. i/, § 412 odst. 1, písm. b/ IZ a na výklad formulovaný v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2011, č. j. KSOS 38 INS 14250/2010, 3 VSOL 11/2009-A-9 a v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.7. 2011, č. j. KSOS 34 INS 3418/2011, 3 VSOL 203/2011-A-9). Vzhledem k tomu lze důvodně předpokládat, že povolení oddlužení by v současné době nebylo u dlužnice možné, protože hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by nedosáhla alespoň 30 % jejich pohledávek. Proto by v případě pokračování insolvenčního řízení bylo třeba návrh na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítnout a současně dle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Dlužnice nemá majetek, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, a není zřejmé, zda její majetek bude postačovat alespoň k úhradě nákladů insolvenčního správce, jehož odměna, pokud je způsobem řešení úpadku konkurs, činí nejméně 45.000,-Kč. Soud proto vyzval dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, která umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty, když po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje hradil ze svých zdrojů, přičemž ty by byly následně hrazeny z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Ostravě.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že částku 50.000,-Kč není schopna ze svých příjmů zaplatit a žádné úspory ani jiné zdroje na její úhradu nemá. Nechápe, proč insolvenční řízení nemůže proběhnout bez zaplacení zálohy, když se pan Plura zavázal přispívat jí měsíčně částkou 4.000,-Kč, a její příjem 3.800,-Kč měsíčně postačuje na splacení jejího dluhu.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento pokračování-3-zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Údaje o obsahu insolvenčního návrhu a o majetkové a příjmové situaci dlužnice, uvedené v odůvodnění napadeného usnesení, jak jsou rekapitulovány shora, jsou správné a odpovídají obsahu spisu. Z bodu č. 9 návrhu a připojené darovací smlouvy vyplývá, že přítel dlužnice pan Vojtěch Plura se zavázal poskytovat dlužnici po dobu 60 měsíců, nejdéle však po dobu trvání účinků schváleného oddlužení, dar ve výši 4.000,-Kč měsíčně. Dle seznamu majetku dlužnice vlastní vybavení domácnosti a osobní automobil rok výroby 2006, hodnotu těchto movitých věcí odhadla na cca 13 tisíc Kč, z toho hodnota automobilu činí 2.000,-Kč. Celková výše nezajištěných závazků dlužnice, z nichž dva jsou vykonatelné a jsou vymáhány, činí 134.293,19 Kč.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení, zda dlužnice je schopna vyhovět podmínkám pro řešení svého úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře, je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3, věty první IZ, které určuje rozsah částky, kterou lze z příjmu dlužnice strhnout. Při úvaze, zda je dlužnice schopna splnit zákonný požadavek, aby ze svého příjmu po dobu trvání účinků schváleného oddlužení uhradila minimálně 30% hodnoty pohledávek svých nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ), musí soud vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (§ 279 odst. 1 o.s.ř.). pokračování-4-

V přezkoumávané věci dlužnice doložila, že jejím příjmem, z něhož by, v obecné poloze, bylo možno provádět srážky dle § 398 odst. 3 IZ, je toliko rodičovský příspěvek. Naproti tomu příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí, přídavky na děti, výživné na děti-postižitelnými příjmy dlužnice v rámci jejího případného oddlužení být nemohou, jak správně poukázal soud prvního stupně. Jestliže tedy je postižitelným příjmem dlužnice toliko rodičovský příspěvek ve výši 3.800,-Kč, který nedosahuje ani výše tzv. nezabavitelné částky, srážky z něj provádět nelze, jak opět správně dovodil soud prvního stupně.

Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně i potud, že k částce 4.000,-Kč měsíčně, kterou se dle doložené darovací smlouvy zavázal dlužnici přispívat po dobu trvání účinků schváleného oddlužení dárce Vojtěch Plura, nelze přihlédnout proto, neboť stav, kdy splátky dluhů v rámci oddlužení splátkovým kalendářem by byly hrazeny toliko z příjmů osob odlišných od dlužníka, by nebyl v souladu s účelem oddlužení (na svém oddlužení by se měl především podílet sám dlužník). V zájmu stručnosti odvolací soud v tomto směru odkazuje na věcně správnou argumentaci soudu prvního stupně, jak je uvedena v odůvodnění napadeného usnesení.

Ze všech shora uvedených důvodů je proto nutno uzavřít, že přestože dluhy dlužnice vůči nezajištěným věřitelům nejsou dle obsahu jejího insolvenčního návrhu příliš vysoké (134.293,19 Kč) a 30% z nich činí 40.289,-Kč, dlužnice však není schopna ze svého příjmu (3.800,-Kč) na tyto své dluhy v rámci oddlužení plnit ničeho. Proto zákonné podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře nesplňuje.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný, protože dlužnice nemá žádné pohotové finanční prostředky. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce tak, aby mohl hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice. Vzhledem k tomu, že dlužnice vlastní jen vybavení domácnosti a hodnotu svého automobilu sama odhadla na částku 2.000,-Kč, lze důvodně dovozovat, že prostředků ze zálohy bude třeba i na zajištění konečných nákladů insolvenčního řízení. Proto soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení, když při způsobu řešení úpadku konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce, (dojde-li ke zpeněžení) minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). pokračování-5-

Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud je proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Přestože soud prvního stupně správně dovodil, že v této věci je zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba a správně stanovil i její výši, nebylo možno napadené usnesení potvrdit bez dalšího. Soud prvního stupně totiž nesprávně formuloval výrok svého rozhodnutí tak, že dlužnici vyzval k zaplacení zálohy, ačkoliv správně jí měl uložit povinnost zaplatit zálohu v určené výši tak, aby byl výrok usnesení vykonatelný a v souladu s dikcí ust. § 108 odst. 1 IZ (.. soud může .. .uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby zaplatil zálohu). Z tohoto důvodu odvolací soud napadené usnesení potvrdil ve správném znění výroku, jehož formulace odpovídá požadavkům zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. ledna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu