2 VSOL 694/2016-B-78
KSBR 28 INS 27593/2013 2 VSOL 694/2016-B-78

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka: Alexander anonymizovano , anonymizovano , Větéřov 54, okr. Hodonín, o ukončení insolvenčního řízení, neosvobození dlužníka od placení pohledávek věřitelů a zproštění funkce insolvenčního správce, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2016, č. j. KSBR 28 INS 27593/2013-B-63,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2016, č. j. KSBR 28 INS 27593/2013-B-63, se v odstavci II. výroku p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (odstavec I. výroku), návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny, zamítl (odstavec II. výroku) a zprostil funkce insolvenčního správce JUDr. Lukáše Kučeru (odstavec III. výroku).

Insolvenční soud konstatoval, že podle konečné zprávy insolvenčního správce byly zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny pouze v rozsahu 6,7012%, soud schválil konečnou zprávu insolvenčního správce, proti které žádný z věřitelů nevznesl žádných připomínek podepsaný a při respektování právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí soudu vyššího stupně podepsaný soud neshledal překážku, která by bránila vydání rozhodnutí dle § 413 IZ, podáním doručeným soudu dne 24. 3. 2016 sdělil insolvenční správce soudu, že uspokojil pohledávky věřitelů dle schválené konečné zprávy (B-61). a odkazem na § 413 věta druhá insolvenčního zákona zprostil insolvenčního správce jeho funkce. isir.justi ce.cz

V rámci zkoumání podmínek pro osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny, insolvenční soud zdůraznil, že dne 20.1.2016 se konalo jednání o případném zrušení schváleného oddlužení a zde dlužník uvedl, že v roce 2014 se neoprávněně připojil k odběru elektrické energie, jak je uvedeno v protokolu společnosti E.ON. ze dne 11. 8. 2014 (B-52). Soud při jednání konstatoval, že dlužník v průběhu oddlužení porušil povinnosti a omezení daná § 412 a § 418 IZ, když minimálně v případě společnosti E.ON a.s. se dopustil protiprávního jednání tím, že neoprávněně odebíral elektrický proud nejpozději do 11. 8. 2014. Soud takové jednání považuje za závažné porušení povinnosti dlužníka v průběhu oddlužení. Dlužník při jednání dále uvedl, že není evidován na úřadu práce, přičemž důvod pro tento postup neuvedl. Dlužník tvrdil, že zdravotní a sociální pojištění si hradí sám, a to z peněz, které má k dispozici. Dlužník uvedl, že není schopen objasnit, proč není evidován u úřadu práce, což by mu umožnilo, aby uvedená pojištění byla hrazena státem a peněžní prostředky, které jak sám uvedl, má k dispozici, byly užity pro uspokojení věřitelů v tomto řízení. Soud učinil závěr, že dlužník v průběhu oddlužení porušil povinnosti a omezení daná § 412 a § 418 IZ, když minimálně v případě společnosti E.ON a.s. se dopustil protiprávního jednání tím, že neoprávněně odebíral elektrický proud minimálně do 11. 8. 2014. Soud dále konstatoval, že pokud dlužník není evidován na úřadu práce a zdravotní pojištění si hradí sám ze svých finančních prostředků, porušuje své povinnosti dané § 412 odst. 1 písm. a) IZ. Soud tak uvádí přesto, že uvedené povinnosti jsou koncipovány pro oddlužení splátkovým kalendářem. Způsob řešení oddlužení nemá vliv na povinnost dlužníka v průběhu insolvenčního řízení na jeho majetek respektovat zásady insolvenčního řízení vyjádřené v § 5 IZ; zde soud poukazuje především na zásadu maximálního možného uspokojení věřitelů. Povinnosti vyjádřené v § 412 a 418 IZ jsou pouze rozvedením a upřesněním zásad definovaných v § 5 IZ. Dlužník si musel být vědom, že není z prodeje majetku schopen uspokojit nezajištěné věřitele. Přesto zjevně zatajil správci další peněžní prostředky, které mohly být použity, např. jako mimořádná splátka nebo mimořádný příjem pro uspokojení nezajištěných věřitelů. Za celou dobu insolvenčního řízení dlužník neprokázal soudu, že by vyvíjel jakoukoliv snahu k získání zaměstnání a zajištění si tak dalších příjmů, z nichž by mohl uspokojit věřitele.

Ze všech výše uvedených skutečností vyplynulo, že dlužník nesplnil v průběhu insolvenčního řízení všechny povinnosti, které mu vyplynuly z právní úpravy a rozhodnutí insolvenčního soudu. Dlužník sice podal soudu řádný návrh předpokládaný v § 414 odst. 1 IZ, současně však neplnil v průběhu plnění oddlužení všechny své povinnosti, především nevyvíjel veškerou snahu, kterou lze po dlužníkovi spravedlivě požadovat k zajištění maximální možné míry uspokojení jeho věřitelů. Zde soud odkázal především na výše uvedená zjištění o nezákonném jednání dlužníka a o jeho nedůvodné pasivitě směrem k zajištění pravidelného příjmu. Z uvedených důvodů podepsaný soud o návrhu dlužníka rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí, tedy návrh na osvobození zamítl.

V reakci na usnesení insolvenčního soudu podal dlužník několik podání, přičemž po doplnění tak podal proti odstavci II. výroku tohoto usnesení odvolání, ve kterém uvedl, že navrhuje pokračovat v oddlužení plněním splátkového kalendáře. Vyslovil řadu výhrad proti dosavadnímu průběhu oddlužení zpeněžením podstaty. Důvody, pro které insolvenční soud návrh na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení podle § 415 IZ v rozsahu, ve kterém nebyli dosud věřitelé uspokojeni, zamítl, nijak nekomentoval.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Řízení ve věci bylo zahájeno 4.10.2013, proto je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Podle ustanovení § 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu,

že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům a na která se odkazuje, ostatně dlužník tato zjištění a skutkové závěry ani nezpochybňoval. Odvolací soud se tedy v posuzované věci zcela ztotožňuje s úvahami a závěry insolvenčního soudu. Dlužník nesplnil předpoklad schváleného oddlužení zpeněžením majetkové podstaty v tom, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, byla nižší než 30 % jejich pohledávek, což mu nelze klást k tíži. . Podmínkou pro osvobození dlužníka od placení pohledávek ve smyslu § 414 IZ je jednak návrh dlužníka a zejména splnění povinností dlužníka podle schváleného způsobu oddlužení. V dané věci dlužník o osvobození od placení pohledávek požádal. Rozhodnutí o osvobození dlužníka se vydává po skončení insolvenčního řízení a přitom se retrospektivně zkoumá jednání dlužníka v insolvenčním řízení. Neosvobození dlužníka je sankcí za porušení jeho povinností. Oddlužení totiž představuje dobrodiní, které umožňuje dlužníkovi vypořádat se svými dluhy, proto se musí jednat o poctivého dlužníka po celou dobu oddlužení. Jak správně zjistil insolvenční soud, v průběhu oddlužení byl dlužník pravomocně odsouzen za trestný čin majetkové povahy, ač si musel být vědom, že není z prodeje majetku schopen uspokojit nezajištěné věřitele zatajil správci další peněžní prostředky, které mohly být k uspokojení věřitelů použity, za celou dobu insolvenčního řízení dlužník neprokázal soudu, že by vyvíjel jakoukoliv snahu k získání zaměstnání a zajištění si tak dalších příjmů, z nichž by mohl uspokojit věřitele. Odvolací soud souhlasí, že dlužník nesplnil v průběhu insolvenčního řízení všechny povinnosti, které mu vyplynuly ze zákona a z rozhodnutí insolvenčního soudu. Není proto důvodu ani možností v oddlužení pokračovat, nelze se také zabývat výhradami proti postupu při zpeněžení podstaty.

Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu v napadené části podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně

anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu