2 VSOL 693/2014-B-10
KSOS 22 INS 12553/2014 2 VSOL 693/2014-B-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Moniky Brindžákové, nar. 3.10.1973, bytem Dlouhá 1773/7, Bruntál, PSČ 792 01, identifikační číslo 88843408, o návrhu soudního exekutora JUDr. Aleše Chovance, Exekutorský úřad Opava, se sídlem Veleslavínova 19, Opava, PSČ 746 01, na vydání předběžného opatření, rozhodl o odvolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 22 INS 12553/2014-B-3 ze dne 6.6.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení předběžného opatření (výrok I.) a uložil navrhovateli předběžného opatření-soudnímu exekutorovi JUDr. Aleši Chovancovi povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení v dané věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení podaným dlužníkem dne 6.5.2014. Podáním doručeným soudu dne 5.6.2014 podal soudní exekutor JUDr. Aleš Chovanec návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud omezil účinky zahájeného insolvenčního řízení na probíhající exekuci prodejem nemovitosti dlužnice tak, aby mohla proběhnout její dražba. Soud dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro nařízení předběžného opatření, neboť dlužnice není zavázána exekučním titulem, exekuce je vedena proti manželu dlužnice a dopadá toliko na majetek v jejich společném jmění manželů, jehož součástí má být nemovitost. Nadto dlužnice podala teprve první insolvenční návrh a termín dražby zatím nebyl stanoven. Skutečnost, že dlužnice neuvedla v seznamu závazků jako věřitele oprávněného z exekuce, soud neshledal nepoctivým záměrem dlužnice při podání návrhu na povolení oddlužení. Soud proto návrh na vydání předběžného opatření podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb./2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) zamítl. O poplatkové povinnosti soud rozhodl podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel předběžného opatření odvolání, ve kterém uvedl, že se odvolává proti výroku II. napadeného rozhodnutí a pokud se jedná o výrok I. napadeného rozhodnutí, kterým byl návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut, tak s tímto názorem v odůvodnění soudu prvního stupně ve větším procentu souhlasí, nesouhlasí však s tím, že nejde o nepoctivý záměr dlužnice, neboť dlužnice si je vědoma toho, že proti jejímu manželovi a jí se vede exekuční řízení prodejem nemovitosti, která je součástí společného jmění manželů, a tudíž měla uvést závazek spadající do společného jmění manželů v insolvenčním návrhu. Dále uvedl, že se neztotožňuje se se soudem prvního stupně ohledně uhrazení soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, neboť podle ustanovení § 28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí, přičemž úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu. Exekutor nepodává návrh na předběžné opatření jako fyzická osoba, ale jako exekuční soud (§ 52 odst. 1 a odst. 2 exekučního řádu), a proto se pro exekuční řízení přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu pro jeho úkony jako úkony soudu. Z tohoto důvodu mu nelze vyměřit soudní poplatek (v této fázi exekučního řízení při podání návrhu na vydání předběžného opatření má jako soudní exekutor postavení exekučního soudu). Navrhl, aby napadené usnesení ve výroku II. bylo změněno tak, že se mu neukládá uhrazení soudního poplatku ve výši 1.000 Kč. Odvolací soud posoudil toto odvolání podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 občanského soudního řádu) jako odvolání, které směřuje do všech výroků napadeného usnesení.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ, předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení ve věci dlužnice bylo zahájeno jejím insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení podaným u soudu prvního stupně dne 6.5.2014. Usnesením č. j. KSOS 22 INS 12553/2014-A-5 ze dne 30.5.2014 soud prvního stupně mimo jiné zjistil úpadek dlužnice (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Ing. Anetu Babincovou, Masarykovo náměstí 38, Karviná-Fryštát (výrok II.) a povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III.), toto rozhodnutí nabylo právní moci ve výroku I. dne 30.5.2014. Podáním ze dne 5.6.2014 (doručeným soudu prvního stupně téhož dne) soudní exekutor JUDr. Aleš Chovanec, Exekutorský úřad Opava, se sídlem Veleslavínova 19, Opava, podal návrh na vydání předběžného opatření podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ, kterým se domáhal vůči dlužnici omezení účinku spojeného se zahájením insolvenčního řízení podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ tak, že se mu umožňuje provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 032 Ex 149/13 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení.

Z ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ vyplývá, že předběžným opatřením může insolvenční soud omezit z důvodu hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, pouze v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu. V dané věci však soud prvního stupně rozhodl o insolvenčním návrhu dlužnice již dne 30.5.2014 tak, že rozhodl o úpadku dlužnice, avšak soudní exekutor podal návrh na vydání předběžného opatření podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ až dne 5.6.2014, tedy po rozhodnutí o insolvenčním návrhu (po rozhodnutí o úpadku). Lze proto uzavřít, že již z tohoto důvodu je nutno návrh na vydání předběžného opatření zamítnout, aniž by bylo nutné se jím zabývat věcně.

Soud prvního stupně proto správně rozhodl o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, byť nadbytečně posuzoval návrh věcně. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku I. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Odvolací soud shledává správným i výrok II. napadeného rozhodnutí, kterým soud prvního stupně uložil soudnímu exekutorovi povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč.

Vznik poplatkové povinnosti v případě soudního poplatku za návrh na nařízení předběžného opatření upravuje zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů v ustanovení § 4 odst. 1 písm. h) tak, že vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření, a to navrhovateli předběžného opatření podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Podle položky 5 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k uvedenému zákonu, činí výše soudního poplatku za návrh na nařízení předběžného opatření 1.000 Kč. K tomu je nutno uvést, že z ustanovení § 11 téhož zákona výslovně nevyplývá, že by soudní exekutor při podání návrhu na nařízení předběžného opatření byl od soudního poplatku osvobozen. Podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) tohoto zákona je sice od poplatku osvobozena Česká republika a státní fondy a podle odstavce 3 tohoto zákonného ustanovení se toto osvobození podle písm. a) vztahuje i na návrh na nařízení předběžného opatření. Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem odvolatele, že při podání návrhu na nařízení předběžného opatření působil jako státní orgán a vykonával část pravomocí, které na něj byly Českou republikou delegovány zákonem č. 120/2001 Sb., exekučním řádem. Z odvolatelem citovaného ustanovení § 28 exekučního řádu totiž jednoznačně vyplývá, že úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu v průběhu vedení exekuce. Z dalšího ustanovení, na které odvolatel odkázal, a to ustanovení § 52 odst. 2 exekučního řádu, pak jednoznačně vyplývá, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které jsou svěřeny občanským soudním řádem a dalšími právními předpisy soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu při provedení výkonu rozhodnutí . I z tohoto ustanovení je tedy zřejmé, že se jedná pouze o takové úkony, které vyplývají z provádění samotné exekuce s poukazem na provádění výkonu rozhodnutí soudem. Podání návrhu na nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ s cílem omezit účinky spojené insolvenčním zákonem se zahájením insolvenčního řízení v tom smyslu, aby exekutor mohl provést nařízenou exekuci, však není úkonem, který by byl exekutorem prováděn při provádění exekuce podle exekučního řádu. Nelze tedy vycházet z toho, že při podání takového návrhu by byl soudní exekutor státním orgánem při výkonu exekuční činnosti. Proto odvolací soud neshledal odvolání ani v této části důvodným.

Soud prvního stupně tak zcela správně uložil podle citovaných ustanovení zákona o soudních poplatcích a jeho přílohy soudnímu exekutorovi povinnost k zaplacení soudního poplatku z návrhu na nařízení předběžného opatření a stanovil správně i jeho výši. Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil i ve výroku II.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni a navrhovateli předběžného opatření se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu