2 VSOL 69/2012-A-25
KSBR 31 INS 2598/2011 2 VSOL 69/2012-A-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí míru 111, 666 01 Tišnov, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.11.2011, č. j. KSBR 31 INS 2598/2011-A-13

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 11.2.2011 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 14.10.2011 byla dlužnice vyzvána, aby doložila výši čistého příjmu za červen 2009 až září 2011 a s poukazem na pracovní smlouvu uzavřenou do 30.6.2011 doložila, jaké příjmy očekává v následujících 5 letech. Dlužnice řádně nedoplnila svůj návrh na povolení oddlužení, neboť nedoložila příjem za měsíce červen 2009 až květen 2011. Přestože sdělila, že očekává příjem v minimální výši 11.700,-Kč měsíčně (neboť má od prosince 2011 přislíbené zaměstnání v prodejně novin a tabáku v Tišnově), svá tvrzení nikterak neosvědčila, např. pracovní smlouvou, ani jej dále nerozvedla. Soud prvního stupně musel při zjišťování reálně očekávaného příjmu dlužnice vycházet z příloh doložených k návrhu na povolení oddlužení a zjistil, že dlužnice pobírá podporu v nezaměstnanosti, jež je jí poskytována podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti jen po časově omezenou dobu, tzv. podpůrčí lhůtu. Jiný příjem nemá. Protože dlužnice řádně nedoplnila návrh na povolení oddlužení, lze očekávat, že návrh na povolení oddlužení bude odmítnut a úpadek dlužnice řešen konkursem. Dlužnice by tak za 5 let trvání splátkového kalendáře ze svých příjmů nezaplatila svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající 30 % jejich pohledávek. Proto postupoval soud dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužnici zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. při konkursu bez daně z přidané hodnoty činí 45.000,-Kč (bez hotových výdajů). Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Rovněž nelze dopustit, aby v případě, kdy nebudou postačovat prostředky v majetkové podstatě k úhradě nákladů insolvenčního řízení, hradil tyto náklady stát.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že v období od června 2009 jí byly vypláceny nemocenské dávky a od 2.5.2011 je vedena jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. Následně dlužnice předložila fotokopii rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1.2.2012, č. j. 84 P 103/2011-81, dle kterého má přispívat na výživu svého syna Davida Semmlera částkou 2.500,-Kč měsíčně a současně předložila potvrzení Karlovy pekárny s.r.o., dle kterého je dlužnice u této společnosti zaměstnána od 6.2.2012 v hlavním pracovním poměru a její mzda činí 8.000,-Kč měsíčně.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu dne 17.2.2011 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V něm tvrdila, že má 13 peněžitých závazků a jejich celková výše činí 470.016,07,-Kč. Dlužnice nevlastní žádný hodnotný majetek a je povinna platit výživné na syna ve výši 2.500,-Kč měsíčně. V odvolacím řízení dlužnice doložila své příjmy za poslední tři roky a rovněž předložila i údaje o očekávaných příjmech s tím, že od 6.2.2012 pracuje u společnosti Karlova pekárna s.r.o. a její mzda činí 8.000,-Kč měsíčně.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 391 odst. 1 písm. b) a c) IZ, návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

V přezkoumávané věci dlužnice doložila, že jejím příjmem je mzda ve výši 8.000,-Kč měsíčně. Dlužnice má však soudním rozhodnutím stanovené výživné na syna ve výši 2.500,-Kč měsíčně. Toto výživné je dle ust. § 169 odst. 1 písm. e) IZ pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750,-Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150,-Kč. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.080,-Kč), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění nepochybně vyplývá, že dlužnici, jejíž nezajištěné závazky představují 470.016,07,-Kč, nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu nebude schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. V průběhu trvání oddlužení (po dobu pěti let) by totiž dlužnice nemohla nezajištěným věřitelů uhradit ničeho. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení. Do úvahy nepřipadá ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty (či kombinace obou forem oddlužení), neboť jediným majetkem dlužnice je pouze obvyklé vybavení domácnosti, u něhož lze předpokládat pouze nepatrný výnos zpeněžení.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužnice nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Nutno zdůraznit, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, proto nelze dlužnici jako insolvenční navrhovatelku od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, příp. její výši snížit. Je-li podle obsahu složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat. Je zcela na dlužnici, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 8. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu