2 VSOL 687/2012-A-9
KSOS 25 INS 18340/2012 2 VSOL 687/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka AMB International Group s.r.o., se sídlem Horní Lán 1196/9, 779 00 Olomouc, identifikační číslo osoby 28 62 42 71, o insolvenčních návrzích věřitelek a) Radky Dostalíkové, nar. 19.1.1964, bytem Melantrichova 503/4, 796 01 Prostějov, b) Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Tylova 81, 796 01 Prostějov, rozhodl o odvolání věřitelek a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.8.2012, č. j. KSOS 25 INS 18340/2012-A-3,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitelek a) a b) (výrok I.) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení (výrok II.).

V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 27.7.2012 se věřitelky a) a b) domáhaly rozhodnutí o úpadku dlužníka. V návrhu tvrdily, že mají za dlužníkem totožné pohledávky z titulu nevyplacené mzdy za měsíce květen a červen 2012 a dále z titulu nevyplaceného odstupného při skončení pracovního poměru. Podle soudu prvního stupně věřitelky sice osvědčily, že každá z nich má za dlužníkem splatnou neuhrazenou pohledávku, avšak již neosvědčily, že dlužník není schopen své závazky splácet. Proto postupoval soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh odmítl. O nákladech řízení rozhodl dle ust. 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ).

Proti tomuto usnesení podaly věřitelky a) a b) odvolání. V něm uvedly, že jako zaměstnanci nemohou osvědčit úpadek dlužníka, neboť u něho byly zaměstnány jako asistentky finančních makléřů a k účetnictví dlužníka neměly přístup.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co shledal, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnými osobami, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž by nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

Z obsahu spisu vyplývá, že věřitelky a) a b) se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 27.7.2012 domáhaly vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. V návrhu tvrdily, že dlužník je jejich bývalý zaměstnavatel, který jim ukončil pracovní poměr z organizačních důvodů. Nevyplatil jim však mzdu za květen a červen 2012 a odstupné ve výši jednoho měsíčního platu. Podle věřitelek se dlužník odmítl dohodnout na náhradním termínu úhrady svých závazků a prohlásil, že je v platební neschopnosti.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit ( platební neschopnost ). Podle odst. 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Insolvenční návrh musí kromě náležitostí dle § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele) dále v souladu s ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o splatné pohledávce navrhujícího věřitele za dlužníkem), i skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Odvolací soud má za to, že i při posuzování náležitostí věřitelského návrhu lze vyjít ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88 v roce 2010, byť je dovolací soud formuloval výslovně pouze pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se i u věřitelských návrhů rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Co do povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti, jež osvědčují úpadek dlužníka, nečiní insolvenční zákon rozdíl mezi návrhem dlužnickým a návrhem věřitelským. Rovněž věřitelský insolvenční návrh tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 IZ. Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu v přezkoumávané věci dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by (pokud by je soud shledal pravdivými) bylo možno dovodit úpadek dlužníka.

Věřitelky se sice v insolvenčním návrhu označily za věřitele dlužníka a uvedly další konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že mají za dlužníkem peněžité pohledávky po dobu delší 30 dnů po splatnosti z titulu dlužných mezd. V návrhu však neuvedly žádné konkrétní údaje, jež by svědčily o neschopnosti dlužníka hradit své splatné závazky ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. c) IZ.

Námitku, že není dost dobře možné, aby si věřitelky opatřily konkrétní údaje o úpadku dlužníka, nepokládá odvolací soud za důvodnou. Hodlá-li věřitel podat insolvenční návrh, musí tak činit při vědomí platné právní úpravy, která (jak shora vyloženo) nečiní rozdíl mezi návrhem dlužnickým a věřitelským. K podání návrhu by tak měl věřitel odpovědně přistoupit pouze tehdy, disponuje-li potřebnými údaji o dalších věřitelích dlužníka a jeho schopnosti hradit splatné závazky. Nelze přehlédnout, že platná úprava spojuje se zahájením insolvenčního řízení v ust. § 109 a násl. IZ významné účinky, z čehož lze dovodit, že insolvenční navrhovatelé by měli k podávání návrhu přistupovat pouze za situace, jsou-li schopni vyhovět náležitostem kladeným na insolvenční návrhy ust. § 103 IZ.

Lze tedy uzavřít, že insolvenční návrh věřitelek a) a b) neobsahuje dostatečná skutková tvrzení o úpadku dlužníka, proto postupoval soud prvního stupně správně, pokud tento návrh dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř., včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dlužník byl úspěšný i v odvolacím řízení, avšak žádné náklady tohoto řízení mu nevznikly. Proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Olomouci dne 5. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu