2 VSOL 683/2013-A-10
KSOS 38 INS 727/2013 2 VSOL 683/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Kateřiny anonymizovano , rodné číslo 775628/3876, 789 91 Štíty-Březná 55, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.4.2013, č. j. KSOS 38 INS 727/2013-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč n e u k l á d á .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištění úpadku a jako způsob oddlužení navrhla plnění splátkového kalendáře. Soud zjistil, že dlužnice má závazky v celkové výši 500.000 Kč, pobírá mzdu 14.000 Kč čistého měsíčně, má 4 vyživovací povinnosti a dle seznamu majetku dlužnice vlastní pouze běžné vybavení domácnosti. Výpočtem provedeným v souladu s ust. § 398 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) dospěl soud k závěru, že povolení oddlužení u dlužnice není možné, neboť hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nedosahuje 30% jejich pohledávek. Dlužnice je totiž schopna splatit nezajištěným věřitelům po odečtení odměny insolvenčního správce cca 1,88% jejich pohledávek. Souhlas věřitelů s nižším plněním dlužnice nedoložila. V případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh na povolení oddlužení podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítnut pokračování-2-a současně bude rozhodnuto podle ust. § 396 odst. 1 IZ o řešení úpadku konkursem. S ohledem na majetek dlužnice existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky k pokrytí nákladů insolvenčního řízení. Proto soud uložil dlužnici podle ust. § 108 odst. 1 IZ zálohu ve výši 50.000 Kč. Při řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč. Pokud by nebyla záloha složena a v řízení by bylo pokračováno, zatížily by jeho náklady stát. Smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zabránit této situaci.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Předně namítala, že částku 50.000 Kč nemá k dispozici. Zopakovala, že žádala o povolení oddlužení splátkovým kalendářem a o spojení jejího návrhu na oddlužení s návrhem manžela Jana anonymizovano , který je veden pod sp. zn. KSOS 38 INS 733/2013. Pokud by nedošlo ke spojení obou návrhů na oddlužení, ztratilo by oddlužení svůj smysl. Věřitelé by v případě oddlužení jen manžela dlužnice začali dlužné částky vymáhat jen po dlužnici. Pravděpodobně by následovala exekuce a tím by se situace rodiny spíše zhoršila, než zlepšila. Do tíživé situace se dostali z důvodu ztráty zaměstnání manžela dlužnice, žádali sice banky o odložení či snížení splátek, ale nebylo jim to umožněno. Na konci roku 2012 byl manžel v pracovní neschopnosti, měl zápal plic a byl na operaci hlasivek. Tehdy klesl příjem rodiny na velmi nízkou částku, z níž již nebyli schopni hradit dluhy. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá a ke společnému projednání se spojují insolvenční řízení vedená pod sp. zn. KSOS 38 INS 727/2013 dlužnice Kateřiny anonymizovano a pod sp. zn. KSOS 38 INS 733/2013 dlužníka Jana anonymizovano .

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jeho pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, pokračování-3-a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Skutková zjištění o majetkových, osobních a příjmových poměrech dlužnice obsažená v odůvodnění napadeného usnesení jsou správná a odvolací soud na ně odkazuje. V posuzované věci je podstatné, že průměrný čistý příjem dlužnice za období říjen 2011 až září 2012 činí 14.383 Kč měsíčně, ve svém insolvenčním návrhu dlužnice tvrdila, že má tři závazky u dvou věřitelů a v seznamu závazků označila závazky v celkové výši 500.000 Kč. K insolvenčnímu návrhu dlužnice připojila žádost o spojení jejího návrhu na oddlužení s návrhem na oddlužení jejího manžela Jana anonymizovano , anonymizovano a o připojení příloh z insolvenčního řízení sp. zn. KSOS 38 INS 29456/2012. Návrh dlužnice na povolení oddlužení podepsal manžel Jan Horváth.

Z obsahu insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že dne 10.1.2013 podal u Krajského soudu v Ostravě insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení Jan Horváth a toto řízení je vedeno pod sp. zn. KSOS 38 INS 733/2013. V návrhu tvrdil, že má čtyři závazky u dvou věřitelů, ve formuláři uvedl mimo totožných závazků jako dlužnice další závazek ve výši 50.000 Kč. V seznamu závazků však uvedl stejné závazky jako dlužnice. Dále v insolvenčním návrhu uvedl příjem 18.000 Kč s tím, že poté přišel o zaměstnání a nově je zaměstnán od 8.4.2013 a jeho příjem za duben až červen 2013 činil průměrně 15.645 Kč měsíčně. Manželka dlužníka Kateřina anonymizovano potvrdila svým podpisem, že souhlasí s povolením oddlužení. V podání ze dne 24.4.2013 v reakci na usnesení soudu ze dne 10.4.2013 dlužník uvedl, že žádá o sloučení jeho návrhu a návrhu jeho manželky Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , který je veden pod sp. zn. KSOS 38 INS 727/2013. Dále uvedl, že bez společného oddlužení nemá pro ně oddlužení význam.

Insolvenční zákon sice neupravuje výslovně institut společného oddlužení manželů, avšak je nutno vzít v úvahu, že dlužnice a její manžel podali téhož dne u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a v obou těchto návrzích je vyjádřen souhlas druhého manžela s oddlužením a k návrhu je připojen jeho podpis. Oba manželé podali žádost o spojení jejich insolvenčních řízení ke společnému projednání. Tím dali oba dlužníci-manželé najevo, že trvá jejich společné jmění manželů a že majetek do něho náležející bude oddlužením postižen, tedy že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny, a že ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se zajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30% jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Společného osvobození od zbytku pokračování-4-dluhů samozřejmě nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužením domáhat jen jeden z manželů, a pokud jen tento manžel bude režimu oddlužení podroben a jen on se bude na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může dosáhnout osvobození od zbytku dluhů jen tento manžel (dlužník) a věřitelé mohou i po osvobození od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyli v jeho rámci uspokojeni (§ 414 a § 416 IZ), v soudním či jiném řízení požadovat přiznání takové pohledávky jen vůči manželu dlužníka, jestliže šlo o jejich společný závazek, a to i z veškerého majetku náležejícího do trvajícího společného jmění tohoto manžela a dlužníka. Lze tedy shrnout, že při postupu, kdy režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře je podroben jen jeden z manželů a druhý manžel se na jeho plnění nepodílí, tudíž osvobození dosáhnout nemůže, nastane po přiznání osvobození dlužníka situace, kdy společné jmění manželů oddluženo nebude. V opačném případě při existenci společných závazků manželů a závazků jen jednoho z nich vzniklých za trvání manželství, které jsou uspokojitelné z majetku tvořícího společné jmění manželů nebo se souhlasem druhého manžela i z jeho výlučného peněžního přínosu nespadajícího do společného jmění manželů, nic nebrání tomu, aby insolvenční soud projednal v jednom (spojeném) řízení společný úpadek manželů a povolil při splnění zákonných podmínek jeho řešení oddlužením s ustanovením jediného insolvenčního správce (srovnej např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011-B-37 ze dne 21.9.2011).

V posuzované věci by z příjmu dlužnice (14.000 Kč) s ohledem na celkovou výši závazků (500.000 Kč) bylo možno pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře srážet 1.326 Kč měsíčně. Za pět let by se jednalo o částku 81.720 Kč, po odečtení nároků insolvenčního správce (54.000 Kč nebo 65.430 Kč, pokud je plátcem DPH) částku 27.720 Kč nebo 16.380 Kč, což je 5,54% nebo 3,28% uváděné výše závazků. Manžel dlužnice, který dosahuje čistého měsíčního příjmu 15.645 Kč, by za pět let zaplatil nezajištěným věřitelům částku 140.520 Kč, což je 28,10% závazků. Společně by oba manželé podle předběžného propočtu odvolacího soudu zaplatili v případě výše závazků nejméně 528.000 Kč nezajištěným věřitelům cca 42,37% jejich pohledávek (při příjmu manžela 17.314 Kč). Ve spojeném řízení obou manželů by tedy nezajištění věřitelé obdrželi více než 30% jejich pohledávek.

Na základě shora uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že postup soudu prvního stupně nebyl v přezkoumávané věci správný. Za situace, kdy dlužnice společně se svým manželem podmínky pro oddlužení nejspíše splňují, manžel dlužnice vyslovil s jejím oddlužením souhlas a oba manželé žádali spojení obou věcí, aby mohli své závazky (spadající do společného jmění manželů, jež jsou vymahatelné postihem majetku tvořícího společné jmění manželů) hradit společně, měl soud prvního stupně vést úvahu o spojení obou řízení. V takovém případě by totiž bylo hrazeno na závazky, jež dle dosavadních výsledků řízení spadají do společného jmění manželů, pouze jedenkrát 30%, byl by ustanoven jeden insolvenční správce, kterému by měsíčně náležela toliko jedna odměna, a byly by hrazeny jedenkrát jeho měsíční hotové výdaje. pokračování-5-

Lze tedy uzavřít, že požadavek soudu prvního stupně na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč byl předčasný, a proto nesprávný. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá.

V dalším řízení soud prvního stupně posoudí insolvenční návrhy dlužnice a jejího manžela Jana anonymizovano z hledisek splnění předpokladu pro jejich společné projednání, které jsou vymezeny v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15.12.2009, sp. zn. KSPL 54 INS 4766/2009, 1 VSPH 669/2009, a dále rozvedeny např. v rozhodnutí ze dne 27.10.2010, sp. zn. KSHK 42 INS 2414/2010, 2 VSPH 714/2010 a ze dne 21.9.2011, sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011. Bude se zabývat i povahou závazků obou manželů a posoudí, zda dlužnice splňuje i další podmínky pro povolení oddlužení v tom směru, zda se u ní nejedná o závazky z podnikání, nepoctivý záměr či lehkomyslný nebo nedbalý přístup (§ 389 odst. 1, § 395 IZ). Pokud nebude dle doložených, případně na základě dodatečně vyžádaných listin pochyb, že všechny závazky dlužnice a jejího manžela spadají do společného jmění manželů a že dlužníci jsou i nadále schopni uhradit společně ze svých příjmů svým nezajištěným věřitelům nejméně 30% závazků za pět let, zváží spojení obou řízení a před rozhodnutím o jejich úpadku opětovně posoudí, zda pro další řízení bude záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná a v jaké výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu