2 VSOL 68/2011-B-22
KSOS 25 INS 11820/2010 2 VSOL 68/2011-B-22

USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenčním řízení dlužnice Moniky Reinleinové, r.č. 875726/6012, bytem Postranní 100/13, 725 28 Ostrava-Hošťálkovice (adresa pro doručování Josefa Skupy 1711/5, 708 00 Ostrava-Poruba), zastoupené JUDr. Mario Hartmanem, advokátem se sídlem 8. března 11/269, 713 00 Ostrava, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.1.2011, č.j. KSOS 25 INS 11820/2010-B-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužnice (výrok I.), na její majetek prohlásil konkurs, který bude projednáván jako nepatrný (výroky II. a III.), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 17.2.2011 (výrok IV.) s tím, že účinky tohoto usnesení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok V.). Na odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice uzavřela dne 1.1.2010 smlouvu o půjčce s věřitelem Radimem Potiorkem, důvodem půjčky bylo zaplacení splátky úvěru věřiteli Česká spořitelna, a.s. Úvěr byl zajištěn zástavou na nemovitostech, jejichž je podílovou spoluvlastnicí. Půjčku hradila věřiteli Radimu Potiorkovi ve splátkách, zcela ji zaplatila v průběhu listopadu 2010 . Pokud dlužnice plnila svůj závazek ze smlouvy o půjčce věřiteli Radimu Potiorkovi po zahájení insolvenčního řízení, učinila tak v rozporu s ust. § 111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ). V tom soud spatřuje naplnění podmínek dle

§ 405 odst. 1 IZ, proto oddlužení dlužnice neschválil a v souladu s úpravou § 405 odst. 2 IZ rozhodl o řešení jejího úpadku konkursem, který bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podala odvolání dlužnice. Potvrdila, že po rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku a povolení oddlužení uhradila dluh vůči Radimu Potiorkovi, avšak tím neporušila úpravu § 111 IZ, protože plnění nemělo žádný vliv na výši uspokojení zajištěného věřitele Česká spořitelna, a.s. Jeho pohledávka bude uspokojena z výtěžku zpeněžení předmětu zástavy a uspokojení nezajištěného závazku vůči věřiteli Radimu Potiorkovi, vzhledem k jeho výši, nemá na uspokojení tohoto zajištěného věřitele žádný dopad. Proto dlužnice neporušila zásadu poměrného uspokojení věřitelů. Tvrzení insolvenční správkyně, že závazek vůči věřiteli Radimu Potiorkovi vytvořila uměle proto, aby mohla podat insolvenční návrh a uspokojit zajištěného věřitele pouze do výše 30%, je absurdní , protože Česká spořitelna, a.s. bude uspokojena ze zástavy. Závěr, že insolvenční návrh byl podán s nepoctivým záměrem, nelze dovozovat ze skutečnosti, že jeden závazek dlužnice směřoval vůči osobě blízké a druhý bude uhrazen částečně. V době podání insolvenčního návrhu byla dlužnice v úpadku, názor, že insolvenční návrh byl podán účelově, je nesmyslný i proto, že ze smlouvy o úvěru je zavázán nejen další spoludlužník, ale i ručitel, po nichž může Česká spořitelna, a.s. požadovat zaplacení dluhu. Již v době podání návrhu dlužnice vyžádala souhlas druhého spoluvlastníka k prodeji nemovitosti jako celku, čímž by se zvýšila částka pro uspokojení zajištěného věřitele. Z těchto důvodů v odvolacím řízení žádá, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Insolvenční správkyně s odvoláním nesouhlasila. Podle ní dlužnice vytvořila stav úpadku uměle vytvořenou pluralitou věřitelů a podmínky úpadku vytvořila účelově, čímž sledovala nepoctivý záměr. To podporuje i úhrada dluhu vůči věřiteli Radimu Potiorkovi po zjištění úpadku, kterým porušila ustanovení § 111 IZ. Nepoctivému dlužníkovi nelze přiznat osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek, když zajištěný věřitel by byl krácen na svých majetkových právech, protože by se na dlužnici nemohl domáhat uspokojení neuhrazené části své pohledávky. Proto insolvenční správkyně v odvolacím řízení žádá potvrzení napadeného usnesení.

Věřitel Česká spořitelna a.s. se ztotožnil s názorem insolvenční správkyně a žádal potvrzení napadeného usnesení. Nesouhlasil s argumentací dlužnice, že se může domáhat uspokojení své pohledávky po spoludlužníkovi a ručiteli, protože na majetek spoludlužníka (spoluvlastníka předmětu zástavy), je vedeno několik exekucí a otec dlužnice (ručitel) nemá stálý příjem. Plnění ve výši 175.000,-Kč, které by dlužnice věřiteli poskytla v případě oddlužení splátkovým kalendářem, je naprosto nepřiměřené.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), provedl dokazování a po té dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, s účinky dne 12.10.2010. Usnesením ze dne 5.11.2010 č.j. KSOS 25 INS 11820/2010-A-7 soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, insolvenční správkyní jmenoval Mgr. Sylvu Pahutovou, a mimo jiné vyzval dosud nepřihlášené věřitele k přihlášení jejich pohledávek, k jejichž přezkoumání nařídil přezkumné jednání na den 6.1.2011, po níž se měla konat první schůze věřitelů s určeným pořadem jednání.

Podle zprávy insolvenční správkyně, doručené soudu 29.12.2010, je dle dlužnice důvodem jejího úpadku úvěr na koupi a opravu rodinného domu, který spolu s Jiřím Seckým (spoluvlastníkem nemovitosti ve výši jedné ideální poloviny) nebyli schopni splácet. Dlužnice má trvalý příjem na mzdě (ve výši cca 9.800,-Kč) a insolvenční správkyně nezjistila žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly neschválit oddlužení. Podle zprávy má správkyně zato, že dlužnice návrhem nesleduje nepoctivý záměr, je patrná její snaha dostát svým povinnostem vůči věřitelům. Do soupisu majetkové podstaty je zahrnuta mzda dlužnice a spoluvlastnický podíl dlužnice ve výši 1/2 k nemovitostem, jehož cena, dle insolvenční správkyně, činí 1.350.000,-Kč.

Dne 6.1.2011 se mělo konat přezkumné jednání, k němuž se dostavila dlužnice a jediný přihlášený věřitel Česká spořitelna, a.s., která přihlásila pohledávku ve výši 3.606.161,23 Kč. Insolvenční správkyně navrhla důkaz výslechem druhého dlužnicí označovaného věřitele Radima Potiorka, který je podle správkyně osobou blízkou dlužnici, s níž žije ve společné domácnosti. Dále sdělila, že hodnota zastavené nemovitosti činí cca 2.700.000,-Kč a pokud by bylo oddlužení schváleno, obdržel by věřitel ze svého závazku pouze 30% , což vzbuzuje pochybnosti o poctivosti záměru, sledovaného návrhem.

Dlužnice u tohoto jednání uvedla, že smlouvu o půjčce ve výši 10.000,-Kč uzavřela dne 1.1.2010 se svým přítelem Radimem Potiorkem proto, aby mohla plnit splátky hypotečního úvěru. Z úvěru byla zavázaná ona a Jiří Secký, fakticky však úvěr splácel otec dlužnice, který smlouvu neuzavřel proto, že měl dluhy z podnikání . Nechtěl však nemovitost prodat a sháněl někoho, kdo by si místo něho vzal hypotéku . Měsíční splátka úvěru činila 22.000,-Kč, tyto prostředky byly uhrazeny začátkem února 2010 ze společného účtu dlužnice a Radima Potiorka, částku 12.000,-Kč předala dlužnice Radimu Potiorkovi začátkem února 2011, částku

10.000,-Kč hradila ve splátkách, poslední z nich byla zaplacena koncem listopadu 2010.

Po té soud rozhodl napadeným usnesením, v němž povolené oddlužení neschválil a rozhodl o řešení úpadku dlužnice konkursem, který bude projednán jako nepatrný, a nařídil přezkumné jednání na den 17.2.2011.

Z insolvenčního návrhu, spojeného s návrhem na povolení oddlužení povolením splátkového kalendáře, a k němu připojených příloh, plynou tyto skutečnosti: -dlužnice má stabilní měsíční příjem necelých 10.000,-Kč čistého měsíčně, mimo podílu na nemovitostech a mobilního telefonu nemá žádný majetek; -v návrhu, datovaném dne 6.10.2010, uvedla dlužnice dva věřitele, a to Českou spořitelnu, a.s., vůči níž má závazek ze smlouvy o úvěru č. 0272950149 ve výši 3.750.000,-Kč, vykonatelný dle rozhodnutí 054EZ12955/09, a dále věřitele Radima Potiorka, vůči němuž má závazek ze smlouvy o půjčce ve výši 10.000,-Kč; -ze smlouvy o půjčce, uzavřené dne 1.1.2010 mezi věřitelem Radimem Potiorkem a dlužnicí na částku 10.000,-Kč, že tato je splatná do 30.4.2010, plnění závazku dlužnice je zajištěno smluvní pokutou ve výši běžné roční úrokové sazby z nezaplacených částek; -z kopie exekutorského zápisu ze dne 29.12.2009, sp. zn. 054EZ12955/09, sepsaného mezi oprávněnou Českou spořitelnou, a.s. a povinnými 1) Jiřím Seckým, 2) dlužnicí a 3) Janem Reinleinem, že povinné osoby uznávají svůj závazek, jehož výše činí 3.375.116,-Kč, podle smlouvy č.0272950149, který se zavazují plnit společně a nerozdílně ve 300 splátkách, z nichž první je splatná dne 25.1.2010, další splátky jsou splatné vždy k 25. dni v měsíci s tím, že první až čtvrtá splátka bude minimálně ve výši 14.000,-Kč, pátá až 299 splátka ve výši 17.930,-Kč a výše poslední splátky odpovídá nesplacenému zůstatku pohledávky; -ze znaleckého posudku ze dne 5.10.2010 o ceně nemovitostí, zapsaných na LV č. 1053 pro k.ú Hošťálkovice, obec Ostrava, jejichž je dlužnice podílovou spoluvlastnicí ve výši jedné ideální poloviny, že obvyklá cena nemovitostí činí 2.700.000,-Kč.

K dotazu odvolacího soudu dlužnice u odvolacího jednání sdělila, že prostředky z úvěru byly použity na úhradu závazků jejího otce z podnikání, ona sama je nepoužila.

Z přihlášky pohledávky č. P1 věřitele Česká spořitelna a.s., odvolací soud zjistil, že tento věřitel přihlásil pohledávku ve výši 3.606.161,23 Kč ze smlouvy o úvěru č. 272950149 ze dne 18.10.2007, účelově určeného na koupi a rekonstrukci objektu bydlení č.p. 100 na parc. č. 125 v k.ú. Hošťálkovice, okres Ostrava, který byl zesplatněn dne 31.10.2009. Dne 29.12.2009 byl sepsán exekutorský zápis, podle něhož povinní poukázali částky 10.000,-Kč (dne 25.1.2010), 10.000,-Kč (dne 1.3.2010) a 22.000,-Kč (dne 24.3.2010), další částky již poukázány nebyly.

Podle § 111 odst. 1 IZ, nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle § 405 odst. 1, 2 IZ , insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud v této věci posuzoval správnost závěru soudu prvního stupně, podle něhož lze v této věci dovozovat nepoctivost podaného návrhu na povolení oddlužení, a dospěl k následujícím závěrům.

Pokud dlužnice, jak tvrdí, splnila Radimu Potiorkovi, jednomu ze svých dvou věřitelů v době podání insolvenčního návrhu, závazek až po zjištění úpadku, nepochybně jej tím nedovoleně zvýhodnila a vzhledem ke skladbě svého majetku jednala v rozporu s úpravou § 111 odst. 1Z. Již o toto zjištění lze opřít závěr o nepoctivosti podaného návrhu na povolení oddlužení.

Podle odvolacího soudu je však v této věci dána i další skutečnost, která svědčí závěru o nepoctivosti návrhu na povolení oddlužení, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.

Již v řízení před soudem prvního stupně dlužnice tvrdila, že uzavřela úvěrovou smlouvu za svého otce, který úvěr fakticky splácel a který by úvěr nezískal vzhledem ke svým dluhům z podnikání. V odvolacím řízení dlužnice výslovně uvedla, že finanční prostředky z úvěru, kterými byla zaplacena kupní cena nemovitostí, byly dále použity na úhradu dluhů jejího otce z podnikání. Ze skutečnosti, že dlužnice věděla, že faktickým účelem uzavřené úvěrové smlouvy na koupi a rekonstrukci objektu bydlení, bylo získat zprostředkovaně prostředky na zaplacení podnikatelských dluhů jejího otce, který tyto prostředky přímo získat nemohl právě pro tyto dluhy, odvolací soud rovněž dovozuje nepoctivost návrhu na oddlužení.

Pokud by bylo v této situaci schváleno oddlužení dlužnice, fakticky by tak jejím prostřednictvím byly oddluženy podnikatelské dluhy otce dlužnice. To však není účelem institutu oddlužení, který má umožnit oddlužení zodpovědným a poctivým spotřebitelům (§ 389 odst. 1 IZ).

V řízení naopak nebylo prokázáno, že dlužnice tím, že uzavřela smlouvu o půjčce s Radimem Potiorkem, který je jí osobou blízkou, vytvořila účelově mnohost věřitelů proto, aby byla v úpadku (jak uvedla insolvenční správkyně u jednání dne 6.1.2011. To, že dlužnice již na Nový rok 2010 uzavřela smlouvu o půjčce na 10.000,-Kč za účelem splátky úvěru 22.000,-Kč, která měla být podle jejího tvrzení uhrazena již počátkem února 2010 ze společného účtu dlužnice a věřitele Radima Potiorka, sice neodpovídá zjištění, že takto vysoká splátka úvěru byla zaplacena až dne 24.3.2010, ani platbám splátek dne 25.1. a 1.3.2010, avšak závěr o účelovosti této půjčky pro dosažení úpadku dlužnice z něj přímo nelze dovozovat.

Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že v této věci lze důvodně předpokládat, že návrhem dlužnice na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr. Proto napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu zvláštním způsobem (§ 75 IZ), dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.

V Olomouci dne 16. března 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu