2 VSOL 676/2015-A-10
KSBR 44 INS 12920/2015 2 VSOL 676/2015-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Lechovice 154, PSČ 671 63, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2015, č. j. KSBR 44 INS 12920/2015-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zamítl insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení s odkazem na ustanovení § 143 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť dospěl k závěru, že nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že v insolvenčním návrhu podaném dne 19. 5. 2015 a připojeném seznamu závazků dlužník sice uvedl, že má závazky vůči třem věřitelům, a to Hypoteční bance, a.s. ve výši 1.341.303,-Kč, se splatností dne 5. 9. 2012, vůči CETELEM ČR, a.s. ve výši 52.237,-Kč, splatný ode dne 16. 4. 2015 a vůči GE Money Bank, a.s., výši 4.779,-Kč, u kterého splatnost nastala dne 3. 4. 2015. Dlužník sice má více věřitelů, jejichž peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, avšak není u něj splněna zákonná podmínka existence úpadku ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 písm. c), odst. 2 IZ, že není schopen tyto závazky plnit. Důvodem je skutečnost,

že pouze jeden z označených závazků, a to závazek vůči Hypoteční bance, a.s. neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b\ IZ). Z tvrzení dlužníka pak ani nevyplývaly konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že mu ve smyslu § 3 odst. 4 IZ úpadek hrozí.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že své závazky uvedené v návrhu na povolení oddlužení není schopen plnit po dobu delší než 3 měsíce, neboť je splácí 5 měsíců opožděně. Jeho čistý příjem je postižený exekucí srážkami ze mzdy a činí 8.111 Kč měsíčně. Z tohoto příjmu hradí náklady na bydlení ve výši 6.000 Kč, náklady na dopravu do zaměstnání v částce 1.000 Kč a na úhradu ostatních nákladů mu tak měsíčně zbývá částka 1.111 Kč. Je proto zřejmé, že není schopen své závazky vůči věřitelům plnit.

S přihlédnutím k datu zahájení insolvenčního řízení je v projednávané věci třeba aplikovat insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1. 1. 2014. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně použije občanský soudní řád ve znění novely provedené zákonem č. 293/2013 Sb., nabývající účinnosti dne 1. 1. 2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z ustanovení § 143 odst. 1 IZ vyplývá, že insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Dle § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z ustanovení § 3 odst. 4 IZ vyplývá, že o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který dlužník podal u insolvenčního soudu dne 19. 5. 2015 (č. d. A-1). Z pohledu přezkumu správnosti závěrů insolvenčního soudu je v projednávané věci podstatné, že dlužník v insolvenčním návrhu (formuláři návrhu na povolení oddlužení) i v seznamu závazků (č. d. A-3) označil jako své věřitele pouze Hypoteční banku, a.s. s pohledávkou ve výši 1.341.303,-Kč, splatnou dne 5. 9. 02012, CETELEM ČR, a.s. s pohledávkou ve výši 52.237,-Kč, splatnou dne 16. 4. 2015 a GE Money Bank, a.s. s pohledávkou ve výši 4.779,-Kč, splatnou dne 3. 4. 2015.

Podle § 131 IZ musí být skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Z ustanovení § 132 odst. 1 IZ vyplývá, že u insolvenčního návrhu dlužníka postačí, jsou-li rozhodné skutečnosti osvědčeny údaji insolvenčního návrhu a jeho přílohami.

Podle § 146 odst. 2 IZ v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.

Na základě výše uvedených zjištění se odvolací soud ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že v případě dlužníka, který sice má vice věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, nebyly ke dni rozhodnutí insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu naplněny zákonné znaky úpadku ve formě platební neschopnosti. Dlužník netvrdil a neosvědčil a v průběhu řízení ani jinak nevyšly najevo skutečnosti, z nichž by vyplynul závěr, že dlužník není schopen tyto své závazky plnit tak, jak vymezuje ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Možnost existence úpadku ve formě předlužení nebylo v případě dlužníka, který je fyzickou osobou nepodnikatelem, třeba zkoumat. Z tvrzení dlužníka pak rovněž nevyplývaly zcela konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že mu úpadek hrozí.

Insolvenčnímu soudu lze vytknout pouze to, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí opomněl vypořádat s tvrzením dlužníka, že musel zastavit platby svým věřitelům. Vzhledem k tomu, že v podaném odvolání dlužník své obecně formulované tvrzení konkretizoval tak, že závazky splácí pět měsíců opožděně, není dle odvolacího soudu toto možné posuzovat jako zastavení plateb podstatné části svých peněžitých závazků ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) IZ. V této souvislosti odvolací soud odkazuje též na závěry obsažené v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sen. zn. 29 NSČR 24/2013 (dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu