2 VSOL 672/2013-A-13
KSBR 45 INS 15097/2013 2 VSOL 672/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Margarety anonymizovano , anonymizovano , bytem Husova 77/232, Mikulov, PSČ 692 01, IČ: 74361767, zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem Joštova 4, Brno, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 15097/2013-A-6 ze dne 3.6.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem domáhala rozhodnutí o úpadku, který však může být řešen pouze konkursem. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh je zřejmé, že dlužnice nedisponuje téměř žádnými peněžními prostředky v hotovosti ani na účtu, insolvenční správce by tak zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu své funkce. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) uložil dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. pokračování-2-

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na to, že již v insolvenčním návrhu uvedla, že je vlastníkem nemovitostí, které mají být zapsány do konkursní podstaty a které jsou schopné pokrýt náklady insolvenčního řízení i částečně uspokojit věřitele, tedy nemovitosti zapsané na LV č. 5394 pro k.ú. a obec Břeclav. Namítla, že v současné době nedisponuje žádným jiným majetkem ani žádnými financemi, a proto není schopna uhradit soudem stanovenou zálohu na náklady insolvenčního řízení. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčními navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 28.5.2013 insolvenční návrh, kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na její majetek. V návrhu uvedla, že z doby jejího podnikání jí zůstaly do dnešního dne neuhrazené závazky, které není ze svých příjmů schopna splácet, a ocitla se tak v úpadku, neboť má více věřitelů, řadu peněžitých závazků déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které již není schopna plnit. Své závazky v návrhu dlužnice označila a k návrhu připojila jejich seznam. Dlužnice dále v návrhu odkázala na seznam majetku připojený k návrhu s tím, že vlastní nemovitosti, které jsou schopné pokrýt náklady insolvenčního řízení i částečně uspokojit věřitele. V seznamu majetku dlužnice uvedla toliko nemovitý majetek. Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 5394 pro k.ú. a obec Břeclav vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravská kraj, Katastrální pracoviště Břeclav vyplývá, že k nemovitostem dlužnice je zřízeno zástavní právo smluvní pro pohledávku věřitele Komerční banka, a.s. ve výši 2.287.700 Kč, zástavní právo soudcovské pro pohledávky věřitele Okresní správa sociálního zabezpečení Břeclav ve výši 24.163,94 Kč s příslušenstvím, ve výši 15.010,06 Kč a ve výši 7.804 Kč, zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu pro pohledávku věřitele Finanční úřad pokračování-3-v Břeclavi ve výši 415.755 Kč s příslušenstvím, zástavní právo exekutorské pro pohledávku věřitele Československá obchodní banka, a.s. ve výši 98.247,90 Kč s příslušenstvím, zástavní právo exekutorské pro pohledávku věřitele Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group ve výši 1.901 Kč s příslušenstvím. Všechny tyto věřitele dlužnice v seznamu závazků označila jako zajištěné věřitele.

Na základě výše uvedených zjištění lze učinit předběžný závěr, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, a je zřejmé, že dlužnice nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky (v hotovosti nebo na účtu), neboť vlastní toliko nemovitosti, které však slouží k zajištění pohledávek jejích věřitelů (§ 298 IZ), podle údajů dlužnice uvedených v seznamu závazků v celkové výši 3.073.582 Kč s příslušenstvím.

Za této situace odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 108 IZ. Soud prvního stupně správně uzavřel, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs a rovněž správně poukázal na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, která umožní hradit náklady insolvenčního řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, když insolvenční správce by jinak musel při nedostatku pohotových finančních prostředků v majetkové podstatě nést tyto náklady ze svého, což po něm nelze spravedlivě žádat. V případě, že nebude získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty, záloha bude sloužit též k úhradě odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Náklady řízení by jinak musel hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), čemuž má právě předejít institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Dále zákonodárce uvedl, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutů odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud uložil dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ. Rovněž správně stanovil výši požadované zálohy, neboť při stanovení její výše je nutné přihlédnout k tomu, že podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem částku 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat vznik hotových výdajů insolvenčního správce.

K námitce dlužnice, že nemá žádné finanční prostředky k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, odvolací soud poukazuje na ustanovení § 98 pokračování-4-odst. 1 IZ, dle kterého je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, povinen insolvenční návrh podat bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Dlužnice tedy měla podat insolvenční návrh v době, kdy měla dostatečný majetek alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu