2 VSOL 67/2011-A-11
KSOS 39 INS 15801/2010 2 VSOL 67/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Dr. Martínka 1383/34, 700 30 Ostrava-Hrabůvka, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.1.2011, č.j. KSOS 39 INS 15801/2010-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Na odůvodnění uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Po vyhodnocení údajů uvedených dlužníkem v návrhu a jeho přílohách o výši závazků dlužníka, jeho majetkových a výdělečných poměrech dospěl soud prvního stupně k závěru, že nelze předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrženi nezajištění věřitelé, bude činit alespoň 30 % jejich pohledávek. Dlužník nevlastní žádný hodnotný majetek a ze současného příjmu (13.763,-Kč měsíčně) by uhradil jen cca 24,03 % svých závazků, které celkem činí 912.847,-Kč. Pro případ, že by dlužník na návrhu trval i za cenu prohlášení konkursu , bude podle soudu prvního stupně s ohledem na absenci disponibilních prostředků nezbytné zaplacení zálohy, která umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, příp. k zaplacení jeho minimální odměny, která v konkursu činí 45.000,-Kč. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil v něm, že jeho měsíční příjem se ze současných 13.763,-Kč navýší příspěvkem jeho manželky, k čemuž předložil prohlášení Věry Wolfové z 31.1.2011 o tom, že navyšuje příjem svého manžela o částku 1.500,-Kč měsíčně. Dlužník měl za to, že tím se zvýší jeho současný měsíční příjem na 15.263,-Kč a bude schopen uhradit více než 30 % dluhů.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Soud prvního stupně učinil z obsahu návrhu na povolení oddlužení spojeného s insolvenčním návrhem a jejich příloh správná zjištění. Dlužník v nich vykazuje celkem 12 peněžitých závazků v celkové výši 912.847,-Kč, jeho majetek tvoří jen obvyklé vybavení domácnosti a jeho průměrný měsíční příjem z pracovního poměru činí 13.763,-Kč.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). V přezkoumávané věci je příjmem dlužníka mzda v průměrné výši 13.763,-Kč čistého měsíčně. Soud prvního stupně správně vypočetl, že pro přednostní i nepřednostní pohledávky by bylo možno z tohoto příjmu dlužníka srážet částku 4.736,-Kč měsíčně a v průběhu následujících pěti let by dlužník při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohl uhradit celkem 284.160,-Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně, s daní z přidané hodnoty 1.080,-Kč, která současně představuje pohledávku za podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění vyplývá, že dlužníkovi nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť lze předpokládat, že je schopen v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům jen částku odpovídající cca 24 % (nikoliv 30 %) jejich pohledávek, přičemž žádný z věřitelů dosud nevyslovil souhlas s nižším plněním. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. S ohledem na výši dluhů a skutečnost, že dlužník nedisponuje hodnotnějším majetkem, je zároveň vyloučena možnost, že by bylo povoleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

S těmito závěry soudu prvního stupně, kterým odvolací soud přisvědčuje, dlužník ostatně ani nepolemizuje. Jediným odvolacím důvodem je tvrzení o navýšení příjmu plněním manželky dlužníka ve výši 1.500,-Kč. K tomu je nutno uvést, že z obsahu připojeného prohlášení Věry Wolfové vůbec není zřejmé jakým způsobem, z jakých zdrojů a na základě jakého právního důvodu by toto navýšení mělo být realizováno. Prohlášení nemá charakter smlouvy (např. darovací, o důchodu apod.), která by jmenovanou zavazovala k poskytnutí specifikovaného plnění. Platnosti takového ujednání by však stejně bránila skutečnost, že poskytované finanční prostředky by pocházely ze společného jmění manželů (opaku nic nenasvědčuje) a jako takové je jeden z manželů nemůže druhému darovat , neboť k nakládání s nimi jsou oprávnění oba společně. Tyto prostředky tedy není možno považovat za další osobní příjem dlužníka, za jiný majetek než ten, s jehož využitím pro účely oddlužení manželka dlužníka projevila souhlas již tím, že podepsala návrh na povolení oddlužení § 393 odst. 3 věta druhá IZ.

Za tohoto stavu, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužník nemá pohotové finanční prostředky a smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 28. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu