2 VSOL 669/2014-B-17
KSOS 36 INS 37186/2013 2 VSOL 669/2014-B-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Drahomíry anonymizovano , anonymizovano , bytem náměstí Jana Nerudy 617/3, Ostrava-Poruba, PSČ 708 00, o zproštění insolvenčního správce, rozhodl o odvolání insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Praha 4-Nusle, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo 29414873, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 36 INS 37186/2013-B-6 ze dne 1.4.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že dosavadní insolvenční správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Praha 4-Nusle, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo 29414873, se n e z p r o š ť u j e funkce.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zprostil dosavadního insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. funkce (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Lenku Vidovičovou, se sídlem Zámečnická 497/3a, Olomouc, PSČ 779 00, identifikační číslo 63028484 (výrok II.), uložil nově ustanovené insolvenční správkyni, aby do 7 dnů od doručení tohoto usnesení sdělila soudu, kolik provozoven zřídila a kdy vykonává svou činnost v sídle a v provozovnách (výrok III.) a uložil odvolanému insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že zjistil, že insolvenční správce ke dni 31.3.2014 zřídil 40 provozoven ve smyslu ustanovení § 5a odst. 4 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZIS ), přičemž z ustanovení § 5a odst. 1 a odst. 4 ZIS a § 3 odst. 1 vyhlášky č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně, vyplývá, že jak sídlo, tak provozovna jsou místy, kde insolvenční správce vykonává svou činnost skutečně. Skutečným výkonem funkce je nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě a v daných kancelářských prostorech pravidelně zdržuje. Je sice obvyklé, že chod sídla i provozovny zajišťují i další osoby (zaměstnanci správce), avšak tyto jednají a konají podle pokynů a pod průběžným dohledem insolvenčního správce, což je právě zajištěno (a zákonem vyžadováno) faktickou přítomností správce v daném místě. Skutečným výkonem funkce insolvenčního správce tak není, když v daném místě trvale a izolovaně působí zaměstnanec správce, jedná se tak o přenášení výkonu funkce insolvenčního správce na osobu, která nesplňuje zákonem stanovené kvalifikační předpoklady. Stejně tak není skutečným výkonem funkce správce zřízení provozovny-podatelny, tedy místa, které přijímá podání a přeposílá je do sídla správce. Tomuto závěru přisvědčuje i ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. 355/2013 Sb., které předpokládá, že v provozovně jsou uloženy přihlášky a jejich přílohy a též další podklady insolvenčního řízení. Připouští-li ustanovení § 5a odst. 5 ZIS to, že insolvenční správce může činnost vykonávat ve více provozovnách, neznamená to, že těchto provozoven může zřídit neomezený počet. S ohledem na skutečnost, že pracovní doba provozovny musí činit nejméně jeden den v týdnu, je zřejmé, že je možno zřídit maximálně 4 provozovny. Dále je třeba vzít v úvahu, že funkce správce musí být vykonávána s odbornou péčí. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že insolvenční správce je veřejnou obchodní společností se třemi hlášenými společníky. Soud proto dospěl k závěru, že zřízením 40 provozoven insolvenční správce porušil povinnost vykonávat svou činnost v sídle i v provozovnách skutečně, nepočínal si svědomitě a s odbornou péčí, upřednostnil vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce. Uvedený závěr je potvrzován i zjištěními soudu z průběhu insolvenčního řízení, když insolvenční správce ve svém oznámení ze dne 14.3.2014 o možnosti nahlížení do seznamu přihlášených pohledávek uvádí adresu svého sídla, nikoli pobočky. Dále při jednání dne 27.3.2014 bylo zjištěno, že řízení je insolvenčním správcem vedeno po telefonu, s dlužnicí nebyla sjednána žádná schůzka, soupis majetkové podstaty byl vypracován bez obhlídky bydliště dlužnice a zpráva insolvenčního správce o průběhu řízení ze dne 14.3.2014 neobsahuje údaj o tom, zda dlužnice platila zálohy na odměnu a hotové výdaje od povolení oddlužení a případně důvody, proč tak neučinila. Z vyjádření insolvenčního správce při jednání dne 27.3.2014 vyplývá, že správce pokládá telefonický kontakt s dlužnicí v rámci své činnosti za dostatečný, s tímto názorem se však insolvenční soud neztotožňuje. Insolvenční správce přitom zcela ignoroval pokyny pro svoji činnosti dle Standardního pokynu

Krajského soudu v Ostravě insolvenčnímu správci pro insolvenční řízení, v němž bylo dlužníkovi povoleno oddlužení, jak mu bylo uloženo výrokem IX. usnesení o úpadku a povolení oddlužení. K tomu soud poukazuje podpůrně i na vyjádření dlužnice, které potvrzuje, že o nahlížení do spisu na pobočce nebyla informována. Soud proto podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) insolvenčního správce zprostil funkce a ustanovil insolvenčního správce nového.

Proti tomuto usnesení podal zproštěný insolvenční správce odvolání. Uvedl, že není vůbec zřejmá povaha Standardního pokynu Krajského soudu v Ostravě uveřejněného pouze na internetových stránkách Krajského soudu v Ostravě, přičemž tento pokyn není datován, ani nikým podepsán. Namítl, že by bylo nutno mu tento pokyn doručit zvláštním způsobem, přičemž mu nebyl doručen ani vyhláškou. K oznámení ze dne 14.3.2014 o možnosti nahlížení do seznamu přihlášených pohledávek na adrese jeho sídla poukázal na jednání dne 27.3.2014, na kterém uvedl, že šlo o sdělení dalšího místa, kde se lze rovněž s přihláškami seznámit. Přitom z ustanovení § 12 odst. 1 vyhl. č. 311/2007 Sb. nevyplývá, že by místem pro nahlížení do seznamu přihlášených pohledávek nemohlo být též sídlo insolvenčního správce, když možnost nahlédnout do seznamu přihlášených pohledávek v jeho provozovně vyplývá přímo z právního předpisu (§ 4 odst. 2 písm. b/ vyhlášky č. 355/2013 Sb.). Zdůraznil, že telefon je komunikační zařízení, dlužnici prostřednictvím telefonu sdělil všechny relevantní skutečnosti týkající se jejího postavení v rámci insolvenčního řízení, nadto osobní schůzka s dlužnicí proběhla přibližně hodinu před přezkumným jednáním v prostoru před příslušnou jednací síní. Poukázal na to, že při sestavování soupisu majetkové podstaty provedl šetření u všech relevantních úřadů, pokud jde o movité věci náležející dlužnici, vycházel ze seznamu majetku, o kterém dlužnice prohlásila, že je správný a úplný, správnost a úplnost soupisu majetkové podstaty pak dlužnice potvrdila jak při telefonické komunikaci, tak při osobním setkání a na schůzi věřitelů dne 27.3.2014, jak je zachyceno v zápise z této schůze. Podle jeho názoru z insolvenčního zákona a ani jiných právních předpisů nevyplývá povinnost vždy a v každém insolvenčním řízení provést u dlužníka domovní prohlídku, navíc vzhledem k věku, respektive zdravotnímu stavu dlužnice a jejího manžela, by provedení domovní prohlídky bylo kontraproduktivní, pro dlužnici zcela zbytečně stresující a zatěžující. Vytýká-li soud prvního stupně, že jeho zpráva ze dne 14.3.2014 neobsahuje údaje o tom, zda dlužnice platila zálohy na odměnu a hotové výdaje od povolení oddlužení, k tomu na schůzi věřitelů dne 27.3.2014 výslovně sdělil, že mu nejsou známy žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, což nepochybně též znamená, že zálohy na odměnu insolvenčního správce a jeho hotové výdaje byly od povolení oddlužení řádně placeny. Poukázal na to, že z ustanovení § 25 odst. 2 IZ a § 5a ZIS vyplývá, že insolvenční správce je oprávněn zřizovat provozovny, v nichž vykonává svou činnost, a že insolvenční soud musí akceptovat insolvenčního správce určeného předem stanoveným algoritmem. Namítl, že insolvenční správce příslušné činnosti ve své provozovně jen zajišťuje (§ 5a odst. 8 ZIS) a že může využít své zaměstnance (§ 23, § 37 odst. 2 a § 40 odst. 3 IZ). Podle jeho názoru osobní výkon funkce insolvenčního správce neznamená, že veškerou činnost vykonává přímo sám insolvenční správce. Žádný právní předpis nestanoví, že by insolvenční správce musel vykonávat veškeré úkony v rámci výkonu insolvenčního správce prostřednictvím svého ohlášeného společníka, jakož že musí být i fyzicky přítomen v každé provozovně ve vymezených úředních hodinách, když je v příslušné provozovně povinován zajistit styk se subjekty insolvenčního řízení prostřednictvím zaměstnanců, případně jiných pověřených osob. S ohledem na počet soudních roků, jednání mimo kancelář a výjezdu do terénu by ani nebylo možno úplně garantovat jeho osobní (fyzickou) přítomnost v sídle, natož v provozovnách. Poukázal na to, že generální dohled nad insolvenčními správci vykonává Ministerstvo spravedlnosti ČR (§ 36 ZIS), které může vyvodit sankční důsledky z toho, že chod sídla nebo provozovny insolvenčního správce není v souladu se zákonem. Tím, že Ministerstvo spravedlnosti provede zápis provozovny do seznamu insolvenčních správců, dává najevo, že žádnou nezákonnost v jejím zřízení nespatřuje, plně se ztotožňuje s právním názorem Ministerstva spravedlnosti, že počet provozoven insolvenčního správce není nijak omezen. Podle jeho názoru je rozhodnutí soudu prvního stupně i protiústavní (odporuje Listině základních práv a svobod a Ústavě České republiky), jakož i právním závěrům formulovaným v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 12.7.2001, sp. zn. Pl. ÚS 11/2000. Namítl, že soud prvního stupně prezentuje ojedinělý právní názor, že správce, který zřídí více než čtyři provozovny, a priori porušuje své povinnosti a bez jakýchkoliv konkrétních pochybení insolvenčního správce v insolvenčním řízení je důvodem k jeho zproštění. Nadto tímto soud prvního stupně fakticky (materiálně) vylučuje účinky správního aktu o zápisu provozovny do seznamu insolvenčních správců a nedostatek pravomoci soudu v civilním řízení je důvodem zmatečnosti rozhodnutí. Dále namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné a soud rozhodl o jeho zproštění bez toho, aniž by došlo k jeho slyšení s tím, že zproštění insolvenčního správce je mimořádným prostředkem, k němuž je možno sáhnout jen výjimečně, ukážou-li se mírnější nástroje nápravy pochybení insolvenčního správce nedostatečnými. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že se funkce insolvenčního správce dlužnice nezprošťuje.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž musel ve věci nařizovat odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 36 odst. 1 IZ, insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Podle § 32 odst. 1 IZ, insolvenční správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle § 25 IZ, insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno (odstavec 1). Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení (odstavec 2).

Podle ustanovení § 5a ZIS, sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává činnosti (odstavec 1). Provozovnou insolvenčního správce je místo, ve kterém ve vymezených dnech a hodinách (dále jen úředních hodinách ) insolvenční správce skutečně vykonává činnost (odstavec 4). Činnost insolvenčního správce může být vykonávána ve více provozovnách, pokud k nim insolvenční správce má vlastnické nebo užívací právo. V obvodu jednoho okresního soudu však může mít pouze jednu provozovnu. V obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Má-li insolvenční správce v obvodu jednoho krajského soudu více provozoven, zapíše se do příslušné části seznamu vedené podle obvodů krajských soudů pouze ta provozovna, u které připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení úpadku dlužníka konkursem jako první v pořadí (odstavec 5). Sídlo a provozovna musí být označena jménem, popřípadě jmény, příjmením a identifikačním číslem insolvenčního správce, který je fyzickou osobou, a obchodní firmou a identifikačním číslem s uvedením jména, popřípadě jmen a příjmení ohlášeného společníka insolvenčního správce, který je veřejnou obchodní společností (odstavec 7).

Podle § 3 vyhlášky č. 355/2013 Sb., provozovna musí být pro veřejnost otevřena v pracovních dnech v časovém rozmezí od 7 do 18 hodin alespoň šest hodin denně, a to pravidelně alespoň jeden den v týdnu (odstavec 1).

Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 355/2013 Sb., insolvenční správce je povinen v každé své provozovně v úředních hodinách zajišťovat činnosti stanovené insolvenčním zákonem, a to zejména a) přijímání písemností, b) poskytování součinnosti insolvenčního správce, c) umožnění proplácení částek určených pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že na základě opatření předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.1.2014 byl usnesením č. j. KSOS 36 INS 37186/2013-A-5 ze dne 4.2.2014 zjištěn úpadek dlužnice, povoleno řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanoven Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., identifikační číslo 29414873. Současně tímto usnesením bylo uloženo insolvenčnímu správci postupovat podle Standardního pokynu pro oddlužení zveřejněného na stránkách Krajského soudu v Ostravě. Podáním ze dne 6.2.2014 insolvenční správce sdělil soudu prvního stupně, že funkci insolvenčního správce bude vykonávat jeho společník JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D. Podáním ze dne 14.3.2014 insolvenční správce podal zprávu o své činnosti, ve které sdělil, že kontaktoval dlužnici a projednal s ní průběh insolvenčního řízení, jakož i další postup v tomto řízení, sestavil soupis majetkové podstaty dlužnice, a to na základě seznamu majetku předloženého dlužnicí, na základě vlastního šetření, jakož i na podkladě dokumentů poskytnutých orgány, úřady a institucemi v rámci součinnosti předpokládané insolvenčním zákonem (katastrální úřad, finanční úřad, Ministerstvo vnitra ČR, banky a pojišťovny) s tím, že oproti seznamu majetku, který dlužnice předložila společně s insolvenčním návrhem, nezjistil žádný další majetek dlužnice. Současně se zprávou doložil oznámení o možnosti nahlížet do seznamu přihlášených pohledávek insolvenčního správce v kanceláři na adrese CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, 140 78, Praha 4, a předložil seznam přihlášených pohledávek. Dne 27.3.2014 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, na které dlužnice uvedla, že s ní pouze telefonicky hovořil zaměstnanec insolvenčního správce, že nebyla poučena o svých právech a neví, jaký je účel přezkumného jednání, dále potvrdila soupis majetku provedený insolvenčním správcem.

Důvodem ke zproštění insolvenčního správce je zejména skutečnost, že insolvenční správce neplní řádně povinnosti vyplývající z ustanovení § 36 IZ, podle něhož je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí, je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze na něm požadovat, a společnému zájmu věřitelů je správce povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními, jakož i před zájmy jiných osob. Ve smyslu ustanovení 36 IZ musí jít buď o závažné porušení konkrétní povinnosti správce v konkrétním insolvenčním řízení (například správce nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, postupuje ve věci liknavě, způsobuje průtahy řízení, neprovede řádný soupis majetkové podstaty, nesplní pokyn insolvenčního soudu apod.), nebo může jít o nepodstatná, avšak opakovaná porušení povinností správcem.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně zprostil insolvenčního správce funkce bezprostředně poté, co byl funkce správce ustanoven, tedy v počáteční fázi insolvenčního řízení. Podle soudu prvního stupně je (s ohledem na znění ustanovení § 5a odst. 4 ZIS a § 3 odst. 1 vyhlášky č. 355/2013 Sb.) z povahy věci vyloučeno, aby insolvenční správce měl vedle sídla více než 4 provozovny, protože by nebyl fyzicky schopen dodržet úřední hodiny a zajistit osobní průběžný dohled nad jeho zaměstnanci. Přitom soud prvního stupně vyslovil domněnku, že porušení těchto povinností povede k porušení povinností daných v ustanovení § 36 IZ.

Z ustanovení § 5a odst. 1 ZIS vyplývá, že sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává insolvenční správce činnost, provozovnou je podle ustanovení § 5a odst. 4 ZIS místo, ve kterém insolvenční správce v úředních hodinách skutečně vykonává činnost. Pokud jde o počet provozoven, z ustanovení § 25 IZ a § 5a odst. 5 ZIS vyplývá, že insolvenční správce může zřídit více provozoven s tím, že se pouze určuje, že jedna provozovna v obvodu může být provozovnou konkursní, jejich počet je však limitován tak, že v obvodu jednoho okresního soudu může mít insolvenční správce pouze jednu provozovnu a v obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven (§ 5a odst. 5 ZIS). Podle závěru soudu prvního stupně pojem, který je použit při definici jak sídla, tak také provozovny insolvenčního správce v ZIS, tedy, že se jedná o místo, kde správce vykonává činnost skutečně , je třeba vyložit tak, že tím nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě v daných kancelářských prostorách pravidelně zdržuje (s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů mimo pracoviště). Soud prvního stupně tak ztotožnil pojem skutečný výkon činnosti s osobním výkonem činnosti insolvenčního správce, a tedy i jeho osobní přítomností v sídle a v provozovnách. Odvolací soud se s takovým výkladem neztotožňuje.

Z žádného zákonného ustanovení (zejména z ustanovení IZ, ZIS, vyhlášky č. 255/2013 Sb.) přitom nevyplývá, že by insolvenční správce musel být na každé provozovně nebo v sídle přítomen vždy osobně a po celou dobu úředních hodin.

Nutno proto souhlasit s odvolací námitkou, že skutečným výkonem činnosti insolvenčního správce je třeba rozumět faktický výkon činnosti insolvenčního správce, a to buď přímo samotným insolvenčním správcem, popřípadě osobami, které insolvenční správce zmocnil k výkonu své činnosti. To, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost prostřednictvím jiných osob (jiných insolvenčních správců, zmocněných osob a zaměstnanců), vyplývá z insolvenčního zákona. Například se může insolvenční správce dát zastoupit na přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců (§ 190 odst. 2 IZ) nebo v případně přezkoumání přihlášek pohledávek u oddlužení jinou osobou (§ 410 odst. 1 IZ, netrvá-li insolvenční soud netrvá na osobní účasti správce), insolvenční správce může pověřit svého zaměstnance i zaměstnance dlužníka, aby za něho jednal v soudních a jiných řízeních (§ 40 odst. 3 IZ), písemnosti určené správci mohou přijímat jeho zaměstnanci, jakož i jiné správcem zmocněné osoby (§ 77 odst. 2 IZ), dále na své nebezpečí a náklady (§ 39 odst. IZ) se může insolvenční správce dát zastoupit na schůzi věřitelů při oddlužení (§ 399 odst. 2 IZ, netrvá-li insolvenční soud netrvá na osobní účasti správce). Nadto IZ rovněž upravuje odpovědnost správce za škodu způsobenou osobami, které správce použil k plnění svých úkolů (§ 37 odst. 2 IZ).

Taktéž z povahy věci nelze po insolvenčním správci požadovat, aby byl v provozovně osobně přítomen bezvýhradně po celou úřední dobu. Ostatně ani ve svém sídle nemůže být insolvenční správce přítomen nepřetržitě. Na podporu tohoto názoru je možno poukázat nejen na některá ustanovení IZ, ale i na znění důvodové zprávy k zákonu č. 294/2013 Sb., kterým se mění IZ a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Z této důvodové zprávy plyne, že zakotvení rotačního způsobu určování insolvenčních správců pro konkrétní insolvenční řízení se v rámci odborných diskusí zdálo být nejvhodnějším řešením, jež má za cíl zajistit co možná nejspravedlivější distribuci insolvenčních věcí a zároveň co možná nejvíce eliminovat možný vznik nežádoucích vazeb v insolvenčním řízení. Navrhované řešení předpokládá zavedení teritoriálních seznamů pro jednotlivé způsoby řešení dlužníkova úpadku s možností insolvenčních správců profilovat své odborné zaměření tím, že se zapíší do seznamu správců odborně zaměřených na řešení úpadku dlužníka oddlužením (na okresní úrovni) nebo konkursem (na krajské úrovni) . V části druhé této důvodové zprávy zákonodárce uvedl, že zákon o insolvenčních správcích zakotvuje pravidlo, podle kterého může insolvenční správce vykonávat svou činnost ve více provozovnách s tím, že v obvodu jednoho okresního soudu může mít pouze jednu provozovnu nebo sídlo. Toto opatření má zabránit opakovaným zápisům osoby insolvenčního správce v rámci jednoho obvodu okresního soudu. Obdobné pravidlo ve vztahu k obvodu krajského soudu, pokud jde o situaci podle navrhovaného ustanovení § 25 odst. 2 písm. a) IZ, je vedeno stejnými příčinami. Proto se stanoví, že v rámci seznamu vedeného pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, bude vedeno pouze to sídlo nebo provozovna, u kterého insolvenční správce připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení

úpadku dlužníka konkursem jako první. Uvedený princip umožňuje insolvenčním správcům zvolit si zaměření pro sídlo a každou provozovnu zvlášť podle požadavků trhu v tom kterém obvodu okresního nebo krajského soudu dlužníka .

Pokud jde o konkrétní porušení povinnosti insolvenčního správce, které spatřuje soud prvního stupně v tom, že insolvenční správce osobně nejednal s dlužnicí a bez prohlídky jejího bydliště provedl soupis majetkové podstaty, k tomu odvolací soud poukazuje na ustanovení § 212 odst. 2 IZ, dle kterého je-li to potřebné, zejména neposkytuje-li dlužník insolvenčnímu správci součinnost potřebnou ke zjištění a zajištění majetkové podstaty, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nařídit prohlídku bytu, sídla a jiných místností dlužníka, z čehož vyplývá, že není vyloučen postup, jaký zvolil zproštěný insolvenční správce. Odvolací soud nepřisvědčuje soudu prvního stupně ani v tom, že absence údaje o hrazení zálohy na odměnu a hotové výdaje dlužnicí od povolení oddlužení ve zprávě insolvenčního správce ze dne 14.3.2014, aniž by soud prvního stupně vyzval insolvenčního správce k doplnění jeho zprávy v tomto směru, je porušením povinnosti insolvenčního správce, které by odůvodňovalo jeho zproštění podle ustanovení § 32 odst. 1 IZ. Stejně tak neshledává odvolací soud důvodné ani případné porušení insolvenčního správce v oznámení o možnosti nahlížení do seznamu přihlášených pohledávek. Podle odvolacího soudu měl-li soud prvního stupně za to, že správce porušil své povinnosti vyplývající ze Standardního pokynu Krajského soudu v Ostravě insolvenčnímu správci pro insolvenční řízení, v němž bylo dlužníkovi povoleno oddlužení, měl nejprve uložit insolvenčnímu správci pořádkové opatření (§ 81 odst. 2 IZ), nikoli bez dalšího rozhodnout o jeho zproštění.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že insolvenční správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. se funkce nezprošťuje, když výroky II. a IV. jsou výroky závislými na výroku I., a proto došlo k odklizení (zrušení) těchto dalších výroků napadeného usnesení. Jen pro úplnost odvolací soud považuje za nutné uvést, že výkon dohledu nad insolvenčními správci přísluší Ministerstvu spravedlnosti ČR (§ 36 a násl. ZIS). V rámci dohledu je tak mimo jiné oprávněno zjišťovat, zda sídlo zapsané v seznamu je místem, ve kterém insolvenční správce skutečně a převážně vykonává činnost, a zda provozovna zapsaná v seznamu je místem, ve kterém skutečně ve vymezených úředních hodinách vykonává činnost (§ 36 odst. 2 písm. b/ ZIS). Je-li zjištěno, že insolvenční správce ve vymezených hodinách nevykonává činnost v provozovně zapsané v seznamu insolvenčních správců, může jít o správní delikt, za který lze uložit insolvenčnímu správci napomenutí nebo pokutu (§ 36b a § 36c ZIS).

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčním správcům se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 9. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu