2 VSOL 664/2015-A-11
KSBR 37 INS 11474/2015 2 VSOL 664/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Bidora, s.r.o., Moravské náměstí, Veveří, 754/13, Brno, PSČ 602 00, IČ: 29202698, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 37 INS 11474/2015-A-6 ze dne 3.6.2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 37 INS 11474/2015-A-6 ze dne 3.6.2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila na záloze na náklady insolvenčního řízení částku 50.000 Kč na označený účet nebo v hotovosti na pokladně soudu.

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se návrhem ze dne 30.4.2015 domáhala rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek a v seznamu majetku uvedla movité věci a dvě pohledávky. Dále s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb. a s poukazem na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení uzavřel, že v tuto chvíli nelze odhadnout, za jakou částku a v jakém časovém horizontu by mohl být majetek dlužnice zpeněžen, a proto jí uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši 50.000 Kč, když minimální odměna insolvenčního správce dle

§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. při konkursu bez DPH činí 45.000 Kč (bez hotových výdajů). Pokud by odměna z důvodu nedostatku majetku v majetkové podstatě nemohla být uhrazena, nelze požadovat úhradu odměny insolvenčního správce státem.

Toto usnesení napadla dlužnice odvoláním. Uvedla, že nemá volné peněžní prostředky k zaplacení zálohy, že však má dostatek finančních prostředků na exekutorském účtu. Poukázala na to, že již v návrhu na zahájení řízení uvedla, že na její majetek probíhá exekuce u Exekutorského úřadu Brno-město pod sp.zn. 6 EX 61/15 s tím, že uvedla, jaké platby exekutorka obdržela z majetku dlužnice, a to přeplatky od Finančního úřadu, Územní pracoviště Brno II z titulu daně z přidané hodnoty a daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a daně z příjmů právnických osob v celkové výši 112.959 Kč, k tomu doložila vyrozumění tohoto finančního úřadu s tím, že peněžní prostředky jsou na účtu exekutorky. Dále poukázala na peněžní prostředky, které jsou na jejích účtech, které označila bankou, u níž jsou vedeny a číslem účtu s tím, že k datu 30.4.2015 na jednom z účtů by měla být částka 50.977 Kč a na druhém účtu 1.051,26 EUR, což dohromady činí v závislosti na devizovém kurzu cca 80.000 Kč. K tomu doložila pohyby na těchto účtech dokladem ČSOB internet banking 24 k datu 30.4.2015. Poukázala na to, že má i peněžitou pohledávku ve výši 2.020 EUR (cca 55.000 Kč) za svým odběratelem ATLAS Maschinen GmbH, Stendinger Str. 324, 277 51 Delmenhorst, DE a k tomu doložila fakturu ze dne 12.1.2015, a dále poukazovala na další pohledávku ve výši 15.518,30 Kč za společností OSTRAVAPOL BETA s.r.o., IČ: 25816675 za provedení obráběčských prací s tím, že odběratel si započetl oprávněně proti této faktuře, která zněla na 25.168 Kč částku 9.649,70 Kč, takže k úhradě zbývá 15.518,30 Kč. Tuto skutečnost dokládala fakturou z 9.12.2014 a zápočtem pohledávek. Dále pak odkázala na peněžité pohledávky, které byly uvedeny v přílohách k návrhu na zahájení řízení. Uvedla, že tedy existují dostatečné finanční prostředky, které mohou být použity na náklady insolvenčního řízení. Tyto finanční prostředky a pohledávky neuvedla samostatně ve výkazu majetku, protože jimi nedisponuje, když jsou na účtu exekutorky, a proto tak činí dodatečně a současně s odvoláním předkládá také opravený seznam majetku, který mimo jiné také obsahuje soupis peněžitých prostředků zabavených exekutorkou a doplnění o uvedené pohledávky. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2, věty první IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) IZ, se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně 30.4.2015 domáhala se dlužnice rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu. Zdůvodnila, proč byla nucena ukončit výrobu na podzim 2014, proč prodala veškeré výrobní zařízení a cenu takto získanou využila k zaplacení nutných režijních nákladů, zejména mezd zaměstnanců a aktuálního nájemné za užívané prostory, jejichž nájem ukončila k 31.12.2014. Uvedla, že k podání návrhu již neprovozuje žádnou živnost, nemá žádné zaměstnance. K návrhu přiložila soupis majetku, soupis věřitelů a závazků, soupis soudních řízení, kde je žalována o peněžité plnění, a soupis exekučních řízení, kde je povinným a kde je po ní vymáháno peněžité plnění. Uvedla, že má dlouhodobé závazky 280.000 Kč, krátkodobé závazky 3.551.000 Kč, pohledávky 480.000 Kč, avšak šlo zejména o DPH, které bylo vráceno, a má více věřitelů, jejichž počet a výši pohledávek uvedla v soupisu věřitelů s tím, že jsou po splatnosti a u všech závazků již přesáhla splatnost 30 dnů. Vzhledem k ukončení své podnikatelské činnosti předpokládá, že nebude schopna plnit podstatnou část svých závazků a nachází se ve stavu úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, 3 a 4 insolvenčního zákona. Dále uvedla, že nemá na účtu k dispozici prostředky k zaplacení případné zálohy na náklady insolvenčního řízení, ale poukazuje na to, že proti ní probíhá exekuce u Exekutorského úřadu Brno

-město pod sp.zn. 6 EX 61/15 a exekutorka že obdržela platby od Finančního úřadu, Územní pracoviště Brno II z titulu přeplatku dlužnice na DPH ve výši 62.294 Kč dne 17.4.2015 a dále přeplatek na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti 31.229 Kč, celkem tedy 93.523 Kč, a dále že zabavila částku z účtu dlužníka u ČSOB ve výši 2.020 EUR, žemá tedy k dispozici cca 150.000 Kč. Poukázala na to, že exekutorka z Exekutorského úřadu Brno-město by měla obdržet dle jejího sdělení i další částky od exekutora JUDr. Tomáše Vrány, soudního exekutora se sídlem v Přerově poté, co byla ukončena exekuce vedená tímto exekutorem pod sp.zn. 103 EX 55620/14. Tento exekutor zabavil a prodal dlužnici v exekuci vozidlo Ford Mondeo pro pohledávku, která činila včetně všech nákladů nalézacího řízení a exekuce cca 120.000 Kč a vyvolávací cena dražby byla 150.000 Kč, takže zbývající částku byl povinen převést na následující v pořadí exekuci vedenou u Exekutorského úřadu Brno-město. Na výzvu insolvenčního soudu k doplnění a opravení příloh insolvenčního návrhu dlužnice mimo jiné doložila rovněž listiny prokazující probíhající exekuční řízení, na která poukázala ve svém insolvenčním návrhu.

Odvolací soud v přezkoumávané věci dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud prvního stupně, jak vyplývá ze shora uvedených zjištění z odůvodnění napadeného usnesení, se s potřebou zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 108 insolvenčního zákona totiž vůbec nevypořádal. V odůvodnění toliko odkázal na zákonné znění ustanovení insolvenčního zákona, obecně uvedl, co je smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení, a dále pouze uvedl, že nelze odhadnout, za jakou částku a kdy může být majetek dlužnice zpeněžen. Vůbec se však nezabýval tím a nijak nezdůvodnil, proč nepovažuje za dostatečné na úhradu nákladů insolvenčního řízení částky, které dle tvrzení dlužnice v insolvenčním návrhu, se mají nacházet na účtech jednotlivých exekutorů, u nichž bylo vedeno exekuční řízení na její majetek. Přitom, jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) insolvenčního zákona, pokud se na účtech exekutorů tyto finanční prostředky nachází, pak je nelze již použít k provedení exekuce, ale bude nutno vydat je do majetkové podstaty dlužnice. Pokud by i tedy nebylo možno odhadnout, za kolik majetek dlužnice může být zpeněžen (a zda a kdy budou vymoženy její pohledávky), pak po ověření, že takové finanční prostředky budou muset být vydány do majetkové podstaty je nutno zvážit, zda je dána potřeba zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení i pokud by byly v majetkové podstatě pohotové finanční prostředky k placení nákladů insolvenčního řízení. Skutečnosti o majetku dlužníka na účtech a u exekutorů zopakoval dlužník i v odvolání proti napadenému usnesení a doložil i listiny ke svým tvrzením.

Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 odst. 1, písm. b) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení je třeba, aby soud prvního stupně vyhodnotil, zda k datu zahájení insolvenčního řízení se v majetku dlužníka nacházejí pohotové finanční prostředky (ať již na účtech dlužníka, anebo u soudních exekutorů, které musí být vydány do majetkové podstaty se zřetelem na shora uvedené zdůvodnění), a zda a případně v jaké výši je třeba placení zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 7 IZ, § 157 odst. 2 v souvislosti s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 10. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu