2 VSOL 662/2013-B-11
KSOL 10 INS 26899/2012 2 VSOL 662/2013-B-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano , bytem Rokytnice 374, PSČ 751 04, o neschválení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č.j. KSOL 10 INS 26899/2012-B-3 ze dne 11.6.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), rozhodl, že konkurs je nepatrný (výrok III.) a deklaroval, že účinky tohoto usnesení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 7.1.2013 bylo povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením. V průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení pro nepoctivý záměr, když z podání věřitele Libora Zicha (doručeného soudu dne 7.1.2013) soud zjistil, že dlužník a jeho manželka Olga Kuželová byli vlastníky členských práv v bytovém družstvu, na jejichž základě užívali družstevní byt o velikosti 3+1. Dále věřitel ve svém podání uvedl, že Olga Kuželová disponovala s tímto majetkem za cenu výrazně nižší, než byla cena tržní, aniž následně použila získané prostředky na úhradu svého dluhu. Na přezkumném jednání konaném dne 3.4.2013 a následně z podání insolvenčního správce ze dne 2.5.2013 bylo zjištěno, že dlužník a jeho manželka svá členská práva v bytovém pokračování-2-družstvu převedli na svého věřitele Libora Vojáčka za cenu 200.000 Kč, přičemž jejich tržní hodnota se pohybovala kolem 500.000 Kč až 600.000 Kč. Dlužník a jeho manželka tak tímto právním úkonem poškodili své věřitele a znemožnili zákonem předvídanou možnost věřitelů zvolit způsob oddlužení na schůzi věřitelů. Soud dále zjistil z podání insolvenčního správce ze dne 2.5.2013 že ze strany dlužníka a jeho manželky docházelo a stále dochází k přednostnímu uspokojování věřitelů a neplnění jejich nejstarších závazků. Na základě těchto skutečností soud shledal v jednání dlužníka nepoctivý záměr, který je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a tedy i důvodem pro neschválení oddlužení. Soud proto podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) a § 405 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) rozhodl o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu. Jelikož dlužník je fyzickou osobou, která není podnikatelem, rozhodl soud podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ tak, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když v jeho jednání shledal nepoctivý záměr, pro který neschválil jeho oddlužení. Připustil, že spolu s manželkou převedli členská práva k jejich družstevnímu bytu na pana Libora Vojáčka, avšak nikoli proto, aby se zbavili majetku a zkracovali ostatní věřitele, ale proto, že to po nich žádal Libor Vojáček k zajištění dluhu, který vůči němu mají. Podle jeho názoru by byl schopen plnit podmínky oddlužení srážkami ze své mzdy. Navrhuje proto změnu napadeného rozhodnutí tak, že se jeho oddlužení schvaluje.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilý odvolací důvod, který lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), aniž by nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d) IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 31.10.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením č.j. KSOL 10 INS 26899/2012-A-5 ze dne 7.12.2012 insolvenční soud spojil řízení ve věci podaného insolvenčního návrhu sp.zn. KSOL 10 INS 26875/2012 (Olgy Kuželové, manželky dlužníka) a sp. zn. KSOL 10 INS 26899/2012 ke společnému řízení tak, že dále budou projednávány pod sp.zn. KSOL 10 INS 26875/2012. Usnesením č.j. KSOL 10 INS 26899/2012-A-8 ze dne 7.1.2013 soud zjistil úpadek dlužníků, pokračování-3-insolvenčním správcem ustanovil Ing. Martinu Mitinovou, Svépomoc III. 1612/40, Přerov, a povolil řešení úpadku oddlužením. Podáním ze dne 2.1.2013 (doručeným soudu dne 7.1.2013) Libor Zich, bytem Radslavice, v Zahradách 310, sdělil insolvenčnímu soudu, že dne 27.1.2011 uzavřel jako věřitel s Olgou Kuželovou jako dlužníkem smlouvu o půjčce, na základě které jí zapůjčil peněžní částku ve výši 100.000 Kč, kterou mu byla povinna vrátit spolu s příslušenstvím v celkové výši 171.000 Kč v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 2.850 Kč splatných vždy k 27. dni v kalendářním měsíci počínaje dnem 27.1.2011. Téhož dne byla mezi ním jako věřitelem a osobou oprávněnou a Olgou Kuželovou jako dlužníkem a osobou povinnou formou exekutorského zápisu uzavřena dohoda s přímou vykonatelností, jejíž součástí bylo prohlášení o uznání dluhu. V době, kdy jednal s dlužnicí o poskytnutí půjčky, mu touto nebyly sděleny další dluhy a závazky vůči třetím osobám, vyjma závazku ve výši 80.500 Kč vůči věřiteli René Zichovi, k němuž Olga Kuželová přistoupila jako dlužník a osoba povinná k závazku Lenky Kuželové, který však byl v době poskytnutí jím uvedené půjčky Lenkou Kuželovou splácen. Dlužnicí byl ujištěn, že vlastní další nemovitý majetek a že je spolu s manželem členkou Stavebního bytového družstva Přerov s právem nájmu k družstevnímu bytu o velikosti 3+1. Jednáním dlužnice byl uveden v omyl, neboť tato jej nepravdivě informovala o svých závazcích, dlužnice disponovala nemalými prostředky, které obdržela v souvislosti s převodem členských práv a povinností včetně práva nájmu k družstevnímu bytu. Podle jeho názoru návrhem na povolení oddlužení je dlužnicí sledován nepoctivý záměr. Usnesením č.j. KSOL 10 INS 26875/2012-B-4 ze dne 11.2.2013 byla dosavadní insolvenční správkyně Ing. Martina Mitinová odvolána z funkce a insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Jiří Kocvrlich, Svisle 2198/18, Přerov. Dne 3.4.2013 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, jehož byli dlužníci přítomni, dlužnice na schůzi věřitelů uvedla, že není pravdou, že by věřitele Libora Zicha neuvědomila o svých dluzích v době, kdy si u něj brala půjčku, pokud jde o převod družstevního bytu na pana Vojáčka, tento na něj převedli za částku 200.000 Kč, neboť jim za něj nechtěl víc zaplatit. Po převodu předmětný byt stále užívají a panu Vojáčkovi i nadále splácí dluh, který vůči němu mají, když tento jim půjčil částku 200.000 Kč. Když byt převáděli na pana Vojáčka, byli dohodnuti tak, že až mu dluh doplatí, pan Vojáček na ně převede byt zpět. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 2.5.2013 podal insolvenční správce zprávu o své činnosti, ve které mimo jiné uvedl, že dne 21.3.2011 uzavřeli dlužníci s Liborem Vojáčkem a jeho manželkou Marcelou Vojáčkovou dohodu o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu na byt č. 374/1 o velikosti 3+1 v prvním nadzemním podlaží bytového domu č.p. 374 na pozemku parcela č. 447 v k.ú. Rokytnice u Přerova, obec Rokytnice, a to úplatně za cenu 200.000 Kč. Téhož dne uzavřeli dohodu o budoucím převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu tak, že dlužníci uhradí věřiteli a jeho manželce do 21.3.2017 částku 408.000 Kč v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 5.670 Kč, přičemž první splátka má být uhrazena nejpozději do 21.4.2011 a poslední dne 21.3.2017, v případě nedodržení splátkového kalendáře jsou budoucí převodci oprávněni od dohody odstoupit. Z důvodu neuhrazení splátky kupní ceny ve výši 5.670 Kč dle dohody o budoucím převodu členských práv a povinností budoucí převodci dne 21.3.2011 od této dohody pokračování-4-odstoupili. Dne 7.6.2011 dlužníci s věřitelem a jeho manželkou podepsali dohodu o zániku dohody o budoucím převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu ze dne 21.3.2011 a podnájemní smlouvy ze dne 21.3.2011. Následně byla členská práva k družstevnímu bytu převedena na manžele Zdeňka Zabloudila a Mgr. Eriku Pressfreundovou, bytem Hlušovice 177. Dále ve zprávě insolvenční správce uvedl, že z jeho šetření vyplývá, že ze strany dlužníků docházelo k přednostnímu uspokojování věřitelů, minimálně v případě, kdy hradili z půjčky od Libora Vojáčka své závazky Josefu Lackovi v roce 2011 a nespláceli starší závazky z let 2009 a 2010, k přednostnímu uspokojování věřitele dochází i nyní, kdy splátka půjčky současnému nájemci je skryta ve smluvním nájemném ve výši 10.500 Kč měsíčně. K tomu insolvenční správce uvedl ve zprávě další skutečnosti. Dlužníci převodem členského podílu, jehož tržní cena se podle insolvenčního správce pohybovala nejméně kolem 500.000 Kč až 600.000 Kč, poškodili ostatní věřitele. Ke zprávě insolvenční správce doložil dohodu o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu uzavřenou mezi manžely Antonínem a Olgou Kuželovými a manžely Ing. Liborem a Marcelou Vojáčkovými ze dne 21.3.2011, výdajový pokladní doklad ze dne 21.3.2011 na částku 200.000 Kč, smlouvu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřenými mezi týmiž účastníky smlouvy dne 21.3.2011, neúplnou dohodu o budoucím převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu uzavřenou mezi týmiž účastníky smlouvy, podnájemní smlouvu uzavřenou mezi týmiž účastníky smlouvy dne 21.3.2011, dohodu o podnájmu družstevního bytu uzavřenou mezi týmiž účastníky smlouvy dne 21.3.2011, odstoupení Ing. Libora a Marcely Vojáčkovými od smlouvy ze dne 21.3.2011, dohodu o zániku dohody o budoucím převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu ze dne 21.3.2011 a podnájemní smlouvy z téhož dne uzavřenou mezi týmiž účastníky smlouvy dne 7.6.2011.

Podle § 390 odst. 1 věty prvé IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle § 405 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud nejprve předesílá, že již v usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 (uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) Nejvyšší soud formuloval závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v ustanovení § 395 IZ mají být uplatněny pokračování-5-při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce ustanovení § 405 odst. 1 IZ) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení. Dále v usnesení sp.zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.7.2011 (uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) Nejvyšší soud k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, když k úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkající se majetkových poměrů dlužníka a podobně.

Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněž v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li takové proměna opravdová, o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů (§ 399 odst. 1 IZ) se zdůrazněnou povinností dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů i insolvenčního soudu (§ 399 odst. 2 IZ), není důvod vylučovat dlužníka pokračování-6-a priori z režimu oddlužení. Podstatné je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení.

V přezkoumávané věci odvolací soud na základě shora uvedených zjištění uzavírá, že odůvodnění napadeného usnesení k jeho závěru o tom, že návrhem na povolení oddlužení dlužník sledoval nepoctivý záměr, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud prvního stupně totiž v odůvodnění usnesení ve skutkových zjištěních toliko uvedl, že dlužník spolu s manželkou Olgou Kuželovou byli vlastníky členských práv v bytovém družstvu, na základě nichž užívali družstevní byt, a že Olga Kuželová disponovala s tímto majetkem za cenu výrazně nižší, než byla cena tržní. Na přezkumném jednání tito uvedli, že členská práva v bytovém družstvu převedli na svého věřitele Libora Vojáčka za cenu 200.000 Kč, což bylo zjištěno i ze zprávy insolvenčního správce, který rovněž uvedl, že tržní hodnota těchto členských práv činila přibližně 500.000 Kč až 600.000 Kč. Dále soud prvního stupně pouze obecně uvedl, že ze strany dlužníka a jeho manželky docházelo a stále dochází k přednostnímu uspokojování věřitelů a neplnění jejich nejstarších závazků, což bylo zjištěno ze zprávy insolvenčního správce ze dne 2.5.2013, aniž by však konkretizoval, jaké věřitele a jaké závazky jsou tímto způsobem dlužníkem přednostně uspokojovány; přitom insolvenční správce tyto skutečnosti ve své zprávě uvedl. Při hodnocení nepoctivého záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení soud prvního stupně v odůvodnění usnesení uzavřel, že dlužník a jeho manželka převodem členských práv v bytovém družstvu poškodili své věřitele a znemožnili zákonem předvídanou možnost věřitelů zvolit způsob oddlužení dlužníka na schůzi věřitelů, aniž by jakkoliv hodnotil všechny skutečnosti dosud v řízení vyšlé najevo (zejména právní úkony učiněné dlužníkem a jeho manželkou v souvislosti s převodem členských práv a povinností v bytovém družstvu, závazek dlužníka vůči věřiteli Liboru Vojáčkovi z titulu smlouvy o půjčce a jeho plnění na tento závazek) a aniž by jakkoliv hodnotil možnost zvolit způsob oddlužení dlužníka jeho věřiteli s ohledem na stav majetkové podstaty dlužníka. Soud prvního stupně tak nehodnotil při posouzení poctivosti záměru dlužníka veškeré skutečnosti, které dosud vyplývají z obsahu spisu, a to nejen z hlediska jejich časového rámce, tak i z hlediska možného dopadu na způsob řešení úpadku dlužníka.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude důsledně zabývat všemi skutečnostmi, které vyšly v řízení doposud najevo a které jsou rozhodné pro posouzení nepoctivého záměru dlužníka ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) pokračování-7-

IZ, a teprve poté ve věci znovu rozhodne. Své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu