2 VSOL 658/2015-A-13
KSOS 14 INS 13548/2015 2 VSOL 658/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: OFO Investments LTD, In Compulsory Liquidation, Jiné reg.č. 03985233, Gateway House, Highpoint Business Village, TN24 8DH, Henwood, Asford, Kent, o návrhu věřitele: Ján Hybský, Björnsonova 14, 811 05, Bratislava, Slovenská republika na zahájení insolvenčního řízení jako hlavního úpadkového řízení s tímto dlužníkem dle Nařízení rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení, o odvolání věřitele Jána Hybského proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2015, č.j. KSOS 14 INS 13548/2015-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu Ostravě ze dne 28. května 2015, č.j. KSOS 14 INS 13548/2015-A-5 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud insolvenční řízení pro překážku řízení dříve zahájeného zastavil, neboť zjistil, že vůči dlužníkovi bylo rozhodnutím High Court of Justice, Londýn, zahájeno a probíhá pod sp. zn. 5575/2011 insolvenční řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal věřitele Ján Hybský (dále jen navrhovatel ) odvolání, ve kterém s odkazem na nařízení rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení ) namítal, že Navrhovatel jako věřitel úpadce je dle českého práva oprávněn podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Stejně tak bylo doloženo zahájení řízení v jiném státě členského státu. Podle navrhovatele tak byla splněná zákonná norma Nařízení i českého práva k vedení insolvenčního řízení v ČR a napadené rozhodnutí je tak v rozporu se zákonem. Předmětem řízení o zahájení totiž rozhodně není zkoumání vztahu vedlejšího a hlavního řízení v jiném členském státě, ale otázka jen a pouze zahájení řízení dle výše uvedeného. Pokud navrhovatel tvrdil (a dále tvrdí) že v ČR jsou hlavní zájmy povinného, jedná se zcela zřejmě o procesní návrh, aby Český soud po zahájení řízení provedl v tomto směru dokazování a následně požádal příslušný soud v UK, aby prohlásil své řízení za vedlejší a řízení v ČR za hlavní. Tento krok je však až následujícím a nemá vliv na samotné zahájení řízení v ČR, když při nevyhovění bude řízením ČR řízením vedlejším. Podle navrhovatele tak je zcela zřejmé, že nařízení je stavěno na vyvratitelné domněnce hlavních zájmů, kdy při vyvrácení má hlavní zájem přednost. Jedním z hlavních cílů směrnice je zamezení insolvenční turistiky po členských státech. Uvedený případ je pak přímo ukázkovým případem, kdy jediný znak-sídlo-je sice ve státě kde bylo řízení první zahájeno, ale ostatní určující znaky: -místo financování a vedení společnosti -místo hlavní komunikace se strategickými partnery -místo vedení účetnictví, informačních systémů, skladů, personalistiky. Jsou v ČR. Pokud směrnice připouští vyvratitelnou domněnku a má cíl bojovat proti vedení sporů v jiných státech než kde je hlavní zájem, je zcela zřejmé (i když vyjádřené jen konkludentně), že při vyvrácení domněnky musí zcela zjevně následovat i náprava stavu. Jedinou nápravou tak může být iniciativa soudu ve státu hlavního zájmu dlužníka (tedy soudu v ČR) vůči soudu, který dle (v ten okamžik již vyvrácené) domněnky vede řízení hlavní (tedy soud v UK), protože jej zahájil jako první, aby prohlásil své řízení za vedlejší a předal hlavní řízení do ČR. Podle obsahu odvolání se navrhovatel domáhal změny rozhodnutí tak, aby řízení nebylo zastaveno.

Ať se se v této věci jedná o hlavní úpadkové řízení, jak žádal navrhovatel, nebo o vedlejší úpadkové řízení, řídí se řízení právem členského státu, na jehož území byla zahájena (článek 4 a 28 Nařízení). V tomto řízení je proto třeba aplikovat české právo.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh byl insolvenčnímu soudu podán dne 25.05.2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že napadené usnesení lze potvrdit, byť ze zcela jiných důvodů; odvolání dlužníka tedy není důvodné.

Podle § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

Podle § 104 odst. 1 o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Podle § 107 odst. 1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle § 107 odst. 3 o.s.ř ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.

Občanský soudní řád vymezuje pojem podmínek řízení tak, že jde o takové podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé. Nedostatek určité podmínky nebo její zánik v průběhu řízení má za následek, že soud nesmí vydat meritorní rozhodnutí, dokud nebude nedostatek odstraněn. Nedostatek podmínky řízení může být jednak odstranitelný, jednak neodstranitelný, a to v závislosti na povaze podmínky řízení a v závislosti na konkrétní úpravě způsobu zkoumání té které podmínky. Zákon soudu ukládá přihlížet z úřední povinnosti, zda není dán nedostatek podmínek řízení v celém jeho průběhu, včetně odvolacího řízení. Zákon nestanoví taxativně jednotlivé procesní podmínky; teorie procesního práva ve shodě se soudní praxí však mezi podmínky řízení řadí návrh na zahájení řízení (§ 79 o.s.ř.), podmínky týkající se soudu, tj. pravomoc a příslušnost (zejména § 7 a § 9 o.s.ř.), podmínky na straně účastníků, tj. způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř.) a procesní způsobilost (§ 20 o.s.ř.), způsobilost být zástupcem a oprávnění k zastupování (§ 22-29 o.s.ř.), a negativní procesní podmínky, tj. překážka litispendence (§ 83 o.s.ř.) a rei iudicatae (§ 159a o.s.ř.). Pokud se nezdaří nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a ve věci nelze pokračovat v řízení s jejím procesním nástupcem nebo pokračování v řízení neumožňuje povaha věci, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který je třeba řízení zastavit vždy (§ 104 odst. 1, § 107 odst. 3 o.s.ř.).

Krajský soud správně zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž lze v řízení pokračovat, přičemž zjistil (vycházel z údajů The Gazette dostupných na adrese www.thegazette.co.uk, což je zdroj, který má pro tuzemské poměry nejblíže k Obchodnímu věstníku), že vůči dlužníkovi bylo rozhodnutím High Court of Justice v Londýně zahájeno insolvenční řízení pod sp. zn. 5575/2011 a posléze (již bez dostatečných podkladů) učinil závěr, že řízení stále probíhá, neboť se dne 13.05.2015 konalo projednání konečné zprávy. Podle článku 22 preambule a kapitoly II., článků 16,17 Nařízení uzavřel, že účinek rozhodnutí High Court of Justice, Londýn sp. zn. 5575/2011 je automaticky uznán i v České republice, rozhodnutí tohoto soudu, který zahájil insolvenční řízení jako první je tedy uznáno i českým soudem, tj. Krajským soudem v Ostravě a jelikož ohledně dlužníka již bylo zahájeno (a nadále trvá) hlavní úpadkové řízení soudem ve Velké Británii (High Court of Justice, Londýn, sp. zn. 5575/2011) nelze s tímto dlužníkem v České republice hlavní úpadkové řízení zahájit. Soud proto dle § 83 odst. 1 o.s.ř. toto insolvenční řízení zastavil pro překážku řízení dříve zahájeného (překážka litispendence). Tento závěr ovšem není správný.

Odvolací soud čerpal údaje z více zdrojů a zjistil: -britský ekvivalent insolvenčního rejstříku se nachází na adrese www.insolvencydirect.bis.gov.uk/eiir, v něm se žádné údaje o nynějším dlužníkovi nenachází. Údaje o insolvenčních řízeních se v rejstříku znepřístupňují po třech měsících od skončení insolvenčního řízení. -souhrnné informace o insolvenčním řízení jsou dostupné v obchodním rejstříku Companies House na https://beta.companieshouse.gov.uk/, zde se na adrese https://beta.companieshouse.gov.uk/company/03985233/insolvency uvádí: Case number 1 Compulsory liquidation Petition date-27 June 2011 Commencement of winding up-10 October 2011 Conclusion of winding up-14 May 2015 Dissolved on-3 September 2015

Přeloženo: Případ č. 1-povinná likvidace Datum návrhu-27.6.2011 Začátek winding up -10.10.2011 Dokončení winding up -14.5.2015 Zánik dne-3.9.2015

Winding up znamená ukončení (činnosti společnosti), což je jeden z druhů likvidačních insolvenčních procedur vyjmenovaných v příloze B nařízení. Britská právní úprava zná několik druhů winding up , vedle soudního existuje i dobrovolné ukončení činnosti společnosti, do kterého soud téměř vůbec nezasahuje; vůči dlužníku bylo vedeno winding up by or subject to the supervision of the court , tedy ukončení soudem nebo pod dohledem soudu . Stejné údaje jsou uvedeny na stránkách: http ://www.legislatio n.gov.uk/ukp ga/2006/46 /pd fs/ukp ga_20060046_e n.pdf, https://www. go v.uk /go vernme nt/up loads/syste m/up loads/attac hme nt_da ta/file /369614 /llp-strik e-off-d isso lution-and-restoration-gpllp3.pd f, https://www. go v.uk /go vernme nt/up loads/syste m/up loads/attac hme nt_da ta/file /370547 /inso lve nc y-liq uidatio n-co mpany-re gistrar-gpo8.pdf, stránkách provozovaných vládou Spojeného království.

Z uvedených zdrojů je zřejmé, že proces ukončení činnosti společnosti-dlužníka ( winding up ) byl ukončen 14.5.2015, tedy v době vydání napadeného rozhodnutí již řízení neprobíhalo a překážka řízení dříve zahájeného (překážka litispendence) dána nebyla. Potud je závěr v přezkoumávaném rozhodnutí soudu, dle kterého řízení ke dni 27.5.2015 stále trvalo, nesprávný. Dlužník ovšem zanikl dne 3.9.2015, žádné řízení o obnovení činnosti dlužníka vedeno není, není žádného právního nástupce dlužníka, povaha insolvenčního řízení ani neumožňuje pokračovat s procesním nástupcem, dlužník tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení a v řízení nelze pro tuto překážku pokračovat. Jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který je třeba řízení zastavit vždy (§ 104 odst. 1, § 107 odst. 3 o.s.ř.).

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Navrhovateli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bude rozhodnutí doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Vladimíra Kvapilová předseda senátu