2 VSOL 656/2014-A-19
KSBR 33 INS 7146/2014 2 VSOL 656/2014-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka: Zdeňka Veverky, narozeného 26. května 1971, bytem Vracov, Jezerní 972, PSČ 696 42, o insolvenčním návrhu dlužníka, o návrhu na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2014, č. j. KSBR 33 INS 7146/2014-A-13,

takto:

Usnesení krajského soudu se r u š í a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Insolvenční soud usnesením uložil navrhovateli-dlužníkovi, aby do 5 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč buď na účet soudu, nebo v hotovosti na pokladně soudu. Soud totiž po podání insolvenčního návrhu, jeho příloh a doplnění dospěl k závěru, že dlužník podáním návrhu na oddlužení sleduje nepoctivý záměr. Dle insolvenčního soudu se o nepoctivý záměr jedná také tehdy, pokud se dlužník vzdá v poslední době nemovitého majetku, přitom věřitel dlužníka Ivana Cooper (dále jen věřitelka) ve svém přípise ze dne 2. dubna 2014 soudu sdělila, že se dlužník v minulosti účelově zbavil majetku. Z výpisu z LV č. 5103 pro k. ú. Vracov, LV č. 1642 pro k. ú. Čejkovice a LV č. 58 pro k. ú. Nový Poddvorov pak vyplývá, že vlastníkem tohoto majetku se na základě usnesení soudu o vypořádání SJM a o dědictví 31D-1085/2010 ze dne 30. 11. 2010 stala paní Marie Veverková, nar. 1954 a pan Zdeněk Veverka, nar. 1991, syn dlužníka. Soud proto dospěl k závěru, že je možné, že se dlužník vzdal dědictví ve prospěch svého vnuka. Dlužník na výzvu soudu sdělil, že vzdát se dědictví je jeho zákonné právo, skutečnost, že se dědictví vzdal, nepopřel. Bylo pak na dlužníkovi, aby vyvrátil domněnku insolvenčního soudu, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je návrhem na povolení oddlužení sledován nepoctivý záměr, což dlužník neučinil. Jediným možným řešením úpadku dlužníka je proto prohlášení konkursu na jeho majetek, a k tomuto řízení je nezbytné složení zálohy. Soud s ohledem na rozsah majetku dlužníka a k předpokládaným nákladům řízení stanovil k jejich krytí přiměřenou zálohu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, nesouhlasil s rozhodnutím soudu a namítal, že úvahy krajského soudu, z nichž dovozuje nepoctivý záměr spočívající ve zbavení se dědictví, nejsou správné. Odvolatel poukazoval na odstup času zhruba čtyř let od projednání dědictví, na skutečnost, že v té době neměl vědomost o tom, že dluhy zejména vůči věřitelce narostou do současné výše, poukazoval na osobní vazby s věřitelkou, na okolnosti vzniku dluhu z leasingového závazku, i na negativní vztah věřitelky k němu. Ke svému odvolání doložil usnesení dědického soudu o vypořádání dědictví po pozůstalém Zdeňku Veverkovi (otci dlužníka). Navrhl, aby odvolací soud zrušil usnesení krajského soudu a aby soud pokračoval v insolvenčním řízení až do rozhodnutí o úpadku, pro který odvolatel splňuje všechny podmínky.

S účinností od 1. 1. 2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení podáním návrhu dne 17. 3. 2014 je proto rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci insolvenční zákon ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 17. 3. 2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Z insolvenčního návrhu, jeho příloh a doplnění vyplývá, že dlužník má u tří věřitelů tři závazky v celkové výši 546.051 Kč. Všechny závazky jsou vykonatelné, jeden závazek je zajištěný a ostatní jsou nezajištěné. Dlužník je zaměstnán u společnosti Bio-krby, s.r.o. a jeho příjem včetně příjmu z darovací smlouvy činí 14.000 Kč měsíčně. Dlužník má vyživovací povinnost ke své manželce, vlastní nemovitosti zapsané na LV č. 106 pro k. ú. Vracov a LV č. 1351 pro k. ú. Vlkoš. Podle oznámení věřitelky dlužník neuvedl v návrhu pravdivé údaje, věřitelka také nesouhlasila s tím, že má morální předpoklady a zodpovědnost vůči věřitelům a vylíčila okolnosti své pohledávky vůči dlužníkovi. Za účelové označila údaje o tom, že dlužník má více věřitelů, přitom jeho dluhy k dalším dvěma věřitelům vznikly v nedávné době a jsou nepoměrně nižší než dluh vůči věřitelce. To má navodit dojem, aby dlužník mohl vykázat skutečnost, že má více věřitelů a je v úpadku. Poukazovala též na to, že je zajištěný věřitel, ovšem výše zajištění není velká, a že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, který spočívá v tom, že jeho dluh vůči zajištěné věřitelce po zpeněžení zanikne dle § 414 IZ, aniž by byl vůbec alespoň zčásti uhrazen, popřípadě bude uhrazen ve zcela minimální části. Věřitelka má za to, že hlavním nepoctivým záměrem dlužníka je dosáhnout svého oddlužení při neuhrazení ničeho věřitelce.

Soud prvního stupně učinil na podkladě výpisů z LV a na základě usnesení soudu o vypořádání SJM a o dědictví závěr, že je možné, že se dlužník vzdal dědictví ve prospěch svého vnuka. Z LV č. 5103 pro k. ú. Vracov, LV č. 1642 pro k. ú. Čejkovice a LV č. 58 pro k. ú. Nový Poddvorov vyplývá, že vlastníkem tohoto majetku se na základě usnesení soudu o vypořádání SJM a o dědictví 31D-1085/2010 ze dne 30. 11. 2010 stala paní Marie Veverková, nar. 1954 a pan Zdeněk Veverka, nar. 1991, syn dlužníka. To ovšem pro závěr o nepoctivém záměru dlužníka nepostačuje a další podklad si soud nezajistil. Při svém hodnocení ignoroval fakt, že k vypořádání dědictví došlo již koncem roku 2010, kdy sice existoval vztah dlužníka a leasingové firmy z leasingové smlouvy, avšak dluh vůči věřitelce jako ručiteli z leasingu vznikl (byl pravomocně přisouzen) a stal se splatným teprve v roce 2013, ale hlavně to, že syn dlužníka Zdeněk Veverka byl závětním dědicem a že tedy dlužník respektoval vůli zůstavitele ze závěti z roku 2007. Stranou hodnocení též zůstalo, že dlužník je (spolu s manželkou) spoluvlastníkem řady nemovitostí mimo těch, které zajišťují pohledávku věřitelky a že má pravidelný příjem. Pro nedostatek důvodů je pak rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Krajský soud tedy rozhodl na základě nedostatečně zjištěného stavu věci, nevyhodnotil ani veškeré skutečnosti vyplývající ze spisu, a proto nelze jeho rozhodnutí považovat za správné. Povinností soudu proto bude vyhodnotit veškeré skutkové údaje o okolnostech vypořádání dědictví, okolnostech vzniku dluhu vůči věřitelce i další podstatné skutečnosti vyplývající ze spisu a nebude-li třeba doplnění, učinit závěr, zda jsou podmínky před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení či zda dlužník splňuje podmínky pro požadované oddlužení; bude-li nadále na místě závěr v neprospěch dlužníka, bude se soud zabývat otázkou, zda nejsou podmínky pro postup dle § 108 odst. 1 in fine IZ a povinnost složit na náklady insolvenčního řízení zálohu neukládat.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 226 odst. 1 o.s.ř. je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci 22. srpna 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Petra Šlajsová předseda senátu