2 VSOL 654/2014-A-14
KSBR 38 INS 24168/2013 2 VSOL 654/2014-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Družby 750, Luka nad Jihlavou, PSČ 588 22, identifikační číslo 65802624, zastoupeného Mgr. Dobroslavou Pezlarovou, advokátkou se sídlem Jiráskova 3960/32, Jihlava, PSČ 586 04, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 38 INS 24168/2013-A-8 ze dne 24.4.2014, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vyzval navrhovatele-dlužníka, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a jeho řešení konkursem. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh je zřejmé, že dlužník nevlastní movitý ani nemovitý majetek, nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky. Soud proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že není schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit, neboť nedisponuje žádnými finančními prostředky ani jiným majetkem. Podle jeho názoru z ustanovení § 108 IZ vyplývá, že insolvenční soud může určit výši zálohy až do 50.000 Kč, a proto je možné, aby tato záloha byla prominuta nebo přiměřeně snížena. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil, případně s ohledem na nepříznivé finanční poměry navrhovatele změnil tak, že se záloha nepožaduje nebo snižuje.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 věty první před středníkem a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník se svým insolvenčním návrhem podaným u soudu prvního stupně dne 30.8.2013 a doplněným na výzvu soudu prvního stupně dne 1.4.2014 domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu uvedl, že dne 7.8.2013 přerušil provozování živnosti, neboť zastavil činnost firmy. Na základě účetních dokladů a z faktického stavu hospodaření zjistil, že má více věřitelů, dlouhodobě neplní po dobu více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti své závazky, které nejsou kryty majetkem. Je také předlužen, neboť jeho závazky podle přiloženého výkazu zisků a ztrát ke dni 15.8.2013 a soupisu dalších závazků převyšují značně pohledávky a majetek firmy, když jediným jeho majetkem byla motorová vozidla, která byla z důvodu nesplácení poskytnutých úvěrů na jejich koupi zabavena nebo rozebrána na náhradní díly. V návrhu dlužník konkrétně označil 19 věřitelů s tím, že vůči nim neplní závazky v celkové výši 1.425.515,51 od roku 2012. K návrhu dlužník doložil mimo jiné seznam majetku, ve kterém jako svůj majetek uvedl vykonatelnou pohledávku ve výši 4.800 Kč vůči společnosti Openwest s.r.o., IČ: 29270791, přiznanou rozhodnutím soudu s tím, že bylo zahájeno exekuční řízení, dále pohledávku ve výši 1.742.861 Kč z titulu nevypořádané smlouvy o tichém společenství vůči Davidu anonymizovano , anonymizovano . V seznamu majetku dále prohlásil,

že nemá žádný movitý ani nemovitý majetek. V přiloženém seznamu závazků dlužník označil 2 zajištěné závazky a 26 nezajištěných závazků (vůči 22 věřitelům).

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Dále je zřejmé, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by bylo možno uhradit náklady insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Dlužník sice tvrdí, že vlastní 2 pohledávky, ohledně nich však nelze v této fázi insolvenčního řízení uzavřít, zda jsou vymahatelné a za jakou hodnotu by je bylo možno zpeněžit, když navíc pouze jedna pohledávka je vykonatelná (přiznaná rozhodnutím), a to ve výši toliko 4.800 Kč s příslušenstvím. Z tohoto důvodu při stanovení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze k tomuto majetku dlužníka přihlédnout. Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně vyhodnotil potřebu zálohy na náklady insolvenčního řízení s ohledem na to, že v majetku dlužníka se nenacházejí disponibilní finanční prostředky, které budou potřebné insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. K tomu odvolací soud poukazuje na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, tj. zajištění řádného výkonu činnosti insolvenčního správce od počátku, a tím překlenutí prvotního nedostatku peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha umožní insolvenčnímu správci vymoci nebo zpeněžit majetek dlužníka, uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by musel hradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a následnému zpeněžení majetku v potřebném rozsahu (§ 38 odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně proto správně podle ustanovení § 108 IZ dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž i správně stanovil její výši částkou 50.000 Kč. K tomu odvolací soud poukazuje na výši odměny insolvenčního správce v případě prohlášení konkursu, která činí nejméně 45.000 Kč, a nutnost hradit hotové výdaje insolvenčního správce (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů). K odvolací námitce dlužníka, že není schopen stanovenou zálohu zaplatit, neboť k tomu nemá finanční prostředky, odvolací soud poukazuje na povinnost dlužníka vyplývající z ustanovení § 98 IZ, tedy povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dlužník dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Dlužník tak měl podat insolvenční návrh v době, kdy ještě měl dostatek finančních prostředků na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu