2 VSOL 652/2015-B-90
KSBR 47 INS 25628/2012 2 VSOL 652/2015-B-90

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka IPOS-Group s. r. o., se sídlem ve Starém Městě, Luční čtvrť 1867, PSČ 686 03, identifikační číslo 26297361, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, o návrhu členů věřitelského výboru na zproštění insolvenčního správce funkce, rozhodl o odvolání věřitelů Dušana Bočka, Bečváry 95, PSČ 281 41, identifikační číslo 74319591 a PASSVILAN plus, a. s., se sídlem ve Zlíně, Hořejší 5626, PSČ 760 01, identifikační číslo 25326406, oba zastoupeni Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 18, PSČ 602 00, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.5.2015, č. j. KSBR 47 INS 25628/2012-B-81,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zamítl návrh na zproštění funkce insolvenčního správce Burián & Penka insolvence, v. o. s. (výrok I.), insolvenčnímu správci uložil pořádkovou pokutu ve výši 30.000 Kč (výrok II.) a povinnost částku 30.000 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že dne 14.8.2014 byl doručen návrh na zproštění insolvenčního správce funkce, který podepsal člen věřitelského výboru Dušan Boček, následně byl tento návrh doplňován dalšími podáními, vyjádřeními do protokolu, přičemž k těmto podáním se připojil další člen věřitelského výboru PASSVILAN plus a. s. Insolvenčnímu správci vytýkali zastupování neohlášeným společníkem JUDr. Martinem Buriánem, dále zpeněžování majetku dlužníka (souboru pohledávek a motorového vozidla BMW) v rozporu se zákonem, pokyny insolvenčního soudu a zajištěného věřitele, dále úkony, které činil za insolvenčního správce JUDr. Martin Burián dne 5.6.2013 směřující k převodu 100 % obchodního podílu společnosti RDK s. r. o. na dlužníka včetně uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu na dlužníka. K návrhu se insolvenční správce vyjádřil celkem v šesti podáních. K zastupování insolvenčního správce neohlášeným společníkem JUDr. Martinem Buriánem v době od 8.1.2013 do 31.8.2014 insolvenční soud uvedl, že ohlášený společník Mgr. Miroslav Penka sdělil v pověření ze dne 20.12.2012, že ke všem úkonům souvisejícím s insolvenčním řízením byl počínaje dnem 19.12.2012 pověřen její statutární orgán-společník JUDr. Martin Burián. Dne 3.9.2014 Mgr. Miroslav Penka sdělil, že jménem insolvenčního správce bude jednat sám jako ohlášený společník a prohlásil, že veškeré doposud provedené úkony učiněné JUDr. Martinem Buriánem byly s vědomím a souhlasem ohlášeného společníka, proto je nutné považovat je za úkony insolvenčního správce. Insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční správce porušil tímto svým postupem zákon, když § 24 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), ve znění od 1.1.2014, i § 5 odst. 1, písm. d) zákona o insolvenčních správcích přiznávají veřejné obchodní společnosti oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce jen prostřednictvím svého ohlášeného společníka. Dále rozvedl závěry Vrchního soudu v Praze k otázce dodatečného zhojení takového nezákonného jednání. Odkázal na usnesení ze dne 21.6.2013, č. j. 3 VSPH 1463/2012-B-38 a ze dne 25.8.2014, č. j. 1 VSPH 1658/2014-B-86. Uvedl, že se ztotožnil s názorem presentovaným v posledně uvedeném rozhodnutí, schůzi věřitelů odročil a posléze její konání zrušil. Jestliže Mgr. Penka dodatečně soudu sdělil, že nadále bude za insolvenčního správce vystupovat on sám a že souhlasí se všemi úkony, které doposud učinil JUDr. Martin Burián, odpadl důvod zprošťovat insolvenčního správce funkce, neboť insolvenční správce tak napravil nezákonný stav trvající od 19.12.2012 do 1.9.2014.

Po vyhodnocení zpeněžování souboru pohledávek dospěl insolvenční soud k závěru, že insolvenční správce výrazně nepochybil, když při svém postupu zohlednil co možná nejvyšší uspokojení věřitelů. Insolvenční soud tento požadavek promítl do usnesení ze dne 6.3.2014, kterým dal insolvenčnímu správci souhlas se zpeněžením souboru pohledávek mimo dražbu a uložil mu prodat pohledávky nejvyšší nabídce. Ing. Zdeněk Pop, který není jmenovitě uveden v souhlasu věřitelského výboru ani v usnesení soudu, měl dostatek příležitostí uzavřít s insolvenčním správcem smlouvu o postoupení pohledávek za cenu 2.300.000 Kč. Tuto nevyužil a jeho požadavek na výrazné snížení kupní ceny mohl vést insolvenčního správce k pokračování ve výběrovém řízení s dalšími zájemci a k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek dne 29.8.2014 se společností INFOWELL Czech s. r. o. za úplatu 2.450.000 Kč. Insolvenční správce respektoval § 289 IZ, usnesení ze dne 6.3.2014 i podmínky věřitelského výboru. Ačkoliv insolvenční správce neumožnil v této otázce věřitelskému výboru provádět efektivní dohled nad svou činností, neshledal insolvenční soud důvodným návrh na zproštění výkonu insolvenčního správce funkce z důvodu zpeněžování souboru pohledávek v rozporu se zákonem a pokyny insolvenčního soudu.

Ve vztahu ke zpeněžování motorového vozidla BMW insolvenční soud ve svém usnesení uvedl, že v soupisu majetkové podstaty ze dne 25.9.2013 je pod bodem II., B, a, položka č. 2 uveden osobní automobil Combi-BMW, RZ 4Z 55823, ke kterému uplatňuje ČSOB Leasing a. s. právo na uspokojení ze zajištění. Mailovou korespondencí požádal insolvenční správce tohoto věřitele o pokyn k prodeji předmětu zajištění a věřitel rozhodl, že minimální prodejní cena má činit 170.000 Kč. Kupní smlouvou ze dne 3.10.2014 insolvenční správce prodal automobil Zdeňku Dardovi za kupní cenu 170.000 Kč, kterou kupující uhradil před podpisem smlouvy. Insolvenční správce tedy postupoval zcela v mezích § 293 IZ, když insolvenční soud nemá informace o vyšší nabídce kupní ceny.

K problematice úkonů, které činil insolvenční správce dne 5.6.2013 a které směřovaly k převodu 100% obchodního podílu společnosti RDK s. r. o. na dlužníka, insolvenční soud uvedl, že smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 5.6.2013, notářským zápisem ze dne 5.6.2013 o rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady RDK s. r. o. a výpovědí Dušana Prachaře bylo osvědčeno, že insolvenční správce činil úkony v rozporu se svými povinnostmi dle insolvenčního zákona. Uvedené úkony směřovaly k zajišťování nových akvizic s podezřením, že se tak dělo na úkor majetku dlužníka nebo ve prospěch soukromých zájmů insolvenčního správce nebo ve prospěch třetích osob nejasně spojených s insolvenčním správcem, kterým dal přednost před společnými zájmy věřitelů. Insolvenční správce jednal v rozporu s odbornou péčí, která je od něj vyžadována, úkony uspokojivě nevysvětlil a jeho reakce byly vždy vynucené nově provedenými důkazy. Lze se jen dohadovat, zda si insolvenční správce uvědomil neplatnost svého konání a byl to důvod, pro který nepodal návrh na změny v obchodním rejstříku. Insolvenční soud neuvěřil ohlášenému společníku, že poté, kdy jej po třech měsících od jednání u JUDr. Šafaříkové kontaktoval svědek Prachař, nebyl aktivní ve věci dalších úkonů směřujících k platnému převodu obchodního podílu RDK s. r. o. z Dušana Prachaře na Miroslava Nováka smlouvou ze dne 23.12.2013. Uvěřil svědkovi Prachařovi, že jednatel dlužníka Jaromír Kopeček, Miroslav Novák, JUDr. Burián a Mgr. Penka vystupovali vůči svědkovi jako jedna zájmová skupina a dovodil ze svědecké výpovědi, že tato skupina měla eminentní zájem na převodu 100% obchodního podílu ve společnosti RDK s. r. o. do sféry svého vlivu s nejasnými úmysly. Při závěrečném návrhu insolvenční správce uvedl novou informaci o odstoupení Miroslava Nováka od smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 23.12.2013 z důvodu předlužení společnosti RDK s. r. o. Uzavřel, že nestandardní jednání insolvenčního správce je v lepším případě vyvoláno mimořádnou naivitou, která by se tou měrou v zákonem předpokládané vysoce odborné činnosti insolvenčního správce neměla vyskytovat. Dospěl také k závěru, že insolvenční správce při výkonu funkce neumožnil věřitelskému výboru efektivní výkon jeho funkce, především průběžný dohled nad činností insolvenčního správce ve smyslu § 58 odst. 2, písm. a) IZ. Poznamenal, že výkon činnosti insolvenčního správce není podnikáním a pochybnosti, které vzbuzoval insolvenční správce svými jednotlivými kroky v souvislosti s převodem obchodního podílu nasvědčují závěru, že si toho insolvenční správce není zcela vědom. S ohledem na nejednoznačnou průkaznost právního chování insolvenčního správce insolvenční soud návrh na zproštění funkce zamítl, ale k zajištění dalšího řádného průběhu řízení uložil insolvenčnímu správci pořádkovou pokutu podle § 81 odst. 2 IZ ve výši 30.000 Kč, kterou považoval za přiměřenou.

Proti tomuto usnesení podali odvolání věřitelé Dušan Boček a PASSVILAN plus a. s. a také insolvenční správce Burián & Penka insolvence, v. o. s. Věřitelé napadli svým odvoláním usnesení ve všech jeho výrocích. Namítali, že insolvenční soud na základě správných skutkových zjištění a správných právních závěrů ohledně porušení povinností insolvenčního správce vydal nesprávné rozhodnutí. Ztotožnili se se závěry, že jednotlivými jednáními insolvenčního správce, respektive jeho společníků v rámci výkonu funkce v insolvenčním řízení byl porušen insolvenční zákon, zejména pak § 36 odst. 1. Insolvenční správce svým jednáním porušil rovněž § 217 a § 294 odst. 1 IZ. V této souvislosti uvedli, že je nutné klást na osobu insolvenčního správce značně vysoké nároky z hlediska požadavků na jeho odbornost, nepodjatost a poctivost při výkonu funkce. V dané věci je přitom ze skutkových zjištění zřejmé, že insolvenční správce uvedené požadavky nesplnil, když i dle názoru insolvenčního soudu porušil své povinnosti závažným způsobem, zejména pak jednáním popsaným v článku II. bodu d) odvolání. V něm je uvedeno, že insolvenční správce činil úkony směřující k dispozici s obchodním podílem o velikosti 100 % obchodní společnosti RDK s. r. o., aniž by tento majetek sepsal do majetkové podstaty dlužníka a aniž by insolvenční soud nebo věřitelský výbor o této dispozici informoval. Za této situace pak není podstatné, zda byly bez pochybností prokázány motivy jednání insolvenčního správce, případně jaký měl on či třetí osoby z tohoto jednání prospěch. Nelze akceptovat, aby funkci insolvenčního správce nadále vykonávala osoba, která porušila svou povinnost a jsou u ní natolik závažné pochybnosti o její odbornosti, nepodjatosti a poctivosti při dalším výkonu funkce. Navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční správce Burián & Penka insolvence, v. o. s. se zprošťuje funkce.

Insolvenční správce ve svém odvolání napadl výslovně výroky II. a III. usnesení. Namítal, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, insolvenční soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení. Dále namítal, že napadené usnesení je kusé a v zásadě nepřezkoumatelné. Ve vztahu k úkonům směřujícím k převodu obchodního podílu uvedl, že se insolvenční soud nevypořádal s provedenými důkazy, kdy například svědeckou výpověď Dušana Prachaře vyhodnocuje jako přínosnou a uvěřil jí, aniž by přezkoumatelným způsobem své závěry odůvodnil a vysvětlil postup, kterým k nim dospěl. Vůbec se nezabýval důkazním návrhem insolvenčního správce na výslech svědků JUDr. Martina Buriána a Miroslava Nováka, aby mohl jejich výpovědi konfrontovat s výpovědí Dušana Prachaře, ani nesdělil, z jakého důvodu důkazy neprovedl. Tento postup je nepřijatelný, zvláště když insolvenční soud používá na adresu insolvenčního správce poměrně dehonestující, ale svou povahou i zmatečné výroky (o jedné zájmové skupině, která měla eminentní zájem na převodu obchodního podílu do sféry svého vlivu s nejasnými úmysly, dále o mimořádné naivitě a nestandardním jednání). Tyto formulace, jakož i samotné závěry jsou naprosto nepodložené a nepřijatelné. Insolvenční soud situaci nesprávně vyhodnotil. V průběhu řízení neshledával na výkonu insolvenčního správce žádná pochybení a až na samém konci řízení, kdy insolvenční správce připravuje návrh na vydání zajištěného výtěžku a konečnou zprávu, naznal, že insolvenční správce své povinnosti neplní a je nutno ho trestat pořádkovým opatřením. Tento postup je nevyvážený a necitlivý, zejména proto, že insolvenční správce čelil účelovým a nezákonným atakům části věřitelského výboru a nedostávalo se mu od něj žádoucí podpory. Insolvenční soud nevyslovil na danou situaci vlastní právní názor ani žádné návodné stanovisko a insolvenčnímu správci proto není známo, čím je dána konkrétní škodlivost jeho jednání, kdo je za této situace vlastně poškozen a jaký konkrétní dopad má jeho jednání na běžící insolvenční řízení. Setrval na názoru, že předmětný obchodní podíl do soupisu majetkové podstaty nezařadil po právu. Dále vytýkal insolvenčnímu soudu, že jedním usnesením rozhodl jak o návrhu na zproštění, tak současně o uložení pořádkové pokuty. Navrhl, aby odvolací soud usnesení změnil a rozhodl tak, že se pořádková pokuta neukládá.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 32 odst. 1 IZ, insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle § 36 odst. 1 IZ, insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Po stránce skutkové je nutno předně uvést, že insolvenční soud v odůvodnění svého usnesení rozvedl zjištění z průběhu dosavadního řízení na straně druhé až deváté, druhý odstavec shora, která odpovídají obsahu insolvenčního spisu. Skutkový stav věci žádný z odvolatelů ani nezpochybňoval. V odůvodnění svého usnesení také přehledně rozčlenil výhrady, které členové věřitelského výboru uplatnili proti postupu insolvenčního správce.

Z dikce ustanovení § 32 IZ vyplývá, že insolvenční soud může zprostit insolvenčního správce funkce v případě, že poruší konkrétní povinnosti v konkrétním insolvenčním řízení. Oba vrchní soudy ve své rozhodovací činnosti považují za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, zejména skutečnost, že při výkonu své funkce správce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.

Dva důvody, pro které věřitelé navrhli zproštění insolvenčního správce, se týkaly zpeněžování majetkové podstaty dlužníka.

Nejvýznamnějším majetkem dlužníka byly jeho pohledávky. Insolvenční správce se rozhodl pohledávky nevymáhat a hromadně je postoupit. Nejprve ve výběrovém řízení vyhodnotil jako nejvýhodnější nabídku Ing. Zdeňka Popa, který nabídl cenu 2.300.000 Kč. Insolvenční správce požádal insolvenční soud o souhlas s prodejem mimo dražbu, k čemuž doložil souhlas členů věřitelského výboru. Insolvenční soud tento souhlas vyslovil v usnesení ze dne 6.3.2014 s tím, že pohledávky musí být prodány nejvyšší nabídce a při respektování pokynů zástupce věřitelů (zřejmě chyba v psaní, neboť v řízení vystupuje věřitelský výbor). Ve zprávě podané krátce před podáním návrhu na zproštění funkce insolvenční správce uvedl, že se dosud nepodařilo uzavřít smlouvu, přestože její návrh zájemci zaslal a proto bylo také prodlouženo výběrové řízení. Ve vyjádření k návrhu na zproštění insolvenční správce uvedl, že Ing. Zdeňku Popoví poskytl veškerou dokumentaci, kterou měl k dispozici, avšak na základě jejího nedostatku požadoval jmenovaný snížení ceny. Insolvenčního správce poté kontaktovali zájemci s výhodnějšími nabídkami a finálně byly pohledávky postoupeny za cenu 2.450.000 Kč společnosti INFOWELL Czech s. r. o. K prodeji této společnosti je možno doplnit, že se nejednalo sice o nejvyšší nabídku, ale zájemce, který nabídl vyšší cenu, si současně stanovil podmínky ohledně možnosti odstoupení při nedobytnosti pohledávek. I přesto, že insolvenční soud v usnesení ze dne 6.3.2014 uložil insolvenčnímu správci postupovat dle pokynů věřitelského výboru a insolvenční správce ve výsledku soubor pohledávek zpeněžil za původních pokynů věřitelského výboru (přiložených již k návrhu na vydání souhlasu), lze přijmout závěr, že za situace, kdy insolvenční správce zpeněžil soubor pohledávek v souladu s pokynem insolvenčního soudu a za vyšší cenu, než nabízel původní zájemce Ing. Zdeněk Pop, bylo jednání insolvenčního správce jednáním ve prospěch majetkové podstaty dlužníka a tedy i věřitelů.

Dalším hodnotnějším majetkem dlužníka bylo motorové vozidlo BMW, ke kterému uplatňoval právo na zajištění věřitel ČSOB leasing, a. s. Insolvenční správce původně uvedl jen (bez bližších podrobností), že vozidlo bylo zpeněženo s pokynem zajištěného věřitele. Zřejmě proto členové věřitelského výboru v doplnění návrhu na zproštění správce ze dne 27.10.2014 uvedli, že insolvenční správce nepostupoval správně. Dle jejich názoru musel mít insolvenční správce ke zpeněžení předmětu zajištění mimo dražbu nejen pokyn věřitele, ale i věřitelského výboru a insolvenčního soudu. Tento názor však není správný, neboť dle § 293 odst. 2 IZ se při zpeněžování předmětu zajištění použije § 289 odst. 1 IZ (vyžadující ke zpeněžení mimo dražbu souhlas soudu a věřitelského výboru) pouze, není-li zde pokynu zajištěného věřitele. V dané věci insolvenční správce doložil kupní smlouvu spolu s pokynem zajištěného věřitele. Lze tedy uzavřít, že shodně s insolvenčním soudem nespatřuje odvolací soud žádné pochybení insolvenčního správce při zpeněžování motorového vozidla BMW.

Zásadní vadou v postupu insolvenčního správce bylo dle věřitelů to, že insolvenční správce, který je veřejnou obchodní společností, původně nejednal svým ohlášeným společníkem. Insolvenční správce měl (a dosud má) dva ohlášené společníky, a to Miroslava Penku a Radomíra Daňhela. Insolvenční správce však zaslal insolvenčnímu soudu pověření pro společníka JUDr. Martina Buriána (neohlášeného společníka). Tuto skutečnost nejprve namítal v podání ze dne 1.9.2014 věřitel PASSVILAN plus a. s. Nato reagoval insolvenční správce sdělením ze dne 2.9.2014, v němž uvedl, že s účinností od 1.9.2014 bude jménem veřejné obchodní společnosti vykonávat činnost insolvenčního správce Mgr. Miroslav Penka (ohlášený společník). Z důvodu právní jistoty ohlášený společník současně prohlásil, že veškeré doposud provedené úkony činil JUDr. Martin Burián s vědomím a souhlasem ohlášeného společníka, a proto je nutno považovat je za úkony insolvenčního správce. V reakci na tuto skutečnost insolvenční soud nařídil nové (opakované) přezkumné jednání a svolal opakovaně první schůzi věřitelů na den 16.10.2014. Posléze toto jednání a schůzi věřitelů odročil na neurčito.

V rovině řečeného je v dané věci podstatné, že před změnou jednajícího společníka insolvenčního správce byla zpeněžena majetková podstata, což je nezměnitelný (nezopakovatelný) úkon v insolvenčním řízení. Insolvenční soud uzavřel, že s ohledem na zásady insolvenčního řízení, zejména rychlost a hospodárnost, se kterými by bylo opakování přezkumného jednání v rozporu a s přihlédnutím k tomu, že změnou jednajícího společníka odpadla původně existující vada a důvod pro zproštění insolvenčního správce již není dán. Podle názoru odvolacího soudu však je zcela zjevné, že insolvenční správce svým jednáním, kdy za veřejnou obchodní společnost jednal neohlášený společník, podstatně porušil povinnost vyplývající ze zákona a ohrozil chod insolvenčního řízení.

Další své námitky soustředili věřitelé do výhrady, že úkony insolvenčního správce, které směřovaly k převodu 100 % obchodního podílu společnosti RDK s. r. o. na dlužníka činěné u notářky JUDr. Ivany Šafaříkové, včetně uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu na dlužníka dne 5.6.2013, nepromítnutí této skutečnosti v obchodním rejstříku nepodáním návrhu na změny v obchodním rejstříku a nezapsání tohoto majetku do soupisu majetkové podstaty dlužníka, jsou závažným porušením povinností insolvenčního správce, kdy byly uskutečněny za účelem sledování osobních zájmů insolvenčního správce nebo zájmů třetí osoby, nikoliv zájmů věřitelů dlužníka.

Insolvenční soud tyto námitky podrobně zkoumal, činil zjištění z předložených listinných důkazů a projednání těchto námitek věnoval podstatnou část jednání o slyšení insolvenčního správce, která se konala dne 27.11.2014, 20.2.2015 a 19.3.2015. Vyslechl rovněž svědka Dušana Prachaře a Jaromíra Kopečka (jednatele dlužníka). V odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že z provedených důkazů (vyjmenovaných listin) a na základě výpovědi Dušana Prachaře, který vypověděl že za převodu 100% podílu společnosti RDK s. r. o. na dlužníka obdržel dne 5.6.2013 částku 50.000 Kč v obálce, ležící na stole u notářky JUDr. Ivany Šafaříkové, a to od přítomného JUDr. Buriána nebo jednatele dlužníka Jaromíra Kopečka , přičemž Jaromír Kopeček svou účast u notářky v kanceláři dne 5.6.2013 popřel, má soud za osvědčeno, že insolvenční správce činil úkony v rozporu se svými základními právy a povinnostmi, stanovenými zejména insolvenčním zákonem. Uvedené úkony směřovaly k zajišťování nových akvizic s podezřením, že se tak dělo na úkor majetku dlužníka nebo ve prospěch soukromých zájmů insolvenčního správce nebo ve prospěch třetích osob nejasně s insolvenčním správcem spojených, kterým dal přednost před společnými zájmy věřitelů ve smyslu § 36 odst. 1 IZ. Tyto závěry insolvenčního soudu považuje odvolací soud shodně s insolvenčním správcem za nepřezkoumatelné.

Insolvenčnímu správci lze přisvědčit, že insolvenční soud měl v odůvodnění svého usnesení vysvětlit, z jakého důvodu a proč uvěřil svědku Prachařovi a nikoliv insolvenčnímu správci, resp. jím tvrzeným skutečnostem. Závěry insolvenčního soudu jsou rovněž vnitřně rozporné, když na jedné straně insolvenční soud konstatuje, že úkony insolvenčního správce zjištěné v důkazním řízení nevzbuzují důvěru v jeho zákonný postup , na straně druhé uzavírá, že nestandardní jednání insolvenčního správce, které má částečně odkryto svědeckou výpovědí svědka Dušana Prachaře a listinami, je v lepším případě vyvoláno mimořádnou naivitou . Takovéto závěry insolvenčního soudu jsou nepřesvědčivé a nemohou obstát. Případný je názor věřitelů uvedený v jejich odvolání, že není podstatné, zda bylo v řízení prokázáno beze vších pochybností, jaké byly motivy jednání insolvenčního správce, případně jaký měl on či třetí osoby z tohoto jednání prospěch. Z pohledu přezkumu správnosti závěrů insolvenčního soudu je zcela zásadní skutečností to, že insolvenční soud se v odůvodnění napadeného usnesení vůbec nevypořádal s tím, co věřitelé insolvenčnímu správci vytýkali ve svých námitkách proti úkonům směřujícím k dispozici s obchodním podílem v obchodní společnosti RDK s. r. o. Insolvenční soud zejména neuvedl, zda tento majetek (obchodní podíl) byl insolvenčním správcem sepsán do majetkové podstaty dlužníka či nikoliv, ani se nevyjádřil k tomu, zda insolvenční soud a věřitelský výbor byl o dispozici s tímto majetkem informován. Nezaujal ani žádné konkrétní stanovisko k věřiteli zpochybněnému postupu insolvenčního správce.

Insolvenčnímu soudu je také třeba vytknout, že zcela pominul vyjádření státního zastupitelství a na jeho argumentaci žádným způsobem nereagoval.

Pro nedostatek naznačených zjištění a úvah je usnesení insolvenčního soudu nepřezkoumatelné v části, která se týká posouzení námitky o úkonech insolvenčního správce směřujících k převodu obchodního podílu společnosti RDK s. r. o. Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil (§ 219a odst. 1, písm. b/ o. s. ř.) a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, písm. a/ o. s. ř.).

V dalším řízení se insolvenční soud bude opětovně zabývat námitkou věřitelů vůči úkonům, které činil za insolvenčního správce JUDr. Martin Burián dne 5.6.2013 a úkonům následným. To však neznamená, že by měl provádět další dokazování (zejména svědeckými výpověďmi navrženými insolvenčním správcem). Takto obsáhlému důkaznímu řízení není vyhrazeno rozhodování o návrhu na zproštění insolvenčního správce. V dané věci se insolvenční správce k návrhu na jeho zproštění opakovaně vyjadřoval, což považuje odvolací soud za zcela dostačující.

V novém rozhodnutí se insolvenční soud vyjádří zejména k tomu, zda obchodní podíl, s nímž disponoval insolvenční správce (viz notářský zápis), byl sepsán do majetkové podstaty. Vypořádá se s tvrzením věřitelů, že insolvenční správce nepodal návrh na zápis změn do obchodního rejstříku a s jejich poukazem na důvody, proč převod podílu na Miroslava Nováka inicioval a organizoval insolvenční správce a v případě, že podíl ve společnosti dlužník nenabyl, z jakého důvodu insolvenční správce neusiloval o to, aby úplata 50.000 Kč byla do majetkové podstaty dlužníka vrácena. V obecných rysech sice dává postup insolvenčního správce smysl s tím, že pokud získal informace o novém majetku

(obchodním podílu) dlužníka, činil kroky k jeho zajištění a dořešení toho, kdo byl jeho vlastníkem. Jeho jednotlivé kroky jsou však přinejmenším nestandardní, zejména když do smlouvy uvedl, že cena byla zaplacena v minulosti, aniž by to měl spolehlivě zjištěno. Neopomene se také vyjádřit k tomu, zda o všech okolnostech vážících se převodu obchodního podílu insolvenční správce informoval (či neinformoval) insolvenční soud a věřitelský výbor.

Pokud by závěr insolvenčního soudu ústil v závěr, že insolvenční správce nepochybně nakládal s obchodním podílem (nebo se o to alespoň pokoušel), přestože tento nebyl zapsán v majetkové podstatě dlužníka, vykazovalo by toto jednání insolvenčního správce ve spojení s tím, že nezvratnými úkony neohlášeného společníka ohrozil zdárný průběh insolvenčního řízení, znaky závažného porušení povinností insolvenčního správce, v jehož důsledku by měl být insolvenční správce zproštěn funkce.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a státnímu zastupitelství se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 17. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu