2 VSOL 650/2013-B-19
KSOS 33 INS 12929/2012 2 VSOL 650/2013-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Havířov-Šumbark, Emy Destinové 1169/1c, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 33 INS 12929/2012-B-14 ze dne 18.6.2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 33 INS 12929/2012-B-14 ze dne 18.6.2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením insolvenční soud zamítl návrh dlužnice, aby bylo změněno usnesení o schválení oddlužení tak, že dlužnici bude nad rámec nepostižitelné částky ponechána částka vyšší.

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že podáním došlým insolvenčnímu soudu 22.11.2012 dlužnice navrhla, aby jí byly sníženy splátky , vyčíslila své měsíční výdaje se závěrem, že na stravu a drobné nutné potřeby jí zbývá 2.044 Kč. Ze současně podané zprávy insolvenční správkyně vyplývá, že příjem dlužnice nepostačuje k tomu, aby dlužnici zůstávala vyšší než nepostižitelná částka tak, jak to umožňuje usnesení o schválení oddlužení ze dne 24.9.2012, neboť průměrný příjem dlužnice byl ovlivněn i ročním vyúčtováním daně. Insolvenční soud dovodil, že návrhu dlužnice by bylo možno vyhovět pouze při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 407 odst. 3 IZ, tj. tehdy, pokud by v období od vydání usnesení o schválení oddlužení nastala podstatná změna okolností oproti těm, z nichž soud vycházel při schvalování oddlužení. Nic takového však v návrhu dlužnice tvrzeno nebylo, proto insolvenční soud návrhu dlužnice nevyhověl. Poukázal rovněž na to, že pokud jsou příjmy dlužnice v jednotlivých měsících nepravidelné vlivem ročního zúčtování daně, pak v měsíci zúčtování daně, kdy se příjem dlužníka zvýší, je na dlužnici, aby takto získanou částku rozvrhla na rok a průběžně z ní hradila své životní potřeby.

Toto usnesení napadla dlužnice odvoláním. Uvedla, že bez jakéhokoliv dalšího řízení jí bylo doručeno rozhodnutí o opětovném zamítnutí její žádosti o snížení splátek. Připustila, že skutečně dostala zpět částku daně za předchozí období, že to však byla částka jednorázová, což bylo již před rokem a od té doby se mnohé změnilo. Jako každý rok i letos měla platit vyúčtování elektřiny, plynu, nájem atd. Uvedla, že se opět začíná zadlužovat, že doplatek elektřiny za distribuci byl 3.104 Kč, jí se však podařilo zaplatit jen 2.000 Kč, zbytek dluží, a za plyn dluží 510 Kč. Z malé částky, která jí po splátkách zbývá, neví, jak vše zvládat. Nemá ani na zaplacení očního lékaře, kde je poplatek 300 Kč. Dále poukázala na to, že její zdravotní stav se stresem zhoršuje a na lékaře nemá a že každý ví, o kolik zdražily potraviny atd. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 398 odst. 3, věty první IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Z ustanovení § 398 odst. 4 vyplývá, že dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud povolit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, nebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na kterém se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle ustanovení § 407 odst. 3, věty první IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) tím není dotčeno.

Z obsahu insolvenčního spisu zejména vyplývá, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu, který spojila s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, uvedla, že její příjem činí měsíčně 19.921 Kč (byl počítán za období 02-04 2012), dále uvedla, že žádá, aby soud snížil její měsíční splátky věřitelům o 4.000 Kč měsíčně. Jako důvod uvedla náklady na bydlení včetně služeb, dopravu do zaměstnání a léky, které jsou v současné době 6.100 Kč měsíčně. Ohledně svého příjmu uvedla, že její příjem jako řidičky pracovních strojů činí 19.921 Kč měsíčně s tím, že má dohodu o pracovní činnosti u stejného zaměstnavatele a na výplatním pásku má příjem dohromady za hlavní pracovní poměr i dohodu o pracovní činnosti. Insolvenční soud usnesením ze 14.6.2012 zjistil úpadek dlužnice, ustavil insolvenčního správce a povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením z 24.9.2012 insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, uložil plátci mzdy dlužnice, aby počínaje říjnem 2012 prováděl po dobu trvání účinků schváleného oddlužení z příjmu dlužnice srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky, a sražené částky aby nevyplácel dlužnici, ale zasílal je insolvenční správkyni. Insolvenční správkyni uložil, aby každý kalendářní měsíc si z takto získané částky ponechala 900 Kč jako zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů, případně navýšenou o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, pokud je jejím plátcem, aby uhradila případné pohledávky za majetkovou podstatou a postavené jim na roveň a ze zůstatku ponechala si částku 7.600 Kč pro uspokojení věřitelů (insolvenční soud současně uvedl, v jakém poměru má být šest označených pohledávek věřitelů dlužnice z této částky uspokojováno), a zbytek aby dlužnici vyplatila do konce kalendářního měsíce, ve kterém srážky obdržela. V odůvodnění insolvenční soud uvedl, že za stavu příjmů dlužnice lze v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře plnit věřitelům měsíčně cca 10.079 Kč a tyto příjmy by postačovaly na úhradu 100 % přihlášených pohledávek za necelých 40 měsíců. Do majetkové podstaty byly sepsány movité věci nepatrné hodnoty. Insolvenční soud vyhověl částečně žádosti dlužnice o snížení měsíčních splátek, když dlužnice netvrdila žádné skutečnosti, které by byly významné z hlediska aplikace ustanovení § 398 odst. 4 IZ, respektive jí uváděné důvody by snížení splátek neodůvodňovaly. Nicméně vyšel z toho, že i po korekci splátek by měli věřitelé obdržet 100 % svých pohledávek, proto stanovil splátky pro věřitele částkou 7.600 Kč. Usnesení o schválení oddlužení nabylo právní moci 24.9.2012. Dále z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční správkyně sdělením datovaným 22.11.2012 uvedla, že se k ní dostavila dlužnice, která žádá o snížení splátek tak, aby měsíčně měla ke svému nepostižitelnému minimu navíc 2.000 Kč s tím, že žádala již o ponechání vyšší než nepostižitelné částky o 4.000 Kč, ale vyhověno jí soudem nebylo, že průběžně plní splátkový kalendář, ale příjem má cca 15.000 až 16.000 Kč. V návrhu na oddlužení byl uveden čistý příjem 19.921 Kč, ale v tomto příjmu bylo zahrnuto i roční zúčtování daně. Správkyně dále uvedla, že dlužnice doložila měsíční výdaje ke své žádosti v celkové výši 6.720 Kč (nájem 3.880 Kč, inkaso 810 Kč, TV 180 Kč, cestovné do zaměstnání 1.250 Kč, nezbytné léky 600 Kč). Pokud by byl splátkový kalendář dále průběžně plněn dle žádosti dlužnice bylo by uhrazeno věřitelům cca 57 % pohledávek. Správkyně uvedla, že doporučuje vzhledem ke zdravotnímu stavu dlužnice žádosti vyhovět. O žádosti dlužnice rozhodl insolvenční soud usnesením ze dne 12.2.2013, jímž ji zamítl. Poukázal na to, že k vyhovění žádosti neshledal důvody dle § 398 odst. 4 IZ, a dále na to, že dlužnice žádné právně významné příčiny netvrdila, z insolvenčního návrhu vyplývalo, že si půjčila na rekonstrukci bytu a následné závazky nebyla schopna splácet s tím, že výše měsíčních srážek ze mzdy je dána zákonem a ke korekci je možno přistoupit pouze v mimořádných a zákonem předvídaných případech. K odvolání dlužnice rozhodoval odvolací soud, který usnesením ze dne 20.3.2013 rozhodnutí insolvenčního soudu z 12.2.2013 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že je namístě, aby správně insolvenční soud hodnotil změnu poměrů na straně dlužnice podle ustanovení § 407 odst. 3 IZ, tedy zda došlo ke změně okolností uvedených v tomto zákonném ustanovení. Současně odvolací soud poukázal na to, že skutečnost, že dlužník je schopen svým nezajištěným věřitelům zaplatit 100 % jejich pohledávek před uplynutím doby pěti let, není sama o sobě důvodem k tomu, aby byly dlužníku snižovány měsíční splátky pod zákonnou výši. Nato rozhodl insolvenční soud odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud považuje za nutné především uvést, že již v rozhodnutí o schválení oddlužení insolvenční soud vyhověl, byť částečně, žádosti dlužnice, kterou učinila součástí svého insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a dle § 398 odst. 4 IZ snížil výši jejích zákonem stanovených měsíčních splátek o 1.579 Kč, jak vyplývá ze shora uvedených zjištění z insolvenčního spisu. Již v insolvenčním návrhu tento svůj požadavek na snížení zákonných splátek zdůvodňovala dlužnice náklady na své bydlení včetně služeb, dopravy do zaměstnání a léky v celkové výši 6.100 Kč měsíčně. Ve své další žádosti o snížení měsíčních splátek poukazuje jednak na snížení svého měsíčního příjmu s tím, že oproti částce 19.921 Kč má dosahovat 15 až 16.000 Kč s tím, že již nemá možnost přivýdělku a dále vyčísluje své měsíční výdaje na 6.720 Kč oproti 6.100 Kč uvedených v insolvenčním návrhu. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že bylo na dlužnici, aby pokud má nepravidelné příjmy vlivem ročního zúčtování daně a má schváleno oddlužení, částku získanou vyúčtováním daně rozvrhla na jednotlivé měsíce. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěry insolvenčního soudu uvedenými v rozhodnutí z 12.2.2013, kdy insolvenční soud uzavřel, že podmínky oddlužení dlužnice znala (nebo měla znát) ještě před podáním samotného návrhu, v němž uváděla výši svého příjmu i výši svých osobních potřeb, a měla tedy zvážit, zda bude schopna plnit podmínky schváleného oddlužení.

K námitce dlužnice o tom, že došlo k zamítnutí jejího návrhu na snížení splátek bez jakéhokoliv řízení , je nutno uvést, že pro rozhodnutí o žádosti dlužnice dle § 407 odst. 3 IZ není povinen dle insolvenčního zákona insolvenční soud svolávat ústní jednání. Dle ustanovení § 85 odst. 1 IZ, v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon nebo jestliže to považuje za nutné. Proto insolvenční soud mohl o žádosti dlužnice rozhodnout i bez nařízení jednání.

S ohledem na shora citované ustanovení § 407 odst. 3 IZ je možno přistoupit ke změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pouze tehdy, pokud se podstatně změní okolnosti rozhodné pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek. V přezkoumávané věci však již při rozhodnutí o schválení oddlužení insolvenční soud snížil splátky dlužnice oproti zákonem stanovené výši o 1.579 Kč. Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že skutečnost, že se měsíční příjem dlužnice snížil o cca 3.000 Kč a měsíční výdaje se zvýšily o cca 620 Kč nelze považovat za podstatnou změnu okolností ve smyslu tohoto zákonného ustanovení.

Odvolací soud s ohledem na všechny tyto okolnosti uzavírá, že insolvenční soud postupoval zcela správně, když návrh dlužnice zamítl, neboť důvody pro snížení stanovených měsíčních splátek nejsou dány. Proto odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 odst. 1 IZ) a napadené usnesení potvrdil jako ve výroku věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 16. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu