2 VSOL 643/2013-B-61
KSOS 38 INS 14175/2010 2 VSOL 643/2013-B-61

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jiřiny anonymizovano , anonymizovano , Trlicova 2178/65, Nový Jičín, PSČ 741 01, korespondenční adresa: Polouvsí č. 22, Nový Jičín, PSČ 741 01, o splnění oddlužení, rozhodl o odvolání věřitele PROMA real, a.s., se sídlem Uničovská 296/46, Šumperk, PSČ 787 01, IČ: 27840034, zastoupeného advokátkou Mgr. Dagmar Beníkovou, se sídlem Legionářská 3, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 38 INS 14175/2010-B-49 ze dne 17.4.2013,

takto:

I. Odvolání věřitele PROMA real, a.s. s e odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice Jiřiny anonymizovano (výrok I.), schválil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 15.120 Kč včetně DPH (výrok II.), zprostil insolvenčního správce JUDr. Petra Konečného funkce (výrok III.), a osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok IV.).

Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí dle zprávy insolvenčního správce z 30.10.2012 dlužnice ze svých příjmů uhradila jedinému přihlášenému věřiteli PROMA real, a.s. 100 % jeho zjištěné pohledávky a také řádně zaplatila zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Insolvenční soud proto s poukazem na ustanovení § 413 a 414 insolvenčního zákona vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem, zprostil správce funkce a současně také dlužnici osvobodil od placení pohledávek. Dále zdůvodnil, proč nové závazky dlužnice, které věřitel PROMA real, a.s. označil, nepovažuje za překážku pro osvobození dlužnice od placení pohledávek dle § 414 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání věřitel PROMA real, a.s., a to výslovně ve výroku IV., jímž byla dlužnice osvobozena od placení pohledávek ve smyslu § 414 IZ. Odvolatel uvedl, že má za to, že k podání odvolání je aktivně legitimován, neboť dlužnice byla osvobozena napadeným výrokem od plnění příslušenství jeho pohledávky, tedy pohledávek ve smyslu ustanovení § 170, písm. a) insolvenčního zákona, které se v insolvenci neuspokojují. Dále uvedl námitky v tom smyslu, že jím označené další závazky dlužnice, které jí vznikly v průběhu oddlužení vůči společnosti ASPELL a.s. a Městu Nový Jičín, jsou takové povahy, že odůvodňují, aby dlužnici nebylo přiznáno osvobození od placení pohledávek. Navrhl, aby napadené usnesení ve výroku IV. bylo změněno tak, že návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení se zamítá.

Dlužnice se k podanému odvolání nevyjádřila.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud se na základě včas podaného odvolání především zabýval tím, zda odvolatel jako věřitel je osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužnice od placení pohledávek dle § 414 insolvenčního zákona.

Podle ustanovení § 416 odst. 2, věty třetí IZ, proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku.

Z přihlášky pohledávky odvolatele do insolvenčního řízení dlužnice vyplývá, že přihlásil svou pohledávku z titulu smlouvy o úvěru uzavřené 14.6.2010 ve výši jistiny 10.708 Kč. Z obsahu insolvenčního spisu dále vyplývá, že při přezkumném jednání 4.2.2011 byla pohledávka odvolatele v tomto rozsahu také zjištěna, s tím, že druhá přihlášená pohledávka byla věřitelem vzata zpět a přihláška zahraničního věřitele pod č. P3 bude přezkoumávána na dalším přezkumném jednání. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 10.6.2011 byla přihláška pohledávky č. 3 odmítnuta s tím, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast věřitele 3 v insolvenčním řízení končí. Toto usnesení k odvolání věřitele odvolací Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesením ze dne 2.9.2011. V insolvenčním řízení dlužnice tedy byla uspokojována pouze jediná přihlášená a zjištěná pohledávka odvolatele. Dle zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení založené na č.l. B-38 insolvenčního spisu byla pohledávka tohoto jediného věřitele uspokojena ke dni 30.10.2012 na 100 %.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud uzavírá, že pohledávka odvolatele byla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Proto ve smyslu shora citovaného ustanovení § 416 odst. 2, věty třetí IZ není tento věřitel legitimován k podání odvolání proti rozhodnutí, jímž byla dlužnice osvobozena od placení pohledávek dle ustanovení § 414 insolvenčního zákona. Odvolací argumentace spočívající v tom, že nebylo věřiteli zaplaceno příslušenství pohledávky dle ustanovení § 170, písm. a) insolvenčního zákona, nemůže v této souvislosti obstát. Příslušenství pohledávek uvedené v tomto ustanovení insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení neuspokojuje žádným ze způsobů řešení úpadku, nestanoví-li insolvenční zákon jinak. Výkladem věty třetí § 416 odst. 2 insolvenčního zákona je nutno jednoznačně dovodit, že k podání odvolání proti osvobození dlužníka dle § 414 a 415 insolvenčního zákona je legitimován pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena . Z toho vyplývá, že rozhodným pro toto hodnocení uspokojení (přihlášené) pohledávky je pohledávka zjištěná v insolvenčním řízení (§ 201 IZ) a to, zda byla v rámci oddlužení taková pohledávka zcela uspokojena. K příslušenství pohledávky, které se podle výslovného znění § 170 písm. a) insolvenčního zákona v insolvenčním řízení neuspokojuje, nelze při aplikaci tohoto zákonného ustanovení přihlížet.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 218, písm. b) o.s.ř. (§ 7 odst. 1 insolvenčního zákona) a odvolání věřitele proti výroku IV. napadeného rozhodnutí odmítl jako podané osobou neoprávněnou.

O nákladech odvolacího řízení rozhodoval odvolací soud podle ustanovení § 224 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (§ 7 odst. 1 insolvenčního zákona). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť mimo odvolatele žádnému z účastníků insolvenčního řízení náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 9. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu