2 VSOL 642/2012-A-27
KSBR 27 INS 16511/2011 2 VSOL 642/2012-A-27

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka ARTU s.r.o., identifikační číslo osoby 269 31 419, se sídlem Brno, Elgartova 12, PSČ 614 00, zastoupeného Mgr. Ing. Milanem Sochorem, advokátem se sídlem 602 00 Brno, Divadelní 6, o insolvenčním návrhu věřitele AAA atelier, s.r.o., identifikační číslo osoby 256 47 571, se sídlem 160 00 Praha 6, Na Černé hoře 4, zastoupeného Mgr. Jiřím Šebestou, advokátem, se sídlem 602 00 Brno, Čechyňská 361/16, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.6.2012, č.j. KSBR 27 INS 16511/2011-A-17,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e.

II. Věřitel je povinen zaplatit dlužníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení 800,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Ing. Milana Sochora.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen soud či soud prvního stupně ) zamítl insolvenční návrh věřitele proto, že nebylo osvědčeno, že věřitel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníkovi splatnou pohledávku (§ 143 odst. 2 IZ). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle výsledku sporu (§ 142 o.s.ř.), právo na náhradu má dlužník, který byl ve věci úspěšný. Náhrada nákladů řízení sestává z částky odměny jeho zástupce za řízení v jednom stupni ve výši 9.000 Kč a paušální náhrady výdajů za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k insolvenčnímu návrhu, účast u jednání). Celková částka nákladů, na jejichž náhradu má dlužník právo, činí 9.900 Kč a soud zavázal věřitele zaplacení této částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. pokračování KSBR 27 INS 16511/2011

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání, kterým napadl pouze výrok II. o náhradě nákladů řízení. V odvolání namítal, že ke dni rozhodnutí soudu 26.6.2012 byla jeho pohledávka sice uhrazena, avšak dlužník ji uhradil až 9.5.2012, tedy nejen po podání návrhu (který byl podán 14.9.2011), ale i poté co o věci proběhlo dne 3.4.2012 jednání. Proto podle věřitele neměla být dlužníku přiznána náhrada nákladů řízení, neboť to byl on kdo zavinil zamítnutí insolvenčního návrhu a minimálně jsou dány důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. V souvislosti s tímto argumentem odkázal na názor vyslovený v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3.12.2008, č.j. KSPH 39 INS 1317/2008, 2 VSPH 72/2008-A-63. V odvolacím řízení se věřiel domáhal změny napadeného výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Dlužník se dne 16.8.2012 k odvolání vyjádřil tak, že bylo věcí věřitele, aby po úhradě jeho pohledávky v plné výši vzal insolvenční návrh zpět. Pokud to neučinil a v řízení pokračoval, byla dlužníku náhrada nákladů řízení přiznána zcela správně. Namítal, že věřitelem uváděné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze na danou problematiku nedopadá. Dlužník v odvolacím řízení žádal potvrzení napadené části usnesení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadenou část usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle obsahu spisu bylo řízení zahájeno návrhem věřitele dne 14.9.2011, který v něm tvrdil svou ode dne 30.10.2010 vykonatelnou pohledávku za dlužníkem ve výši (ke dni podání návrhu) 350.890,98 Kč, jejíhož uspokojení se domáhá v exekučním řízení. Dne 3.4.2012 proběhlo jednání soudu po němž, dne 23.4.2012, dlužník soudu sdělil, že poukázal věřiteli částku ve výši přihlášené pohledávky, což věřitel potvrdil podáním doručeným soudu dne 26.4.2012. Věřitel však tvrdil, že poukázanou částku si zčásti započetl na jiné, dosud nepřihlášené pohledávky, proto část jeho pohledávky, uplatněné v tomto řízení dosud není uhrazena. Dne 11.5.2012 dlužník soudu sdělil, že uhradil věřiteli i tvrzený nedoplatek přihlášené pohledávky a dne 26.6.2012 soud rozhodl napadeným usnesením.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. pokračování KSBR 27 INS 16511/2011

V této věci se věřitel odvolal pouze proti výroku o nákladech řízení a výrok o zamítnutí jeho insolvenčního návrhu nabyl právní moci (protože nebyl odvoláním napaden). Proto je odvolací soud vázán závěrem, že nebyl osvědčen úpadek dlužníka, který vedl soud prvního stupně k zamítnutí insolvenčního návrhu. Věřitel proto v řízení úspěšný nebyl a o náhradě nákladů bylo správně rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

Věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem byla uspokojena až v průběhu insolvenčního řízení, netvrdil nic, co by mu v době po 9.5.2012, kdy i podle jeho samotného byla doplacena přihlášená pohledávka, bránilo ve zpětvzetí insolvenčního návrhu. Pokud si byl věřitel vědom toho, že jeho návrhu nemůže být vyhověno z důvodu nedostatku jeho aktivní věcné legitimace (neboť jeho pohledávku uhradil dlužník po podání návrhu), měl vzít již podaný insolvenční návrh zpět. V takovém případě by soud řízení zastavil a při rozhodování o nákladech řízení posuzoval důvodnost podaného návrhu a zavinění obou účastníků na zastavení řízení.

Za těchto okolností nejsou podle odvolacího soudu dány žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro postup podle § 150 o.s.ř. a soud prvního stupně o nákladech řízení rozhodl správně podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť dlužník byl v řízení úspěšný.

Závěrem odvolací soud uvádí, že argumentace věřitele rozhodnutím Vrchního soudu v Praze případná není, protože v dané věci soud řešil otázku použití ustanovení § 150 o.s.ř. v situaci, kdy dlužník v průběhu řízení uspokojil pohledávky zbývajících věřitelů.

Proto odvolací soud napadené usnesení v odvoláním dotčeném bodu II. výroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. Věřitel nebyl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dlužník, kterému v odvolacím řízení vznikly náklady na právním zastoupení v částce 500 Kč (§ 14 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (vyjádření k odvolání). Celková částka nákladů, na jejichž náhradu má dlužník právo, činí 800 Kč a odvolací soud věřitele k úhradě této částky zavázal, lhůtu k plnění a platební místo určil dle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.

K věci je rovněž třeba uvést, že věřiteli podáním odvolání jen do výroku II. usnesení o náhradě nákladů řízení nevznikla poplatková povinnost a v případě, že věřitel uhradil soudní poplatek dle výzvy soudu ze dne 18.7.2012, č.j. KSBR 27 INS 16511/2011-A-20, bude na soudu prvního stupně tento soudní poplatek vrátit (§ 10 odst. 2, zákona č. 542/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka č. 22, bod 13 Sazebníku soudních poplatků, který je jeho přílohou). pokračování KSBR 27 INS 16511/2011

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání.

V Olomouci dne 30. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu