2 VSOL 641/2013-A-11
KSOS 34 INS 9895/2013 2 VSOL 641/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Daniela anonymizovano , anonymizovano , bytem Topolová 588, Vřesina, PSČ 642 85, IČ: 41362349, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 34 INS 9895/2013-A-6 ze dne 4.6.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se svým insolvenčním návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Dlužník k insolvenčnímu návrhu přiložil seznam svého majetku, z něhož vyplývá, že nedisponuje žádným majetkem s výjimkou nemovitostí, na kterých váznou zástavní práva k zajištění pohledávek věřitelů ve výši 1.350.000 Kč, 187.065 Kč, 91.274,50 Kč s příslušenstvím, 23.239,98 Kč s příslušenstvím, 60.829 Kč, 1.942.533,59 Kč a 3.883.697 Kč, přičemž o hodnotě a možnostech zpeněžitelnosti těchto nemovitostí nemá soud v této fázi řízení žádné informace. Dlužník nemá majetek, který by byl disponibilní povahy, soud proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč podle pokračování-2-ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že v současné době nemá prostředky, aby mohl soudem požadovanou zálohu uhradit, a nemá ani možnost, aby si tyto prostředky vypůjčil. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání lze vyhovět, byť z jiných důvodů.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 9.4.2013 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku konkursem. V návrhu uvedl, že od roku 1992 podnikal, podnikání ukončil v roce 2004, v současné době se nachází v platební neschopnosti podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, neboť své závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Ke dni podání návrhu má devět věřitelů a závazky v celkové výši 6.374.304,07 Kč, k tomu odkázal na seznam závazků jako přílohu návrhu. K návrhu dlužník doložil jako přílohu č. 1 seznam majetku, jako přílohu č. 2 seznam závazků a jako přílohu č. 3 seznam dlužníků. V seznamu závazků dlužník uvedl devět závazků tak, že označil věřitele, výši pohledávky a údaje o zajištění pohledávek zástavním právem. Dlužníkem podepsaný seznam závazků neobsahuje prohlášení o jeho úplnosti a správnosti.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. pokračování-3-

Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010). Závěry formulované v usnesení sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 lze bez dalšího převzít také pro účely posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem. U dlužníka, který je podnikatelem, se však (navíc) rozhodujícími skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí i vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník je předlužen, tedy, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků (lhostejno, zda splatných nebo nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku. K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 26/2011).

V přezkoumávané věci se dlužník jako podnikatel domáhá zjištění svého úpadku a k tomu obecně tvrdí, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti. Podle odvolacího soudu však dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl dostatečné skutečnosti osvědčující jeho úpadek ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by byla možno dovodit jeho platební neschopnost. Z insolvenčního návrhu dlužníka je sice zřejmé, že má více věřitelů (nejméně dva), avšak není zřejmé, že vůči těmto věřitelům má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit, když dlužník neuvedl žádná konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, případně že tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, případně že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči němu není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Z insolvenčního návrhu dlužníka tak nejsou zřejmé základní podmínky osvědčující úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) a c) IZ, a proto jeho insolvenční návrh trpí vadami, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat. Z tohoto důvodu je zcela odůvodněn postup podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, tedy je dán důvod pro odmítnutí jeho insolvenčního návrhu.

Z ustanovení § 108 IZ přitom vyplývá, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli (i dlužníku, je-li navrhovatelem), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu pokračování-4-navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh buď vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ, anebo nejsou-li k němu připojeny zákonem předepsané přílohy ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A ze dne 16. 7. 2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, svazku 1, ročník 2009, pod poř. č. 10/2009).

Vzhledem k tomu, že insolvenční návrh dlužníka nemá náležitosti předepsané zákonem a je tak neprojednatelný, soud prvního stupně neměl splněny podmínky pro postup podle ustanovení § 108 IZ k uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, jeho rozhodnutí je tak předčasné.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvlášť. Lhůta k podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu