2 VSOL 640/2016-A-14
KSBR 44 INS 8440/2016 2 VSOL 640/2016-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka-manželů: a/ Bayambadorj Lkhagvasuren, nar. 05.04.1975, Vodní 1543/12, 678 01 Blansko, b/ Ganchimeg anonymizovano , anonymizovano , Vodní 1543/12, 678 01 Blansko, o uložení povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2016, č.j. KSBR 44 INS 8440/2016-A-8

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2016, č.j. KSBR 44 INS 8440/2016-A-8 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkovi, aby do 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15, neboť dlužník ve stanovené lhůtě nedoplnil na výzvu soudu svůj návrh na povolení oddlužení o požadované listiny k doložení výše čistých příjmů dárce za předchozích 6 měsíců, případně z jakých prostředků bude dárce dlužníku pravidelný měsíční dar pro účely oddlužení poskytovat, bez těchto chybějících příloh nelze v řízení o návrhu na povolení oddlužení pokračovat. Soud uzavřel, že jediným možným řešením úpadku dlužníka v projednávané věci je konkurs na jeho majetek, jelikož příjem z darovací smlouvy v projednávané věci představuje jediný příjem, který by byl rozdělován mezi věřitele při oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť srážky z příjmů dlužníků vzhledem k počtu vyživovaných osob nepostačují ani k úhradě isir.justi ce.cz odměny insolvenčního správce. Ještě před odmítnutím návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, insolvenční soud považoval za nutné zajistit prostředky na úhradu nákladů řízení ve formě zálohy na náklady insolvenčního řízení, účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení správci umožní uhradit především náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka, a dále např. poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky, náklady účetních a daňových služeb. Institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Výši zálohy insolvenční soud určil v maximální možné částce 50.000 Kč, neboť dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky ke krytí počátečních nákladů konkursu, a dále pak též k vyhlášce č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, kde je stanovena minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce a případně DPH.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a namítal, že: dle Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 VSOL 1148/2013-A-11 ze dne 25.02.2014 příjmy dárce (plátce důchodu) insolvenční soud nezkoumá. Na základě výše uvedeného navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvého stupně změnil tak, že : Úpadek dlužníka se řeší oddlužením dlužníka a dále že dlužník není povinen do 5 dnů ode dne právní moci tohoto Usnesení zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

S účinností od 1. 1. 2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužník podal soudu dne 12.4.2016, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 393 odst. 1 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést.

Podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že podáním doručeným soudu dne 12.4.2016 se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, přičemž návrh splňuje veškeré zákonné náležitosti k posouzení úpadku dlužníka. Usnesením č.j. KSBR 44 INS 8440/2016-A-6 ze dne 12.4.2016 byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnil svůj návrh na povolení oddlužení a to tak, že příslušnými listinami doloží výši čistých příjmů dárce za předchozích 6 měsíců; nemá-li dárce žádný příjem či je-li jeho příjem tak nízký, že vedle úhrady základních životních potřeb dárce nebude reálně dostačovat k poskytnutí daru ve sjednané výši 5.300 Kč měsíčně, tak doloží, z jakých prostředků bude dárce dlužníku pravidelný měsíční dar pro účely oddlužení poskytovat. Na výzvu soudu dlužník reagoval podáním doručeným soudu dne 18.4.2016, ve kterém ničeho nedoložil, pouze poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 3 VSOL 1148/2013-A-11 ze dne 25.2.2014, ze kterého dle dlužníka plyne, že insolvenční soud příjmy plátce důchodu či dárce nezkoumá. Podle údajů v insolvenčním návrhu dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky, oba manželé mají nízké příjmy, které po srážkách vzhledem k počtu vyživovaných osob nepostačují ani k úhradě odměny insolvenčního správce. Příjem z darovací smlouvy tak představuje jediný příjem, který by byl rozdělován mezi věřitele při oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Insolvenční soud správně reflektoval na příjmové poměry dlužníka a zcela důvodně zkoumal podmínky pro poskytování avizovaného daru, přičemž nejde ani tak o zkoumání poměrů dárce, ale o skutečnost, že dlužník nemá žádné vlastní pohotové prostředky, ani příjmy k uspokojení věřitelů. Zejména z těchto důvodů je nezbytné složení zálohy na náklady řízení a vzhledem k jejich předpokládané výši je přiměřené žádat zálohu na horní hranici zákonného limitu. Takový postup nevylučuje ani dlužníkem uvedený judikát Vrchního soudu v Olomouci č.j. 3 VSOL 1148/2013-A-11 ze dne 25.2.2014, jak to správně insolvenční soud vysvětlil.

Insolvenční soud tedy, s ohledem na rozsah majetku dlužníka, jeho příjmy a předpokládaným nákladům řízení při konkursu, postupoval dle ustanovení § 108 IZ a stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu