2 VSOL 637/2016-A-15
KSBR 24 INS 1724/2016 2 VSOL 637/2016-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice: Veronika Indrová, narozená 18. ledna 1985, bytem Prostějov, Západní 93, PSČ 796 01, o insolvenčním návrhu dlužnice s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.března 2016, č.j. KSBR 24 INS 1724/2016-A-10

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. března 2016, č.j. KSBR 24 INS 1724/2016-A-10 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15, neboť příjmy dlužnice nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů, které dlužnice uznává, byly za 5 let uspokojeny nejméně z 30 % a současně aby z částky, která by byla při příjmech dlužnice určena k výplatě věřitelům byla zaplacena insolvenčnímu správci odměna a jeho náklady.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání a namítala, že: Dne 25.1.2016 jsem podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.3.2016 bylo vydáno usnesení o uložení povinnosti uhradit zálohu ve výši 50.000,-Kč. S tímto tvrzením zcela nesouhlasím a vrchnímu soudu předkládám tyto argumenty: Nedostatečný příjem, zejména když jsem v pracovní neschopnosti, podle mne není důvod k usnesení o úhradě zálohy ve výši 50.000,-Kč. Soud mne měl nebo mohl prvně vyzvat k doložení navýšení svého příjmu, tak jak to praktikuje například krajský soud v Ostravě Věřím, že takto bude moje odvolání i posouzeno. isir.justi ce.cz

S ohledem na výše uvedené proto navrhuji, aby vrchní soud v Olomouci zrušil napadené usnesení krajského soudu v Brně, kde si dovoluji navrhnout, aby byla věc vrácena k novému projednávání.

S účinností od 1. 1. 2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužnice podala soudu dne 25.1.2016, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala dne 25.1.2016 insolvenční návrh, v němž řádně uvádí skutečnosti svědčící pro její úpadek. Jak ovšem správně insolvenční soud zjistil, příjmy dlužnice nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů, které dlužnice uznává, byly za 5 let uspokojeny nejméně z 30 % a současně aby z částky, která by byla při příjmech dlužnice určena k výplatě věřitelům byla zaplacena insolvenčnímu správci za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odměna ve výši 750 Kč (bez DPH) a náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč (bez DPH), jak jsou určeny vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dlužnici lze měsíčně zabavit částku ve výši 1.458 Kč, přičemž při odečtení odměny, hotových výdajů insolvenčního správce a zohlednění vyživovací povinnosti by nezajištěným věřitelům náležela částka 22.140 Kč, což představuje pouze 16,92 % nezajištěných závazků.

Z dosud uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Současně je zřejmé, že příjmové poměry dlužnice nezajišťují úhradu minimálně 30 % nezajištěných závazků přihlášených věřitelů a náklady řízení po dobu oddlužení, nejsou proto dány podmínky pro povolení oddlužení.

Dlužnice se mýlí, pokud vytýká soudu, že ji měl vyzvat k doložení navýšení svého příjmu, neboť to povinností soudu není, naopak je na každém dlužníkovi, aby k dosažení oddlužení předložil takové podklady, které zákon požaduje. To však dlužnice neučinila. Insolvenční soud proto nijak nepochybil, pokud dlužnici, která nemá žádný majetek ani dostatečný příjem, uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, přičemž účel a smysl zálohy vysvětlil v odůvodnění napadeného rozhodnutí a přiléhavě zdůvodnil i její výši.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu