2 VSOL 636/2012-A-10
KSBR 40 INS 16272/2012 2 VSOL 636/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem 664 42 Modřice, Poděbradova 153, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 30.7.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. července 2012, č.j. KSBR 40 INS 16272/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen soud či insolvenční soud ) odmítl insolvenční návrh dlužníka ze dne 26.6.2012.

Na odůvodnění uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem, k němuž připojil návrh na povolení oddlužení, domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Insolvenční návrh, a to ani s přihlédnutím k údajům uvedeným ve formulářovém návrhu na povolení oddlužení, neobsahuje rozhodující skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 IZ), protože v něm chybí konkrétní tvrzení, z něhož by bylo možno dovodit, že dlužníkovy závazky jsou déle jak 30 dnů po splatnosti. Z návrhu nevyplývá, kdy se který jeho závazek stal splatným a od kdy jej dlužník nehradí nebo jej nehradí v plné výši. Dlužníkova tvrzení o jeho závazcích v návrhu jsou pouze obecná a neurčitá a týkají se jejich vykonatelnosti, zajištění, označení věřitelů a výše závazků; navíc dlužníkem uvedená celková částka závazků neodpovídá jejich 30 % výši uvedené na jiném místě návrhu. Z těchto důvodů insolvenční soud postupoval podle § 128 odst. 1 zákona č.182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon, v platném znění, (dále jen IZ ), a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Nesouhlasil s názorem o vadnosti svého návrhu, protože soud nevyšel z věcně doložených důkazů . Dlužník v samotném návrhu osvědčil, že má 5 závazků, z toho jeden vykonatelný. V důsledku jeho vykonatelnosti byl dlužníku soudním exekutorem zabaven zůstatek na jeho bankovním účtu, z něhož je mu nyní vyplácen příspěvek na životní minimum . V návrhu dlužník uvedl, že má závazky po lhůtě splatnosti, což doložil listinami. Tím je prokázáno, že všechny dlužníkovy závazky jsou po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů a není schopen je splácet. Ze struktury závazku č. 2 podle něj vyplývá, že není schopen ze svého příjmu ve výši 11.065 Kč uhradit za 60 měsíců ani polovinu nákladů řízení a o úhradě jistiny nelze uvažovat. Podle dlužníka by tato argumentace měla být natolik průkazná, že by vyloučila zaokrouhlení poměrné částky 30 % o 30 Kč směrem nahoru . Dlužník v odvolání zdůraznil, že s ohledem na blokaci svého bankovního účtu a dlouhodobou nemoc manželky jsou s manželkou schopni přežít jen s pomocí dcery a jejího manžela . Ze strany státu, včetně krajského soudu, se jim pomoci nedostalo, přestože dlužník platil daně, sociální a zdravotní pojištění a prosperitě České republiky věnoval svoje zdraví. Nyní však je mu dáváno na vědomí, že soudní úředník není schopen vnímat obsah podání, které se odchyluje od šablonovitých potřeb úředníka zavaleného insolvenčními návrhy . Z těchto důvodů dlužník (podle obsahu odvolání), žádal změnu napadeného usnesení tak, aby jeho insolvenční návrh nebyl odmítnut.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a je projednatelné, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 a § 221a o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 103 odst. 1 IZ, musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést k rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící jeho úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal dne 4.7.2012 insolvenční návrh, k němuž připojil návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Obsah obou návrhů je v části tvrzení o závazcích dlužníka shodný a uvádí se v nich, že má 5 závazků, které označil jejich věřiteli, výší a u závazku č. 4 a 5 i důvodem jejich vzniku. Ohledně splatnosti žádného ze závazků není v insolvenčním návrhu ani v návrhu na povolení oddlužení uvedeno nic. V návrhu na povolení oddlužení (bod č. 20) dlužník označil jako rozhodnutí, kterým byl přisouzen závazek vůči věřiteli Casch Colectors.CZ ve výši 198.686,10 Kč, rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 4C 147/2008. Dále dlužník v obou těchto návrzích uvedl, že není schopen uhradit ze svého příjmu za dobu svého života ani soudní náklady a náklady exekuce jediného vykonatelného závazku. Tvrdil, že věřitelé dalších pohledávek by nebyli uspokojeni vůbec a snášel argumenty pro závěr, že ze svých příjmů bude schopen v průběhu 5 let trvání účinků oddlužení uhradit 187.000,-Kč, což je minimální hranice 30% závazků, jejichž celková výše činí 560.970,59 Kč.

Z uvedených tvrzení dlužníka vyplývá, že dlužník se domáhá zjištění svého úpadku, neboť není schopen hradit ze svého příjmu závazky vůči svým pěti věřitelům. Z tvrzení, že jeden ze závazků je vykonatelný a byl přiznán soudním rozhodnutím v roce 2008, lze dovodit, že tento (jediný) závazek je déle než 30 po lhůtě splatnosti a dlužník jej nehradí déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Ve vztahu k alespoň jednomu z dalších závazků však o splatnosti a době, po kterou není dlužníkem hrazen, nelze z návrhu dovodit ničeho. Protože dlužník neuvedl v insolvenčním návrhu, ani v návrhu na povolení oddlužení, žádná tvrzení o splatnosti svých dalších závazků, z návrhu nelze odvodit, že dlužník má alespoň vůči dvěma věřitelům závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Již z toho vyplývá, že návrh postrádá rozhodující skutková tvrzení k úpadku dlužníka pro platební neschopnost podle § 3 odst. 1 písm. b) IZ.

Proto se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že dlužníkův návrh neobsahuje rozhodující skutková tvrzení, z nichž by vyplýval úpadek dlužníka pro platební neschopnost, jak stanoví ustanovení § 103 odst. 2 IZ. Vzhledem k tomu, že dlužník k návrhu nepřipojil zákonné přílohy, v nichž by případně údaje o splatnosti jeho závazků byly uvedeny, nelze tyto údaje zjistit ani z nich.

Pokud insolvenční návrh neobsahuje tvrzení o úpadku dlužníka, případně tyto neplynou z návrhu na povolení oddlužení či k němu připojeného seznamu závazků, který je jeho zákonnou přílohou, nelze v řízení pokračovat, neboť soud sám nemůže nedostatek těchto tvrzení nahrazovat, a to ani pokud by skutečnosti svědčící o úpadku vyplývaly z listin, jimiž dlužník svůj úpadek osvědčuje. Je povinností dlužníka jako insolvenčního navrhovatele, aby tato tvrzení ve svém návrhu uvedl tak, aby insolvenční soud mohl posoudit, zda jsou osvědčena a vyslovit svůj právní závěr, zda se dlužník v úpadku nachází či nikoliv. V případě, že insolvenční návrh neobsahuje rozhodující tvrzení o úpadku, nelze postupovat jinak, než návrh odmítnout (§ 128 odst. 1 IZ).

Jelikož soud prvního stupně postupoval správně, pokud návrh dlužníka odmítl, proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

K dalším odvolacím námitkám dlužníka je třeba uvést, že skutečnost, že podíl 30 % ze součtu celkového objemu dlužníkových závazků byl dlužníkem v návrhu nesprávně vypočten (30 % z částky 560.970,59 Kč činí 168.291 Kč), je pro posouzení projednatelnosti insolvenčního návrhu nepodstatná. Stejně tak námitky o jeho daňové disciplíně i argumenty o šablonovitosti potřeb státních úředníků jsou pro posouzení správnosti napadeného usnesení zcela nevýznamné.

Jak soud prvního stupně správně uvedl v odůvodnění napadeného usnesení, po právní moci usnesení o odmítnutí tohoto insolvenčního návrhu, může dlužník podat návrh nový, v němž budou obsažena konkrétní tvrzení o jeho úpadku, tj. tvrzení z nichž bude vyplývat, že má více věřitelů vůči nimž má závazky již déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, tedy že je neplní již více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, případně že zastavil platby podstatné části ze svých 5 peněžitých závazků, či že uspokojení některé ze splatných pohledávek nelze dosáhnout výkonem rozhodnutí či exekucí, (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení zvlášť u Krajského soudu v Brně. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 o.s.ř., § 75 IZ).

V Olomouci dne 24. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu