2 VSOL 635/2015-A-10
KSOS 34 INS 8582/2015 2 VSOL 635/2015-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Baroch-Dřevos, s.r.o., se sídlem v Dobré 15, PSČ 739 51, identifikační číslo 277 84 274, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.4.2015, č. j. KSOS 34 INS 8582/2015-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že dlužníku se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníku povinnost zaplatit ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník se nachází v úpadku, dle výpisu z katastru nemovitostí nevlastní nemovitý majetek, a ačkoliv není zcela nemajetný, nemá pohotové finanční prostředky, které by bylo možné okamžitě použít k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Dlužník nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, a není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat alespoň k úhradě nákladů insolvenčního správce, neboť jen odměna insolvenčního správce činí v případě řešení úpadku konkursem nejméně 45.000 Kč. Dále vysvětlil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení a konstatoval, že osvobození od zálohy není možné (nejde o soudní poplatek).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Zdůraznil, že insolvenční soud je pouze oprávněn (nikoli povinen) uložit navrhovateli zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a zároveň prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dále citoval z odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3.12.2010, č. j. 3 VSPH 1108/2010-A-16 a s odkazem na toto rozhodnutí uzavřel, že insolvenční soud závažně pochybil, v odvolacím řízení nelze tato pochybení zhojit, když úplným zjišťováním skutkového stavu by byla nahrazena činnost insolvenčního soudu. V podrobnostech odkázal na insolvenční návrh, ze kterého vyplývá, že dlužník vlastní movitý majetek, avšak nemá hotové peníze. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle § 7 věty první zákona č. 182/26 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

V posuzované věci učinil insolvenční soud správná zjištění, že dlužník nevlastní nemovitý majetek, nemá pohotové finanční prostředky a současně není zcela nemajetný. Odvolací soud pouze doplňuje, že z insolvenčního návrhu dlužníka, který se jím domáhal prohlášení konkursu na svůj majetek, vyplývá, že majetkem dlužníka jsou pohledávky v celkové výši 266.485,70 Kč, z nichž dle tvrzení dlužníka jsou čtyři pohledávky dobytné a zbývající pohledávky nedobytné. Dalším majetkem dlužníka jsou movité věci v celkové hodnotě 36.435,09 Kč (například vrtačka elektrická příklepová, kotoučová pila, pokosová pila, PC sestava atd.).

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům, které jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, 2, písm. b/ IZ). Dlužníku je nutno přisvědčit v tom, že rozhodnutí soudu o uložení zálohy musí být podloženo konkrétními okolnostmi, které nasvědčují, že náklady skutečně nebude možné hradit jinak, zejména tedy z prostředků majetkové podstaty.

Skutečnost, že dlužník vlastní určitý majetek (označené movité věci a pohledávky), však není důvodem pro upuštění od požadavku složení zálohy. Je zcela na dlužníkovi, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří. Podle § 98 odst. 1 IZ byl totiž dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Dlužník přitom uvádí u některých závazků jejich splatnost již v roce 2009. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá žádné finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Pokud jde o výši zálohy na náklady insolvenčního řízení, insolvenční soud správně uvedl, že při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč. Insolvenčnímu správci dále náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů. Za obvyklé nutné počáteční výdaje insolvenčního správce lze považovat hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady na zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby. Je nutno mít na zřeteli, že se nejedná o celkové náklady, jež budou v průběhu řízení spojeny s prověřováním stavu dlužníka, jeho správou a zpeněžováním, ale jen o ty náklady, které bude nezbytné uhradit do doby, kdy lze předpokládat dosažení určitého výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Po zvážení těchto kritérií dospěl odvolací soud k závěru, že v posuzované věci je přiměřená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč.

Za tohoto stavu věci postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a napadené usnesení insolvenčního soudu změnil tak, že dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu