2 VSOL 627/2014-A-13
KSBR 33 INS 12010/2014 2 VSOL 627/2014-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Březí, Nádražní 77, PSČ 691 81, identifikační číslo 68611757, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 33 INS 12010/2014-A-8 ze dne 20.5.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala dne 29.4.2014 u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud se především zabýval tím, zda dlužnice je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení. Dlužnice je podnikatelkou, má dluhy vzešlé ze své podnikatelské činnosti, přičemž k dluhům z podnikatelské činnosti vůči věřitelům Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a JUDr. Stanislavu Keršnerovi dlužnice netvrdí ani neosvědčuje skutečnost, že tito věřitelé souhlasí s tím, že jejich pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. Jediným možným řešením úpadku dlužnice je proto prohlášení konkursu na její majetek. S ohledem na rozsah majetku dlužnice a předpokládané náklady řízení je odůvodněna záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že je dán důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení z důvodu existence jejích závazků vzniklých z podnikatelské činnosti, když netvrdila žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat na to, že se jedná o dluhy, které nebrání řešení jejího úpadku oddlužením, a že jediným řešením jejího úpadku je konkurs. K tomu poukázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č. j. KSBR 37 INS 20247/2013, 1 VSOL 1197/2013-A-18 ze dne 29.1.2014 a č .j. KSOS 39 INS 3145/2014, 1 VSOL 297/2014-A-9 ze dne 16.4.2014, ve kterých soud uzavřel, že souhlas věřitelů není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení v ustanovení § 392 odst. 1 IZ, a proto nelze přičítat k tíži dlužníku do budoucna, že tento souhlas nepřipojil k insolvenčnímu návrhu, a ani insolvenční soud nebude (před schůzí věřitelů svolanou k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí) zjišťovat souhlas věřitelů s oddlužením. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a její insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení formou splátkového kalendáře byl projednán bez zálohy na náklady insolvenčního řízení. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 29.4.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má 9 věřitelů, vůči nimž má celkem 14 závazků, své závazky v návrhu specifikovala co do označení věřitele, výše a splatnosti (v letech 2001, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011). K návrhu dlužnice doložila seznam závazků, ve kterém uvedla shodné závazky jako v návrhu, dále seznam majetku, ve kterém uvedla toliko movité věci (mobil v odhadované ceně 300 Kč a oblečení v odhadované hodnotě 2.000 Kč). Usnesením č.j. KSBR 33 INS 1201/2014-A-6 ze dne 30.4.2014 byla dlužnice vyzvána, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení předložila řádný seznam majetku, který je předmětem zajištění jejích závazků, a uvedla u dluhů z podnikání vůči věřitelům Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a JUDr. Stanislavu Keršnerovi, zda tito věřitelé souhlasí s tím, že jejich pohledávka bude podrobena režimu oddlužení, a předložila k tomu jejich souhlas. Na tuto výzvu soudu dlužnice reagovala podáním doručeným soudu prvního stupně dne 14.5.2014, ke kterému přiložila nový seznam majetku, ve kterém uvedla nemovitosti, které jsou předmětem zajištění jejích závazků včetně označení věřitelů. K požadavku soudu ohledně souhlasu věřitelů Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a JUDr. Stanislava Keršnera s uspokojením jejich pohledávek v oddlužení uvedla, že souhlas věřitelů není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení v ustanovení § 392 odst. 1 IZ, a odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, č. j. KSOS 39 INS 3145/2014, 1 VSOL 297/2014-A-9 ze dne 16.4.2014. Ze seznamu závazků a dalších listin připojených k insolvenčnímu návrhu vyplývá, že dluhy vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a JUDr. Stanislavu Keršnerovi, správci konkursní podstaty úpadce Michala Bachorce, bytem Svatobořice-Mistřín, Mistřín pod Kostelem 1124/8, IČ: 60445506, jsou závazky z podnikání dlužnice. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku vyplývá, že dlužnice podniká od 26.5.1999 pod identifikačním číslem 68611757.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Současně je zřejmé, že dlužnice je podnikatelkou, přičemž v insolvenčním návrhu dlužnice neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že ačkoliv má dluhy z podnikání, tyto nebrání řešení jejího úpadku oddlužením. Dlužnice totiž netvrdí žádnou ze skutečností uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) až c) IZ, zejména netvrdí, že má souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde, že jeho pohledávka bude uspokojena v rámci oddlužení, a to nejméně souhlas věřitelů Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a JUDr. Stanislava Keršnera, správce konkursní podstaty úpadce Michala Bachorce, vůči nimž má nezajištěné závazky z podnikání. Lze proto uzavřít, že dlužnice neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení (§ 389 IZ), a proto podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ její návrh na povolení oddlužení bude odmítnut. Jediným možným řešením jejího úpadku je proto konkurs (§ 396 IZ). Dlužnice přitom nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti ani na účtu), vlastní toliko movité věci nepatrné hodnoty a nemovitosti, které jsou však předmětem zajištění jejích závazků. Za této situace je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ, a proto soud prvního stupně o této záloze rozhodl správně.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů dlužnice mohl též náležet do majetkové podstaty dlužnice. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužnice insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, když je nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Pokud dlužnice poukazovala na dřívější rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.1.2014 a 16.4.2014, k tomu odvolací soud poukazuje na pozdější judikaturu Vrchního soudu v Olomouci, například rozhodnutí č. j. KSBR 44 INS 37125/2013, 2 VSOL 213/2014-A-12 ze dne 22.5.2014 a č. j. KSBR 45 INS 2889/2014, 2 VSOL 225/2014-A-10 ze dne 29.5.2014, ze kterých již vyplývá odlišný právní názor odvolacího soudu jako v tomto rozhodnutí.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu