2 VSOL 627/2012-A-10
KSOS 14 INS 11886/2012 2 VSOL 627/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Úvalno 106, PSČ 793 91, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 22.7.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě 21.6.2012, č.j. KSOS 14 INS 11886/2012-A-5,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě 21.6.2012, č.j. KSOS 14 INS 11886/2012 -A-5, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 392 a § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet soudu.

Podle odůvodnění se dlužnice návrhem doručeným soudu 17.5.2012 domáhala rozhodnutí o jejím úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. Soud uložil dlužnici, aby v určené lhůtě zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť z obsahu spisu zjistil, že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy soud určil v maximální možné částce 50.000,-Kč, neboť v řízení dosud nebylo prokázáno, že by dlužnice vlastnila majetek takové hodnoty, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Při úvaze o potřebě a výši této zálohy soud vycházel z toho, že návrhu dlužnice na povolení oddlužení nelze vyhovět, protože dlužnice podmínky stanovené v ust. § 392 IZ nesplňuje. Z údajů uvedených v návrhu na povolení oddlužení a jeho přílohách soud zjistil, že dlužnice vzhledem k výši svého příjmu a svých závazků nebude schopna uspokojit své nezajištěné věřitele alespoň ve výši 30 % jejich pohledávek. V době podání návrhu dlužnice nedisponuje

žádnými příjmy, z nichž by mohly být prováděny v případě splátkového kalendáře jednotlivé srážky pro nezajištěné věřitele dlužnice, a rovněž nedisponuje majetkem takové hodnoty, který by postačoval v případě jeho zpeněžení k úhradě minimálně 30 % hodnoty závazků dlužnice vůči jejím nezajištěným věřitelům. Jediným možným řešením úpadku dlužnice tak bude prohlášení konkurzu na její majetek. Bude-li proto dlužnice na insolvenčním návrhu trvat i za cenu prohlášení konkurzu na její majetek, bude nezbytné zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Smysl zálohy spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Za takovéto nutné výdaje, které je třeba hradit ihned, lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení (inzerce, znalecké posudky), přičemž nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Ostravě.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že soud jí uložil zálohu v maximální možné a tedy nepřiměřené výši vzhledem k výši jejich dluhů. Tuto částku není schopna uhradit najednou. Navrhla, aby odvolací soud výši zálohy snížil, případně aby povolil její úhradu ve splátkách.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle ust. § 398 odst. 3 věta první IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Lze dále dodat, že při tomto výpočtu je tedy nutno postupovat dle ust. § 279 o.s.ř.

Ustanovení § 396 odst. 1 IZ stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice, který spojila s návrhem na povolení oddlužení, je projednatelný. Vyplývá z něj, že dlužnice je v úpadku z důvodu insolvence (§ 3 odst. 1 IZ), neboť má splatné (a dle přiložených listin převážně vykonatelné) závazky vůči 5 věřitelům, v celkové výši 299.831,-Kč, které jsou po splatnosti déle než 30 dnů a které dlužnice neplatí déle než 3 měsíce. Dále ze spisu vyplývá, že dlužnice je v současné době nezaměstnaná, je vedena na úřadu práce, dle rozhodnutí ze dne 18.7.2011 pobírala po dobu 5 měsíců podporu, od konce roku 2011 je bez příjmu. Dlužnice je vdaná, společně s manželem a 3 dětmi bydlí u rodičů v jejich domě. Dle dosavadního obsahu spisu je dlužnice prakticky nemajetná, dle jejího tvrzení po ukončení rekvalifikačního kursu předpokládá příjem cca 7.500,-Kč měsíčně, v tomto směru však doposud ničeho nepředložila.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 14 INS 14484/2012 odvolací soud dále zjistil, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal u tohoto soudu dne 14.6.2012 rovněž manžel dlužnice Jan anonymizovano , anonymizovano . Jmenovaný ve svém návrhu uvedl jiné věřitele než dlužnice, s celkovou výší svých závazků cca 114.520,-Kč (10 závazků vůči 8 věřitelům). Dle dosavadního řízení manžel dlužnice doložil své příjmy z částečně invalidního důchodu ve výši 4.292,-Kč, jiné příjmy, včetně tvrzených příjmů z podnikání dosud nedoložil. Usnesením ze dne 28.8.2012 bylo rovněž jmenovanému uloženo zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, toto usnesení bylo Janu anonymizovano doručeno dne 29.8.2012. Toto řízení není dosud skončeno.

Na základě shora uvedených zjištění dospěl odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně k závěru, že dlužnice podmínky pro povolení oddlužení splátkovým kalendářem, avšak ani zpeněžením majetkové podstavy, nesplňuje, neboť v současné době nemá žádný příjem, z něhož by mohla oddlužení plnit a je praktický nemajetná. Oddlužení není dlužnice schopna splnit ani za pomocí příjmů manžela, který dle dosavadního výsledku jeho řízení (viz shora) rovněž podmínky oddlužení doposud nesplňuje, spojení obou řízení (manželů) tak nepřichází v úvahu.

Proto je správná úvaha soudu prvního stupně, že úpadek dlužnice, pokud na svém insolvenčním návrhu i nadále setrvá, bude nutno řešit konkursem a že s ohledem na skutečnost, že dlužnice nemá ve svém majetku pohotové finanční prostředky, je potřebné ji vyzvat ke složení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak rovněž správně zdůraznil již soud prvního stupně, účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Dále je třeba doplnit, že institut zálohy rovněž poskytuje záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužnice insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.

Za dané situace proto soud prvního nepochybil, když vyzval dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v požadované výši, neboť prostředky ke krytí těchto počátečních nákladů (které soud prvního stupně správně vymezil) nelze, jak vyplývá z návrhu dlužnice a z doposud doložených listin, zajistit jinak. Dlužnici nelze povolit úhradu zálohy ve splátkách; jednak proto, že nejde o soudní poplatek a dále proto, že finanční prostředky ke své činnosti musí mít insolvenční správce bezprostředně po té, co se ujme své funkce a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby náklady insolvenčního řízení nesl ze svých prostředků.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody odvolací soud postupoval dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správně potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 19. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu