2 VSOL 625/2015-A-31
KSBR 27 INS 27839/2014 2 VSOL 625/2015-A-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Dr. Zdeněk Adrian anonymizovano , anonymizovano , bytem Blanická 4218/8, 628 00 Brno, korespondenční adresa: 664 02 Ochoz u Brna 399, o insolvenčním návrhu věřitele-navrhovatele: BONUS PRAHA Investment a.s., IČ: 282 14 374, se sídlem Vinohradská 1511/230, 100 00 Praha 10, Strašnice, zastoupenému Mgr. Michalem Müllerem, advokátem se sídlem Počernická 988/8, 100 00 Praha 10, o prohlášení úpadku dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. dubna 2015, č. j. KSBR 27 INS 27839/2014-A-17,

tak to :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. dubna 2015, č. j. KSBR 27 INS 27839/2014-A-17 se r u š í a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka (odstavec I. výroku), ustanovil insolvenčního správce (odstavec II. výroku), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (odstavec III. výroku), dále v odstavcích IV. až XII. výroku učinil nezbytné výzvy, uložil povinnosti, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů podle ustanovení § 136 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Soud konstatoval, že dlužník je v úpadku platební neschopností ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, dle § 3 odst. 2 písm. b), neboť neplní své závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, dle § 3 odst. 2 písm. c) IZ, neboť exekuce jsou bezvýsledné, též dle § 3 odst. 2 písm. d), neboť dlužník nesplnil svou povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. K projednání insolvenčního návrhu soud nenařídil jednání, neboť dlužník se nebránil insolvenčnímu návrhu věřitele .

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a namítl, že je schopen své závazky splnit, neboť pokud by byl hlavní věřitel uspokojen jakožto zástavní věřitel z mého nemovitého majetku v rámci jiného než insolvenčního řízení, pak ostatní závazky mohly být uplatňovány v rámci exekuce, nebo mohlo být řešeno v rámci běžné občanskoprávní agendy tak, aby nebylo třeba zjišťovat úpadek a prohlašovat konkurz. Tvrdil, že je v pracovním poměru a očekává nad rámec příjmů ze zaměstnání podporu i od rodiny a přátel. Tudíž dle názoru dlužníka neexistují předpoklady pro usnesení o zjištění úpadku, resp. o jeho řešení konkurzem. Běžný splátkový kalendář by jistě nahradil řešení, které je na hranici existenční likvidace rodiny, neboť konkurzní řízení de facto bez oddlužení ničeho neřeší. Dlužník navrhl, aby odvolací soud zrušil výroky I. a III. a na ně navazující výroky. Pro případ, že by soud dospěl k názoru, že došlo k úpadku, navrhl změnit výrok III. tak, že se povoluje oddlužení dlužníka. V dodatku k odvolání ze dne 12.5.2015 dlužník dále uváděl, že co se týče dluhů, nedovede s přesností určit jejich výši, neboť veškeré pohledávky-úvěry byly dlouhou dobu řádně placené, proto nemůže určit, jaký je vlastně zůstatkový dluh. Upozornil však soud, že samotní věřitelé, kteří se přihlásili s pohledávkami, tak jejich pohledávky jsou značně navýšené. Přihlášení věřitelé, Kooperativa, pohledávka ve výši 8141 Kč údajně s příslušenstvím, 72.648 Kč, dlužník si není vědom tohoto dluhu, natož příslušenství. Judr. Antonín Dohnal, RWE Energie s.r.o., pohledávka ve výši 21.406 + náhrady exekuce ve výši 29.245,70 Kč, pohledávka vypořádaná z části, dlužná částka byla vypořádána celá, zablokován účet unicredit. Měst.soud v Brně 14.000 tato částka je oprávněná, neboť se jednalo o dovolání. Dlužník si není vědom všech dluhů, které má, neboť s odstupem času se dluhy navyšovaly a on nebyl schopen sledovat, které dluhy jsou za co. Nicméně věří, že soud zjistí veškeré věřitele a dlužník bude schopen identifikovat své věřitele dle svého podpisu na řádně uzavřené smlouvě o úvěru či jiných službách, které mu měly být za úplatu poskytnuté. Převážná většina dluhů je pouze u bankovních společností-Citi bank kreditní gold karta výše dluhu 513.000 Kč, Raiffeisen bank hypotéka ve výši 910.000 Kč, Raiffeisen bank hypotéka 8.500.000 Kč, Raiffeisen bank několik úvěrů, nedovede určit výši, úvěry se platily zhruba po dobu 3-4 let, dále Darinka Šramotová dlužná částka 38 tis. Kč.

Co se týče majetku dlužníka, dle znaleckého posudku přesahuje několikrát dlužnou částku, kterou dluží. Dlužník odkázal na výpis z katastru nemovitostí, číslo katastrálního území 709433, LV 1152 pro k.ú. Ochoz u Brna a majetek-pozemek p.č. 702/7, pozemek p.č. l938/9, pozemek p.č. 1938/12, pozemek p.č. 1938/13, pozemek p.č. 1938/15, pozemek p.č. 1939/1, ideální polovina pozemku zastavěné plochy a nádvoří p.č. 1939/10, ideální polovina rodinného domu na pozemcích parcelní číslo 1939/10, dále budova dům 2 + KK postavený na pozemcích p.č. 1938/12 a p.č.1938/13 zapsaný na LV 1152 katastrální úřad Ochoz u Brna, u kat. úřadu pro Brno Venkov Jihomoravský kraj.

S účinností od 1. 1. 2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh byl podán soudu dne 14.10.2014, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle § 85 odst. 1 věty prvé IZ, v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné.

Podle § 133 odst. 1 IZ nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Podle § 133 odst. 2 IZ insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka.

Podle § 133 odst. 3 IZ dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele společnosti BONUS PRAHA Investment a.s. podaným u soudu prvního stupně dne 14.10.2014, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Usnesením č. j. KSBR 27 INS 27839/2014-A-8 ze dne 21.10.2014 soud prvního stupně uložil dlužníkovi krom jiných povinností, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitelů a připojil listiny, jichž se bude případně dovolávat (odstavec II. výroku), přičemž v odůvodnění rozhodnutí dlužníka poučil, že nevyjádří-li se dlužník ve stanovené lhůtě, bude insolvenční soud předpokládat, že insolvenčnímu návrhu neodporuje a insolvenční návrh bude projednán bez nařízení jednání (ust. § 133 odst. 1 písm. a/ IZ) . Podle doručenky byly toto usnesení a insolvenční návrh dlužníkovi doručovány tak, že mu zásilka byla doslána z adresy Brno, Blatnická 4218/8 (adresa uvedená v návrhu jako bydliště) na adresu Ochoz u Brna 399 a zde byla uložena dne 6.11.2014 (na obálce je uvedeno, že byly doručovány dokumenty A-1 a A-8, tedy insolvenční návrh a výzva soudu k vyjádření). Dlužník reagoval na výzvu pouze sdělením ze dne 19.11.2014 o své korespondenční adrese. Po doplnění insolvenčního návrhu a zaplacení zálohy na výzvu soudu rozhodl insolvenční soud napadeným usnesením.

Insolvenční zákon stanoví, že k projednání insolvenčního návrhu soud vždy nařídí jednání, přičemž ustanovení § 133 odst. 1 IZ upravuje výjimky z pravidla, podle něhož o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhoduje insolvenční soud zásadně po jednání (srovnej též rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 22 NSČR 30/2009 ze dne 29. dubna 2010 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod č. 14/2011 a sp. zn. KSPA 48 INS 6820/2009, 29 NSČR 41/2010 ze dne 22. prosince 2010 uveřejněné v časopise Soudní judikatura, svazek 8, ročník 2011, pod č. 122/2011). Insolvenční návrh jiné osoby než dlužníka je tak návrhem, o němž je nutno rozhodnout vždy po jeho předchozím projednání, přičemž tato právní úprava zcela koresponduje s předchozím legislativním vývojem i vývojem judikatury Evropského soudu pro lidská práva a navazující judikatury Nejvyššího soudu České republiky. Ustanovení § 133 odstavec 1, písm. a) a b) IZ tedy stanoví odůvodněné výjimky, jež vychází z ustanovení § 115a o.s.ř.

O insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání buď za předpokladu, že dlužník se v procesním úkonu adresovaném soudu jednoznačně vzdá práva na projednání věci, popřípadě udělí výslovný souhlas, obojí pokud lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, anebo lze plně vyhovět insolvenčnímu návrhu, kterému nikdo neodporoval. Tyto předpoklady musí být vykládány přísně restriktivně v obvyklém poměru zásady a výjimky z ní, tedy podle principu v pochybnostech vždy ve prospěch zásady a tou je povinnost soudu nařídit jednání. Dále platí, že v obou případech musí být závěr o stanovisku dlužníka založen na stejné kvalitě; buď na jeho zřetelně projevené vůli, anebo na jistotě, že vůle neprojevená je důsledkem dlužníkovy rezignace na obranu proti skutečnostem, které vyplývají z insolvenčního návrhu a které osvědčují dlužníkův úpadek a proti nimž nemá co postavit (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 45 INS 798/2009, 1 VSPH 216/2009-A-25 ze dne 5. června 2009).

O insolvenčním návrhu lze tedy bez jednání rozhodnout tehdy, pokud insolvenční soud plně vyhoví návrhu, jemuž nikdo neodporoval. V takovém případě je nutno otázku neodporování posoudit obdobně jako otázku vzdání se práva na projednání věci či rozhodnutí věci bez nařízení jednání, neodporování návrhu tedy předpokládá aktivní projev dlužníka, z něhož vyplývá, že vůči podanému návrhu neuplatňuje námitky, avšak k insolvenčnímu návrhu se sám nepřipojuje. Při rozhodování o insolvenčním návrhu na základě účastníky předložených listinných důkazů je procesní podmínkou rozhodnutí bez projednání skutečnost, že účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (srovnej usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. KSBR 40 INS 12704/2014, 2 VSOL 891/2014-A-16 ze dne 29. srpna 2014).

Insolvenční návrh a výzva soudu k vyjádření se k návrhu byly dlužníku doručeny uložením na poště dne 6.11.2014, za den doručení se považuje 18.11.2014 (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). Dlužník byl vyzván k vyjádření do 15 dnů, tato lhůta uplynula 3.12.2014 a jedinou reakcí dlužníka bylo sdělení o korespondenční adrese z 19.11.2014. Dlužník byl ve výzvě k vyjádření s odkazem na § 133 odst. 1 písm. a) IZ upozorněn, že nevyjádří-li se k návrhu, soud bude moci rozhodnout bez nařízení jednání. Dlužník jsa zatížen povinností vyjádřit k insolvenčnímu návrhu věřitelů a připojit listiny, jichž se bude případně dovolávat a poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude insolvenční soud předpokládat, že insolvenčnímu návrhu neodporuje a insolvenční návrh bude projednán bez nařízení jednání ve smyslu § 133 odst. 1 písm. a/ IZ, tedy reagoval pouze sdělením o nové korespondenční adrese, což za aktivní projev vůči insolvenčnímu návrhu považovat nelze. O možnosti rozhodování o insolvenčním návrhu bez projednání na základě účastníky předložených listinných důkazů účastníci ani poučení nebyli a nebyli ani žádáni o vyjádření, zda se práva účasti na projednání věci vzdávají, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Proto nelze uzavřít, že byly splněny podmínky, aby soud mohl o insolvenčním návrhu rozhodnout bez jednání jen tehdy, tedy že insolvenční soud plně vyhověl návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo že o něm rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili ve smyslu ustanovení § 133 odst. 1 písm. a) a b) IZ.

Odvolací soud konstatuje, že trpí-li rozhodnutí soudu prvního stupně některou ze zmatečností uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a písm. b) nebo odst. 3 o.s.ř., je povinen k této vadě vždy (i když nebyla v odvolání uplatněna) přihlédnout, aniž by se zabýval také tím, jaký měla (mohla mít) vliv na věcnou správnost rozhodnutí (§ 212a odst. 5 o.s.ř.). Jde totiž o tak zásadní vady, že rozhodnutí soudu prvního stupně, které je jimi postiženo, nemůže obstát. Tzv. zmatečnostní vada podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. je pak vada spočívající v tom, že účastníkovi řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníkům řízení realizaci jejich procesních práv, která jim zákon přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím. O vadu podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, tj. v činnosti, která vydání konečného rozhodnutí předchází. Tak tomu je zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 2 Cdon 539/96 ze dne 27.6.1996 uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 2 Cdon 953/96 ze dne 30.10.1997 uveřejněné pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 1822/2009 ze dne 5.4.2011 přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu České republiky). V přezkoumávané věci soud prvního stupně rozhodl o insolvenčním návrhu věřitele bez nařízení jednání, aniž byly pro takový postup splněny podmínky podle ustanovení § 133 odst. 1 IZ. Tím soud zatížil řízení zmatečnostní vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud proto, aniž by zkoumal správnost závěru soudu prvního stupně, usnesení soudu prvního stupně zrušil podle ustanovení § 219 odst. 1 písm. a) o.s.ř. včetně závislých výroků a věc mu podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení soud prvního stupně o insolvenčním návrhu rozhodne opětovně věcně, přičemž ve věci lze rozhodnout bez jednání, pouze pokud k tomu budou splněny podmínky podle ustanovení § 133 IZ vymezené shora; soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně

prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhujícímu věřiteli a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu