2 VSOL 623/2014-A-39
KSBR 27 INS 31331/2013 2 VSOL 623/2014-A-39

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Bronislava Sedi, rodné číslo 650814/1464, bytem 696 31 Bukovany u Hodonína 268, zastoupeného Mgr. Marcelou Zlámalovou, advokátkou, se sídlem Vrchlického 7, 695 01 Hodonín, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Honest Company s.r.o., se sídlem Zádveřice 414, 763 12 Zádveřice-Raková, identifikační číslo 283 10 918, zastoupeného JUDr. Markétou Němcovou, advokátkou, se sídlem Riegrova 1378/1, 612 00 Brno, b) VESNNA, spol. s r.o., se sídlem Padělky I/4059, 760 01 Zlín, identifikační číslo 607 44 685, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou, se sídlem Masarykova 175, 763 26 Luhačovice, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.5.2014, č. j. KSBR 27 INS 31331/2013-A-19,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.

II. Odvolání dlužníka proti výrokům IV. až XII. usnesení soudu prvního stupně s e o d m í t á .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně zjistil úpadek dlužníka Bronislava Sedi (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jiřího Habartu (výrok II.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok III.), vyslovil, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců od zveřejnění rozhodnutí o úpadku (výrok V.), vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka (výrok VI.), nařídil přezkumné jednání na den 5.8.2014 s tím, že účast insolvenčního správce a dlužníka považuje za nezbytnou a z důvodu procesní ekonomie nařizuje toto přezkumné jednání společně s přezkumným jednáním manželky dlužníka Evy Seďové (výrok VII.), svolal schůzi věřitelů, která se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání, a vymezil předmět jednání schůze věřitelů (výrok VIII.), uložil dlužníkovi ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí sestavit a odevzdat insolvenčnímu správci seznam svého majetku a závazků (výrok IX.), insolvenčnímu správci uložil předložit do 14.7.2014 zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (výrok X.), tomu, kdo má u sebe dlužníkův majetek náležející do majetkové podstaty, uložil povinnost oznámit to insolvenčnímu správci s uvedením právního důvodu (výrok XI.) a navrhujícím věřitelům uložil ve lhůtě do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek z insolvenčního návrhu ve výši 2.000 Kč (výrok XII.).

V důvodech tohoto usnesení soud prvního stupně zrekapituloval tvrzení obou navrhujících věřitelů uvedená v jejich insolvenčních návrzích, dále vyjádření dlužníka v podání ze dne 23.12.2013 a rozvedl zjištění z přihlášky pohledávky č. 1 a č. 2 včetně připojených listin a výpisu z katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Kyjov. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že navrhující věřitelé osvědčili svou aktivní legitimaci k podání návrhu. Věřitel a) prokázal svou splatnou pohledávku za dlužníkem z titulu půjčky ve výši minimálně 98.000 Kč. Tuto výši dlužník uznal, konkrétní výše bude později určena u přezkumného jednání. Jedná se o pohledávku neuhrazenou dlužníkem po dobu delší než jeden rok. Soud vycházel při zjištění pohledávky i z výpovědi dlužníka při jednání dne 15.4.2014, kdy dlužník sám uznal, že dluží věřiteli a) cca 100.000 Kč, odporuje však částce věřitelem uplatňované (540.000 Kč). Věřitel b) osvědčil svou splatnou pohledávku za dlužníkem ve výši minimálně 14.000 Kč. Jde o nesporný dluh na jistině. Rovněž tuto pohledávku dlužník neuhradil po dobu delší než rok, částku dlužník uznal s tím, že i její konkrétní výše bude určena později u přezkumného jednání. Dlužník má i další věřitele, kterým není schopen platit po dobu delší než 30 dnů po splatnosti jejich pohledávky, a tyto pohledávky dlužník sám uznává. Vyplývají i z výpisu v katastru nemovitostí. Dlužník je v úpadku pro platební neschopnost ve smyslu ust. § 3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). Dlužník neplní své závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a není možné dosáhnout uspokojení pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Obrana dlužníka nevyvrátila fakt jeho platební neschopností. Současně s rozhodnutím o úpadku rozhodl soud dle ust. § 148 odst. 1 IZ o způsobu jeho řešení konkursem, protože dlužník nesplňuje podmínky pro reorganizaci a ani podmínky pro oddlužení. Soud rovněž ustanovil insolvenčního správce. Rozhodnutí o povinnosti zaplatit soudní poplatek odůvodnil ust. § 2 odst. 1, písm. a), § 4 odst. 1, písm. e) a položkou č. 4 odst. 1, písm. c) zákona č. 549/1991 Sb.

Toto usnesení soudu prvního stupně napadl v celém jeho rozsahu odvoláním dlužník. Namítal, že nebyl prokázán jeho úpadek. Zopakoval, že návrhy obou věřitelů nejsou důvodné, neboť skutečnost, že spolu s manželkou Evou Seďovou má závazky, ještě neznamená, že je v úpadku a jsou podmínky pro prohlášení konkursu. Pohledávka věřitele a) je pochybná. Dlužník podal podnět na zahájení trestního stíhání, kdy jménem tohoto věřitele, dříve pod firmou AZ KREDIT ONLINE s.r.o., jednal tehdejší jednatel Ing. Hubert Dušek. V tomto případě je šetřen přečin podvodu, řízení je vedeno u Policie ČR, Krajské ředitelství Policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Hodonín, Obvodní oddělení policie Kyjov. Pochybná je samotná výše pohledávky, neboť manželům Seďovým nebyla poskytnuta půjčka v hotovosti ve výši uvedené ve smlouvě ze dne 4.10.2010. Ve skutečnosti jim byla poskytnuta půjčka 170.000 Kč (nikoliv 370.000 Kč). Dále zdůraznil, že podal žalobu o zrušení rozhodčího nálezu ze dne 2.4.2013, řízení je vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 79/2013 a usnesením soudu ze dne 23.9.2013 byla odložena vykonatelnost předmětného rozhodčího nálezu do skončení řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Ve vztahu k pohledávce věřitele b) dlužník uvedl, že tento věřitel se stal věřitelem namísto původního věřitele SMART HYPO s.r.o. Namítal, že pohledávka není řádně vyčíslena, neboť věřitel vyžaduje zaplatit i pohledávky, u kterých nárok zanikl spolu se zesplatněním pohledávky dle smlouvy o úvěru oznámením ze dne 20.12.2010 a následným odstoupením od smlouvy v listopadu 2011. Dlužníkovi byla na jeho bankovní účet poskytnuta jistina ve výši 433.017 Kč a nikoliv částka 500.000 Kč, přičemž dlužník zaplatil věřiteli na splátkách 400.721 Kč. Pro tento zcela zásadní rozpor co do výše dlužné jistiny nedošlo k dohodě o zaplacení dluhu. Konečně dlužník tvrdil, že závazky vůči dalším věřitelům splácí za podmínek a ve lhůtách sjednaných s těmito věřiteli, event. exekutory.

U jednání odvolacího soudu zástupkyně dlužníka doplnila, že dlužník zaplatil pohledávky věřitele č. 3 dne 17.7.2014, č. 4 a č. 11 dne 28.5.2014. Z těchto tří věřitelů vzal dosud zpět svou přihlášku pouze věřitel č. 3. Pohledávku věřitele č. 5 v současnosti splácí ručitel dlužníka ve výši 1.000 Kč měsíčně a pohledávku věřitele č. 7 splácí dcera dlužníka v částce 1.500 Kč měsíčně. Ve vztahu k věřitelům č. 6, 7, 8, 10, 12 a 13 nedošlo od podání vyjádření dlužníka k žádným změnám. Dlužník podniká s průměrným příjmem 50.000 Kč hrubého a má jednu vyživovací povinnost ke zletilé dceři.

Věřitel a) ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že prokázal, že má za dlužníkem splatnou pohledávku a označil i další věřitele dlužníka. Vzhledem k počtu přihlášených věřitelů a objemu jejich přihlášených pohledávek je patrné, že insolvenční návrh byl důvodný. Jestliže dle tvrzení manželky dlužníka došlo k úhradě několika minoritních pohledávek, došlo ke spáchání trestného činu zvýhodňování věřitele.

Věřitel b) se k odvolání dlužníka nevyjádřil.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (6.11.2013) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání je včasné a podané osobou k tomuto úkonu oprávněnou a obsahuje odvolací důvody ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 2 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 136 odst. 2 písm. b) IZ, musí rozhodnutí o úpadku obsahovat výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce.

Podle ust. § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle ust. § 141 odst. 1 IZ, proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Podle odstavce 2, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Po stránce skutkové lze předně uvést, že soud prvního stupně učinil správná zjištění z listin, kterými provedl důkaz (přihlášky pohledávek č. 1 a č. 2, obě včetně připojených listin, výpis z katastru nemovitostí). Nepominul ani stanoviska obou navrhujících věřitelů a dlužníka prezentovaná u jednání soudu dne 15.4.2014. V zájmu stručnosti proto odvolací soud zcela odkazuje na tato zjištění a na ně navazující skutkové závěry, jak je soud prvního stupně rozvedl v odůvodnění usnesení na straně páté, první odstavec shora až na straně deváté, třetí odstavec shora.

Shodně se soudem prvního stupně považuje odvolací soud za osvědčenou pohledávku věřitele Honest Company s.r.o. ve výši nejméně 98.000 Kč. Jedná se o pohledávku z titulu smlouvy o půjčce, kterou věřitel doložil rozhodčím nálezem ze dne 2.4.2013, sp. zn. R-0157/2012 vydaným rozhodcem Mgr. Kateřinou Kubíčkovou. Tímto rozhodčím nálezem byla věřiteli přiznána pohledávka proti dlužníkovi a jeho manželce ve výši 445.000 Kč (jistina 370.000 Kč a smluvní pokuta 75.000 Kč). Pohledávka je zajištěna zástavním právem na nemovitostech ve společném jmění dlužníka a jeho manželky. Dlužník tvrdil, že pohledávka je pochybná, neboť podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a návrh na odklad jeho vykonatelnosti (doložil i usnesení o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu). Tato námitka však není důvodná. Pohledávku insolvenčního navrhovatele přiznanou pravomocným rozhodčím nálezem, který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, nelze totiž označit za spornou (za nedoloženou v intencích § 105 IZ) jen proto, že probíhá řízení o zrušení rozhodčího nálezu, ve kterém soud povolil odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSOS 31 INS 3370/2008, 29 NSČR 29/2009).

Dále dlužník uvedenou pohledávku rozporoval rovněž z důvodu, že mu (společně s manželkou) nebyla poskytnuta půjčka 370.000 Kč, jak je uvedeno výslovně v článku I. smlouvy, ale pouze 170.000 Kč. Též rozporoval oprávněnost uložených pokut. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že dlužník sám tvrdil, že mu byla vyplacena částka alespoň 170.000 Kč. Na soudním jednání uvedl, že společně s manželkou zaplatil 72.000 Kč (což věřitel a/ rovněž tvrdil ve svém návrhu). Ostatně i v seznamu závazků dlužník uvedl, že popírá pohledávku 445.000 Kč. Současně uvedl, že pohledávka ve výši 98.000 Kč je splatná. I pokud by tedy pohledávka věřitele a) byla z podstatné části sporná, ve výši 98.000 Kč ji lze považovat za osvědčenou. Podle smlouvy o půjčce byla splatnost sjednána do 2.11.2012. Nejpozději od tohoto data je tedy pohledávka splatná.

Podle názoru odvolacího soudu doložil svou splatnou pohledávku za dlužníkem také věřitel b). K právnímu důvodu vzniku pohledávky je možno uvést, že právní předchůdce nynějšího věřitele b) uzavřel s dlužníkem a jeho manželkou dne 4.9.2009 smlouvu o úvěru, dle které jim poskytl částku 500.000 Kč s tím, že věřiteli bude splacena celkem částka 1.172.000 Kč. Společně se sankcemi věřitel uplatnil v tomto řízení pohledávku ve výši 1.506.986 Kč. Obdobně jako u pohledávky věřitele a) se dlužník bránil tím, že věřitel mu neposkytl úvěr ve výši 500.000 Kč, ale pouze ve výši 433.017 Kč. Tuto skutečnost také doložil výpisem z účtu. Ovšem současně dlužník uvedl, že věřiteli zaplatil částku 400.721 Kč, přičemž k dalším platbám nedošlo z důvodu neshody ve výši dluhu. Bez ohledu na zesplatnění úvěru, k čemuž mělo dojít 20.12.2010, měl být úvěr splacen v 72 měsíčních splátkách (tedy do září 2015). Dlužník tvrdil, že zaplatil asi 400.000 Kč ve splátkách po 16.000 Kč měsíčně, což odpovídá 25 měsícům. Lze tedy dovodit, že dlužník přestal splácet úvěr nejpozději v říjnu 2011. Dále je významné, že dlužník v seznamu závazků uvedl, že popírá uplatněnou výši závazku a že pohledávka ve výši 32.296 Kč je splatná. Na základě těchto skutečností lze přijmout závěr, že pohledávku věřitele b) je možno považovat za osvědčenou nejméně ve výši 32.000 Kč.

Ve vztahu k pohledávce věřitele b) vznesl dlužník v odvolání zásadní námitku, že ve skutečnosti jde o pohledávku věřitele a), která byla převedena na věřitele b) za účelem umělého vytváření mnohosti věřitelů. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že původním věřitelem pohledávky byl SMART HYPO s.r.o., poté byla pohledávka celkem třikrát postoupena. Nejprve smlouvou ze dne 15.10.2011 na společnost INVESA s.r.o. Další smlouvou ze dne 21.12.2011 byla pohledávka postoupena na společnost AZ KREDIT ONLINE s.r.o. (nynějšího věřitele a/, který v mezidobí změnil obchodní firmu na Honest Company s.r.o.). Ten pohledávku postoupil na nynějšího věřitele b) smlouvou ze dne 12.11.2012. V návaznosti na znění ust. § 143 odst. 2 IZ je třeba zdůraznit, že insolvenční návrh podal věřitel b) více než šest měsíců po postoupení pohledávky (6.11.2013). Jedná se tedy o dobu téměř jednoho roku, proto již z tohoto důvodu není možné ust. § 143 odst. 2 IZ v dané věci aplikovat.

Z výše uvedených zjištění a úvah odvolacího soudu vyplývá, že závěr soudu prvního stupně o doložení aktivní věcné legitimace k podání insolvenčního návrhu obou navrhujících věřitelů, je správný.

V řízení byla osvědčena rovněž mnohost věřitelů dlužníka. Dlužník ve svém vyjádření ze dne 14.7.2014 prohlásil, že nepopírá pohledávky věřitelů Komerční banky, a.s. ve výši 43.203 Kč (splatná 18.10.2013), České spořitelny, a.s. ve výši 123.014, 18 Kč (splatná 6.5.2014), RWE Energie, s.r.o. ve výši 47.016,25 Kč (splatná

16.5.2012), JUSTRION MANAGEMENT s.r.o. ve výši 53.582,87 Kč (splatná 1.3.2012), Kooperativy pojišťovny, a.s. ve výši 18.410 Kč (splatnost neuvedena) a Michala Šindlera ve výši 151.852,77 Kč (splatná 31.1.2013). Pro úplnost odvolací poznamenává, že i kdyby byla výše pohledávek věřitelů nižší, není to pro úvahy o osvědčení pohledávek věřitelů významné. Insolvenční zákon totiž nestanoví, že by závěr o existenci splatného závazku dlužníka nebylo možní učinit bez toho, aby byla přesně známa výše tohoto závazku. Tento názor je v souladu s bodem XIII. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.11998 k výkladu zákona o konkursu a vyrovnání, který se v tomto ohledu dle mínění odvolacího soudu uplatní i v poměrech insolvenčního řízení.

Lze tedy shrnout, že odvolací soud považuje za osvědčené splatné pohledávky nejméně sedmi věřitelů (navrhujících věřitelů a pěti známých věřitelů). Byla proto naplněna podmínka mnohosti věřitelů dlužníka (§ 3 odst. 1 písm. a/ IZ), přičemž pohledávky těchto věřitelů jsou po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ).

Dlužník soustředil svou odvolací argumentaci do námitky, že je schopen své závazky plnit. Vyvracel tak domněnku platební neschopnosti stanovenou v § 3 odst. 1 písm. c) a odst. 2 IZ. V této souvislosti je třeba odkázat na závěry Nejvyššího soudu ČR, který v usnesení ze dne 1.3.2012, sp. zn. 29 NSČR 38/2010 (R 83/2012) vyslovil závěr, že dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené.

U odvolacího jednání dlužník namítal, že uhradil pohledávky přihlášených věřitelů AXA-životní pojišťovna a.s. (dne 17.7.2014), České republiky-České správy sociálního zabezpečené (dne 28.5.2014) a České průmyslové zdravotní pojišťovny (dne 28.5.2014). V této souvislosti však nelze pominout, že úhrada pohledávky věřitele v době po vydání napadeného usnesení je skutečností, která je při hodnocení znaků úpadku bez významu. Pro posouzení existence pohledávky věřitele je totiž rozhodný stav v době vydání napadeného usnesení. Tento závěr má oporu v ust. § 144 odst. 1 věta poslední IZ, dle kterého nelze ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku, v odvolacím řízení přihlížet.

O platební neschopnosti dlužníka svědčí také skutečnost, že nezaplatil svým věřitelům ani pohledávky v nižší výši (např. 18.410 Kč), aniž by je jakkoliv rozporoval. Rovněž skutečnost, že některé dlužníkovy závazky jsou vykonatelné (např. věřitelů č. 8 a 9) nesvědčí o platební schopnosti dlužníka. Naopak, tato skutečnost, že dlužníkovy letité a vykonatelné závazky byly postupně vymáhány (nikoliv vymoženy) exekučně, jen potvrzuje dlužníkovu neschopnost vypořádat se s osvědčenými pohledávkami svých věřitelů, které jsou delší dobu po splatnosti (srovnej závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 8.9.2012, sp. zn. 29 Cdo

3246/2010). Lze tedy shrnout, že dlužník nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. b/ a c/ IZ.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když rozhodl o úpadku dlužníka podle ust. § 136 odst. 1 IZ. Pokud soud prvního stupně prohlásil na majetek dlužníka konkurs a dlužníku ustanovil insolvenčního správce, byl i tento jeho postup správný. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem soud prvního stupně přiléhavě odůvodnil. Unesení soudu prvního stupně je v napadených výrocích I., II. a III. věcně správné, proto je odvolací soud v tomto rozsahu potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Výzvy uvedené ve výrocích IV. až XII. napadeného usnesení představují povinné náležitosti rozhodnutí o úpadku vymezené v ust. § 136 odst. 2, písm. c) až i) IZ. Svou povahou náleží mezi rozhodnutí činěná insolvenčním soudem v rámci výkonu jeho dohlédací činnosti dle ust. § 11 IZ. Protože insolvenční zákon zároveň nestanoví, že tyto výzvy a výroky je možno odvoláním napadnout (§ 141 odst. 1, věta druhá IZ), není proti nim odvolání přípustné (§ 91 IZ). Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 218, písm. c) o.s.ř. a odvolání dlužníka proti výrokům IV. až XII. usnesení jako nepřípustné odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, navrhujícím věřitelům a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci 21. srpna 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu