2 VSOL 62/2013-A-12
KSBR 45 INS 30930/2012 2 VSOL 62/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Stamicova 288/3, Brno, PSČ 623 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 30930/2012-A-7 ze dne 12.12.2012

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se svým návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením. Dlužník v návrhu pouze uvedl, že má 14 závazků a 14 věřitelů, k tomu jednotlivé závazky a věřitele specifikoval s tím, že závazky jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž celková výše závazků činí 299.236,75 Kč. Dále uvedl, že splňuje všechny rozhodující skutečnosti podle ustanovení § 3 insolvenčního zákona, neboť má peněžité závazky déle jak 30 po lhůtě splatnosti a nesplácí je déle jak 3 měsíce; z toho usuzuje, že je v úpadku. Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka tak vyplývá, že dlužník má více věřitelů, není však zřejmé, jak dlouho jsou jeho závazky po lhůtě splatnosti a z jakého důvodu tyto závazky není schopen hradit, když dlužník neuvedl splatnost jednotlivých závazků. Splatnost závazků nelze dovodit ani z doloženého seznamu závazků, který tvoří povinnou přílohu insolvenčního návrhu. Dlužník tak nedostatečně osvědčil druhý a třetí znak úpadku, tedy neprokázal existenci splatných peněžitých závazků déle než 30 dnů po splatnosti a svou neschopnost je plnit. Z tohoto důvodu není jeho insolvenční návrh projednatelný. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužníka odmítl, neboť jde o nedostatky, pro které nelze pokračovat v řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. Uvedl, že k odvolání přikládá doplněný seznam závazků, ze kterého jasně vyplývá, kdy byly závazky splatné (jak je patrno z doložených příloh). Domnívá se, že tím odstranil vadu návrhu a osvědčil tak druhý a třetí znak úpadku. Navrhuje proto, aby napadené usnesení bylo odvolacím soudem zrušeno.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212 a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 7.12.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že spolu s manželkou Sylvou Babákovou má 14 věřitelů, u kterých mají 14 závazků (věřitele a výši závazků v návrhu blíže specifikoval), peněžité závazky jsou po dobu delší jak 30 dnů po splatnosti. Dále uvedl, že celková výše jejich závazků činí 299.637,75 Kč a že tyto závazky nejsou schopni plnit, když zastavili platby podstatné části svých peněžitých závazků a neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. K návrhu dlužník doložil jako přílohu seznam závazků (jako závazků nezajištěných) ze dne 11.7.2012 a následně ze dne 30.11.2012, ve kterém označil jednotlivé věřitele, uvedl výši zůstatku dluhu k určitému datu, právní důvod závazku, zda se jedná o závazek vykonatelný či nevykonatelný, toliko u závazku vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 27.702 Kč uvedl datum poslední splátky (dne 9.3.2012).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a že pro tyto nedostatky nelze v insolvenčním řízení pokračovat.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010).

V přezkoumávané věci lze zcela přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že dlužník v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek uvedl toliko skutečnosti, ze kterých vyplývá, že má více věřitelů (§ 3 odst. 1 písm. a/ IZ), avšak neuvedl žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit, že má vůči těmto věřitelům peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ), které není schopen plnit (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a/ až c/ IZ). Dlužník sice v insolvenčním návrhu konkrétně označil své věřitele a jejich pohledávky, neuvedl však žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že jeho peněžité závazky vůči těmto věřitelů jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že závazky není schopen plnit, neboť zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, případně je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, případně uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči němu není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Pouhá citace zákonného ustanovení, tedy že má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků a neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, takovým konkrétním tvrzením není. Nedostatečná jsou skutková tvrzení dlužníka ve vztahu k osvědčení jeho úpadku i s přihlédnutím k údajům uvedeným v seznamu závazků, neboť ani v této povinné příloze k insolvenčnímu návrhu dlužník neuvedl žádné skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Z výše uvedeného je zřejmé, že insolvenční návrh dlužníka trpí vadami, které způsobují jeho neprojednatelnost a brání tak pokračování v insolvenčním řízení. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Dlužník sice k odvolání doložil nový (řádný) seznam závazků, ve kterém již uvedl splatnost jednotlivých závazků vůči svým věřitelům, avšak k tomu odvolací soud již v odvolacím řízení nemohl přihlédnout. Vady insolvenčního návrhu totiž může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ; k odstranění vad insolvenčního návrhu provedeném až v odvolacím řízení se nepřihlíží (viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008, publikované ve spisu Soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009).

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu

dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 13. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu