2 VSOL 619/2015-A-14
KSBR 52 INS 7268/2015 2 VSOL 619/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Ždánicích, Příční 595, PSČ 696 32, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.4.2015, č. j. KSBR 52 INS 7268/2015-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníku povinnost zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť má prokazatelně nezajištěný závazek z podnikání a přes výzvu insolvenčního soudu nesdělil, že mu věřitelé s pohledávkami vzniklými z podnikání dlužníka udělili souhlas s řešením úpadku oddlužením. Tedy netvrdí ani nijak nedokládá souhlas věřitelů s řešením jeho úpadku oddlužením. Proto není ve smyslu § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, tento jeho návrh bude odmítnut a současně rozhodnuto podle § 396 odst. 1 IZ o řešení úpadku dlužníka konkursem. Přitom pouze odměna insolvenčního správce činí v případě řešení úpadku konkursem nejméně 45.000 Kč a dále má správce právo na úhradu hotových výdajů. 2 VSOL 619/2O15-A-14

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm snesl obsáhlou argumentaci proti závěru insolvenčního soudu o nutnosti uložit dlužníku povinnost k úhradě zálohy. Zdůraznil, že písemné souhlasy věřitelů s řešením úpadku oddlužením nahradil prohlášením v Doplnění návrhu na povolení oddlužení ze dne 7.4.2015. Zopakoval, že sporné otázky lze přezkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Odkázal na judikaturu Vrchního soudu v Olomouci, konkrétně na usnesení ze dne 19.1.2015, č. j. 2 VSOL 1155/2014-A-11 a ze dne 30.3.2015, č. j. 3 VSOL 1278/2014. Dále tvrdil, že souhlas věřitelů s pohledávkami z podnikání s řešením úpadku oddlužením není uveden mezi obsahovými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, dokonce ani formulář zveřejněný Ministerstvem spravedlnosti žádný prostor pro uvedení takových skutečností ani náznakem neobsahuje. Jestliže tedy insolvenční soud požadoval doložit souhlasy věřitelů s řešením úpadku oddlužením, postupoval v rozporu s článkem 4 odst. 1 a 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. S odkazem na důvodovou zprávu k revizní novele insolvenčního zákona uvedl, že doplněním § 397 odst. 1 a § 403 odst. 2 IZ zákonodárce zamýšlel neumožnit řešení úpadku dlužníka, který má závazky pocházející z podnikatelské činnosti, oddlužením pouze v případě, kdy dlužníkův věřitel, jehož pohledávka pochází z podnikatelské činnosti dlužníka, aktivně vysloví nesouhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením. Postupem insolvenčního soudu dochází k ničím neodůvodněnému a nedovolenému zvýhodnění věřitelů podnikatelských závazků a k prolomení zásady upřednostnění společného zájmu věřitelů nad jejich zájmy partikulárními. Závěrem dlužník odkázal na jím označená rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Vrchního soudu v Praze a zmínil, že jeho argumentace je všeobecně přijímána dalšími učenci a praktiky (viz například odborný článek insolvenčního správce JUDr. Oldřicha Řeháčka, Ph.D. z 13.6.2014, Oddlužení po revizní novele insolvenčního zákona aneb osobní bankrot pro každého, odborný článek insolvenčního správce MUDr. Mgr. Daniela Mališe, LL.M. z 29.7.2014, Oddlužení podnikajících fyzických osob po revizní novele insolvenčního zákona, nebo insolvenčního správce Mgr. Lukáše Pachla z 1.9.2013, Oddlužení v roce 2014, dále rozhovor s JUDr. Jaroslavem Burešem pro internetový server Česká justice). Navrhl, aby insolvenční soud v rámci autoremedury změnil napadené usnesení tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá, nebo aby takto změnil napadené usnesení odvolací soud, případně je zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 2 VSOL 619/2O15-A-14

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 108 odst. 1 a 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu včetně povinných příloh je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má 22 peněžitých závazků vůči 17 věřitelům, které jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a které dlužník není schopen plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, 2 písm. b/ IZ).

Z pohledu přezkumu správnosti závěrů insolvenčního soudu je v dané věci podstatné, že insolvenční soud usnesením ze dne 1.4.2015 vyzval dlužníka k doplnění příloh insolvenčního návrhu o předložení listin dokládající příjmy dlužníka za rok 2014 a leden až únor 2015 a k doplnění návrhu na povolení oddlužení o sdělení, zda má závazky z podnikání (například vůči České průmyslové zdravotní pojišťovně a Okresní správě sociálního zabezpečení v Hodoníně) a zda mu věřitelé se závazky pocházejícími z podnikatelské činnosti dlužníka udělili souhlas s řešením úpadku oddlužením či nikoliv. Na tuto výzvu dlužník reagoval a v přípise označeném jako Oprava a doplnění insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení ze dne 7.4.2015 výslovně uvedl část mých závazků pochází z podnikatelské činnosti, načež věřitelé závazků majících původ ve výkonu mé podnikatelské činnosti souhlasí s řešením mého úpadku oddlužením, neboť mi není známo, že by někdy některý z nich vyslovil proti řešení mého úpadku oddlužením nesouhlas, a to ani při osobních či telefonických jednáních, která dosud mezi námi proběhla, ani v rámci našeho písemného styku . V průběhu odvolacího řízení dlužník doložil souhlas České průmyslové zdravotní pojišťovny s řešením úpadku dlužníka formou oddlužení (viz vyjádření k žádosti o vyslovení souhlasu s oddlužením ze dne 8.6.2015).

Odvolací soud předně nepovažuje za přiléhavou argumentaci dlužníka, že nevyjádří-li se věřitelé na výzvu k dluhům z podnikání, insolvenční soud oddlužení 2 VSOL 619/2O15-A-14 povolí a otázku závazků z podnikání prozkoumá v průběhu schůze věřitelů. Z obecné části důvodové zprávy k revizní novele insolvenčního zákona ve vztahu k institutu oddlužení totiž vyplývá, že byl navrhován posun oddlužení ve směru jeho použitelnosti fyzickými osobami (živnostníky), které hodlají uspokojovat pohledávky svých věřitelů i v průběhu oddlužení z příjmů dosahovaných podnikáním, ovšem za trvajícího předpokladu, že v době rozhodné pro posouzení přípustnosti oddlužení nemají dluhy z podnikání . Text zákona (§ 389 odst. 1 písm. b/ IZ) je přitom jasný a pojem nemá dluh z podnikání nelze vyložit jinak než jako nemá žádný dluh z podnikání . Jinak by byla založena ničím neodůvodněná diskrepance v rozložení podnikatelského rizika pro podnikatele podle toho, zda jde o osoby fyzické nebo právnické. Výslovně k § 389 IZ důvodová zpráva uvádí, že návrh podporuje záměr umožnit oddlužení i drobným živnostníkům (fyzickým osobám), aniž by museli ukončit podnikání, což zohledňuje text § 389 odst. 1 IZ . Dále je možno odkázat na § 108 odst. 1 poslední věty IZ, podle kterého povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Toto ustanovení v dané věci nelze aplikovat.

Pokud dlužník odkazoval na závěry Vrchního soudu v Olomouci a Vrchního soudu v Praze v označených rozhodnutích, nutno poznamenat, že nejednotnost rozhodování soudů sice není žádoucí, avšak nepřipuštění oddlužení u dlužníků se závazky z podnikání, u nichž dlužník ani netvrdil souhlas věřitelů, je v rozhodovací činnosti zdejšího odvolacího soudu již ustálenou praxí (viz například usnesení ze dne 17.6.2014, č. j. KSBR 31 INS 29171/2013, 2 VSOL 440/2014-A-17, dále ze dne 22.5.2014, č. j. KSBR 44 INS 37125/2012, 2 VSOL 213/2014-A-12 a další). Z tohoto názoru zjevně vyšel i insolvenční soud (viz strana druhá, odstavec 7 shora odůvodnění napadeného usnesení).

Při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je určující, zda existuje některý z důvodů uvedených v § 389 odst. 2 IZ. Proto je nezbytné, aby takový dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil některou z těch skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Tvrzení, že věřitelé závazků majících původ ve výkonu podnikatelské činnosti dlužníka souhlasí s řešením jeho úpadku oddlužením, neboť dlužníku není známo, že by někdy některý z nich vyslovil proti řešení úpadku oddlužením nesouhlas, takovýmto tvrzením není. Není totiž tvrzením konkrétním a určitým, z něhož by bylo možno dovodit, kolik přesně a vůči kterým věřitelům má dlužník závazky vzniklé z jeho podnikání. Z tohoto pohledu neobstojí ani dlužníkem zmiňované prohlášení v Doplnění návrhu na povolení oddlužení ze dne 7.4.2015. Za situace, kdy dlužník řádně neidentifikuje závazky vzniklé z jeho podnikání (dlužník hovoří obecně o části závazků), není způsobilá na uvedených závěrech ničeho změnit ani skutečnost, že dlužník doložil v odvolacím řízení souhlas České průmyslové zdravotní pojišťovny (jednoho z věřitelů) s řešením úpadku dlužníka oddlužením.

Lze tedy uzavřít, že netvrdí-li dlužník zcela konkrétní skutečnosti odůvodňující povolení jeho oddlužení za existence podnikatelských závazků, nelze na dlužníka pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Proto insolvenční soud zcela správně dospěl k závěru, že jediným možným řešením 2 VSOL 619/2O15-A-14

úpadku dlužníka je konkurs, když návrh dlužníka na povolení oddlužení bude nutno odmítnout (§ 390 odst. 3 a § 396 IZ).

Ze seznamu majetku dlužníka je zřejmé, že dlužník nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky a vlastní majetek představující pouze věci osobní potřeby. Proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ. Insolvenční soud rovněž vysvětlil účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení a správně odůvodnil i její výši. Proto odvolací soud odkazuje na stranu druhou, poslední odstavec odůvodnění napadeného usnesení.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu