2 VSOL 618/2014-A-17
KSBR 30 INS 32637/2013 2 VSOL 618/2014-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Plumlov, Vícov 89, PSČ 798 03, o insolvenčním návrhu věřitele 1. faktorská s.r.o., se sídlem Husitská 107/3, Žižkov, 130 00 Praha 3, identifikační číslo 26777355, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 30 INS 32637/2013-A-12 ze dne 23.4.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že věřitel podal dne 18.11.2013 u soudu insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka. Dlužník byl soudem vyzván k předložení příslušných seznamů (seznamu majetku, seznamu závazků a seznamu zaměstnanců), na výzvu soudu ve lhůtě nereagoval, a proto soud nezískal informace o majetkové situaci dlužníka. V případě, že by nebyl zjištěn a zpeněžen majetek dlužníka v potřebného rozsahu, je nutná záloha na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, které by musel jinak platit stát, na něhož však náklady insolvenčního řízení přenášet nelze. Minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.), insolvenční správce má právo na náhradu hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky), soud proto postupoval podle ustanovení § 108 zákona č.

182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a uložil věřiteli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl, že napadené usnesení není řádně odůvodněno, neboť z něj není patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při důvodech k zaplacení zálohy a její potřebné výši vycházel. Podle jeho názoru soud prvního stupně nezdůvodnil, proč v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty, nijak nezohlednil, že dlužník je vlastníkem nemovitého majetku, i když tuto skutečnost uvedl v insolvenčním návrhu a doložil výpisem z katastru nemovitostí. Soud se rovněž nijak nevyjádřil, zda nemovitý majetek je zpeněžitelný a zda výtěžek jeho zpeněžení bude postačovat na úhradu nákladů insolvenčního řízení či nikoliv. Soud prvního stupně se ani podrobněji a konkrétně nevyjádřil k nákladům insolvenčního řízení, k jejichž úhradě povinnost zaplatit zálohu uložil. Namítl, že hotové výdaje insolvenční správce (poštovné, telekomunikační poplatky a jízdné), nadto pouze za období do získání prostředků zpeněžením majetkové podstaty, mohou souhrnem dosáhnout pouze částky v řádu několika set korun, když většinu podání lze učinit elektronicky. Poukázal na to, že dlužník je výlučným vlastníkem nemovitého majetku v katastrálním území a obci Vícov, zapsaného na listu vlastnictví č. 7 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, který slouží jako zástava k zajištění jeho pohledávky za dlužníkem, přičemž hodnota tohoto majetku podle jeho odhadu činí nejméně 700.000 Kč. Předpokládá proto, že výtěžek zpeněžení postačí na plnou úhradu předpokládaných nákladů insolvenčního řízení, včetně odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce. Podle jeho názoru dlužník může disponovat také movitým majetkem, který je rychle zpeněžitelný, neboť dlužník vykonává samostatnou výdělečnou činnost, tedy vlastní podnik, k němuž náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil, popřípadě změnil tak, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uloží pouze v přiměřené výši 10.000 Kč.

Podle § 7 věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 věty prvé a druhé a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužníka nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávky spočívají pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel podal u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, dne 18.11.2013 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a ve kterém tvrdil svou splatnou pohledávku za dlužníkem (ke dni 16.11.2011) z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne 4.10.2007, jejíž výši vypočetl v příloze návrhu částkou 1.292.915 Kč. Ke své pohledávce v návrhu dále uvedl, že je zajištěna zástavním právem na základě zástavní smlouvy ze dne 4.10.2007 na nemovitostech dlužníka v katastrálním území a obci Vícov, zapsaných na LV č. 7 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, které v návrhu blíže označil a doložil k tomu výpis z katastru nemovitostí. V návrhu věřitel označil další dva věřitele se splatnými pohledávkami za dlužníkem (ke dni 1.7.2013, 20.10. 2010 a 10.1.2011). Usnesením č. j. KSOS 37 INS 32637/2013-A-4 ze dne 5.12.2013, pravomocným dne 23.12.2013, vyslovil Krajský soud v Ostravě svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému. Usnesením č. j. KSBR 30 INS 32637/2013-A-9 ze dne 10.3.2014 Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitele a aby v téže lhůtě předložil soudu seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců. Toto usnesení bylo dlužníku doručeno dne 14.3.2013 a dlužník na něj nijak nereagoval. Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 7 pro k.ú. a obec Vícov, vedeného Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, ze dne 23.7.2014 odvolací soud zjistil, že dlužník je vlastníkem pozemku parc. č. 130 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí stavba-objekt bydlení č.p. 89 stojící na tomto pozemku, dále pozemku parc. č. 298 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba stojící na tomto pozemku, a pozemků parc. č. 192/43 ostatní plocha a parc. č. 201 zahrada, vše v k.ú. a obci Vícov. Na nemovitostech vázne zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu pro pohledávku ve výši 1.367 Kč věřitele Česká republika-Okresní správa sociálního zabezpečení Prostějov, zástavní právo smluvní pro pohledávku ve výši 346.848 Kč s příslušenstvím věřitele BP INTEGRALIS LIMITED, Nicosia, Kypr, zástavní právo exekutorské pro pohledávku ve výši 76.851 Kč s příslušenstvím a náklady exekuce věřitele Zdravotní pojišťovna METAL ALIANCE a zástavní právo exekutorské pro pohledávku ve výši 9.000 Kč s příslušenstvím a náklady exekuce věřitele Zdravotní pojišťovna METAL ALIANCE.

Z insolvenčního návrhu věřitele je zřejmé, že dlužník je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Vzhledem k tomu, že dlužník nereagoval na výzvu soudu prvního stupně, kterou byl vyzván k předložení povinných seznamů podle ustanovení § 104 IZ, je nutno vycházet ohledně majetkové situace dlužníka toliko z tvrzení věřitele. Dlužník sice vlastní nemovitosti, které jsou však předmětem zajištění pohledávek několika věřitelů dlužníka, a proto lze očekávat, že tyto nemovitosti budou v rámci konkursu zpeněženy pro uspokojení jejich pohledávek (§ 298 odst. 1 IZ), přičemž v této fázi insolvenčního řízení (zejména s ohledem na tvrzenou výši pohledávky věřitele, výši pohledávek dalších zajištěných věřitelů a tvrzení věřitele, že hodnota nemovitostí dlužníka činí nejméně 700.000 Kč) nelze bez dalšího uzavřít, zda pohledávky všech zajištěných věřitelů budou zcela uspokojeny a zda výtěžek zpeněžení bude postačovat i k úhradě nákladů spojených se správou a zpeněžením tohoto majetku a částky připadající na odměnu insolvenčního správce (§ 298 odst. 2 IZ). Z tohoto důvodu k tomuto majetku dlužníka při stanovení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ nelze přihlédnout. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud uložil věřiteli, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení a správně poukázal i na účel zálohy. Záloha umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku, neboť není zřejmé, že k tomu je v majetkové podstatě dlužníka dostatek pohotových finančních prostředků. V případě, že by nebyl získán dostatečný majetek ze zpeněžení majetkové podstaty, musel by tyto náklady hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), čemuž má právě předejít institut zálohy.

Soud prvního stupně též správně stanovil výši zálohy na náklady řízení částkou 50.000 Kč, neboť dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí minimálně odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje (§ 7 téže vyhlášky). Záloha ve výši 50.000 Kč je proto zcela odpovídající.

Odvolací soud neshledal důvodnou námitku věřitele, že rozhodnutí soudu prvního stupně není přezkoumatelné. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu v odůvodnění správně uvedl, že dlužník nereagoval na výzvu soudu k předložení zákonem stanovených seznamů (zejména seznamu majetku), majetková situace dlužníka tak není soudu známa, a proto je nutná záloha na náklady insolvenčního řízení představující odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Soud prvního stupně k tomu přiléhavě odkázal na ustanovení § 1 odst. 5 a § 7 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že z nich vyplývá, že minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč a že insolvenční správce má právo na náhradu hotových výdajů. Ve vztahu k nemovitostem dlužníka věřitel v insolvenčním návrhu tvrdil, že je tímto majetkem zajištěna jeho pohledávka, soud prvního stupně proto nepochybil, když k tomuto nemovitému majetku dlužníka při rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nepřihlédl.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhujícímu věřiteli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu