2 VSOL 616/2012-A-13
KSOS 38 INS 6962/2012 2 VSOL 616/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Ing. Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Pivovarská 2769/3, 746 01 Opava-Předměstí, zastoupeného JUDr. Hanou Hučkovou, advokátkou se sídlem 28. října 434/2011, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.6.2012, č.j. KSOS 38 INS 6962/2012-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále též jen soud či insolvenční soud ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet.

Na odůvodnění poté, co učinil zjištění o výši závazků dlužníka, počtu jeho věřitelů, dlužníkově majetku a příjmech, soud uvedl, že dlužníkův závazek vůči agentuře pro podporu podnikání a investic Czechinvest ve výši 9.300.000 Kč, který představuje cca 97,89 % všech závazků dlužníka, je závazkem vzešlým z dlužníkova podnikání, dlužník však nedoložil soudu sdělení tohoto věřitele, že je srozuměn s tím, že jeho pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. Podnikatelskou povahu předmětného závazku soud dovodil z důvodu jeho vzniku, kterým je směnka vlastní, vystavená dne 10.2.1998 výstavcem ATREI Izotherm a.s., IČO: 476 77 414, kterou dlužník jako fyzická osoba avaloval. V době vystavení směnky i po celou dobu existence výstavce, byl dlužník předsedou představenstva výstavce, za kterého jednal, a vzhledem k prodeji podniku dlužníka výstavci smlouvou ze dne 30.6.1995 s ním byl osobně propojen. Avalováním směnky dlužník tak nejen poskytl majetkovou garanci uspokojení pohledávek vůči jinému dlužníku-podnikateli, ale současně svým jednáním projevil vůli osobně se účastnit na podnikání. Navíc je dlužník jediným jednatelem v obchodních společnostech STROJCAR s.r.o., IČO: 258 29 220, REKVALIFIKAČNÍ CENTRUM CNC s.r.o., IČO: 278 05 565, a REKVALIFIKAČNÍ CENTRUM Opava s.r.o., IČO: 258 54 526. Proto podle názoru insolvenčního soudu dlužník má dluhy z podnikání, není oprávněn podat návrh na povolení oddlužení a jeho návrh bude podle § 390 odst. 3 IZ odmítnut. Pokud dlužník bude i nadále trvat na insolvenčním návrhu, bude třeba na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou bezprostředně po prohlášení konkursu, zajistit prostředky zálohou. Proto soud dlužníku uložil její zaplacení, při určení jejíž výše vyšel z minimální odměny insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 vyhl. č 313/2007 Sb. a toho, že soudu je z úřední činnosti známo, že náklady insolvenčního řízení při řešení úpadku konkursem se pohybují ve výši vyměřené zálohy .

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že insolvenční soud otázku nepřípustnosti řešení jeho úpadku oddlužením nesprávně právně posoudil. Poukázal na závěr vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v usnesení ze dne 23.2.2011, č.j. KSUL 70 INS 3940/2008, 29 NSČR 9/2009-A-29, v němž tento soud vyložil, že vyloučení z účasti na oddlužení těch dlužníků, kteří již nepodnikají, ale stále mají závazky vzešlé z podnikání, se nevztahuje na osoby, které podnikateli nebyly a nejsou a které svým majetkem pouze zajistily dluhy vzešlé z podnikání jiných subjektů. Směnku, z níž vznikl předmětný závazek, dlužník podepsal v pozici předsedy představenstva směnečného dlužníka, tedy jako fyzická osoba. Tato směnka byla podepsána asi 3 roky po prodeji podniku dlužníka společnosti ATREI-Izotherm a.s. Nelze proto dovodit, že dlužník byl s touto společností propojen, ani to, že podepsal směnku při výkonu podnikatelské činnosti, neboť výkon funkce statutárního orgánu není podnikáním ve smyslu obchodního zákoníku. Současně dlužník odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 VSOL 367/2011, ve kterém byl řešen obdobný případ. Podle dlužníka je uložení povinnosti zaplatit zálohu nadbytečné, neboť dlužník doložil, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře je schopen uhradit odměnu insolvenčního správce a více než 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto se v odvolacím řízení domáhal změny napadeného usnesení tak, že dlužníku se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka nelze upřít důvodnosti.

Nad rámec správných zjištění, provedených soudem prvního stupně z obsahu návrhu a k němu doložených listin, z insolvenčního spisu vyplývá, že doplněním návrhu, doručeným soudu dne 12.4.2012, dlužník upřesnil, že jeho dluhy nepocházejí z podnikatelské činnosti, je v postavení směnečného rukojmího k závazku ze směnky, což doložil označenými soudními rozhodnutími. V tomto podání rovněž upřesnil výši svých příjmů, které za období leden a únor 2012 činily v souhrnu 64.767,50 Kč, jednalo se o příjmy z výkonu funkce jednatele ve společnosti STROJCAR s.r.o. (43.997,50 Kč), REKVALIFIKAČNÍ CENTRUM OPAVA s.r.o. (3.427 Kč) a starobního důchodu ve výši 17.343 Kč.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Po zhodnocení shora uvedených skutečností se odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, že závazek dlužníka z titulu směnečného rukojemství je závazkem vzniklým z podnikání, neztotožnil. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2011, vydaném v řízení sen. zn. 29 NSČR 9/2009-A-29, KSUL 70 INS 3940/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR č. 8 ročník 2011 pod číslem 112 ( dále jen R 112/2011), vyslovil Nejvyšší soud závěr, že pro účely posouzení, zda návrh na povolení oddlužení podala oprávněná osoba, je podmínka, že dlužník nemá dluhy z podnikání, splněna i tehdy, jestliže návrh na povolení oddlužení podal dlužník, který svým majetkem pouze zajistil jako směnečný rukojmí dluh jiné osoby z jejího podnikání. V předmětném usnesení je řešena situace, kdy dlužník, který jako aval zajistil závazek společnosti s ručením omezeným, byl v době vzniku směnečného závazku jejím jediným jednatelem a společníkem. Vzhledem k tomu, že sjednocující názor Nejvyššího soudu již byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí, je otázka povahy závazku směnečného avala-fyzické osoby, která svým majetkem pouze zajistila jako směnečný rukojmí dluh jiné osoby z jejího podnikání, pro rozhodovací činnost nižších soudů vyřešena. Výklad § 389 odst. 1 a § 390 odst. 3 IZ, provedený v této věci insolvenčním soudem, není s výkladem, podaným Nejvyšším soudem, v souladu a není správný. Skutečnost, že dlužník je v pozici jednatele tří obchodních společností, nemá na závěr o tom, že není podnikatelem, žádný dopad. Výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti není podnikáním ve smyslu § 2 obchodního zákoníku, ale jedná se o výkon jiné výdělečné činnosti (viz. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 16.4.1998, sp. zn. 2 Cdon 1652/97, publikované v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 1998). Tato skutečnost překážku přípustnosti oddlužení u dlužníka rovněž nezakládá.

Vzhledem k tomu, že z obsahu návrhu a k němu připojených příloh se nepodávají důvody pro zamítnutí insolvenčního návrhu dle § 396 odst. 1, b IZ, když je důvodný předpoklad, že dlužník je ze svých doložených příjmů schopen, po odpočtu částky připadající na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce-plátce DPH (1080,-Kč měsíčně), svým nezajištěným věřitelům uhradit cca 34,7% jejich pohledávek (měsíční částka, kterou lze pro účely plnění závazků v oddlužení dlužníku z jeho doložených příjmů měsíčně strhnout dle § 398 odst. 3 IZ činí 56.003,-Kč což za dobu pěti let, po odpočtu odměny a náhrady nákladů insolvenčního správce, představuje 3.295.380,-Kč, celková výše dluhů dlužníka činí 9.500.000,-Kč). Podle odvolacího soudu v tomto případě není třeba zajistit krytí nákladů insolvenčního řízení z prostředků zálohy (§ 108 odst. 1 IZ).

Proto odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá (§ 221 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu