2 VSOL 615/2013-A-9
KSOL 10 INS 13958/2013 2 VSOL 615/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenčním řízení dlužnice Ireny Kupkové, RČ 795906/5312, IČ: 730 499 81, Opletalova 653, Uničov, PSČ 783 91, adresa pro doručování: Staňkovka 2254, Praha 16 Radotín, PSČ 153 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č.j. KSOL 10 INS 13958/2013-A-4 ze dne 18.6.2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č.j. KSOL 10 INS 13958/2013-A-4 ze dne 18.6.2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením insolvenční soud odmítl insolvenční návrh dlužnice podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona pro vady.

V odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud uvedl s poukazem na ustanovení § 103 odst. 2 a § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu, který spojila s návrhem na povolení oddlužení uvedla, že má 18 věřitelů a celková dlužná částka činí 300.650 Kč. Většina jejích závazků je dle ní po splatností více jak 30 dnů a závazky není schopna plnit po dobu delší tři měsíce, domnívá se, že situace odpovídá zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení. Dle závěru insolvenčního soudu insolvenční návrh dlužnice neumožňuje posouzení úpadku z hlediska splnění podmínek dle § 3 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona. Insolvenční soud z insolvenčního návrhu dlužnice nemá za osvědčené, že má alespoň dva závazky po dobu delší než 30 dnů po splatnosti, když dlužnice ve svém návrhu vůbec splatnost jednotlivých závazků neuvedla. V jejím návrhu také chybí údaje, z nichž by bylo zřejmé, že závazky jsou nejméně 30 dnů po splatnosti. Pouhé konstatování při popisu rozhodujících skutečností, že závazky jsou již 30 dnů po splatnosti, nepostačuje. Insolvenční soud dále nemá za osvědčené, že své závazky dlužnice není schopna plnit, neboť dlužnice pouze obecně uvedla, že je není schopna plnit po dobu delší tři měsíce, neuvedla konkrétně výši splátek u jednotlivých závazků, z nichž by bylo možné dovodit i její neschopnost plnit. Insolvenční soud uzavřel, že v insolvenčním návrhu chybí tvrzení a vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice, a proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ.

Toto rozhodnutí napadla dlužnice odvoláním, uvedla pouze to, že dle jejího názoru v návrhu na povolení oddlužení uvedla věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ (zákona č. 182/2006 Sb.) o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění) pro insolvenčním řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 2012, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Především je nutno uvést, že absence odvolacího návrhu v odvolání dlužnice nebrání přezkoumání napadeného usnesení odvolacím soudem, neboť dle ustanovení § 221a o.s.ř. odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, když je navrhována jeho změna a naopak.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice vyplývá správnost skutkových zjištění, která uvedl insolvenční soud v odůvodnění napadeného usnesení pokud jde o to, jaké rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice uvedla, proto v tomto směru odvolací soud pouze na odůvodnění napadeného usnesení pro stručnost odkazuje. Dále v insolvenčním návrhu dlužnice pod bodem 18 při popisu svých závazků uvedla vždy právní důvod závazku, označila věřitele a dále uvedla výši závazku. Žádné další údaje o svých závazcích obsahem návrhu neučinila.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle § 3 odst. 2 IZ, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenční navrhovatel dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něho být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

S poukazem na shora citovaná ustanovení insolvenčního zákona o náležitostech insolvenčního návrhu a obsah insolvenčního návrhu dlužnice odvolací soud uzavírá, že insolvenční soud správně vyhodnotil, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje vady, pro které je třeba ho postupem podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítnout, neboť se jedná o vady, pro které nelze v řízení pokračovat. Nejvyšší soud se ve své judikatuře opakovaně zabýval náležitostmi insolvenčního návrhu a jeho vadami. V rozhodnutí zveřejněném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 26/2011 dovodil, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní nebo že je v platební neschopnosti nebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují. V rozhodnutí publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 88/2010, Nejvyšší soud dovodil, že u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nich insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky) jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Dlužník tedy rezignuje na uvedení (popis) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jež má být bez dalšího odmítnut dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

S poukazem na shora uvedené tedy odvolací soud uzavírá, že ze skutečností, které uvedla dlužnice ve svém insolvenčním návrhu, lze dovodit pouze to, že dlužnice má více věřitelů a její celková dlužná částka činí 300.650 Kč. Skutkové okolnosti vztahující se k tomu, že tyto její závazky jsou déle jak 30 dnů po splatnosti dlužnice neuvedla, neboť pouze konstatovala, že většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů. Stejně tak dlužnice neuvedla ani žádné skutečnosti, z nichž lze dovodit její platební neschopnost ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, pouze bez dalšího konstatovala, že závazky není schopna plnit po dobu delší tří měsíců. Žádné další rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly její úpadek ve smyslu shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ dlužnice ve svém návrhu neuvedla. Je proto nutno přisvědčit insolvenčnímu soudu, že toto vylíčení skutkových okolností není dostačující, není zřejmé, jaké konkrétní peněžité závazky dlužnice jsou po splatnosti a po jakou dobu není schopna dlužnice je plnit. Není totiž z návrhu zřejmé, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků dlužnice, neboť tuto splatnost dlužnice ve svém návrhu (bod 18) neuvedla. K tomu je možno odkázat rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. R 91/2009, podle něhož povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčující úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako jeho přílohu.

Je tedy zřejmé, že pro nedostatky insolvenčního návrhu dlužnice nelze v řízení pokračovat, neboť shora citované vylíčení skutečností dlužnicí neumožňuje vyhodnotit znaky úpadku dle § 3 odst. 1, 2 IZ. Insolvenční soud proto postupoval správně, když insolvenční návrh dlužnice podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 odst. 1 IZ) napadené rozhodnutí potvrdil jako ve výroku věcně správné.

Odvolací soud považuje za nutné ještě dlužnici poučit o tom, že jí nic nebrání v tom, aby po právní moci tohoto rozhodnutí podala nový insolvenční návrh, v němž dostojí shora naznačeným požadavkům insolvenčního zákona na jeho náležitosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně

anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. července 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu