2 VSOL 609/2012-A-16
KSOL 10 INS 316/2012 2 VSOL 609/2012-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Dalibora anonymizovano , anonymizovano , bytem 788 11 Loučná nad Desnou 56, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl odvolání dlužníka ze dne 13.6.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 31.5.2012, č.j. KSOL 10 INS 316/2012-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále též jen insolvenční soud či soud ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet.

Na odůvodnění uvedl, že dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl soudu doručen dne 6.1.2012, zahájil insolvenční řízení. Z dlužníkova doloženého příjmu, při zohlednění dvou vyživovaných osob, lze srážet částku 3.300 Kč měsíčně, což by v průběhu 5 let trvání oddlužení činilo 18 % pohledávek nezajištěných věřitelů, které činí dle připojeného seznamu závazků 723.729 Kč. Dlužník dále jako svůj příjem doložil dar podle darovací smlouvy uzavřené s dárkyní Arnoštkou Holčákovou na částku 2.100 Kč měsíčně. Soud prošetřil majetkové poměry dárkyně a dospěl k závěru, že vzhledem k výši jejích příjmů a exekuci vedené na její majetek není osvědčeno, že by byla schopna dlužníku každý měsíc poskytnout částku, k jejímuž darování se pro účely oddlužení zavázala. Proto lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by v případě oddlužení dlužníka obdrželi jeho nezajištění věřitelé, nedosáhne minimální hranici 30 % jejich pohledávek a soud podle § 395 odst. 1, písm. b) a § 396 odst. 1 IZ dospěl k závěru, že jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs. Vzhledem k majetku dlužníka existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by nebyly k dispozici prostředky na krytí nákladů insolvenčního řízení, proto soud prostředky na jejich krytí zajistil zálohou, kterou uložil dlužníku zaplatit. Při určení její výše vyšel z minimální odměny insolvenčního správce 45.000 Kč podle vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Proti usnesení insolvenčního soudu podal dlužník odvolání, v němž tvrdil, že uzavřel novou darovací smlouvu s Radkem anonymizovano , který se zavázal poskytovat dlužníku po dobu 5 let částku 2.100 Kč měsíčně, která bude sloužit pro účely splátek dlužníkových věřitelů. Proto je schopen svým nezajištěným věřitelům v případě trvání účinků povoleného oddlužení uhradit 35 % jejich pohledávek. K odvolání dlužník připojil darovací smlouvu uzavřenou dne 13.6.2012 s dárcem Radkem anonymizovano , anonymizovano , na uvedenou částku.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Nad rámec zjištění, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, která jsou správná, z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že v seznamu majetku dlužník jako svůj majetek uvedl podíl ve výši 1/4 na domu č.p. 56 na st.p. č. 113/1, a pozemcích p.č. 113/1, 113/2 a p.č. č. 628/2, nacházejících se v k.ú. Kociánov, obec Loučná nad Desnou. Podle k návrhu připojeného znaleckého posudku, zpracovaného ke dni 4.3.2012, činí obvyklá cena těchto nemovitostí 478.120 Kč.

Z darovací smlouvy uzavřené dne 13.6.2012 mezi dlužníkem jako obdarovaným a Radkem anonymizovano , anonymizovano , bytem Loučná nad Desnou 56, jako dárcem vyplývá, že dárce se dlužníkovi zavázal pro účely oddlužení dar ve výši 2.100,-Kč měsíčně, a to po dobu 60 měsíců.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 395 odst. 1, 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že majetkové poměry dárkyně Arnoštky Holčákové vzbuzují vážné pochybnosti o tom, zda ze svých příjmů bude schopna plnit svůj závazek z darovací smlouvy vůči dlužníku. Proto je závěr soudu, podle něhož pro povolení oddlužení nebyl v době jeho rozhodování splněn předpoklad podle § 395 odst. 1, písm. b) IZ, správný. Postup dlužníka, který si řádně neprověřil schopnost dárkyně Arnoštky Holčákové plnit svůj závazek z darovací smlouvy, ačkoli částku, k jejímuž plnění se zavázala, uvedl v návrhu jako zdroj svých příjmů, lze posuzovat i jako lehkomyslný přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2, písm. b/ IZ), neboť pokud na plnění tohoto závazku je závislé splnění 30% limitu dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ, dlužník si měl předem bonitu dárkyně prověřit tak, aby pro účely plnění bylo možno z tohoto příjmu reálně vycházet. V odvolacím řízení dlužník předložil novou darovací smlouvu uzavřenou s dárcem Radkem anonymizovano poté, co mu dne 6.6.2012 bylo doručeno napadené usnesení. Postup dlužníka, který navyšuje své příjmy darem od jiného dárce až po té, kdy vyšlo najevo, že první pokus o navýšení příjmů darem nebyl úspěšný a poté, co mu byl znám názor insolvenčního soudu na bonitu jeho první dárkyně, posuzuje odvolací soud jako zjevně účelový, rozporný s poctivostí zájmu, sledovaného návrhem na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ). Odvolací soud proto k novému zdroji příjmů dlužníka podle darovací smlouvy, uzavřené až v odvolacím řízení, nepřihlížel a tuto z hlediska splnění limitu dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ nehodnotil (viz obdobně například rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10.7.2009 ve věci sp. zn. KSUL 77 INS 668/2009, 1 VSPH 314/2009). Při posuzování, zda případný úpadek dlužníka je řešitelný oddlužením plněním splátkového kalendáře, vyšel odvolací soud ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, jehož závěr, že dlužník ze svých příjmů nesplní minimální 30% hranici plnění pohledávek svých nezajištěných věřitelů, je správný.

Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka není z důvodu jeho nedostatečných příjmů řešitelný oddlužením, zabýval se odvolací soud otázkou, zda majetková situace dlužníka, vyplývající z návrhu a k němu připojeného seznamu majetku, skýtá záruku krytí nákladů insolvenčního řízení. Dlužník jako svůj majetek neuvedl žádné pohotové finanční prostředky, proto je záloha nezbytná k zajištění náhrady výdajů insolvenčního řízení, které pravidelně vznikají bezprostředně po zjištění úpadku. Majetek dlužníka, sestávající z podílu ve výši ideální 1/4 na nemovitostech v hodnotě cca 0,5 mil. Kč, však neskýtá záruku úhrady konečných nákladů insolvenčního řízení, protože o zpeněžitelnosti tohoto majetku či o částce, za kterou lze čtvrtinový podíl na těchto nemovitostech případně zpeněžit, nelze v této fázi řízení spekulovat. Jiný majetek, na jehož likviditu by bylo možno usuzovat, dlužník nevlastní. Proto je důvodný závěr, že prostředky ze zálohy budou potřebné také jako záruka úhrady konečných nákladů insolvenčního řízení a při stanovení její výše je třeba vyjít z minimální částky odměny insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., tj. z částky 45.000 Kč, s tím, že tato částka se ještě navýší o náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Výše zálohy, kterou insolvenční soud dlužníku určil v maximální částce 50.000,-Kč, je proto správná.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu