2 VSOL 607/2013-P39-8
KSOS 8 INS 24566/2012 2 VSOL 607/2013-P39-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Společnost SEVING, s.r.o., se sídlem Cihelní 2122, 738 01 Frýdek-Místek, identifikační číslo 258 35 098, o přihlášce pohledávky číslo P39, věřitele č. 23 Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Na Jízdárně 3163, 709 00 Moravská Ostrava, kontaktní adresa Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště ve Frýdku-Místku, Na Poříčí 3208,738 01 Frýdek-Místek, rozhodl o odvolání věřitele Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.05.2013, č. j. KSOS 8 INS 24566/2012-P39-2

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í jen tak, že se odmítá přihláška pohledávky věřitele číslo 23 Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, číslo přihlášky P39, doručená Krajskému soudu v Ostravě dne 04.04.2013.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě odmítl přihlášku pohledávky věřitele číslo 23 Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj. V důvodech usnesení uvedl, že prostřednictvím datové zprávy obdržel dne 04.04.2013 přihlášku pohledávky věřitele číslo 23 Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště ve Frýdku-Místku ve výši 4.858,00 Kč. V daném insolvenčním řízení bylo rozhodnutí o úpadku zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 05.02.2013 v 14:03 hod. a lhůta k přihlášení pohledávek uplynula dne 07.03.2013. Přihláška pohledávky je tedy opožděná a ve smyslu § 173 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) k ní nelze přihlížet. Proto postupoval soud prvního stupně podle ust. § 185 IZ a přihlášku věřitele odmítl. pokračování-2-

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj. Uvedl v něm, přihláškou pohledávky ze dne 26.02.2013, doručenou prostřednictvím datové schránky Krajskému soudu v Ostravě dne 27.02.2013, přihlásil daňové pohledávky za dlužníkem v celkové výši 194.864,79 Kč. Vznikly v důsledku skutečností zakládajících daňové povinnosti včetně příslušenství daně, které nastaly nejpozději dnem předcházejícím dni účinnosti rozhodnutí o úpadku. Přihláškou ze dne 04.04.2013 pak věřitel na základě podaného daňového přiznání za období do prohlášení úpadku pouze zvyšoval již přihlášené daňové nedoplatky o částku 4.858,00 Kč v souladu s ust. § 192 odst. 4 IZ. Má tedy za to, že v insolvenčním řízení je věřitelem s řádně přihlášenou pohledávkou ve výši celkem 202.130,79 Kč s tím, že celou tuto částku má přihlášenou jako pohledávku nezajištěnou. Dále nesouhlasil s tím, že jeho účast by měla v tomto insolvenčním řízení právní mocí napadeného usnesení skončit. Dále uvedl, že podle ust. § 244 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, je při insolvenčním řízení daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinností tohoto rozhodnutí a za kterou dosud nebylo podáno. S odkazem na ust. § 245 daňového řádu uzavřel, že po uplynutí uvedených lhůt a po následném podání příslušných daňových tvrzení mohou daňovému subjektu vzniknout a v mnoha případech také vznikají další daňové povinnosti včetně příslušenství. Na tyto daňové povinnosti a jejich příslušenství pak musí správce daně reagovat tím, že do příslušného přezkumného jednání mění výši již přihlášených pohledávek. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení, i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.)., a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle ust. § 136 odst. 2, písm. d) IZ platí, že insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání. Dle odstavce 3, tato lhůta nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců.

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, pokračování-3-insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Podle odstavce 2, přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Podle odstavce 3, přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku.

Dle ust. § 192 odst. 4 IZ, může věřitel až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Jestliže v důsledku této změny není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na zvláštním přezkumném jednání.

Podle ust. § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Po stránce skutkové je nutno předně uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci v zásadě správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Lze tedy shrnout, že v insolvenčním řízení dlužníka Společnost SEVING, s.r.o. rozhodl soud prvního stupně o úpadku dlužníka usnesením ze dne 05.02.2013, č.j. KSOS 8 INS 24566/2012-A-24, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne a lhůta pro přihlášení pohledávek uplynula věřitelům dne 08.03.2013 (nikoliv 07.03.2013, jak uvedl soud prvního stupně). Přezkumné jednání se konalo dne 16.05.2013. Dále je podstatné, že věřitel Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj přihlásil v předmětném insolvenčním řízení přihláškou pohledávky, doručenou soudu prvního stupně dne 26.02.2013, daňové pohledávky v celkové výši 194.864,79 Kč. Tyto pohledávky rozepsal jako dílčí pohledávky č. 1-11, uvedl jejich výši, splatnost, údaj o vykonatelnosti a ve vztahu k právnímu důvodu označil platební výměry, případně dodatečné platební výměry číslem jednacím a datem vydání s tím, že u pohledávek pořadové číslo 1-10 se jedná o daň z přidané hodnoty a u pohledávky pořadové číslo 11 o daň z příjmu právnických osob. K důvodu vzniku poznamenal, že se jedná o neuhrazené daňové povinnosti dlužníka vzniklé na základě platných daňových zákonů ČR. Tato přihláška pohledávky je u soudu prvního stupně evidovaná pod číslem přihlášky P24.

Věřitel založil své odvolání na námitce, že přihláška pohledávky, doručená soudu prvního stupně dne 04.04.2013, není samostatnou přihláškou, ale jde o doplnění předchozí (včasné) přihlášky pohledávky č. P24 ve smyslu navýšení výše pokračování-4-již přihlášené pohledávky dle ust. § 192 odst. 4 IZ. Ačkoliv věřitel na formulář přihlášky doručené soudu 04.04.2013 připsal slovy dopřihlášení k P24-1 , nemá toto označení vliv na to, zda jde o novou přihlášku nebo o doplnění předchozí přihlášky. Důležitý je obsah tohoto podání. Přihláškou pohledávky číslo P39 přihlásil věřitel pohledávku z daně z nemovitostí ve výši 4.858,00 Kč. Odvolací soud je toho názoru, že pohledávky z titulu daní z přidané hodnoty a daně z příjmu právnických osob (P24) a daně z nemovitostí (P39) jsou samostatnými pohledávkami, které jsou vymezeny vlastním důvodem vzniku. To proto, že ust. § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoli na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jenž lze uplatnit samostatnou přihláškou. Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek, jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz, uvést jednotlivě své pohledávky na vložených listech toliko jedné přihlášky a na její závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst. Z toho však nelze dovozovat, že suma všech přihlášených pohledávek představuje v insolvenčním řízení pohledávku jedinou. Nemůže obstát ani tvrzení věřitele, že jedinou pohledávkou se rozumí všechny neuhrazené daňové povinnosti dlužníka vzniklé na základě platných daňových zákonů. Tímto způsobem provedený výklad právního důvodu přihlašované pohledávky jde zcela nad rámec potřebné konkretizace právního důvodu pohledávky. Na podporu závěru odvolacího soudu lze uvést, že náležitosti přihlášky, kterou je ve smyslu ust. § 176 IZ nutno podat na předepsaném formuláři, jsou zřetelně vymezeny v ust. § 21 odst. 1 vyhlášky č. 317/2007 Sb., o jednajícím řádu pro insolvenční řízení. Mezi náležitosti přihlášky pohledávky patří bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky, včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky (§ 21 odst. 1 písm. e/ vyhlášky). Proto není důvodná námitka věřitele, že přihláškou ze dne 04.04.2013 pouze zvyšoval již přihlášené daňové nedoplatky o částku 4.858.00 Kč.

Z výše uvedených zjištění a úvah je zřejmé, že ve lhůtě, jež byla v přezkoumávané věci k podávání přihlášek stanovena, věřitel přihlásil pohledávku evidovanou pod číslem přihlášky P24 ve výši 194.864,79 Kč, představovanou neuhrazenou daní z přidané hodnoty včetně příslušenství a neuhrazenou daní z příjmu právnických osob. Jeho další podání učiněné u soudu dne 04.04.2013 (a tedy po uplynutí stanovené přihlašovací lhůty) mělo charakter uplatnění nové pohledávky (na dani z nemovitostí). Nešlo tedy o zvýšení pohledávky. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud přihlášku pohledávky č. P39 věřitele č. 23 Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj odmítl. Z hlediska určitosti a srozumitelnosti výroku soudního rozhodnutí však bylo nutno doplnit formulaci o konkrétní údaje ve vztahu k číslu přihlášku pohledávky (P39) a datu jejího podání (04.04.2013). Proto odvolací soud napadené usnesení v tomto směru podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil. pokračování-5-

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu