2 VSOL 605/2013-B-17
KSOS 33 INS 29356/2012 2 VSOL 605/2013-B-17

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem Brantice 292, PSČ 793 93, o neschválení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 33 INS 29356/2012-B-3 ze dne 14.6.2013

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužnice (výrok I.) a na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 4.3.2013 byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo jí povoleno oddlužení. Insolvenční správkyně ve své zprávě ze dne 30.4.2013 upozornila na nepoctivý záměr dlužnice, která darovací smlouvou ze dne 24.9.2012 (správně 26.9.2012) převedla na svou dceru vlastnické právo k rodinnému domu s pozemky v obci Brantice, které měla dlužnice ve společném jmění manželů a které dlužnice dále užívá na základě věcného břemene. Souhrnná výše přihlášených pohledávek činí 900.524 Kč, odhadovaná hodnota nemovitostí podle insolvenční správkyně činí 800.000 Kč. Soud dospěl k závěru, že oddlužení dlužnice nelze schválit, neboť lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr. Dlužnice darovací smlouvou zamýšlela zkrátit možnost uspokojení věřitelů, neboť převedla na svou dceru (osobu blízkou) vlastnické právo k nemovitostem, čímž se zbavila tohoto svého majetku pokračování-2-a fakticky vyloučila možnost okamžitého uspokojení věřitelů formou zpeněžení majetkové podstaty. Jednalo se o právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný mezi osobami blízkými, přičemž se má za to, že oběma stranám darovací smlouvy byl úmysl zkrátit věřitele znám. Soud proto podle ustanovení § 405 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) neschválil oddlužení a na majetek dlužnice prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že insolvenční správkyně nevzala na vědomí, že i nadále zůstává věcné břemeno bytu ve prospěch její matky, která je současně trvale upoutána na lůžko a vyžaduje celodenní péči, kterou vykonává její dcera, na kterou byla nemovitost na přání matky dlužnice převedena. Za tohoto předpokladu je nemovitost neprodejná. Poukázala na to, že nemovitost s manželem darovali dceři na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi nimi a matkou, kterou v řádné době nesplatili, a proto dle ujednání ve smlouvě museli převést nemovitost na dceru. První podání u Katastrálního úřadu v Krnově proběhlo dne 8.8.2012, tuto skutečnost insolvenční správkyně řádně neprošetřila, nevyžádala si ani smlouvu o půjčce. Navrhuje proto, aby došlo k novému projednání a bylo jí povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.

V průběhu odvolacího řízení dlužnice doplnila odvolání tak, že první darovací smlouva byla vrácena katastrálním úřadem pro vady a dříve k sepsání této smlouvy nepřistoupila z důvodu, že pracovnice notářky, která jí slíbila sepsání darovací smlouvy, pobývala před srpnem 2012 v zahraničí.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilý odvolací důvod, který lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a po doplnění dokazování v odvolacím řízení dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 22.11.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu, že má 11 závazků u 7 nezajištěných věřitelů (které blíže specifikovala), k tomu k návrhu připojila seznam závazků, ve kterém mimo jiné uvedla datum splatnosti nebo poslední úhrady závazků, a to v měsících duben, květen, červen, červenec a září 2012 (od 27.4.2012 do 21.9.2012). Dále uvedla, že nemá žádný hodnotný majetek, pokračování-3-k tomu připojila seznam majetku, ve kterém uvedla toliko movité věci tvořící běžné vybavení domácnosti v dlužnicí odhadované hodnotě 1.600 Kč. Usnesením č.j. KSOS 33 INS 29356/2012-A-8 ze dne 4.3.2013 byl zjištěn úpadek dlužnice, insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Renáta Jančová, Dr. E. Beneše 1873/61, Bruntál a soud povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením. Dne 30.4.2013 podala insolvenční správkyně zprávu o své činnosti, ve které uvedla, že ve vlastnictví dlužnice jsou toliko movité věci tvořící běžné vybavení domácnosti, dále naspořené finanční prostředky na účtu životního pojištění, ke kterým dlužnici vzhledem ke krátké době spoření nenáleží žádné odbytné. Dlužnice spolu s manželem krátce před podáním insolvenčního návrhu uzavřela darovací smlouvu, kterou převedla vlastnické právo k rodinnému domu č.p. 292 na stavební parcele č. 324, dále k pozemkům parcela č. 324, č. 1308/9 a č. 1308/11, vše v k.ú. a obci Brantice, na svou dceru Marii anonymizovano , darovací smlouva byla uzavřena dne 24.9.2012, právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 26.9.2012. V rodinném domě dlužnice s manželem nadále bydlí (má zřízeno věcné břemeno doživotního užívání), dále v něm bydlí i dcera Marie a matka dlužnice. Podle výpisu z katastru nemovitostí LV č. 227 pro k.ú. a obec Brantice, vedeného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Krnov je vlastníkem rodinného domu č.p. 292 na pozemku parcela č. 324 zastavěná plocha a nádvoří a pozemků parcela č. 1308/9 zahrada a parcela č. 1308/11 zahrada, vše v k.ú. a obci Brantice, Marie anonymizovano , nar. 3.4.1986, bytem Brantice 292. K rodinnému domu č.p. 292 je zřízeno věcné břemeno užívání bytu (na základě smlouvy o zřízení věcného břemene registrované dne 23.10.1991 ve prospěch Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem Brantice 292) a dále ve vztahu ke všem nemovitostem je zřízeno věcné břemeno užívání (na základě smlouvy o zřízení věcného břemene užívání ze dne 26.9.2012 s právními účinky vkladu práva k témuž dni) ve prospěch Anny anonymizovano , anonymizovano , a Miroslava anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Brantice 292. Jako nabývací titul je uvedena darovací smlouva ze dne 26.9.2012 s právními účinky vkladu práva k témuž dni, vklad práva byl povolen rozhodnutím příslušného katastrálního úřadu č.j. V-1421/2012-831. Na schůzi věřitelů konané dne 6.5.2013 insolvenční správkyně sdělila, že odhaduje hodnotu nemovitostí částkou 800.000 Kč. Dlužnice uvedla, že dům byl převeden na základě přání její matky a byl ve společném jmění manželů. Dále uvedla, že dcera nepracuje a stará se o matku dlužnice.

Podle § 390 odst. 1 věty prvé IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle § 405 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak pokračování-4-rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud v odvolacím řízení doplnil dokazování následujícími listinami, ze kterých zjistil tyto skutečnosti:

Z kupní smlouvy ze dne 17.10.1991, že touto kupní smlouvou Anna anonymizovano , anonymizovano , a Miroslav anonymizovano , anonymizovano , oba jako prodávající, převedli manželům Miroslavu, anonymizovano , a Anně, anonymizovano , anonymizovano nemovitosti na LV č. 227 pro k.ú. a obec Brantice zapsané v evidenci nemovitostí u Střediska geodezie Bruntál, a to dům č.p. 292 s parcelou č. 324 stavební plocha a parcely č. 1308/9/1 zahrada, č. 1308/9/2 ostatní plocha a č. 1308/11 zahrada, a to Anna anonymizovano id. 4/6 těchto nemovitostí a Miroslav anonymizovano id. 1/6 těchto nemovitostí. Kupující se zavázali zaplatit prodávající Anně anonymizovano kupní cenu ve výši 112.867 Kčs nejpozději ve lhůtě do 20 let ode dne registrace této smlouvy a Miroslavu anonymizovano kupní cenu ve výši 28.217 Kčs v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.000 Kčs počínaje dnem 1.2.1992 až do úplného zaplacení. Současně touto smlouvou bylo zřízeno věcné břemeno bydlení v části domu č.p. 292 ve prospěch prodávající Anny anonymizovano . Smlouva byla registrována Státním notářstvím v Bruntále dne 23.10.1991 pod č. 3 RI V. 1103/91.

Ze smlouvy o půjčce ze dne 23.10.1997, že tato byla sepsána mezi Annou anonymizovano , anonymizovano , jako věřitelkou, a Annou, anonymizovano , a Miroslavem, anonymizovano , anonymizovano , oběma jako dlužníky. Ve smlouvě je uvedeno, že dnešního dne věřitel půjčil dlužníkům finanční částku ve výši 200.000 Kčs, dlužníci tuto částku v hotovosti za přítomnosti svědka převzali. Tato půjčka je splatná ke dni 1.3.2012 současně se splátkou ve výši 112.867 Kčs za prodej domu dle smlouvy ze dne 17.10.1991. Nesplatí-li dlužníci tyto dluhy do stanoveného data, jsou povinni svou nemovitost darovat vnučce Anny anonymizovano , Marii anonymizovano , r. č. 865403/5368, a tak bude dluh vyrovnán. Smlouva nabývá platnosti dnem jejího podpisu. Smlouva je podepsána Annou anonymizovano , Annou anonymizovano , Miroslavem Peškou a Rudou Sedlákem jako svědkem.

Odvolací soud nejprve předesílá, že již v usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. KSBR 31 INS 156/2008, 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 (uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) Nejvyšší soud formuloval závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v ustanovení § 395 IZ mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce ustanovení § 405 odst. 1 IZ) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, pokračování-5-zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení. Dále Nejvyšší soud v usnesení sp.zn. KSPH 55 INS 316/2008, 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.7.2011 (uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, když k úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkající se majetkových poměrů dlužníka a podobně.

Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněž v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li takové proměna opravdová, o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů (§ 399 odst. 1 IZ) se zdůrazněnou povinností dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů i insolvenčního soudu (§ 399 odst. 2 IZ), není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Podstatné je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního pokračování-6-stupně neschválil oddlužení (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSOS 31 INS 12026/2010, 29 NSČR 32/2011 ze dne 28.3.2012, uveřejněné pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

V přezkoumávané věci lze uzavřít, že lze přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že dlužnice krátce před podáním insolvenčního návrhu (necelé dva měsíce) převedla spolu s manželem darovací smlouvou nemovitý majetek (ve společném jmění manželů) na svou dceru, avšak podle odvolacího soudu je nutno přihlédnout k tomu, že dlužnice (spolu s manželem) tímto právním úkonem splnili svůj závazek ze smlouvy o půjčce uzavřené již dne 23.10.1997, tedy v době, kdy dlužnici ještě ani nevznikly závazky uvedené v insolvenčním návrhu (jak vyplývá z přihlášek pohledávek), byť v době, kdy na tyto závazky dlužnici již neplnila. K tomu však dlužnice věrohodně vysvětlila důvody, pro které došlo k uzavření darovací smlouvy nejprve počátkem srpna 2012 (jejíž vklad pro vady smlouvy nebyl katastrálním úřadem povolen) a následně v září 2012 (předmětná smlouva). Lze proto uzavřít, že dlužnice převodem majetku vyrovnala jak závazek z kupní smlouvy ze dne 17.10.1991 (splatný ke dni 23.10.2011), tak závazek ze smlouvy o půjčce (splatný ke dni 1.3.2012). Podle odvolacího soudu je nutno zohlednit, že vyrovnání závazku z kupní smlouvy převodem majetku dlužnice sjednala ve smlouvě ze dne 23.10.1997 (před jeho splatností dle kupní smlouvy) a za podmínky, že závazek z kupní smlouvy ze dne 17.10.1991 nebude splněn ani ke dni 1.3.2012 (po době jeho splatnosti). K převodu majetku tak dlužnice přistoupila z právního důvodu.

Podle odvolacího soudu ani případná neúčinnost tohoto právního úkonu (§ 235 a násl. IZ) bez dalšího neznamená nepoctivý záměr dlužnice ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, nadto nelze v této fázi insolvenčního řízení předjímat rozhodnutí insolvenčního soudu o případné odpůrčí žalobě (§ 159 odst. 1 písm. d) IZ). Přitom odvolací soud nezjistil žádná jiná porušení povinností dlužnice, která spolupracuje s insolvenční správkyní, účastnila se přezkumného jednání a schůze věřitelů. Po zhodnocení všech těchto skutečností odvolací soud dospěl k závěru, že dlužnici nelze upřít snahu poctivě se vypořádat se svými věřiteli, a proto neshledal důvod vylučovat dlužnici z režimu oddlužení.

Na základě shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně za přiměřeného použití ustanovení § 7 odst. 1 IZ podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalším řízení.

V dalším řízení, nedojde-li ke změně poměrů dlužnice, se soud prvního stupně (vázán právním názorem odvolacího soudu) bude opětovně zabývat tím, zda je možno schválit oddlužení dlužnice (§ 406 IZ), případně zda jsou dány jiné důvody pro jeho neschválení (§ 405 IZ). pokračování-7-P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční správkyni se však doručuje zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 12. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu