2 VSOL 601/2015-B-138
KSOS 14 INS 35225/2013 2 VSOL 601/2015-B-138

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr.Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Librex, spol. s r.o., se sídlem Raisova 1066/6, Mariánské Hory, 709 00 Ostrava, IČ: 47682779, o odvolání zproštěného insolvenčního správce AS ZIZLAVSKY v.o.s., se sídlem Praha 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, IČ: 28490738, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 35225/2013-B-112 ze dne 27.4.2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 35225/2013-B-112 ze dne 27.4.2015 se v napadených výrocích I. a II. mění tak, že insolvenční správce AS ZIZLAVSKY v.o.s., IČ: 28490738, se funkce insolvenčního správce nezprošťuje a Insolvenční agentura v.o.s., IČ: 29115540, se insolvenčním správcem neustanovuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zprostil insolvenčního správce AS ZIZLAVSKY v.o.s., IČ 28490738, funkce (odstavec I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Insolvenční agenturu v.o.s., IČ: 29115540 (odstavec II. výroku), zproštěnému správci uložil, aby nového insolvenčního správce informoval o dosavadní činnosti a předal mu doklady související s výkonem jeho funkce (odstavec III. výroku), zproštěnému správci uložil, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení podal zprávu o své činnosti a vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (odstavec

IV. výroku), a dále rozhodl, že usnesení je předběžně vykonatelné okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (odstavec V. výroku).

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně poukázal na to, že na schůzi věřitelů 28.5.2014 insolvenční soud konstatoval, že osobou blízkou dlužníkovi je věřitel č. 75 Tomáš Becher, který je synem jednatele dlužníka. Zprošťovaný insolvenční správce převedl dvěma kupními smlouvami ze dne 22.1.2015 na tohoto syna jednatele dlužníka část majetku zapsaného v soupisu majetkové podstaty dlužníka (č.l. B-26 spisu), a to movitých věcí sepsaných pod položkou 4 soupisu. Soud prvního stupně dále poukázal na ustanovení § 295 odst. 1 a odst. 3 insolvenčního zákona s tím, že osoba blízká jednateli dlužníka-Tomáš Becher-nepožádala ve smyslu ustanovení § 295 odst. 3 IZ po předchozím vyjádření věřitelského výboru soud o povolení výjimky ze zákazu nabývání majetku, a tedy není osobou, na kterou by mohl insolvenční správce převést vlastnické právo k části majetkové podstaty. Soud prvního stupně dále poukázal na ustanovení § 22 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 89/2002 Sb. (OZ), ve kterých je upraven pojem osob blízkých, s tím, že jediný jednatel a společník dlužníka Petr Becher a jeho syn Tomáš Becher, na kterého byl majetek převeden, jsou osobami blízkými ve smyslu odstavce 2 tohoto ustanovení. Uvedl, že právnická osoba (dlužník) svou vůli nevytváří sama o sobě, ale prostřednictvím fyzických osob, tj. v daném případě jednatele a společníka dlužníka Petra Bechera. Právnická osoba (dlužník), zastoupená jednatelem a společníkem Petrem Becherem a syn Petra Bechera Tomáš Becher jsou tak osobami navzájem blízkými, neboť jde o rodinné příslušníky v tzv. první linii. Soud prvního stupně zdůraznil, že jde o vztah vysoké kvality, který vykazuje takové znaky jako rodinná sounáležitost a soudržnost apod. a k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 21 Cdo 2192/2001 ze dne 1.8.2002. Uzavřel, že insolvenční správce tedy převedl majetek na osobu, u níž zákon nabývání majetku z majetkové podstaty zakazuje, když navíc soud prvního stupně zákaz nabývání majetku zdůraznil v obou usneseních, jimiž prodej předmětného majetku povoloval (ze dne 15.7.2014 a 24.11.2014). Dovodil, že tím insolvenční správce porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem v ustanovení § 295 odst. 1 IZ a toto porušení povinnosti je o to závažnější, že jde o správce se zvláštní zkouškou, který by měl být zvlášť odborně zdatný. Proto postupem dle ustanovení § 32 odst. 1 IZ insolvenčního správce zprostil funkce a podle ustanovení § 31 odst. 5 IZ ustanovil správce nového, rovněž správce se zvláštní zkouškou. Uvedl, že současně s ohledem na skutečnost, že v řízení je třeba neprodleně pokračovat, určil předběžnou vykonatelnost usnesení okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Zprošťovanému správci uložil povinnosti dle § 32 odst. 2 a 31 odst. 6 IZ a povinnosti dle § 29 odst. 4 IZ.

Toto usnesení, výslovně v odstavcích I. a II. výroku, napadl odvoláním zproštěný insolvenční správce. Uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2, písm. g/ o.s.ř.), a dále že je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.). Nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně o tom, že syn jednatele dlužníka je osobou blízkou dlužníkovi, když dle něho takový závěr neplyne ani z ustanovení § 22 odst. 1 a 2 občanského zákoníku ani ze soudem prvního stupně citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky. Naopak má za to, že výklad tohoto ustanovení občanského zákoníku ohledně definice pojmu osoby blízké i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky svědčí o pravém opaku, že tedy v tomto případě poměr osob blízkých není dán. Podle tohoto zákonného ustanovení osobou blízkou dlužníkovi-právnické osobě je bez dalšího pouze jednatel a společník dlužníka, avšak syn jednatele dlužníka mohl být osobou blízkou dlužníkovi pouze tehdy, pokud by podstatně ovlivňoval na základě dohody či jiné skutečnosti právnickou osobu dlužníka. Přitom soud prvního stupně dovodil poměr osob blízkých, aniž by se věcí blíže zabýval a označil či provedl důkazy svědčící o tom, že některou z podmínek vymezených v ustanovení § 22 odst. 2 občanského zákoníku Tomáš Becher splňuje. Odvolatel dále poukázal na to, že rozhodnutí citované soudem prvního stupně na posuzovanou věc v žádném ohledu nedopadá, a tyto závěry zdůvodnil. Uvedl, že závěry vyjádřené v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2192/2001 a sp.zn. 29 Cdo 4822/2008 vedly k přijetí zákonné úpravy nyní obsažené v § 22 odst. 2 občanského zákoníku. Odkázal dále na další judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 1212/2012 z 26.11.2013, dle něhož ze skutečnosti, že společnost s ručením omezeným je osobou blízkou své jednatelce bez dalšího neplyne, že tato skutečnost je současně osobou blízkou manželovi jednatelky, a dále na R 53/2004, dle něhož právnická osoba je zásadně bez dalšího osobou blízkou členům svého statutárního orgánu, ale u ostatních osob je třeba posuzovat, zda mají k právnické osobě vztah obdobný vztahu rodinnému a současně, zda by důvodně pociťovaly újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní.

Odvolatel uvedl, že nepovažoval Tomáše Bechera za osobou dlužníkovi blízkou a na tomto právním názoru trvá. K tomu navíc uvedl, že Tomáš Becher je synem jednatele dlužníka z předchozího manželství, s otcem se v osobní rovině nestýká, důvody, proč s dlužníkem obchodoval, byly dány výhradně požadavky trhu. Dále poukázal na to, že byl zproštěn funkce bez předchozího slyšení, odkázal na ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona a dovozoval, že při osobním slyšení by měl dostatečný prostor, aby zdůvodnil své odlišné právní hodnocení výkladu pojmu osoby blízké a obhájil svůj dosavadní postup v řízení, což nyní může činit až v rámci odvolání. Odvolatel navíc uvedl, že má za to, že procesní sankce spočívající ve zproštění funkce správce je zcela nepřiměřená v případě, kdy důvodem je výhradně rozdílný právní názor ohledně výkladu pojmu osoby blízké. Poukázal na to, že soud prvního stupně nezohlednil hospodárnost insolvenčního řízení ve smyslu § 5a insolvenčního zákona, neboť vydání napadeného rozhodnutí může vést k průtahům v řízení, zejména v souvislosti s předáváním funkcí mezi původním a novým insolvenčním správcem. Uvedl, že kupní smlouvy, kterými došlo ke zpeněžení majetku z majetkové podstaty dlužníka, byly předloženy k předchozímu schválení věřitelskému výboru, a majetek tedy nebyl prodán osobě blízké ve smyslu § 295 insolvenčního zákona, insolvenční správce neporušil povinnost uloženou zákonem a rozhodnutím insolvenčního soudu. Zdůraznil, že kdyby nedošlo k uzavření předmětných smluv, předložil by věřitelskému výboru návrh na vynětí majetku z majetkové podstaty dlužníka dle ustanovení § 227 insolvenčního zákona pro jeho neprodejnost, takže pokud by k prodeji nedošlo, nebyl by žádný přínos pro majetkovou podstatu dlužníka realizován, jak k tomu došlo při realizovaném prodeji. Ke svým tvrzením označil důkazy: předmětné kupní smlouvy, zprávu správce o zpeněžování majetkové podstaty (č.l. B-92), souhlas věřitelského výboru na základě návrhu usnesení ze dne 7.11.2014 a výslech Tomáše Bechera. Navrhl, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že se funkce správce nezprošťuje a Insolvenční agentura v.o.s. se insolvenčním správcem neustanovuje, případně navrhl, aby pokud odvolací soud bude mít za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro absenci provedení řádného dokazování, v napadeném rozsahu usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu, v jakém bylo odvoláním napadeno, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 32 odst. 1, 2 insolvenčního zákona, insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí, nebo který závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně.

Podle ustanovení § 295 odst. 1 insolvenčního zákona, dlužník, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, nesmí nabývat majetek náležející do majetkové podstaty, a to ani v případě, že k jeho zpeněžení došlo dražbou; tento majetek nesmí být na ně převeden ani ve lhůtě tří let od skončení konkursu, i když jim svědčí zákonné předkupní právo. Právní úkony uskutečněné v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné; považují se však za platné, pokud se ten, kdo je jimi dotčen, neplatnosti nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil.

Podle ustanovení § 295 odst. 2 IZ, ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na a) vedoucí zaměstnance dlužníka podle § 33 odst. 3 a 73 odst. 3 zákoníku práce a osoby jim blízké, b) osoby, které vykonávaly v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou činnost, c) společníky dlužníka, je-li jím jiná obchodní společnost než akciová, d) akcionáře dlužníka, kterým je akciová společnost, pokud jim patří akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu, e) prokuristy dlužníka, f) členy a náhradníky věřitelského výboru, kterým schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty.

Podle ustanovení § 295 odst. 3 insolvenčního zákona, na návrh osob uvedených v odstavci 1 nebo v odstavci 2, písm. a) až e) a po vyjádření věřitelského výboru může insolvenční soud v odůvodněných případech povolit výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty. Má-li k nabytí tohoto majetku dojít až po skončení konkursu, rozhodne o tomto návrhu insolvenční soud samostatně a tuto výjimku může v takovém případě povolit i osobám uvedeným v odstavci 2, písm. f); proti jeho rozhodnutí může podat odvolání jen osoba, která návrh podala.

Podle ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1.ledna 2014, osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen partner ); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

Podle ustanovení § 22 odst. 2 téhož zákona, stanoví-li zákon k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami blízkými, platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen nebo na základě dohody či jiné skutečnosti.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že na schůzi věřitelů konané dne 28.5.2014 bylo hlasováno o tom, zda členové věřitelského výboru mohou nabývat kromě běžných zájemců movitý majetek dlužníka, který je sepsán v majetkové podstatě k tomuto datu, a také majetek, který dosud sepsán nebyl, ale jedná se výhradně o movitý majetek, a to o knihy v maloobchodní ceně doporučené ve výši 7,2 mil. Kč včetně DPH, a dále pokud jde o pohledávky za dlužníkovými dlužníky v částce nominálně nepřevyšující jednotky milionů Kč. Při hlasování insolvenční správce zdůraznil, že členové věřitelského výboru jsou osoby, které mají vztah k obchodu s knihami a jejichž vyřazením by se snížil okruh zájemců. V provedeném hlasování schůze věřitelů hlasovala pro to, aby členové věřitelského výboru mohli nabývat tento majetek dlužníka kromě běžných zájemců s tím, že kritériem pro výběr úspěšného kupujícího bude vždy v každém případě nejvyšší nabídka. Z obsahu insolvenčního spisu dále vyplývá, že usneseními ze dne 5.7.2014 a 24.11.2014 udělil soud prvního stupně souhlas insolvenčnímu správci k prodeji označených movitých věcí dlužníka mimo dražbu a současně stanovil podmínky prodeje. V nich mimo jiné stanovil, že kupujícím nesmí být osoba uvedená v ustanovení § 295 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a že výjimku tvoří členové věřitelského výboru, jak o tom rozhodla schůze věřitelů dne 28.5.2014. Ze dvou kupních smluv ze dne 22.1.2015, které insolvenční správce předložil insolvenčnímu soudu, vyplývá, že uvedený movitý majetek dlužníka prodal mimo dražbu Tomáši Becherovi, IČ: 73061255, se sídlem Podrouškova 1661/29, Ostrava-Poruba. Dále z obsahu spisu vyplývá, že před vydáním odvoláním napadeného usnesení insolvenční správce slyšen nebyl.

Se zřetelem na důvody, pro které soud prvního stupně zprostil insolvenčního správce funkce, je pro rozhodnutí odvolacího soudu rozhodné, zda kupující Tomáš Becher, který je synem jednatele dlužníka (což v řízení nebylo zpochybněno), je osobou blízkou dlužníku-právnické osobě Librex, spol. s r.o.

Insolvenční zákon definici osob blízkých neobsahuje. Do účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tj. do 1.1.2014, obsahoval občanský zákoník, zákon č. 60/1964 Sb., v platném znění definici osob blízkých v ustanovení § 116 pouze pro osoby fyzické. Pojem osoby blízké ve vztahu k osobám právnickým byl dovozován výkladem a na základě judikatury Nejvyššího soudu České republiky tak, jak na ni ostatně odkázal i odvolatel v odvolání. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. definuje osoby blízké v ustanovení shora citovaného § 22 s tím, že v odstavci prvním je definice osob blízkých u osob fyzických a v odstavci druhém definice osob blízkých u osob právnických. Z tohoto odstavce druhého pak vyplývá, že osobou blízkou osobě právnické je člen jejího statutárního orgánu, tedy v přezkoumávané věci jednatel dlužníka, dále osoby, které podstatně ovlivňují právnickou osobu buď jako její členové (tj. společníci dlužníka v přezkoumávané věci), nebo na základě dohody či na základě jiné skutečnosti.

Soud prvního stupně dovodil při aplikaci ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., že syn jednatele a společníka dlužníka je obou blízkou dlužníkovi jako právnické osobě proto, že právnická osoba vytváří svou vůli prostřednictvím fyzických osob, tj. jednatele a společníka a k němu je syn Tomáš Becher v postavení osoby blízké, neboť jde o příbuzného v řadě přímé v tzv. první linii.

S tímto závěrem se však odvolací soud neztotožňuje, neboť má zato, že se zřetelem na shora citované ustanovení § 22 odst. 2 občanského zákoníku jen na základě těchto skutečností nelze dovodit, že by syn jednatele a společníka dlužníka byl osobou blízkou dlužníku.

Především je nutno uvést, že z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka vyplývá, že jeho jediným jednatelem a společníkem je Petr Becher a Tomáš Becher nikdy jednatelem ani společníkem dlužníka nebyl. Tomáš Becher proto nemůže být osobou blízkou dlužníku z titulu členství ve statutárním orgánu dlužníka ani z titulu člena (právnické osoby) dlužníka. Je tedy nutno přisvědčit odvolateli, že osobou blízkou dlužníku by mohl být dle platné zákonné úpravy pouze tehdy, pokud by právnickou osobu dlužníka podstatně ovlivňoval na základě dohody nebo jiné skutečnosti. Existenci takové dohody soud prvního stupně nezjišťoval, a ani z obsahu spisu nevyplývá. Důvody, pro které soud prvního stupně dovodil blízkost osoby Tomáše Bechera a dlužníka pak dle odvolacího soudu nelze bez dalšího považovat za skutečnosti, na základě kterých Tomáš Becher podstatně ovlivňuje právnickou osobu dlužníka. V tomto směru odvolací soud odkazuje, stejně jak uvedl odvolatel v odvolání, na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 1212/2012, jehož závěr, že ze skutečnosti, že společnost s ručením omezeným je osobou blízkou své jednatelce, bez dalšího neplyne, že tato společnost je (současně) osobou blízkou manželovi jednatelky, přestože byl přijat před 1.1.2014, je aplikovatelný i na přezkoumávanou věc. Soud prvního stupně totiž mimo zjištění, že je Tomáš Becher synem jednatele a společníka dlužníka a že tyto fyzické osoby jsou osobami blízkými, žádné další dokazování k tomu, zda na základě tohoto příbuzenského vztahu Tomáš Becher podstatně ovlivňuje právnickou osobu dlužníka, neprováděl a ani z obsahu spisu žádné takové skutečnosti nevyplývají. Proto je nutno uzavřít, že jeho závěr o tom, že Tomáš Becher je osobou blízkou dlužníku, je předčasný.

Odvolací soud na základě tohoto hodnocení (aniž by bylo nutno zabývat se ostatními odvolacími námitkami a provádět důkazy navržené odvolatelem) uzavírá, že nebylo prokázáno, že by insolvenční správce prodejem majetku dlužníka synovi jednatele dlužníka porušil ustanovení § 295 odst. 1 insolvenčního zákona a porušil podmínky prodeje majetku dlužníka, které mu byly stanoveny v usneseních soudu prvního stupně ze dne 15.7.2014 (č.l. B-36 spisu) a ze dne 24.11.2014 (č.l. B-67 spisu), a proto nebylo důvodné jeho zproštění funkce. Odvolací soud, když nebyly dány podmínky pro potvrzení usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, ani pro jeho zrušení, změnil v napadeném rozsahu usnesení soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená

právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, odvolateli, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 16. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu