2 VSOL 60/2010-B-61
KSBR 37 INS 928/2009 2 VSOL 60/2010-B-61

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Ing. Pavla Kuparowitze, nar. 12. 7. 1961, bytem Kupařovice 1, 664 64 Dolní Kounice, o insolvenčním návrhu věřitele Komerční banky, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33, č.p. 969, IČ: 45 31 70 54, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 26. 1. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2010, č.j. KSBR 37 INS 928/2009-A-53,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2010, č.j. KSBR 37 INS 928/2009-A-53 se v napadených výrocích I. a II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Brně zjistil úpadek dlužníka Ing. Pavla Kuparowitze (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Lukáše Nožičku (výrok II.), konstatoval, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok III.), dále ve výrocích IV. až VI. učinil výzvy předepsané ustanovením § 136 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon (dále jen též IZ ), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na 12. března 2010 a současně určil předmět jednání (výrok VII., VIII.), ve výroku IX. uložil dlužníkovi, aby ve stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů a ve výroku X. informoval účastníky řízení, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku.

Podle odůvodnění tohoto usnesení dospěl soud prvního stupně k závěru, že listinami předloženými insolvenčním navrhovatelem a dále pravomocným směnečným platebním rozkazem ze dne 31. 7. 2002, bylo osvědčeno, že dlužník je v úpadku, neboť má nejméně 2 věřitele (insolvenčního navrhovatele a společnost D.S. Leasing, a.s.), vůči nimž neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Dlužník je proto prokazatelně v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1, odst. 2 IZ. Z řízení, které je vedeno u Krajského soudu v Brně ve věci úpadce AG-ING a.s. pod sp. zn. 39 (10) K 172/2002 je dále soudu známo, že rozvrhové usnesení v tomto řízení dosud vydáno nebylo. Jelikož z uvedeného má soud úpadek dlužníka za osvědčený, proto se ostatními přihlášenými pohledávkami již nezabýval a dle ust. § 136 IZ o úpadku dlužníka rozhodl. K námitce dlužníka, že věřitelé měli jít nejprve cestou exekuce soud prvního stupně konstatoval, že je pouze na věřiteli, jakým způsobem bude své pohledávky vůči dlužníku vymáhat, to je zda v exekuci či v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, které dle jeho obsahu směřoval do výroku I., kterým byl zjištěn jeho úpadek a do závislého výroku II., kterým byl ustanoven insolvenční správce. Namítal, že dle jeho názoru úpadek v jeho případě není osvědčen. Uznává sice závazek vůči Komerční bance, a.s. co do jistiny, nicméně tato pohledávka, včetně příslušenství je zajištěna zástavním právem k nemovitostem v kat. úz. Kupařovice, přičemž jejich cena dle znaleckého posudku Ing. Kliky, který předložil, je vyšší než závazky vůči navrhovateli. Pokud jde o pohledávku dalšího věřitele D.S. Leasing a.s., tu považoval za spornou, nicméně byla pravomocně přiznána rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2009, č.j. 42 Cm 171/2003-167 ve výši 1.098.884,-Kč s úroky 6% od 23. 4. 2002 do zaplacení. Je tedy zřejmé, že má dva závazky, které je ovšem schopen plnit a to prostřednictvím exekuce či výkonu rozhodnutí na nemovitosti v Kupařovicích. Z ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 písm. c) IZ dlužník dovozuje, že z něj vyplývá, že věřitelé by měli dosáhnout uspokojení svých pohledávek v exekuci, na místo insolvenčního řízení, které je zdlouhavé a administrativně náročné. Jak již uvedl, celková suma jeho závazků by mohla být uspokojena zpeněžením zmiňované nemovitosti. Soudní praxí by měla být přijata teze, že insolvenční řízení není na místě, pokud věřitel má svou pohledávku zajištěnou zástavním právem, v daném případě by mohli být uspokojeni oba věřitelé. Proto očekával, že návrh bude zamítnut. V opačném případě by podal návrh na oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, přičemž s ohledem na stav jeho majetku a závazků by podmínky pro toto oddlužení byly v jeho případě splněny. Takto ovšem lhůtu ve smyslu ust. § 390 IZ zmeškal, což jej znevýhodňuje. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrh zamítl. U odvolacího jednání dlužník svou argumentaci doplnil a uvedl, že do úpadku se dostal vinou soudního systému, kdy předchozí soudní spory, ať již se týkaly sporu ve věci žalobce D.S. Leasing, a.s. či ve věci úpadce AG ING a.s. nebo sporu ohledně vlastnictví k nemovitosti v kat. úz. Kupařovice, trvají déle než 10 let.

Navrhovatel Komerční banka, a.s. se k odvolání dlužníka písemně nevyjádřil, u nařízeného odvolacího jednání navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., v platném znění (dále jen IZ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Po zjištění, že odvolání je včasné, podané osobou k tomuto úkonu oprávněnou, že splňuje podstatné náležitosti tohoto úkonu, odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že navrhující věřitel Komerční banka, a.s. v insolvenčním návrhu doručeným soudu 23. 2. 2009 tvrdil, že dlužník je v úpadku. Předloženými listinami doložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu úvěrové smlouvy reg. č. 065002240220 ze dne 17. 6. 2002, dle níž poskytl dlužníku úvěr ve výši 3.200.000,-Kč s úrokem 8,4 % p.a., dlužník se zavázal splatit úvěr do 25. 7. 2017 v měsíčních splátkách po 31.325,-Kč, vždy ke každému 25. dni v měsíci. Pro případ prodlení se splácením jistiny či úroků dle čl. VII. obecných úvěrových podmínek se dlužník zavázal hradit úrok z prodlení dle oznámení banky a to 25 % p.a. z dlužné částky, dále se zavázal platit za služby banky dle sazebníku celkem 150,-Kč, při upomínce 500,-Kč. Tento úvěr byl zajištěn zástavním právem dle zástavní smlouvy reg. č. 065002600220 ze dne 17. 6. 2002 a to na nemovitostech ve vlastnictví dlužníka, zapsaných na LV č. 196 v kat. úz. a obec Kupařovice a to k budově č.p. 2 na p.č. 10/2 a k p.č. 10/2 o výměře 1.760 m2, vklad zástavního práva byl povolen Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov dne 17. 6. 2002. Protože dlužník úvěr řádně neplatil, když od 25. 7. 2005 nehradil jistinu i úroky-zastavil vůči bance platby-proto banka dle čl. VI. odst. 3 písm.e) obecných úvěrových podmínek od úvěrové smlouvy odstoupila a pohledávku od 7.6.2007 zesplatnila v celé dlužné výši, pohledávka je evidována na úvěrovém účtě č. 191543711727/0100, ke dni 3. 2. 2009 činila 4.707.912,71 Kč a sestává z jistiny 2.830.075,58 Kč, úroků 754.410,84 Kč, úroků z prodlení 1.117.916,-Kč a dlužných poplatků 5.510,-Kč. Jako další věřitele dlužníka navrhovatel označil společnost D.S. Leasing, a.s., Telefonicu O2 Czech Republic, a.s., ÚPC ČR, a.s. a Finanční úřad Brno I. Kromě shora uvedeného navrhovatel dovozoval dlužníkův úpadek proto, neboť jsou vůči němu vedeny exekuce, jeho závazky jsou splatné po dobu delší jak 3 měsíce. Svou splatnou pohledávku doložil listinami, kterých se v návrhu dovolával, zejména listem vlastnictví č. 196, úvěrovou smlouvu ze dne 17. 6. 2002 na 3.200.000 ,-Kč, obecnými úvěrovými podmínkami, korespondencí s dlužníkem, výpisem z úvěru, výzvou k zaplacení, včetně doručenek, vyčíslením dluhu a zástavní smlouvou ze dne 17. 6. 2002, s právními účinky vkladu ke stejnému datu. Dlužník po obdržení návrhu, v písemném vyjádření namítal, že pohledávka D.S. Leasing, a.s. (z avalu směnky ) je sporná, vede se o ní řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 171/2003, pohledávka vůči Telefonice O2 Czech Republic, a.s., ÚPC ČR, a.s. byla v rámci exekuce uhrazena, vůči Finančnímu úřadu Brno byla uhrazena hotově dne 25. 3. 2009, a vůči Finančnímu úřadu Ivančice dne 26. 3. 2009. Potvrdil existenci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele Komerční banky, a.s. z titulu úvěru, tato je však zajištěna zástavním právem a dle jím předloženého znaleckého posudku mají nemovitosti hodnotu daleko vyšší než je pohledávka uvedeného věřitele. Kromě tohoto, že dlužník doložil doklady k platbám, kterých se dovolával, předložil rovněž dle výzvy soudu seznam svého majetku a závazků a dále znalecký posudek ohledně vzpomínaných nemovitostí. U nařízeného jednání dne 8. 1. 2010 (A-50) insolvenční navrhovatel označil další věřitele dlužníka a to Městskou část Praha 2 a Tomáše Hlaváčka. Dlužník u tohoto jednání opět potvrdil existenci závazku vůči insolvenčnímu navrhovateli, nesouhlasil však s výší úroků, neboť jsou dle jeho názoru v rozporu s dobrými mravy, navrhovatel měl dle něj situaci dávno řešit exekucí. Pohledávku Tomáše Hlaváčka považuje za spornou, je o ní vedeno řízení u Městského soudu v Brně, z důvodu insolvenčního řízení bylo toto řízení přerušeno, jde o pohledávku za synem manželky, nikoliv za dlužníkem. V případě věřitele Městské části Praha 2 se jedná o pohledávku z titulu nájemného, pohledávka je neoprávněná, neboť se jedná o nájemné za období, kdy byt neužíval, byt byl pronajat na dobu určitou. V případě pohledávky věřitele D. S. Leasing, a.s. je rovněž vedeno řízení, které nebylo skončeno, dlužník se domníval, že i toto řízení mělo být přerušeno, směnečným dlužníkem byl AG-ING a.s., na kterého byl prohlášen konkurs, do tohoto řízení měl věřitel D. S. Leasing, a.s. svou pohledávku přihlásit, v brzké době lze očekávat v rámci rozvrhu její částečné uspokojení, o to bude jeho závazek vůči této společnosti nižší. Poté, kdy soud prvního stupně provedl u nařízeného jednání dokazování listinami předloženými insolvenčním navrhovatelem a dále pravomocným (ke dni 22. 9. 2009) rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2009, č.j. 42 Cm 171/2003-167, kterým byl ponechán v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 31. 7. 2002, č.j. 42 Sm 188/2002-16 vůči žalovanému č. 2 Ing. Pavlu Kuparowitzovi (jenž byl tímto směnečným platebním rozkazem-jako aval směnky-zavázán společně a nerozdílně se směnečným dlužníkem AG-ING, a.s. zaplatit žalobci D.S. Leasing, a.s. směnečný peníz 1.098.884,-Kč s 6 % úrokem od 23. 4. 2002 do zaplacení) a kterým byl dále žalovaný č. 2 Ing. Pavel Kuparowitz zavázán k povinnosti zaplatit žalobci na nákladech řízení o námitkách částku ve výši 61.196,68 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku, vydal dne 19. 1. 2010 odvoláním napadené usnesení.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 97 odst. 3 IZ insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

S ohledem na výše citovaná ustanovení insolvenčního zákona se odvolací soud především zabýval tím, zda navrhovatel Komerční banka, a.s. svou splatnou pohledávku za dlužníkem doložil, neboť doložení splatné pohledávky za dlužníkem je podmínka aktivní legitimace věřitele, který podává insolvenční návrh. Bez toho, že by věřitel, který podává insolvenční návrh, svou splatnou pohledávku za dlužníkem hodnověrným způsobem doložil, nelze usuzovat, zda jsou splněny ostatní zákonné podmínky pro zjištění dlužníkova úpadku.

Jak správně uvedl již soud prvního stupně insolvenční navrhovatel Komerční banka, a.s. svou od 7. 6. 2007 splatnou pohledávku za dlužníkem doložil. Dlužník tuto pohledávku nerozporuje přinejmenším do výše jistiny 2. 830.075,58 Kč. Z tohoto hlediska nebylo třeba se v dané fázi insolvenčního řízení zabývat námitkou dlužníka ohledně nemorálnosti výše úroků z úvěru, či výší úroků z prodlení, případně pohledávkou navrhovatele z titulu poplatků, neboť výše doložené a dlužníkem nezpochybněné jistiny, je pro posouzení aktivní legitimace navrhovatele a úpadku dlužníka zcela dostačující. Jestliže dále byla shora citovaným pravomocným rozsudkem a pravomocným směnečným platebním rozkazem doložena splatná a vykonatelná pohledávka dalšího označeného věřitele D.S. Leasing, a.s. ve výši nejméně 1.098.884,-Kč s 6% úrokem od 23. 4. 2002, která nebyla ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně ani částečně uhrazena (v rámci konkursního řízení směnečného dlužníka AG-ING, a.s.), pak je nutno souhlasit se závěrem, že dlužníkův úpadek ve formě platební neschopnosti byl v daném řízení doložen, neboť se jedná o závazky vůči nejméně dvěma věřitelům, které dlužník není schopen plnit řádně a včas a to již po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. c) IZ).

V této souvislosti s ohledem na další námitku dlužníka nutno uvést, že z ustavení § 3 odst. 2 písm. c) IZ nelze dovodit povinnost věřitele domoci se nejprve uspokojení splatných peněžitých závazků vůči dlužníku cestou výkonu rozhodnutí nebo exekucí a teprve po té, v případě neúspěchu, podat insolvenční návrh. Toto ustanovení toliko vyjmenovává čtyři, a to vyvratitelné, domněnky dlužníkovy platební neschopnosti. Jestliže dlužník svou insolvenci (tj. svou neschopnost splatné závazky řádně a včas plnit) popírá a je-li v řízení prokázáno, že dlužník zastavil platby podstatné části svých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a IZ), nebo že neplní své závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b), nebo není (nebylo) možné dosáhnout uspokojení některé ze splaných pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c) IZ), nebo pokud dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud, pak se má za to, že dlužník není schopen své peněžité závazky plnit. V přezkoumávaném případě bylo doloženo, že dlužník Ing. Pavel Kuparowitz naplnil jednu z těchto vyjmenovaných vyvratitelných domněnek (není třeba aby byly splněny všechny současně) a to, že neplní své závazky vůči nejméně dvěma shora uvedeným věřitelům po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti. Tím byl jeho úpadek z důvodu insolvence osvědčen a to bez ohledu na to, zda má ve svém vlastnictví movitý či nemovitý majetek, jehož hodnota uvedené závazky převyšuje či nikoliv. Otázkou zda je dlužník v úpadku též z důvodu předlužení (§ 3 odst. 3 IZ) se soud prvního stupně a rovněž odvolací soud nezabýval, neboť úpadek z důvodu insolvence (tedy jedné z jeho forem) byl v daném řízení osvědčen.

K dalším námitkám dlužníka rovněž odvolací dodává, že neuplatnění (nevyužití) zástavního práva zástavním věřitelem (v daném případě Komerční bankou, a.s.) a to z jakéhokoliv důvodu či příčin, na existenci dlužníkova závazku nemůže nic změnit a je pouze na věřiteli, zda se svého práva domáhá realizací zástavního práva cestou exekuce nebo v insolvenčním řízení. Stejně tak příčiny dlužníkova úpadku (dlužníkem tvrzené dlouhotrvající soudní spory) nejsou pro posouzení jeho úpadku významné. Zjistí-li insolvenční soud úpadek dlužníka v některé z jeho zákonem předvídaných forem (insolvence či předlužení), pak je povinen k návrhu věřitele (či více věřitelů) o úpadku dlužníka, jeli v řízení osvědčen, a to bezodkladně rozhodnout.

Ze shora uvedených zjištění a argumentace vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku dlužníka bylo správné. Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení ve výroku I. a též v závislém výroku II. o ustanovení insolvenčního správce, proti jehož osobě odvolatel ničeho nenamítal, jako věcně správné potvrdil,

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí zvláštním způsobem, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 7 odst. 1, § 74 odst. 2 IZ, § 237 odst. 1, písm. c/, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 IZ). Dlužníkovi, insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů se však doručuje i zvlášť (§ 75 odst. 2 IZ). Lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo toto usnesení doručeno zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 19. května 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu