2 VSOL 599/2016-A-21
KSOL 20 INS 3621/2016 2 VSOL 599/2016-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , IČ: 87836416, bytem i sídlem Bernartice č. 60, korespondenční adresa: Bertnartice č. 323, PSČ 790 57, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č.j. KSOL 20 INS 3621/2016-A-14, ze dne 16.3.2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č.j. KSOL 20 INS 3621/2016-A-14, ze dne 16.3.2016 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil na záloze na náklady insolvenčního řízení na označený účet částku 50.000 Kč.

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal dne 17.2.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 389 insolvenčního zákona, dle něhož může svůj úpadek oddlužením řešit dlužník-fyzická osoba, pokud nemá dluhy z podnikání. Přitom dlužník v návrhu označil dva své věřitele, a to Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky a Okresní správu sociálního zabezpečení Jeseník jako věřitele, vůči nimž má dluhy z podnikání. Přes výzvu soudu prvního stupně však netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že tyto dluhy nebrání řešení jeho úpadku oddlužením. Proto uzavřel soud prvního stupně, že návrh na povolení oddlužení bude nutno dle § 390 odst. 3 insolvenčního zákona odmítnout isir.justi ce.cz a úpadek dlužníka řešit konkursem dle § 396 odst. 1 insolvenčního zákona. Nad rámec tohoto závěru pak soud prvního stupně poukázal na to, že i kdyby bylo možno řešit úpadek dlužníka konkursem, má za to, že jsou zde dány skutečnosti, dle nichž lze předpokládat, že jednání dlužníka sleduje nepoctivý záměr ve smyslu § 395 odst. 1 insolvenčního zákona, a v tomto směru poukázal na pravomocné odsouzení dlužníka pro trestný čin majetkové povahy i na to, že přes výzvu soudu prvního stupně dlužník neuvedl žádné skutečnosti, které by bránily tomu, aby toto spáchání úmyslného trestného činu představovalo překážku pro povolení oddlužení. Navíc dlužník ve vztahu k osobám poškozeným jeho trestnou činností tyto závazky ani neuvedl v seznamu svých závazků, ačkoliv o něm výslovně prohlásil, že údaje v něm uvedené jsou úplné a správné. Z tohoto důvodu dle soudu prvního stupně je dán i důvod pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nepoctivý záměr dlužníka. Dále soud prvního stupně dovodil, že z insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh nevyplývá, že by dlužník měl disponibilní peněžní prostředky, a proto je nutno mu dle ustanovení § 108 insolvenčního zákona uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, když jejím smyslem je umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku v době, kdy nelze výdaje na činnost správce krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. K tomu poukázal soud prvního stupně na to, že odměna insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem činí minimálně 45.000 Kč plus je nutno hradit jeho hotové výdaje dle vyhlášky 313/2007 Sb. Proto tedy uložil dlužníkovi povinnost zaplacení zálohy v maximální možné výši. Poukázal rovněž na to, že pokud by nebyla záloha složena a v řízení by bylo přesto pokračováno, zatížily by náklady takového řízení stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě této situaci zabránit.

Toto usnesení napadl dlužník odvoláním. Uvedl, že nesouhlasí s povinností platit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s tím, že je ochoten zaplatit menší splátku. Poukázal na to, že musí platit doplatky za elektřinu a plyn a že má dále zajištěnu darovací smlouvu na vyšší příjem.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání podaného včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ a soud dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, zejména v tom smyslu, že dlužník v insolvenčním návrhu, v němž jinak dostál všem zákonným náležitostem insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, v rámci svých označených věřitelů označil dva věřitele, vůči nimž má závazky z podnikání, a přes výzvu soudu prvního stupně, a přestože soud prvního stupně k jeho žádosti lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu prodloužil, nedoložil žádnou ze skutečností, která by odůvodňovala to, že tyto závazky z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením. Stejně tak s ohledem na své pravomocné odsouzení za úmyslnou majetkovou trestnou činnost k výzvě insolvenčního soudu nedoložil žádné skutečnosti, které by umožňovaly pohlížet na toto jeho odsouzení jako na skutečnost, která nezakládá jeho nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení. Z insolvenčního návrhu dlužníka i jeho přílohy-seznamu majetku-vyplývá, že kromě běžného vybavení domácnosti žádný další majetek nevlastní. Z předcházejícího insolvenčního řízení dlužníka vedeného k jeho návrhu před Krajským soudem v Ostravě, pobočkou v Olomouci pod sp.zn. KSOL 16 INS

30104/2014 vyplývá, že toto insolvenční řízení bylo skončeno usnesením z 5.11.2015, č.j. KSOL 16 INS 30104/2014-A-20, které nabylo právní moci 25.11.2015 a jímž bylo insolvenční řízení zastaveno pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníkem.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je rozhodující, zda je dán některý z důvodů uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 insolvenčního zákona.

Proto je nezbytné, aby takový dlužník v návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil nebo doložil některou z těchto skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. V opačném případě je třeba uzavřít, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ), jak správně uzavřel v přezkoumávané věci soud prvního stupně.

V přezkoumávané věci tedy, již s o hledem na podnikatelské závazky dlužníka a neexistenci žádné ze skutečností, která by umožňovala nepohlížet na tyto závazky jako na překážku bránící řešení úpadku dlužníka oddlužením, je nutno vycházet z toho, že povolení oddlužení dlužníka bude odmítnuto a jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Proto se již odvolací soud nezabýval hodnocením důvodnosti závěru soudu prvního stupně v tom smyslu, že je dán i důvod pro zamítnutí insolvenčního návrhu ve smyslu § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona pro nepoctivý záměr.

Vzhledem k tomu, že majetek dlužníka tak, jak ho označil ve svém insolvenčním návrhu, tvoří pouze obvyklé vybavení domácnosti, a protože nemá k dispozici žádné disponibilní finanční prostředky, je správný i závěr soudu prvního stupně o tom, že je nutno trvat na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, které umožní činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Soud prvního stupně správně i vyhodnotil potřebu zaplacení této zálohy v maximální výši 50.000 Kč (§ 108 IZ) s ohledem na minimální výši odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem a nutnost náhrady jeho hotových výdajů dle vyhl. 313/2007 Sb. Odvolací námitka dlužníka, že mu majetkové poměry neumožňují zálohu zaplatit, tedy v této souvislosti nemůže obstát. Zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení je důvodné zejména právě v případě řešení úpadku dlužníka konkursem, kdy s ohledem na nedostatek disponibilních prostředků dlužníka nejsou po rozhodnutí o úpadku k dispozici žádné prostředky pro hrazení odměny a nákladů insolvenčního správce, které by v případě řešení úpadku dlužníka oddlužením formou splátkového kalendáře byly placeny v pravidelných měsíčních splátkách dlužníka. Odvolací námitka dlužníka týkající se jím předložené darovací smlouvy se zřetelem na shora uvedené zdůvodnění o nutnosti řešit úpadek dlužníka konkursem je v tomto odvolacím řízení zcela irelevantní.

Odvolací soud tedy shledal napadené usnesení věcně správným, a proto ho podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 3. června 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu