2 VSOL 598/2015-A-15
KSOS 40 INS 30693/2014 2 VSOL 598/2015-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem v Krnově-Pod Bezručovým vrchem, Rooseveltova 2096/20, PSČ 794 01, o insolvenčním návrhu věřitelky MUDr. Aleny Vlasákové, bytem v Bašce-Hodoňovicích 159, PSČ 739 01, rozhodl o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.4.2015, č. j. KSOS 40 INS 30693/2014-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) uložil navrhovatelce MUDr. Aleně Vlasákové povinnost zaplatit ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník vykazuje znaky úpadku a po prohlášení konkursu na majetek dlužníka bude nutné, aby insolvenční správce měl k dispozici finanční prostředky na úhradu nákladů vzniklých bezprostředně po prohlášení konkursu. V případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí jen odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč. V dané věci však dlužník na výzvu soudu nepředložil seznam svého majetku, proto nejsou známy informace o struktuře jeho majetku.

Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání. Uvedla v něm pouze, že usnesení napadá v plném rozsahu z důvodů uvedených v § 205 odst. 2, písm. c), d), e), f) a g) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle § 7 věty první zákona č. 182/26 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

V posuzované věci dospěl insolvenční soud ke správnému závěru, že dlužník vykazuje znaky úpadku a informace o majetku dlužníka nejsou známy, neboť dlužník nepředložil seznam svého majetku. Lze jen doplnit, že z údajů uvedených v insolvenčním návrhu je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům, které jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, 2, písm. b/ IZ). Dále je třeba uvést, že insolvenční soud nemá povinnost, ale toliko možnost uložit navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jde-li o věřitelský insolvenční návrh (jako v dané věci), měl by insolvenční soud učinit alespoň základní kroky směřující ke zjištění majetku dlužníka, neboť potřebu složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je nutno zkoumat na základě zjištění o předpokládaném rozsahu a skladbě majetkové podstaty dlužníka. Pokud by byl zjištěn dostatečný majetek dlužníka, prostředky ke krytí nákladů řízení by zřejmě bylo možné zajistit jinak (než složením zálohy). V posuzované věci insolvenční soud v souladu s § 128 odst. 3 IZ dlužníka vyzval usnesením ze dne 2.3.2015, aby předložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, zejména tedy seznam svého majetku. Učinil tedy úkon směřující ke zjištění majetku dlužníka, avšak dlužník výzvy neuposlechl a seznam majetku nepředložil.

Proto nebyl majetek dlužníka spolehlivě zjištěn (následek této nečinnosti pro dlužníka dle § 3 odst. 2, písm. d/ IZ přitom nesouvisí s povinností navrhovatele složit zálohu).

Za popsané situace postupoval insolvenční soud zcela správně, pokud přistoupil k vyměření zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť jen tak bude zajištěno, aby v případě rozhodnutí o úpadku mohl ustanovený insolvenční správce řádně plnit své povinnosti. Potřeba složení zálohy pramení v dané věci z nutnosti překlenout počáteční fázi řízení, kdy insolvenční správce nemá z čeho hradit vznikající náklady. Těmito náklady insolvenčního řízení jsou hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby. Správně stanovil insolvenční soud i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto směru lze odkázat na argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného usnesení s tím, že při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč.

Závěrem odvolací soud poznamenává, že znění § 108 IZ nerozlišuje mezi insolvenčním navrhovatelem-věřitelem a insolvenčním navrhovatelem-dlužníkem. Výslovně stanoví pouze jednu výjimku, kdy nelze insolvenčnímu navrhovateli zálohu uložit, a to, jde-li o zaměstnance dlužníka, jehož pohledávka spočívá výlučně v pracovněprávních nárocích. O tento případ se však v dané věci nejedná.

Z výše uvedených důvodů je usnesení insolvenčního soudu věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu