2 VSOL 594/2014-A-13
KSBR 44 INS 11191/2014 2 VSOL 594/2014-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Lidická 383/13, Mikulov, PSČ 692 01, identifikační číslo 76540511, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 44 INS 11191/2014-A-8 ze dne 19.5.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník se svým návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že dlužník od 1.10.2010 do 30.10.2013 podnikal. Nezajištěné závazky dlužníka činí 842.545 Kč, jeho zajištěné závazky činí 698.144 Kč, přičemž dlužník má nezajištěné závazky, které vznikly v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, a to vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Břeclav, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj a Kooperativě pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group. Dlužník ve svém návrhu netvrdí žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že se jedná o dluhy, které nebrání řešení úpadku dlužníka oddlužením, tyto skutečnosti ani nedoložil. Lze proto předpokládat, že dlužník má závazky z podnikání, které brání v projednávané věci uplatnění institutu oddlužení. Z tohoto důvodu je třeba zajistit, aby již v této fázi řízení byla zaplacena záloha na náklady insolvenčního řízení, tedy zajištěny finanční prostředky pro krytí nákladů konkursu, který je jediným možným způsobem

řešení úpadku dlužníka. S ohledem na rozsah majetku dlužníka, který nedisponuje pohotovými finančními prostředky soud podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) stanovil zálohu ke krytí těchto nákladů řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že ustanovení § 389 IZ umožňuje podat návrh na povolení oddlužení též fyzickým osobám, které podnikají, a to dokonce i za situace, že mají závazky vzešlé z podnikání, pokud s tím souhlasí věřitelé, o jejichž pohledávky jde. Tento souhlas věřitelů není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení v ustanovení § 392 odst. 1 IZ, nelze proto do budoucna přičítat k tíži dlužníka, že tento souhlas nepřipojil k návrhu, a je nezbytné postupovat podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ a v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, je třeba oddlužení povolit a tuto otázku prozkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. K tomu poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č. j. KSBR 37 INS 20247/2013, 1 VSOL 1197/2013-A-18 ze dne 29.1.2014 a č. j. KSOS 39 INS 3145/2014, 1 VSOL 297/2014-A-9 ze dne 16.4.2014. Vzhledem k tomu, že není potřeba doložení souhlasu věřitelů, tyto nepředložil. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a bylo mu povoleno oddlužení.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 22.4.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky více než 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků v letech 2009 až 2012, respektive je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dále uvedl, že má 42 věřitelů, u kterých má celkem 52 závazků v celkové výši 1.540.689 Kč, z toho závazky ve výši 842.545 Kč jsou nezajištěné, závazky ve výši 698.144 Kč vůči 11 věřitelům jsou zajištěné. Ohledně majetku dlužník v návrhu uvedl, že nemá žádný hodnotnější majetek kromě obvyklého vybavení domácnosti a osobních věcí, vlastní nemovitý majetek, na kterém váznou zástavní práva věřitelů, které označil. Uvedl, že závazky vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Břeclav, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Kooperativě pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group vznikly při podnikatelské činnosti. Závazky dlužník v návrhu specifikoval co do označení věřitele, výše, právního důvodu a splatnosti závazku, jeho vykonatelnosti a zajištění. K návrhu dlužník doložil seznam závazků a seznam majetku, ve kterém uvedl toliko movité věci představující běžné vybavení domácnosti, mobilní telefon a osobní automobil, rok výroby 2009, dále nemovitosti, ve vztahu ke kterým označil zajištění zástavním právem exekutorským a zástavním právem soudcovským. Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník má závazky z podnikání, některé závazky z podnikání jsou nezajištěné (vůči věřitelům Okresní správě sociálního zabezpečení Břeclav ve výši 30.653 Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 9.888 Kč, Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj ve výši 383 Kč a ve výši 1.798 Kč a Kooperativě pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group ve výši 4.747 Kč).

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Současně je zřejmé, že dlužník má nezajištěné závazky z podnikání, přičemž v insolvenčním návrhu dlužník neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že ačkoliv má dluhy z podnikání, tyto nebrání řešení jeho úpadku oddlužením Dlužník totiž netvrdí žádnou ze skutečností uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) až c) IZ, zejména netvrdí, že má souhlas věřitelů, o jejichž pohledávky jde, že jejich pohledávky budou uspokojeny v rámci oddlužení, a to nejméně souhlas věřitelů Okresní správy sociálního zabezpečení Břeclav, Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj a Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group. Lze proto uzavřít, že dlužník neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení (§ 389 IZ), a proto podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ jeho návrh na povolení oddlužení bude odmítnut. Jediným možným řešením úpadku dlužníka je proto konkurs (§ 396 IZ). Dlužník přitom nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti ani na účtu), vlastní toliko movité věci nepatrné hodnoty a nemovitosti, které jsou však předmětem zajištění jeho závazků. Za této situace je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ, a proto soud prvního stupně o této záloze rozhodl správně.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů dlužnice mohl též náležet do majetkové podstaty dlužnice. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužnice insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, když je nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Pokud dlužník poukazoval na dřívější rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.1.2014 a 16.4.2014, k tomu odvolací soud poukazuje na pozdější judikaturu Vrchního soudu v Olomouci, například rozhodnutí č. j. KSBR 44 INS 37125/2013, 2 VSOL 213/2014-A-12 ze dne 22.5.2014, č. j. KSBR 45 INS 2889/2014, 2 VSOL 225/2014-A-10 ze dne 29.5.2014 a č. j. KSBR 33 INS 12010/2014, 2 VSOL 627/2014-A-13 ze dne 19.8.2014, ze kterých již vyplývá odlišný právní názor odvolacího soudu vyjádřený v tomto rozhodnutí.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 12. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu