2 VSOL 591/2014-P7-15
KSOS 22 INS 5649/2012 2 VSOL 591/2014-P7-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Mariána Záwadského, rodné číslo 761211/5236, Severní 1187/27, 748 01 Hlučín, o přihlášce pohledávky P7 věřitele č. 6 CRS Credit Ltd., se sídlem 6 Bexley Square, Salford, Manchester M3 6BZ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného Mgr. Davidem Belhou, advokátem, se sídlem Janáčkovo nábřeží 1153/13, 150 00 Praha 5, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.4.2014, č. j. KSOS 22 INS 5649/2012-P7-10,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě rozhodl tak, že k přihlášce pohledávky věřitele číslo 6 (číslo přihlášky P7) CRS Credit Ltd. ve výši 123.662,22 Kč se nepřihlíží a přihláška se odmítá (výrok I.) a právní mocí tohoto rozhodnutí účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení končí (výrok II.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesení o úpadku dlužníka bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 21.3.2012 a lhůta pro přihlášení pohledávek uplynula dne 20.4.2012. Ve svém návrhu na povolení oddlužení uvedl dlužník v bodě 18 jako svého věřitele Komerční banku, a.s. se závazkem 124.615 Kč. Tento věřitel se do insolvenčního řízení nepřihlásil.

Podáním doručeným do e-mailové schránky soudu dne 11.9.2013 v 15:01:58 hodin přihlásil věřitel CRS Credit Ltd. prostřednictvím svého právního zástupce do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 123.662,22 Kč. Jedná se o pohledávku, která byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.2.2012 postoupena původním věřitelem Komerční bankou, a.s. na věřitele CRS Credit Ltd. Současně uvedl, že soud jej jako zahraničního věřitele nevyrozuměl o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka Mariána Záwadského. Proto neměl možnost přihlásit své pohledávky za dlužníkem do insolvenčního řízení. K této námitce soud uvedl, že z předložené smlouvy o postoupení pohledávek sice vyplývá, že pohledávka dlužníka přešla na společnost CRS Credit Ltd., ale věřitel neprokázal, že oznámení o postoupení pohledávky bylo dlužníkovi doručeno. Z předloženého poštovního podacího archu ze dne 14.2.2012 není zřejmé, jaká písemnost byla toho dne odeslána dlužníkovi. Soud proto nemá za osvědčené, že by dlužník byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. K dotazu soudu se dlužník vyjádřil tak, že Komerční banka, a.s. nevyrozuměla dlužníka o postoupení pohledávky, a proto v insolvenčním návrhu nemohl tuto skutečnost uvést. O společnosti CRS Credit Ltd. se poprvé dozvěděl až při převzetí usnesení č. j. KSOS 22 INS 5649/2012-P7-2. Dle sdělení insolvenčního správce rovněž tomuto nebylo známo postoupení pohledávek Komerční banky, a.s. za dlužníkem smlouvou ze dne 6.2.2012 na CRS Credit Ltd. Tato skutečnost nevyplývala ani z dlužníkem předložených listin a insolvenční správce se o ní dozvěděl až z přihlášky pohledávek věřitele CRS Credit Ltd. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud nebyl dlužník o postoupení pohledávky vyrozuměn, nemohl věřitele v seznamu svých závazků uvést. Na věřitele proto nedopadá článek 40 nařízení č. 1346/2000. Proto soud přihlášku odmítl podle § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), a současně ukončil účast věřitele v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel CRS Credit Ltd. (dále jen odvolatel). Předně tvrdil, že doposud předloženými listinami (dopisy ze dne 7.2.2012 a 13.2.2012, podacím archem České pošty s.p.) je dostatečně prokázáno, že dlužníku bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno původním věřitelem neprodleně po samotném postoupení. Dále pak opětovně odvolatelem v předžalobní výzvě ze dne 13.2.2012, když obsahem tohoto dopisu bylo vedle výzvy k zaplacení konkrétní částky rovněž uvedení skutečnosti, že se jedná o pohledávku, která byla na zahraničního věřitele postoupena z původního věřitele. K oznámení o postoupení ze dne 7.2.2012 nedisponuje odvolatel dokladem o odeslání, ani o doručení této písemnosti, neboť mu tyto doklady původní věřitel neposkytl. K předžalobní výzvě ze dne 13.2.2012 však disponuje dokladem o odeslání (podacím archem České pošty s.p.) i dokladem o doručení (doručenkou), kterou tímto předkládá. Z doručenky plyne, že dlužník dne 16.2.2012 převzal doporučenou zásilku, jejímž odesílatelem byl odvolatel, což potvrdil svým vlastnoručním podpisem. Z časové souvislosti mezi datem sepsání předžalobní výzvy, razítkem na poštovním podacím archu a datem uvedeným na doručence plyne, že oba dokumenty se vztahují k předžalobní výzvě ze dne 13.2.2012. Požadavek na prokázání skutečného obsahu dopisu považuje za nesplnitelný, neboť prokázání konkrétního obsahu jakéhokoliv písemného sdělení by bylo možné pouze potvrzením při osobním převzetí listiny, což je pro danou situaci zjevně nepřiměřený a nestandartním prostředek komunikace, či prostřednictvím elektronické pošty, který však odvolatel nepovažuje za dostačující. V soudním řízení se pro prokázání zaslání či doručení určité písemnosti považuje předložení dané písemnosti a podacího lístku či archu a doručenky, byla-li písemnost zasílána na dodejku, přičemž mezi těmito doklady by měla být určitá časová souvislost, za dostačující. Jak vyplývá z doručenky, dlužník musel být o existenci odvolatele jako zahraničního věřitele uvědoměn nejpozději dne 16.2.2012. Proto je nepravdivé tvrzení dlužníka, že mu postoupení pohledávky nebylo původním věřitelem oznámeno a že o společnosti CRS Credit Ltd. slyšel poprvé až z usnesení soudu prvního stupně. Nadto je v zájmu dlužníka, aby přihláška pohledávky odvolatele byla odmítnuta. Dále odvolatel uvedl, že porovnáním seznamu závazků s upraveným seznamem pohledávek vyplývá, že odvolatel není jediným věřitelem, kterého dlužník opomněl v seznamu svých závazků uvést. Odvolatel tedy zpochybňuje jak důvěryhodnost sdělení dlužníka, tak irelevanci sdělení insolvenčního správce o tom, že jim nebylo postoupení pohledávky známo. Uzavřel, že byl známým věřitelem dlužníka, neboť měl být dlužníkem v seznamu závazků uveden, pokud by dlužník plnil řádně svou povinnost sestavit seznam. Proto soud prvního stupně pochybil, když rozhodl, že ust. § 430 IZ a článek 40 nařízení se na odvolatele nevztahuje a přihlášku odmítl. Dále rozvedl názor, že pokud by odvolatel nebyl známým věřitelem v době sepsání seznamu závazků, stal by se jím nejpozději dne 23.9.2013, kdy podal přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení. To proto, že soud nesplnil svou informační povinnost dle § 430 IZ a nestanovil mu lhůtu k přihlášení pohledávek. Tato lhůta doposud nezačala ani plynout, proto ji odvolatel nemohl ani promeškat. V této souvislosti odvolatel odkázal na řízení, v nichž se ocitl v obdobném postavení, tedy kdy jako zahraniční věřitel nebyl soudem vyrozuměn o zahájení insolvenčního řízení a dozvěděl se tak o něm sám až po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (8.3.2012) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních

řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud, který dovodil včasnost, přípustnost a projednatelnost podaného odvolání, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 136 odst. 2, písm. d) IZ, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě a poučí je o následcích jejího zmeškání. Dle odstavce 3, lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší dvou měsíců.

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ust. § 430 odst. 1, 2 a 3 IZ, známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku. Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění. Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek.

Podle článku 39 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, každý věřitel včetně správce daně a orgánů sociálního zabezpečení, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě než státě, který zahájil řízení, má právo písemně přihlásit pohledávky v úpadkovém řízení.

Podle článku 40, bod 1.2 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, jakmile je v některém členském státě zahájeno úpadkové řízení, příslušný soud tohoto státu nebo jmenovaný správce podstaty neprodleně informují známé věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech. Tyto informace předané prostřednictvím individuálních oznámení obsahují zejména lhůty, sankce za nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky a jiná stanovená opatření. Toto oznámení rovněž informuje o tom, zda věřitelé, jejichž pohledávky jsou předností nebo zajištěné věcným právem, musí své pohledávky přihlásit.

Z ust. § 185 IZ vyplývá, že jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné, a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z insolvenčního spisu dlužníka Mariána Záwadského a svazku přihlášky pohledávky věřitele č. 6 učinil soud prvního stupně správná zjištění o zahájení insolvenčního řízení, rozhodnutí o úpadku dlužníka spojeného s výzvou věřitelům k přihlášení jejich pohledávek, konci lhůty pro přihlášení pohledávek, uvedení Komerční banky, a.s. a její pohledávky v návrhu dlužníka na povolení oddlužení. Správná jsou rovněž zjištění učiněná z přihlášky pohledávky věřitele č. 6 včetně smlouvy o postoupení pohledávek a poštovního podacího archu, dále ze sdělení insolvenčního správce ze dne 27.3.2014 a sdělení dlužníka doručeného soudu dne 3.4.2014. Proto lze v zájmu stručnosti na tato zjištění uvedená v odůvodnění napadeného usnesení zcela odkázat.

Po stránce skutkové lze doplnit, že z výzvy k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 13.2.2012 adresované Mariánu Záwadskému společností CRS Credit Ltd. plyne, že dlužník byl vyzván k úhradě nedoplatku úvěru ve výši 40.380,59 Kč v termínu do 27.2.2012. Dále výzva obsahuje text jak již vám bylo oznámeno Komerční bankou, a.s. v dopise ze dne 13.9.2011, společnost CRS Credit Ltd. se stala věřitelem pohledávky postoupené od společnosti Komerční banka, a.s. z titulu půjčky jednotlivcům a tímto vás vyzývá ke splacení úvěru . Z doručenky předložené odvolatelem vyplývá, že adresát Marián Záwadský je uveden jako příjemce zásilky a převzetí zásilky dnem 16.2.2012 potvrdil svým podpisem. Jako odesílatel je uvedena společnost CRS Credit Ltd., Národní obrany 909/45, Praha 6.

V dané věci nebylo zpochybněno, že odvolatel podal svou přihlášku pohledávky po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o úpadku dlužníka. Stejně tak je podstatné, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení ze dne 8.3.2012 označil v bodě 18 Komerční banku, a.s. jako svého věřitele, vůči němuž má závazky ve výši 40.568 Kč a 84.047 Kč (oba závazky ze smlouvy o úvěru). Rovněž v seznamu svých závazků označil Komerční banku, a.s. jako věřitele s pohledávkou ve výši 40.568 Kč a 84.047 Kč. V řízení se stalo rozhodným posoudit, zda dlužník měl vědomost o postoupení pohledávky z Komerční banky, a.s. na odvolatele, ke kterému došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.2.2012. Za situace, kdy dlužník popřel svou vědomost o postoupení pohledávky a insolvenční správce nezaznamenal v účetnictví dlužníka žádné doklady vztahující se k postoupení pohledávky, bylo na odvolateli, aby svá tvrzení o notifikaci postoupení pohledávky v řízení prokázal.

Odvolatel sice předložil oznámení Komerční banky, a.s. ze dne 7.2.2012 o postoupení pohledávky z Komerční banky, a.s. na odvolatele, avšak k tomuto oznámení nedoložil žádný doklad o doručení dlužníkovi. Ve vztahu k údajům uvedeným v listinách předložených a vystavených odvolatelem (výzva k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 13.2.2014, poštovní arch ze dne 14.2.2012 a doručenka ze dne 16.2.2012) lze přisvědčit odvolateli, že z pouhé časové návaznosti jejich vyhotovení by bylo možno uvažovat o tom, že odvolatel dlužníkovi odeslal předmětnou výzvu k zaplacení dluhu. Za podstatnou však považuje odvolací soud skutečnost, že v poštovním archu ani na doručence není odesílaná písemnost jakýmkoliv způsobem označena.

Dále je nutno uvést, že i pokud by (zcela hypoteticky) odvolací soud na základě údajů uvedených v předložených listinách dospěl k závěru o doručení výzvy k okamžitému zaplacení dluhu dlužníkovi (odvolací soud však tento závěr nemá za prokázaný), nelze pominout zcela zásadní skutečnost, kterou je to, že odvolatel ani netvrdil, že společně s výzvou k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 13.2.2012 doručoval dlužníkovi také smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 6.2.2012. Ustanovení § 526 občanského zákoníku totiž vyžaduje, aby postupník (odvolatel) dlužníkovi postoupení pohledávky prokázal. To znamená, že k notifikaci postupníkem je nutno dlužníkovi postoupení pohledávky nejen oznámit, ale také mu postoupení pohledávky prokázat, tedy předložit mu smlouvu, na jejímž základě byla pohledávka postoupena.

Na základě všech výše uvedených zjištění a úvah považuje odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník nebyl o postoupení pohledávky vyrozuměn a že na odvolatele nedopadá článek 40 nařízení Rady č. 1346/2000. Lze tedy uzavřít, že napadené usnesení je věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a odvolateli

se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu