2 VSOL 59/2011-A-10
KSOS 25 INS 16182/2010 2 VSOL 59/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka FLIPR INVEST s.r.o., se sídlem Erbenova 270/2, 779 00 Olomouc, identifikační číslo 27 85 36 32, o insolvenčním návrhu věřitelky Šárky anonymizovano , anonymizovano , bytem Jugoslávská 2812/29, 700 30 Ostrava-Zábřeh, rozhodl o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.1.2011, č. j. KSOS 25 INS 16182/2010-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil věřitelce, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že věřitelka se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 22.12.2010 domáhala rozhodnutí o úpadku dlužníka. V návrhu tvrdila, že má za dlužníkem pohledávku z titulu mandátní smlouvy ze dne 26.10.2009 v celkové výši 824.392,43,-Kč. Podle soudu prvního stupně není z insolvenčního návrhu jednoznačně zřejmé, zda má dlužník majetek postačující k úhradě nákladů insolvenční řízení. Proto postupoval soud podle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a vyzval věřitelku k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání věřitelka Šárka anonymizovano (dále jen odvolatelka ). Nesouhlasila s výší zálohy, kterou označila za neadekvátní. Uvedla, že nedisponuje finančními prostředky k uhrazení zálohy. Podle odvolatelky je zcela v rozporu se smyslem a účelem zákona, aby věřitel, který je v druhotné platební neschopnosti z důvodu, že dlužník neplní své závazky, byl na svých právech zkrácen tím, že insolvenční řízení bude zastaveno pro nezaplacení zálohy. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu namítala, že účelem zálohy není a nemůže být bráněno tomu, aby insolvenční řízení proběhlo. Odvolatelce tedy neměla být záloha uložena vůbec, anebo měla být zohledněna finanční situace odvolatelky při stanovení výše zálohy. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

V posuzované věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem ze dne 22.12.2010. V tomto návrhu odvolatelka tvrdila svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 824.392,43,-Kč z titulu mandátních smluv o investování finančních prostředků. Dále uvedla, že dlužník je v úpadku a jeho dalším věřitelem je Leopold Lovecký, který má za dlužníkem pohledávku ve výši 182.393,09,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně pouze konstatoval, že z insolvenčního návrhu není zřejmé, zda dlužník má majetek postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Z odůvodnění napadeného usnesení však neplyne, na základě jakých zjištění a úvah dospěl soud k závěru, že v tomto řízení je záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná. Nevyplývá z něj ani to, jakým způsobem soud prvního stupně hodnotil, zda prostředky ke krytí nákladů řízení nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 2, věta první IZ). Přitom potřebu složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je nutno zkoumat na základě zjištění o předpokládaném rozsahu a skladbě majetkové podstaty, jež by měla vyplynout zejména z dlužníkova vyjádření k insolvenčnímu návrhu a předloženého seznamu majetku. Z obsahu spisu však není dosud zřejmé, zda a v jakém rozsahu dlužník disponuje majetkem, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Pro nedostatek shora naznačených zjištění a úvah je napadené usnesení soudu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém soud vyzve dlužníka k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu a k předložení listin o jeho majetkových poměrech. Opětovně posoudí a znovu zváží, zda před věcným rozhodnutím o tomto návrhu bude třeba, aby insolvenční navrhovatel zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Pokud dospěje k závěru, že složení zálohy je nezbytné, své rozhodnutí přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 21. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu