2 VSOL 588/2013-A-11
KSOS 36 INS 12352/2013 2 VSOL 588/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Radima anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Srbská 263/7, Ostrava, PSČ 700 30, IČ: 60049065, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 12352/2013-A-3 ze dne 31.5.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku-insolvenčnímu navrhovateli, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soud specifikovaný ve výroku. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal dne 2.5.2013 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku konkursem. Z insolvenčního návrhu je zřejmé, že dlužník je v úpadku, dlužník je podnikající fyzická osoba, očekávaným způsobem řešení úpadku dlužníka je proto konkurs. Při úvaze o potřebě zálohy na náklady insolvenčního řízení soud vycházel z údajů uvedených v insolvenčním návrhu a jeho přílohách. Dlužník v seznamu majetku uvedl, že vlastní movitý majetek a spoluvlastnický podíl ve výši ideální jedné poloviny na nemovitosti. Celkovou hodnotu movitého majetku dlužník odhaduje částkou 20.500 Kč, odhadní cena celé nemovitosti je podle dlužníka 900.000 Kč, nemovitost je však zatížena zástavními právy k pohledávkám ve výši, která překračuje uvedenou odhadní cenu. Ze seznamu majetku plyne, že dlužník nemá dostatečné disponibilní prostředky, které by mohly být využity ke krytí nákladů pokračování-2-

řízení. Soud proto uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce při konkursu činí 45.000 Kč a lze předpokládat vznik jeho hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že z ustanovení § 108 odst. 2 IZ vyplývá, že insolvenční soud může stanovit zálohu v nižší částce, případně nemusí zálohu stanovit vůbec. Poukázal na to, že momentálně se nachází ve finanční tísni, proto podal insolvenční návrh, v úpadku je z důvodu druhotné platební neschopnosti. Navrhl, aby napadené usnesení bylo odvolacím soudem zrušeno.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčními navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u insolvenčního soudu dne 2.5.2013 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku konkursem. V návrhu uvedl, že je fyzickou osobou-podnikatelem, není dlouhodobě schopen v plném rozsahu uspokojovat pohledávky svých věřitelů. V současné době má více věřitelů, vůči nimž má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit s tím, že má celkem závazky ve výši 2.216.170,64 Kč s příslušenstvím, z toho 14 závazků nevykonatelných a 3 závazky vykonatelné, po splatnosti je celkem 11 závazků a zastavil platby podstatné části svých závazků. K tomu dlužník odkázal na přiložený seznam závazků. Ve vztahu k majetku dlužník v návrhu uvedl, že vlastní pouze vybavení domácnosti (uvedl jednotlivé movité věci tvořící toto vybavení), dále osobní automobil značky Renault Scenic (rok pořízení 1998) s tím, že celková hodnota movitých věcí činí přibližně 20.500 Kč. Dále označil nemovitý majetek, a to spoluvlastnický podíl ve výši ideální pokračování-3-jedné poloviny k nemovitostem zapsaným na LV č. 1805 pro k.ú. Výškovice u Ostravy, obec Ostrava, s tím, že hodnota jeho podílu činí 450.000 Kč, k nemovitostem jsou zřízena zástavní práva smluvní k zajištění pohledávek ve výši 400.000 Kč s příslušenstvím a 860.000 Kč s příslušenstvím ve prospěch věřitele Raiffeisen stavební spořitelna a.s., dále existují další omezení vlastnického práva, a to zástavní právo ve prospěch věřitele Finančního úřadu II v Ostravě a jsou zřízena i zástavní práva exekutorská. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ve kterém jednotlivé závazky specifikoval co do označení věřitele, právního důvodu, výše závazku a jeho splatnosti, případně data poslední platby (splatné v letech 2011, 2012, 2013 a dosud nesplatné). Dále doložil seznam majetku, ve kterém uvedl shodně majetek jako v insolvenčním návrhu.

Na základě výše uvedeného lze učinit předběžný závěr, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má závazky vůči více věřitelům (nejméně dva), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ). Dále je zřejmé, že dlužník nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky (v hotovosti nebo na účtu), neboť vlastní toliko movité věci nepatrné hodnoty a nemovitosti, které však slouží k zajištění jeho závazků ve výši převyšující jejich hodnotu. Za této situace odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ.

Soud prvního stupně správně poukázal na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, která umožní hradit náklady insolvenčního řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku s tím, že insolvenční správce by jinak musel (při nedostatku pohotových finančních prostředků v majetkové podstatě) nést tyto náklady ze svého, což po něm nelze spravedlivě žádat. V případě, že nebude získán dostatečný výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty, záloha bude sloužit též k úhradě odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Náklady řízení by jinak musel hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), čemuž má právě předejít institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Dále zákonodárce uvedl, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutů odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud uložil dlužníkovi povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a správně stanovil i její výši. Při stanovení výše zálohy je nutné přihlédnout k tomu, že podle ustanovení pokračování-4-

§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem částku 45.000 Kč (bez DPH) a lze rovněž očekávat vznik hotových výdajů insolvenčního správce.

Namítá-li dlužník, že s ohledem na svoji finanční situaci není schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit, odvolací soud k tomu poukazuje na ustanovení § 98 odst. 1 IZ, dle kterého je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, povinen insolvenční návrh podat bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Dlužník proto měl podat insolvenční návrh v době, kdy měl dostatečný majetek alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 16. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu