2 VSOL 58/2013-A-10
KSOS 22 INS 26844/2012 2 VSOL 58/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Martina Řeháka, rodné číslo 700914/5583, bytem Prokešovo nám. 1803/8, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.11.2012, č. j. KSOS 22 INS 26844/2012-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen soudu dne 30.10.2012. Dlužník v návrhu pouze uvedl, že v současné době má pět peněžitých závazků, které není schopen splácet již po dobu delší jak jeden rok. Nevyjádřil se nikterak k otázce své platební neschopnosti, neuvedl žádné rozhodné skutečnosti, na základě kterých by soud mohl vzít za prokázané, že se skutečně ocitl v úpadku. V podrobnostech soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008. Dále uvedl, že dlužník neuvedl skutečnosti osvědčující jeho úpadek ani v přílohách k insolvenčnímu návrhu, ani nedoložil listiny dokládající jeho úpadek. Dlužník totiž nepřipojil ke svému návrhu seznamy svého majetku, svých závazků a svých zaměstnanců. Neosvědčil tedy svůj úpadek, když neuvedl alespoň dva své věřitele, vůči kterým má peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tento není schopen plnit. Jelikož návrh neobsahuje všechny náležitosti, soud jej odmítl podle ust. § 128 odst. 1 zákona

č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl v něm pouze, že podává odvolání proti usnesení, kterým krajský soud dne 12.11.2012 rozhodl o odmítnutí jeho insolvenčního návrhu.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákona jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 30.10.2012, doručeným Krajskému soudu v Ostravě téhož dne, domáhal rozhodnutí o úpadku. Uvedl, že podává návrh na povolení oddlužení a insolvenční návrh, když v současné době má pět peněžitých závazků, které není schopen splácet již po dobu delší jak jeden rok. Z toho vyplývá, že je v úpadku. Je zaměstnán jako náhradní řidič, jeho plat činí 5.000 Kč měsíčně a svým nezajištěným věřitelům chce zaplatit minimálně 30 % jejich pohledávek. V majetku má rodinný dům v Nové Vsi v Ostravě, který není předmětem zajišťovacích práv. Výslovně prohlásil, že není podnikatelem.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužník v návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. a/ a b/ IZ), a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1, písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1, písm. a), b) a c) IZ.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu