2 VSOL 570/2013-A-19
KSBR 27 INS 9668/2013 2 VSOL 570/2013-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Profištuk Brno s.r.o., se sídlem Brno, Minská 921/8, PSČ 616 00, IČ: 26922681, o insolvenčním návrhu věřitele Marcela anonymizovano , anonymizovano , bytem Nádražní 1155, Slavkov u Brna, PSČ 684 01, a přistoupivších věřitelů Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Kaštýlek 489, Ždánice, PSČ 696 32, Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Tichov 89, Valašské Klobouky, PSČ 766 01, Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Jankovice 203, Traplice, PSČ 687 04, Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Břežany 81, PSČ 671 65 a Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Vémyslice 110, PSČ 671 42, rozhodl o odvolání věřitele Marcela anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 27 INS 9668/2013-A-5 ze dne 10.4.2013

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele Marcela anonymizovano . V důvodech rozhodnutí uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 3.4.2013 se věřitel domáhal, aby soud zahájil insolvenční řízení ve věci dlužníka. V návrhu věřitel uvedl, že má vůči dlužníku pohledávky vyplývající z pracovněprávního vztahu-nezaplacené mzdy pokračování-2-za měsíce říjen, listopad a prosinec 2012. Insolvenční návrh věřitele je neurčitý a neobsahuje veškeré náležitosti, neboť věřitel v návrhu neoznačil žádné další věřitele dlužníka, přičemž mnohost věřitelů je základní podmínkou úpadku. Dále věřitel netvrdil žádnou ze skutečností osvědčující úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti. Pro tyto nedostatky nelze pokračovat v insolvenčním řízení, soud proto insolvenční návrh věřitele podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) odmítl.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl, že nesouhlasí se zrušením insolvenčního řízení vedeného proti dlužníkovi.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. pokračování-3-

Podle § 107 odst. 1 a odst. 2 IZ, další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel Marcel Janovec podal u soudu prvního stupně dne 8.4.2013 insolvenční návrh vůči dlužníku, ve kterém pouze uvedl, že byl zaměstnancem dlužníka a má vůči němu pohledávky spočívající ve splatných pracovněprávních nárocích-neuhrazené splatné mzdě za měsíce říjen, listopad a prosinec 2012. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 7.5.2013 do insolvenčního řízení přistoupil věřitel Karel Benáček, který v návrhu uvedl, že byl zaměstnancem dlužníka a má vůči němu pohledávky spočívající ve splatných pracovněprávních nárocích-neuhrazené splatné mzdě za měsíce listopad, prosinec 2012 a polovinu ledna 2013. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 22.5.2013 do insolvenčního řízení přistoupil věřitel Jiří Kořenek, který v návrhu uvedl, že byl zaměstnancem dlužníka a má vůči němu pohledávky spočívající ve splatných pracovněprávních nárocích-neuhrazené splatné mzdě za měsíce listopad a prosinec 2012. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 22.5.2013 do insolvenčního řízení přistoupil věřitel Ladislav Odehnal, který v návrhu uvedl, že byl zaměstnancem dlužníka a má vůči němu pohledávky spočívající ve splatných pracovněprávních nárocích-neuhrazené splatné mzdě za měsíce říjen, listopad a prosinec 2012 a únor 2013. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 23.5.2013 do insolvenčního řízení přistoupil věřitel Rostislav Balada, který v návrhu uvedl, že byl zaměstnancem dlužníka a má vůči němu pohledávky spočívající ve splatných pracovněprávních nárocích-neuhrazené splatné mzdě za měsíce říjen, listopad a prosinec 2012 a únor 2013. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 24.5.2013 do insolvenčního řízení přistoupil věřitel Milan Růžička, který v návrhu uvedl, že byl zaměstnancem dlužníka a má vůči němu pohledávky spočívající ve splatných pracovněprávních nárocích-neuhrazené splatné mzdě za měsíce říjen, listopad a prosinec 2012 a leden 2013.

Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ, tedy skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, pokračování-4-

že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) až c) IZ). K tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011). V insolvenčním řízení tedy platí, že je nutno posoudit, zda insolvenční návrh (lhostejno, zda věřitelský nebo dlužnický) má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ustanovení 128 odst. 1 IZ. Přitom požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 IZ je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání (č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007), jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 (uveřejněného pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). V tomto stanovisku Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. Věřitelský insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o splatné pohledávce navrhujícího věřitele vůči dlužníku a konkrétní údaje o dalších věřitelích (dalším věřiteli) dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Přitom takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Podstatné je, že údaje obsažené ve věřitelském insolvenčním návrhu musí vytvářet v konkrétní skutkové rovině takový obraz věci, z nějž by bylo lze logicky dovodit (kdyby byla tvrzení uvedená ve věřitelském insolvenčním návrhu shledána pravdivými) skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku. Údaje o tvrzené výši pohledávek dalších věřitelů a o době jejich splatnosti přitom nelze nahrazovat opisováním textu insolvenčního zákona nebo skutkovým shrnutím, k němuž na základě uvedených tvrzení nelze logickým úsudkem dospět. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A ze dne 21.12.2011 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 44/2012).

S poukazem na shora citovaná ustanovení insolvenčního zákona o náležitostech insolvenčního návrhu a obsah insolvenčního návrhu věřitele odvolací soud uzavírá, že insolvenční soud zcela správně vyhodnotil, že insolvenční návrh věřitele vykazuje vady, pro které je třeba jej postupem podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítnout. Naprosto v něm totiž absentuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 pokračování-5-a odst. 2 IZ, když z insolvenčního návrhu věřitele nelze dovodit mnohost věřitelů dlužníka se splatnými pohledávkami (§ 3 odst. 1 písm. a/ a písm. b/ IZ) a věřitel neuvedl v návrhu žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývala neschopnost věřitele plnit své závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 3 odst. 2 IZ). Věřitel totiž v návrhu neoznačil žádného dalšího věřitele dlužníka (se splatnou pohledávkou) a ani neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Závěr soudu prvního stupně o nutnosti odmítnutí jeho insolvenčního návrhu je proto zcela správný.

Pokud jde o insolvenční návrhy věřitelů, kteří přistoupili do insolvenčního řízení, avšak až poté, co soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele, k tomu odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 11/2009), ve kterém soud uzavřel, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 IZ, k odstranění vad insolvenčního návrhu provedeném až v odvolacím řízení se nepřihlíží. Nejvyšší soud České republiky pak v rozhodnutí sp.zn. MSPH 95 INS 11931/2011, 29 NSČR 20/2012 ze dne 28.3.2012 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 98/2012) uvedl, že jestliže další insolvenční návrh, který se považuje (ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 věty prvé IZ) za přistoupení k řízení a který došel insolvenčnímu soudu před rozhodnutím o původním insolvenčním návrhu, obsahuje náležitosti, které chyběly v původním insolvenčním návrhu a pro jejichž nedostatek by jinak bylo možné původní insolvenční návrh odmítnout, jsou tím vady původního insolvenčního návrhu zhojeny.

Z citované judikatury tedy jednoznačně vyplývá, že věřitelé, kteří přistoupili do insolvenčního řízení, mohli zhojit vady původního insolvenčního návrhu věřitele pouze do doby, než insolvenční soud o odmítnutí tohoto insolvenčního návrhu věřitele rozhodl. Jak však vyplývá ze shora uvedených zjištění z insolvenčního spisu, návrhy věřitelů, kteří přistoupili do insolvenčního řízení, byly doručeny insolvenčnímu soudu až poté, co insolvenční soud rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu věřitele, tj. ve dnech 7.5., 22.5., 23.5. a 24.5.2013, a proto k jejich obsahu při posouzení projednatelnosti insolvenčního návrhu věřitele ve smyslu ustanovení § 103 IZ již nelze přihlédnout.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů pokračování-6-odvolacího řízení. Věřitel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, a proto by měl hradit dlužníku náklady odvolacího řízení, avšak tomuto podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhujícímu věřiteli a věřitelům, kteří přistoupili do řízení, se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu