2 VSOL 570/2011-A-16
KSBR 28 INS 13461/2011 2 VSOL 570/2011-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka ALU CZ a.s. v likvidaci, identifikační číslo: 270 88 600, se sídlem Tetčice, Rosická 343, PSČ 664 17, na návrh dlužníka a věřitele Volksbank CZ, a.s., identifikační číslo: 250 83 325, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724, PSČ 140 00, zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříči 104624, PSČ 110 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 22.8.2011, dále o odvolání věřitele ze dne 8. srpna 2011, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. srpna 2011, č.j. KSBR 28 INS 13461/2011-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. srpna 2011 č.j. KSBR 28 INS 13461/2011-A-5 se m ě n í takto: Insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 3 odst. 1 -4, § 103 odst. 2, § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že neobsahuje rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Z jeho návrhu není zřejmé, zda se domáhá zjištění úpadku či hrozícího úpadku. Dlužník sice navrhuje, aby soud rozhodl o zjištění úpadku, avšak v textu návrhu uvádí, že mu úpadek hrozí. Dále neuvedl konkrétní skutečnosti o svém majetku a svých příjmech do budoucna a neoznačil nejméně dva konkrétní věřitele (§ 3 IZ). Dlužník mj. tvrdil, že v důsledku celosvětové finanční krize, jež se v českém prostředí projevila tím, že dceřiné banky posílají ve zvýšené míře peníze mateřským společnostem do zahraničí a pozastavují financování především developerských projektů, čímž ovlivňují pokles poptávky ve stavebnictví a současně omezují financování související výroby, vstoupil dlužník dne 6.9.2010 do likvidace. Do finančních problémů se dostal především z důvodu rušení či předčasného ukončení řady zakázek, což se nepříznivě projevilo na snížení jeho obratu. Ode dne vstupu do likvidace postupně vedl jednání s věřiteli za účelem dojednání splátkových kalendářů a restrukturalizace jejich pohledávek, jakož i možného dokončení rozpracované výroby. Původně mělo do konce března 2011 dojít k finálnímu odsouhlasení restrukturalizace závazků vůči největšímu věřiteli dlužníka-společnosti Volksbank CZ a.s. K dohodě však dosud nedošlo a vzhledem k dosavadnímu průběhu a obtížnosti jednání existuje důvodná obava, že dohoda o restrukturalizaci závazků s tímto věřitelem nebude uzavřena. V takovém případě nebude dlužník schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžních závazků. Závazky vůči věřiteli Volksbank CZ a.s. vyplývají jednak z úvěrové smlouvy z 5.9.2007- investiční úvěr KA 0704922 ve znění dodatků č.1, č. 2 ze dne 1.9.2009 a č. 3 ze dne 13.7.2010, podle které tento věřitel poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 36 mil. Kč, dle věřitele zbývá na jistině tohoto úvěru uhradit 29.844.831,58 Kč, spolu s úroky pak 32.593.692,69 Kč. Dále byla mezi dlužníkem a tímto věřitelem uzavřena dne 5.9.2007 další úvěrová smlouva- kontokorentní úvěr KA 0704924 ve znění dodatků č. 1 ze dne 1.9.2009, č. 2 ze dne 16.10.2009 a č. 3 ze dne 13.7.2010, podle které tento věřitel poskytl dlužníkovi kontokorentní úvěr ve výši 15 mil. Kč, dle věřitele zbývá na jistině tohoto úvěru uhradit 15 mil. Kč, spolu s úroky pak 15.396.586,80 Kč. Dlužník proto podává insolvenční návrh neboť mu hrozí úpadek dle ust. § 3 odst. 4 IZ, když důvodně přepokládá, že pokud nedojde k uzavření dohody s tímto věřitelem, nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu a dostane se tak do platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 IZ. Závazky vůči Volksbank CZ a.s. totiž tvoří naprosto dominantní část dlužníkových peněžitých závazků (viz. příloha č. 5). V dalším dlužník odkázal na přílohy k tomuto návrhu.

Tam, kde dlužník podal insolvenční návrh proto (jak dále uvedl soud prvního stupně), že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 IZ), se rozumí skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými), bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1. 2010, zveřejněné v Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky, svazek 7-8, roč. 2010, pod poř.č. 88/2010).

Jak vyplývá ze shora uvedeného, dlužník v návrhu řádně nevylíčil okolnosti osvědčující úpadek ani hrozící úpadek, neboť neuvedl konkrétní skutečnosti ke svému majetku a svým příjmům do budoucna. Tvrzení dlužníka o výši základního kapitálu ani dlužníkem uváděná předpokládaná výše obratu na rok 2011 o majetku dlužníka nic nevypovídají. Dále dlužník tvrdil závazky vůči věřitelům, přičemž v návrhu označil věřitele pouze jednoho a to Volksbank CZ a.s., navíc bez uvedení splatnosti závazku vůči uvedenému věřiteli. Další konkrétní věřitele dlužník v návrhu neoznačil vůbec, pouze odkázal na přílohy připojené k návrhu. Nicméně odkazovat v insolvenčním návrhu na skutečnosti obsažené v přílohách, které jsou k němu přiloženy, není dle ustálené judikatury dostačující. Dlužník tyto skutečnosti musí vylíčit přímo v insolvenčním návrhu (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 3 VSOL 531/2010-A-10 v němž tento soud uzavřel, že i když je insolvenční navrhovatel povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává, nicméně tyto (povinné ) přílohy, to je seznamy majetku a závazků (§ 104 IZ) a listiny, které mají dokládat úpadek nebo hrozící úpadek nejsou součástí insolvenčního návrhu (§ 103 odst. 4 IZ). Okolnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek je insolvenční navrhovatel (včetně dlužníka) povinen srozumitelně a určitě vylíčit přímo v návrhu. Přílohy a listiny připojené k insolvenčnímu návrhu insolvenční soud posuzuje až v souvislosti s hodnocením, zda jimi byl tvrzený úpadek či hrozící úpadek skutečně osvědčen. To ovšem předpokládá projednatelný insolvenční návrh ). Srovnatelně se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. 29 NSČR 7/2008 z 26. února 2009 přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu České republiky. To znamená, že bez uvedení konkrétních údajů o svém majetku, svých příjmech do budoucna a rovněž pak bez označení nejméně dvou konkrétních věřitelů dlužníka s uvedením termínů splatnosti závazků, nemůže soud posoudit, zda dlužník je či není v úpadku nebo zda mu případně úpadek hrozí. Protože insolvenční návrh dlužníka neobsahuje všechny náležitosti, soud postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podali dlužník a věřitel Volksbank CZ a.s., který do řízení svým insolvenčním návrhem po vydání napadeného usnesení přistoupil (§ 107 IZ), včasné odvolání.

Dlužník v odvolání namítal, že závěr soudu, byť odkazuje na ustálenou judikaturu, že z hlediska uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek dlužníka nestačí v insolvenčním návrhu odkázat na skutečnosti obsažené v přílohách není správný a jde zjevně proti duchu insolvenčního zákona; jedná se o přílišný formalismus a dlužníku tak bylo upřeno právo na spravedlivý proces. Odvolateli není zřejmé, z jakého důvodu není možné podstatné rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, čerpat z příloh k návrhu, jsou-li těmito přílohami povinné seznamy ve smyslu ust. § 104 IZ. Odkázal-li soud na závěry z citovaného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, pak odvolateli je naopak známo, že Vrchní soud v Praze rozhodující skutečnosti z povinných seznamů běžně čerpá a odkazy na tyto přílohy přijímá. Posouzení existence úpadku či hrozícího úpadku je spíše otázkou ekonomickou než právní a formalistické vedení insolvenčního řízení ze strany soudu není v souladu se zákonem. Proto podmínky pro postup dle ust. § 128 odst. 1 IZ nebyly v projednávané věci dány a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Věřitel Volksbank CZ a.s. ve svém insolvenčním návrhu uvedl, že má za dlužníkem pohledávky ze dvou úvěrových smluv. Na základě úvěrové smlouvy ze dne 5.9.2007 (č. KA 0704922) poskytl dlužníku úvěr 36 mil. Kč, který byl čerpán jednorázově 25.9.2007, byly sjednány splátky 335.000,-Kč měsíčně, které dlužník řádně nehradil, proto navrhovatel dle čl. 6 smlouvy celý úvěr dne 21.6.2011 zesplatnil. Na základě další smlouvy s dlužníkem ze dne 5.9.2007 (č. KA 0704924) umožnil věřitel dlužníkovi čerpat kontokorentní úvěr do výše 15 mil. Kč, dlužník postupně celý úvěr vyčerpal a zavázal se jej splácet čtvrtletně, i s touto platbou se dostal do prodlení s úhradou úroků , proto věřitel v souladu s čl. 6 smlouvy zesplavnil celý úvěr dne 21.6.2011. Existenci pohledávek z obou úvěrů dlužník ve svém insolvenčním návrhu potvrdil. Ke dni podání návrhu věřitele je tedy dlužník po dobu více než 3 měsíců v prodlení s placením peněžitých závazků, když vůči navrhovateli z prvého úvěru zůstal dlužen neuhrazené splátky 974.368,91 Kč a u úvěru č. 2 splátky 391.167,95 Kč, celkem 1.365.536,86 Kč a zároveň je od 21.6.2011 více než 30 dnů v prodlení se zaplacením celého úvěru č. 1 a č. 2, kdy na úvěru č. 1 dluží 32.593.692,69 Kč a na úvěru č. 2 dluží 15.396.586,80 Kč. Jako další věřitele dlužníka (kteří přihlásili vůči dlužníkovi své pohledávky v předchozím řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS 5315/2011) označil Český servis a.s. s pohledávkou 3.808,-Kč splatnou od 29.9.2008, SPEDOS ADS a.s. s pohledávkou 904.890,-Kč splatnou 13.1.2011 a dále věřitele, které dlužník uvedl v seznamu závazků a to Úřad práce Brno-venkovu s pohledávkou ve výši 4.398.906,-Kč splatnou 26.4.2011, TALEMON s.r.o., s pohledávkou 19.837.764,-Kč splatnou 31.1.2011 a další. Z uvedeného navrhovatel dovodil, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, se závazky splatnými déle než 30 dnů, které dlužník nehradí déle než 3 měsíce, tedy není schopen je hradit. Proto navrhl, aby úpadek dlužníka byl zjištěn a navrhl jeho řešení konkursem.

Ve svém odvolání proti usnesení soudu prvního stupně věřitel Volksbank CZ a.s. namítal, že dlužník v jeho insolvenčním návrhu jednoznačně uvedl, že se mu nedaří úspěšně restrukturalizovat jeho podnik, že jeho plánovaný obrat pro rok 2011 dosáhne výš 15 mil. Kč a zároveň, že má vůči Volksbank CZ a.s. splatné závazky přesahující 47 mil. Kč. S ohledem na poměr obratu a výše splatných závazků vůči navrhovateli bylo možno z jeho návrhu dovodit, že mu reálně hrozí, že v budoucnu nebude schopen splácet podstatnou část svých závazků a tudíž, že mu hrozí úpadek. Výhrada soudu, že dlužník v návrhu neuvedl další věřitelé a splatnost závazků, neobstojí, protože tyto údaje je dlužník povinen uvést v samotném insolvenčním návrhu pouze v případě, že návrh je podáván pro existující úpadek (§ 3 odst. 1 IZ), avšak ust. § 3 odst. 4 IZ takovou podmínku pro prokázání hrozícího úpadku nestanoví. V případě hrozícího úpadku postačí, když dlužník ve svém návrhu prokáže reálnou hrozbu, že v budoucnu nebude schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Mnohost věřitelů spolu se splatností svých závazků může dlužník doložit v přílohách což dlužník učinil. Tento závěr potvrzuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.2.2011, č.j. 1 VSPH 97/2011-A-10, v němž tento soud dovodil, že v případě insolvenčního návrhu pro hrozící úpadek nemusí dlužník vyjmenovávat své konkrétní věřitele ani splatnost svých závazků, toto postačí doložit v přílohách. Soud prvního stupně proto v daném případě při svých úvahách pochybil a důvod k odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka nebyl proto dán. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání odvolatelů je důvodné. Podle § 103 odst. 1 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30-ti dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Z ust. § 3 odst. 2 IZ pak vyplývá, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, b) nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 4 IZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud podle § 128 odst. 1 IZ odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávaném případě se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 1.8.2011 (jde o druhý dlužníkův návrh, předchozí řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS 5315/2011 bylo pravomocně skončeno) domáhal zjištění svého úpadku. V návrhu uvedl, že jeho obrat za rok 2010 činil cca 75 mil. Kč, v roce 2011 předpokládá obrat cca 15 mil. Kč., má 37 zaměstnanců. V důsledku krize došlo ze strany bank k pozastavení financování především developerských projektů, došlo k poklesu poptávky, což ovlivnilo i ekonomickou situaci dlužníka, kdy se dostal do finančních problémů v důsledku předčasného ukončení či rušení zakázek, což se projevilo i na snížení jeho obratu, proto vstoupil 6.9.2010 do likvidace. Po vstupu do likvidace vedl jednání se všemi věřiteli za účelem dojednání splátkových kalendářů a restrukturalizace jejich pohledávek. V tomto směru vedl jednání i s největším věřitelem Volksbank CZ a.s. , vůči němuž ze dvou úvěrů dluží včetně úroků celkovou částku 47.990.278,-Kč. K finálnímu odsouhlasení restrukturalizace těchto závazků mělo dojít do konce března 2011, k dohodě nedošlo doposud a je zde důvodná obava, že dohoda uzavřena nebude. V takovém případě nebude dlužník schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. V dalších podrobnostech dlužník odkázal na přílohy k návrhu a to mj. na seznam svého majetku, včetně pohledávek, seznám závazků seznam zaměstnanců, rozvahu apod.

Ke všem shora uvedeným a předloženým seznamům dlužník učinil výslovné prohlášení o jejich správnost a úplnosti, jeho podpis je úředně ověřen.

V seznamu závazků dlužník řádně označil své věřitele (nicméně bez jejich adres), dále zde u každého věřitele uvedl výši svých závazků, včetně dat splatnosti. Z tohoto seznamu vyplývá, že dlužník má vůči svým věřitelům závazky v celkové výši 103.380.943,12 Kč, z toho vůči 6 věřitelům jde o závazky splatné v roce 2008, několik desítek věřitelů má vůči dlužníku splatné pohledávky od roku 2009, 2010 a 2011. Největším věřitelem dlužníka je Volksbank CZ a.s. s pohledávkou 47.631.628,-Kč, splatnou 30.6.2011.

Odvolací soud se zabýval tím, zda z tvrzení v insolvenčním návrhu lze učinit závěr, že dlužník tvrdí, že a) má více věřitelů; b) peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti; c) tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1). Případně zda tvrdí, že má více věřitelů a zda lze ke všem dlužníkem tvrzeným okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků a že jde v jeho případě o hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ).

Ze zjištění uvedených shora lze shrnout, že v samotném insolvenčním návrhu dlužník tvrdí, že se vlivem okolností, které popsal, dostal do finančních problémů, vedl jednání se všemi věřiteli (má tedy více věřitelů) za účelem dojednání splátkových kalendářů a restrukturalizace pohledávek, včetně jednání s největším věřitelem Volksbank CZ a.s., což se mu do současné doby nepodařilo. Pokud se restrukturalizace jeho závazků nezdaří pak nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých závazků. Z toho dlužník dovozuje, že mu úpadek hrozí. V dalším odkázal na přílohy k návrhu.

Nicméně z předloženého seznamu závazků (§ 104 IZ), který dlužník podepsal s prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, je nade vší pochybnost zjistitelné, že dlužník má několik desítek věřitelů vůči nímž má peněžité závazky v celkové výši 103.380.943,12 Kč, splatné postupně od 15.4.2008 do 14.10.2011, přičemž převážná část jeho závazku je splatná od roku 2008-30.6.2011. Jelikož k dlužníkem vzpomínané dohodě mezi ním a největším věřitelem Volksbank CZ a.s. nedošlo sám dlužník tvrdí, že za těchto okolností není schopen řádně a včas podstatnou část svých závazků splnit.

Ze shora popsaných okolností v dlužníkově návrhu, ve spojení s údaji v seznamu jeho závazků, je proto nutno učinit závěr, že dlužník tvrdí dostatek okolností osvědčujících jeho úpadek a to přinejmenším z důvodu insolvence (nikoliv tedy okolností osvědčujících hrozící úpadek), neboť z těchto tvrzení vyplývá, že dlužník má více věřitelů (několik desítek), se závazky v celkové výši 103.380.943,12 Kč, z nichž převážná část je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které dlužník není schopen platit, neboť převážnou část těchto svých závazků dlužník (dle seznamu závazků) neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti (§ 3 odst.1, odst. 2 písm. b/ IZ). Z těchto důvodů shledal odvolací soud dlužníkův insolvenční návrh projednatelný.

Soud prvního stupně v napadeném usnesení s odkazem na judikaturu a ust. § 103 odst. 3 IZ uzavřel, že přílohy a listiny připojené k insolvenčnímu návrhu nejsou jeho součástí a že dlužník byl povinen rozhodující skutečnosti o svém úpadku či hrozícím úpadku, uvést v návrhu, nestačí na přílohy odkázat. Dle názoru odvolacího soudu bylo však namístě vyhodnotit jak tvrzení dlužníka v jeho návrhu, tak v povinné příloze-seznamu závazků-který dlužník k návrhu předložil.

I když Nejvyšší soud ČR opakovaně ve svých rozhodnutích formuloval závěr, že seznam závazků není součástí insolvenčního návrhu (viz. např. rozhodnutí ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, zveřejněném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále též jen R 91/2009 ) a tato skutečnost vyplývá výslovně i z ust. § 103 odst. 3 IZ, avšak ve svém rozhodnutí ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009 Nejvyšší soud formuloval závěr, že jeho dosavadní judikatura bezezbytku neuzavřela prostor úvaze o zvláštní povaze listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Nicméně se těmito přílohami-seznamy ve svých předchozích rozhodnutích nezabýval proto, že v jednom z přezkoumávaných případů se jednalo o návrh věřitele (R 91/2009) a v usnesení sp. zn. 29 NSČR 1/2008, stejně jako v usnesení ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 29 NSČR 2/2008 proto, že ač šlo o insolvenční návrh dlužníka-tyto seznamy k insolvenčnímu návrhu připojeny nebyly. Dále Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí (sp. zn. 29 NSČR 22/2009) uzavřel, že pojmenovat v této věci význam označených seznamů při plnění povinnosti dlužníka-insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo hrozící úpadek dlužníka, se však jeví zbytečným v situaci, kdy žádný ze seznamů předložených dlužníkem v této věci nemůže být pokládán za způsobilý zdroj poznání o majetkových poměrech dlužníka již proto, že neobsahují výslovné prohlášení dlužníka o jejich správnosti a úplnosti (§ 104 odst. 4 IZ).

S přihlédnutím k těmto závěrům a především ke skutečnosti, že seznam závazků je jednou z povinných (zákonem předepsaných) příloh k insolvenčnímu návrhu a v přezkoumávaném případě jej dlužník k návrhu předložil, podepsal a výslovně v něm prohlásil, že je správný a úplný, proto bylo namístě k jeho obsahu přihlédnout. Opačný přístup by byl dle názoru odvolacího soudu nepřípustně formalistický a potud byla odvolací námitka dlužníka opodstatněná.

Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. v platném znění (s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 19.1.2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 a kterým bylo s účinností od 1.4.2011 zrušeno ust. § 220 odst. 3 o.s.ř.) a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

V dalším řízení se bude soud prvního stupně návrhem dlužníka i přistoupivšího věřitele zabývat věcně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 26. října 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu